Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky,taky ti chci doporucit,abys vyhledala ten domov pro matku s detmi,slysela jsem,ze tam ma dite a ty vsechno,takze,necekej a hledej,nebo bydleli v male chatce,jak si to opsala,to fakt neni nic moc pro to miminko,tak hodne sily,zdravicko a stestica
![]()
Zakladatelko: A už ses s přítelem rozešla definitivně nebo to teprve plánuješ???
Pokud nic kromě seznamování na netu neprovedl, tak bych to zase tak moc nehrotila, zlášť když jsi těhotná a nemáš kde bydlet…hrdost je jedna věc a hloupost druhá. Tady jde o miminko, pokud je jinak hodný a uživý vás, tak bych to překousla…jsou horší chlapi!
Ahoj, holka, seber se! To zvládneš! ![]()
Můj příběh je v mnohém podobný, až na několik odlišností. Prcka už mám, je mu nějaký ten pátek…
Otec neplatí a zájem téměř nulový, kromě planých hrozeb! Nový tatínek zatím na obzoru není..... Malému je rok, už pár měsíců pracuji, prostě musím! Zvládnout se to dá, není to lehké, ale nelituji jediného dne.
Myslím, že by jsi se měla poptat na nějaký azylový dům/domov pro matky s dětmi v místě svého trvalého bydliště. Na přechodnou dobu ti to pomůže, než budeš moci do práce.
Hlídání řeším pomocí paní na hlídání, jinou možnost nemám. Rodičák a plat mi umožňují platit pronájem bytu a všechno ostatní!
Hodně štěstí! ![]()
buddy píše:
Landina, tohle nelze jinak než ocenit. Jsou matky, které děti daj do ústavů a domovů a proto si zasloužíš
Dík
nebylo to lehké ale pro dítě správná máma udělá cokoliv…
mabit píše:buddy píše:do domova pro opuštěné matky může až se mimi narodí
Zakladatelko, pokud ve vztahu s přítelem nemůžeš fungovat dál, vyhledej Domovy pro opuštěné matky s dětmi. Hlavně žádná ukvapená rozhodnutí. Jednou bude zase dobře. Pro příště bych ti ale poradila takovým věcem předcházet a tak zásadní rozhodnutí, jako je - mít dítě - promýšlet.dokuď je jen těhotná tak má smůlu
To neni pravda berou už i těhotné…
Holky klííd, vždyť přece uznala, že udělala chybu, netřeba jí to připomínat, ne??
Pokud nemáš možnost jít k jinému příbuznému (teta, babička…) ani ke kamarádce, tak jedině ten domov pro matky v tísni. Zašla bych se zeptat na sociálku, snad by ti mohlo poardit co a jak.
Je hezké , že i v chatičce bez teplé vody a schodiště „ladíš“ emimino..Trochu sebereflexe by neškodilo.
O tom, kdo je víc nezodpovědný se nehodlám přít a souhlasím s ostatními, že s takovými podmínkami pro žití je to na sociálku a jinou pomoc..
Ještě máš čas se informovat - bud v obraze a nenechávej to zajít ještě dál.
landina2 píše:mabit píše:To neni pravda berou už i těhotné…buddy píše:do domova pro opuštěné matky může až se mimi narodí
Zakladatelko, pokud ve vztahu s přítelem nemůžeš fungovat dál, vyhledej Domovy pro opuštěné matky s dětmi. Hlavně žádná ukvapená rozhodnutí. Jednou bude zase dobře. Pro příště bych ti ale poradila takovým věcem předcházet a tak zásadní rozhodnutí, jako je - mít dítě - promýšlet.dokuď je jen těhotná tak má smůlu
Presne tak!Do Azyloveho domu pro matky s detmi urcite
.
bamba píše:
Promiň,chápu že ti není do smíchu,ale jsi přesvědčena o tom,že ty ses zachovala zodpovědně?Po rozchodu hupneš do postele s jiným,otěhotníš,až potom zjistíš,že s nesprávným chlapem.Pušleš ho k vodě,vrátíš se k bývalému a chceš po něm,aby v klidu a pohodě vychovával cizí dítě.
