Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja si myslim, ze je cas zvednout kotvy a osamostatnit se.
Zazit i neco jineho. Uvidis, ze rozkvetes!
Zkus si najit spolubydleni, to je dobry kompromis…
Odhaduji to na prechozeny vztah, proste uz to z tve strany vysumelo, a uz zacinas mit i slusnou averzi… nic si nevycitej, to se stava, taky mam takovy vztah za sebou, od 17 10let s jednim… ukonci to driv nez provedes neco ceho budes litovat, je to sice smutny rozchazet se kdyz partner je v podstate fajn, ale o duvod vic jemu ani sobe ubirat roky co byste mohli byt s nekym jinym, a nebo to ukoncit nejak hnusne (napr u nas byla uz jina slecna za dvermi), to je pak skoda a je to zbytecny…
Asi jsi dospěla a chces zazit i neco jinyho nez byt jak po 20 letech. Pokud to tak cítíš, neni to nic špatného, prostě jeste není cas na pevny vztah a usadit se ![]()
Rozumím, že mu nechceš ublížit, ale tím, že v tom budeš pokračovat budeš ubližovat sobě a ono se to i v tom vztahu odrazí.
Už i to, že jsi pokukovala po bytu o něčem svědčí… ano, bolet to bude, ale nenech se strachem zahnat do kouta a bylo nešťastná.
@Anonymní píše: Více
Jestli se ti hnusi jeho dotyky tak je to end.
Tady se nejvíce hodí Indiánské přísloví: „Jakmile zjistíte, že sedíte na mrtvém koni, je lepší sesednout.
Že ty chodíš s mým ex? To byl úplně stejný romantik, taky uměl jen ošmatlávat zadek a prsa a ještě měl pocit, co by za to jiná dala. Obejmout jen tak, to taky neuměl, pro něj už to byla součást předehry a zbytek raději nebudu komentovat. Časem jsem měla pocit, že už mi ten vztah nic nedává a ukončila to a tobě bych radila to samé, jsi už někde jinde a nebude to fungovat ![]()
Jednoznačně rozchod. Už jsi někde jinde, dospěla jsi, zjistila, že to není pro Tebe.
Jdi dál, udělej to pro sebe, tohle lepší nebude.
Taky radim rozchod.. prijde mi to opravdu prechozene, jak po 20 ti letech manzelstvi.. nedivim se ti, ze uz na sex ani nemas chut, kdyz te neustale osmatava. Prijdes mi jako rozumna, inteligentni slecna a preji ti, aby sis nasla nekoho s kym budes opravdu stastna ![]()
Za mě souhlas, holky tu mají všechny pravdu. Je lepší z takového vztahu odejít. Měla jsem to zrovna tak. Odešla jsem, až když jsem měla samostatné pracující děti. Ale měla jsem chuť odejít mnohem dřív.
Přítelovi nechceš ublížit, tak radši zkazíš život sobě. Jak dospělé
Začni konečně myslet na sebe a zdrhej. To není vztah, ale noční můra
Pokud ti vadí jeho doteky, máš pocit, že jsi na něj alergická, vadí ti cokoliv, co udělá, sex je prý hrozný, atd., tak východiskem je jedině rozchod.
Ahoj,
je mi 21 let. Od 16 let jsem s jedním a tím stejným člověkem (přítel je starší). Nikdy jsem jiný vztah neměla. S partnerem pocházíme ze stejného města. Přestěhovala jsem se za ním v 19 letech. Byli jsme šíleně zamilovaní a já byla neskutečně šťastná. Hodněkrát nám hrozilo, že půjdeme od sebe, protože společné soužití neklapalo jak mělo. Nyní je to v lepší fázi. Měli jsme 3 roky vztah na dálku a paradoxně to v tomto období fungovalo nejlépe a hodně jsme se na sebe těšili.