Napadlo tě třeba jen to,že se mu vše rozleželo v hlavě a docvaklo mu,proč já bych se měl starat,živit cizí dítě.
Proč házíš vše jen na chlapy.
Z celého tvého přízpěvku vyplývá,že ty máš problém za který nemůžeš a ti okolo jsou tak špatní,máma navhodné bydlení,bývalý přítel se chce trhnout…
Moje rada zní,najdi si bydlení a postarej se o sebe a o dítě sama.Začni se chovat zodpovědně.
Promin ale musim neosuhlasit!Copak kdyz zenska otehotni je nezodpovedna?a ten chlap se chranil?urcite ne protoze jsou pohodlni a spolehaji se na zenskou,prece nebudou pouzivat ochranu…a pak se hrozne divi!Copak je male dite?kdyz nevi co chce tak si to ma prvni promyslet…nejde neco hrozne chtit a pak si to rozmyslet a ublizit druhemu…pro to neni omluva ze nevedel…ta zenska to ma daleko tezsi…je tezke se rozhodnout jestli mit ci nemit dite…ja si ho nechala protoze jsem se bala ze uz dite po potratu nebudu mct mit, pri me smule, jelikoz ted mam kolem sebe hodne mladych kamaradek ktere nemuzou otehotnet…
Nechci vse svadet na chlapy, ale tohle chovani se mi ani trochu nelibi…chlap prvni prosi na kolenou,pak te kopne do zadku…je to sobecke…a nedivim se ze je zenska pak zmatena…navic kdyz se bude snazit,zvladne to…
Ahojky radím najdi si nějaký azylový dům co pomáhá maminkám v nouzi. Je jich plno, hledej v místě bydliště. Já si po rozvodu taky nevěděla rady a pomohli mi a teď mám 3pokojový byt, bezvadného přítele a miminko na cestě. Pomohlo mi to postavit se na nohy ![]()
A především, nikdy není tak zle jak to na první pohled vypadá! Hlavně mysli na to mimi v bříšku, a budeš mít sílu „odrazit se ode dna“ a zařídit vám krásnou budoucnost. Držím palečky
![]()
A myslím, že by si některé pisatelky měly uvědomit, že svými názory(někdy hodně drsnými) holčině v této situaci rozhodně nepomáhají! Sama si jistě uvědomuje, že to před časem měla udělat jinak a určitě ji užírá jak to všechno dopadlo…
A do takové situace se může dostat každý, ať je mu 19 nebo 30let! Kdo si něco takového neprožil, nemůže soudit ![]()
mabit píše:buddy píše:do domova pro opuštěné matky může až se mimi narodí
Zakladatelko, pokud ve vztahu s přítelem nemůžeš fungovat dál, vyhledej Domovy pro opuštěné matky s dětmi. Hlavně žádná ukvapená rozhodnutí. Jednou bude zase dobře. Pro příště bych ti ale poradila takovým věcem předcházet a tak zásadní rozhodnutí, jako je - mít dítě - promýšlet.dokuď je jen těhotná tak má smůlu
To je nesmysl…a navíc jsou i domovy po těhotné v nouzi, nejsme ve středověku ![]()
Zdravím,
ačkoliv jsem našla tento „článek“ náhodou(hned první po zadání „Rozchod s psychopatem“ do googlu), musím na něj reagovat. Nevím, jak je tato diskuze stará, ani nevím, zda jsem četla vše, ale NAIVNÍ HUSA jsem byla taky, a taky jsme prozřela, ve srovnání s jinými brzy,ale i tak si odnáším problémy, dluhy a starosti. Nebudu vypisovat,jak blbá jsme byla já, jen řeknu, hlavu vzhůru a pamatovat, že LIDÉ SE NEMĚNÍ, ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ, UMÍ SE JEN DOKONALE PŘETVAŘOVAT. A jak pravil pan Plzák - I ti nejdokonalejší se dokáží přetvařovat nejvýše rok. Pak se začne projevovat jejich charakter.
Tak hodně sil a štěstí v novém vztahu.
Beatrice
Ten samý se se mnou rozešel potřetí. Nejdříve se se mnou rozešel po dvou letech, za 14 dní jsme byli opět spolu, po dalším roce zase konec, za půl roku spolu. No a teď po roce a půl je zase konec.
S přítelem jsme se seznámili cca před 5 lety přes mojí kamarádku. Byl to můj první vážný vztah a jeho taky. Ideální vztah, pravá láska. Klapalo nám to se vším všudy.
Jenže asi po dvou letech mi oznámil, že je moc mladý (19–20 let), a že si chce ještě něco užít. Ale za 14 dní byl zpět, protože beze mě nemohl být.
Tak náš vztah pokračoval další rok, a oznámil mi, že jsme spolu moc často, a že se cítí, jako bychom spolu byli 20 let a vždy se ode mě těší, až bude doma a bude mít klid. Že si chce zase něco užít. Nebyli jsme spolu přes půl roku, ale já ho chtěla zpět. Snažila jsem se o něho, párkrát jsme spolu spali. Pořád jsem se ho ptala, jestli se mnou chce zase být, a on řekl, že nechce žádný vztah, ale až ho bude chtít, tak za mnou půjde. Pak jsem o něho přestala mít takový zájem, začala jsem mu prý dost chybět a vrátil se. Byli jsme šťastní. Bylo to to nejlepší období za náš vztah.
ALE. Letos v létě jsme spolu byli nepřetržitě 2 měsíce. V podstatě 24 hodin denně. Začali jsme se štvát, sem tam hádat. Problém byl v tom, že když jsme se pohádali, tak jsme to nikdy nevyřešili a nechali to být.
Ve čtvrtek mi oznámil, že neví, jestli chce se mnou být, že je to 50 na 50. Ptal se mě, jestli si myslím, že náš vztah má ještě cenu, když se hádáme, a že si chce na víkend dát pauzu a jít chlastat, a že když mu budu chybět, tak to bude ok. Řekla jsem mu, že cenu to má, protože jsme nikdy nic neřešili a to je špatně. Hádat se a nechat to být. Neříct si, co nám vadí. A že přece nám bylo spolu tak krásně, sám mi furt vyznával, jak mu je se mnou krásně, že chce se mnou strávit život.
O víkendu teda byl chlastat. Včera mi oznámil, že si na mě ani nevzpomněl, že zjistil, že mu je beze mě líp, víc se baví. Že v létě už nebyl moc spokojený, ale nic mi neřekl. Proč mi to neřekl? Ano hádali jsme se, ale kdyby se to řešilo, byli bychom teď někde úplně jinde.
Myslím si, že udělal chybu, že to tak uspěchal. V podstatě se mě ani nezeptal na názor a kvůli jednomu víkendu, kdy zjistil, že mu je líp beze mě (možná i z trucu) se hnedka se mnou rozejde už potřetí.
Potřebuju i váš názor na tuhle situaci. Jsem úplně na dně, protože jsem ho milovala stále, i když se se mnou rozcházel a zase vracel. Myslela jsem ještě před týdnem, že spolu budeme napořád.
Ptala jsem se ho: a budeš se chtít zase někdy vrátit? A on řekl ne. Jsem za to ráda, že mi to řekl, aspoň si nebudu dělat naděje. Ale když ono to tak bolí.
Klapalo nám to úplně ve všem. Jen ty hádky prostě nastaly.
Co si o tom prosím myslíte? Neuspěchal to moc? A nebo to prostě bylo pro nás souzený?
Jen pro upřesnění-všechny kontakty s ním jsem ukončila (u předchozích rozchodů to tak nebylo).
A sám mi vnucoval, že si určitě najdu někoho lepšího, tak pochybuju, že by za mnou přilezl znova.
Víš co, najdi si v okolí nějaký kurz něco ve stylu : Nauč se nebýt onuce, nauč se mít ráda sebe sama a zvyš si sebevědomí.
Za ním zavři dveře a zkus se soustředit na sebe. Proč sźe sebe necháš dělat blbku? Uíš so představit mít s ním třeba nedej bože dítě, které bude mít zdravotní problémy? Spolehnout se na něj v dobách zlých? Těžko, že?