Partner je muž do života, je pracovitý, šikovný a troufám si říct, že i pohledný. Nicméně asi poslední půl rok mě přepadají sobecké myšlenky, jaké by to bylo, kdybych byla sama a nebo byla s někým jiným? Přítele bych nikdy nepodvedla, ale mám touhu randit. Sexuální život příliš nefunguje, i když ze začátku tomu tak nebylo. Není to o tom, že bych na sex neměla chuť, ale nechci ho prožívat s ním. Vadí mi doteky na intimní partie a zadek (o tomhle partner neví). Bojím se, že mám na něj alergii, vadí mi cokoliv co udělá, i když se jedná o tak banální věc jako je jezení, jak se na mě divá a i chování. Přítel je stále duchem malé dítě. Má jakousi nepotvrzenou hyperaktivitu ( v dětství ho ládovali prášky) a ze všeho si dělá legraci. Možná je chyba ve mně, že tento typ humoru nechápu, nicméně, když jsem ho konfrontovala, že to občas přehání, bylo mi sděleno, že v práci je celý den vážný a doma si to musí vykompenzovat, a že takový je a ať si najdu někoho jiného, zda se mi to nelíbí. Jsou i dny, kdy jsem na něj sprostá a to mne velmi mrzí.
Když jsem začala pracovat na plný úvazek náš sexuální život hodně klesl, byla jsem neustále unavená a ve stresu. Místo toho, aby se přítel zeptal, co se děje (začal na mě chytat a já řekla, že se dnes na to necítím), řekl mi, jestli tedy má jít do bordelu. Tato věta mne docela zasáhla a nevěděla jak na ni reagovat. V této situaci jsme byli i obráceně a nikdy by mě nenapadlo, že půjdu hledat sex jinam a měla pochopení. Poté, když jsem se již rozkoukala v práci se to začalo lepšit. Také mi vadí neustálé sahání na zadek, ale opravdu permanetně (jenom projdu, vařím, jím, ohnu se), a když mu řeknu jestli mě nemůže místo toho obejmout řekne mi: co by za to jiné daly! V tuto chvíli mám chuť říct, ať to teda jde dělat jiným. (připadám si jak ženská po 30 letech manželství, ach jo).
Náš život se stál velmi stereotypním, celý den jsme oba v práci a večer se díváme na televizi (já případně vařím). Jednou za uherský rok výlet. Občas, když přijdu z práce toužím po tom, aby tam nebyl a já mohla být chvíli sama doma. O víkendu je naše náplň nakupování potravin v obchodě a večer si jdeme občas zaběhat. Rozumím tomu, že po tolika letech vztahu neočekávám každý den květiny ani básničky a já nevím, co všechno, nicméně co se týká romantiky, tak u nás také moc není. Veškero snahu o romantiku jsem již vzdala, přítel na to totiž nikdy moc nebyl, pouze ze začátku vztahu. Je mi jasné, že nebudu mít motýlky v břiše jako například po pár měsících vztahu. Také si říkám, že jsem prostě naivní mladá pipka, která si myslí, že ji někde čeká něco lepšího a přitom to nejlepší už může mát teď a pokud bych vztah ukončila, litovala bych toho. Pár víkendů jsme nebyli spolu a já si tento čas doslova užívala. Stesk přišel, ale jen na krátkou chvíli.
S kolegyní z práce, se kterou jsme seděly na skleničce jsem se s málem věcí svěřila a ona mi položila otázku, na kterou musím neustále myslet… zda nemám pocit, když jsem zažila jenom jeden vztah a jednoho sexuálního partnera, že jsem o něco přišla? Já nevím, přišla? Okoukal se mi? Psychicky jsem z celé té situace v háji, nemohu myslet na nic jiného a neustále pláču.
Další problém je, že sehnat byt v hlavním městě za rozumnou cenu je v dnešní době nereálné. Když jsem si nějaký byt našla, vycouvala jsem z prohlídky, dostala jsem totiž strach. Přítelovi nechci ublížit, protože on mne miluje.
Chápu, že to pro někoho nemusí být pochopitelné, ale prosím o shovívavost. Za celou tuto situaci se hrozně stydím a nevím, komu se s tímto svěřit, tak aspoň takto anonymně.