Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
mám 4roky přítele. Máme spolu 2-letou dceru. Na začátku našeho vztahu bylo vše krásné, ale to je asi u všech začátků. Postupem času jsem zjišťovala, že to není to co bych chtěla od života, jenže byla jsem už těhotná. Nakonec jsem byla příteli nevěrná a ve finále zrušila svatbu. Nebyla jsem si jistá tím, že by tento vztah mohl vydržet. Ustáli jsme to. Bylo to docela fajn. Přítel hodně pracuje, jezdil i na týden pryč. Ale vše šlo v mezích. Teď čekáme 2 dítě. Měli jsme mít svatbu. Jenže : při oznámení, že jsem těhotná první co jsem slyšela bylo " tak to svatba nebude" a po 3 měsících vztahu, který nebyl takový jako dřív jsem zjistila, že má přítelkyni. Doma dělam, že nic nevím, ale jinak mě to hrozně trápí. Jsem na mateřské, peníze nejsou a kde jinde bydlet taky ne.
Vím, že jsem udělala to samé, ale i přesto teď nevím jak se chovat a co dělat.
Píšeš že není kde jinde bydlení.Chápu dobře že chceš od něj odejít?A co tvá rodina nepomohla by ti?Hlavně se nestresuj už kvůli těm prckům
Tu jeho „přítelkyni“ bych kopla do prdele
a to bych byla ještě hoooodně moc hoodnáá..
Já bych asi nedělala že nic nevím..(ale kdo ví, neocitla jsem se ve tvé situaci).. Normálně bych mu řekla že něco tuším a ať s tím něco udělá.. Jedno nebo druhý.. Ať udělá cokoliv - alespoň budeš mít jasno.. Sama píšeš,že začátky jsou vždycky krásné.. Tak jestli teda budeš chtít dělat: NEVIDIM - NESLYŠIM.. tak se možná dočkáš i toho, že on nakonec zjistí, že s tou jeho „babou“ má stejný vztah jako teď s tebou - jakože ta počáteční růůžovoučká zamilovanost je fuč.. A ukončí to.. Ale kdo by chtěl čekat - to může trvat roky.. ![]()
Plácám blbosti.. No zkouším uvažovat na co bych myslela já, být ve tvé kůži..
Zmínila ses, že jsi nevěděla, zda tento vztah je to pravé ořechové..? Stále si to myslíš? Pokud ano, nechala bych ho být
Asi bys byla chvíli ve finanční tísni, ale on tě musí podpořit - děti.. Jinak zkusit kamarádky, rodiče, sourozence… ![]()
Odejít, no to právě ještě nevím. Když jsme měli debatu ohledně toho co se děje řekl, že mi to nechce řít. A tím to ukončil. Právě kvůli malé a tomu co se má narodit odejít nechci, jen také nechci bělat služku, když vím co se děje mi děje za zady. A rodina to by nebylo na dlouho. Nikdo nemá pro nás dostatek místa a nechci nikomu zasahovat do soukromí. Přece jen až se mimčo narodí nebude to procházka růžovým sadem.
Ahojky na začátku je vždy všechno krásné ale pak casem je to vzdy uz teda podle me stereotyp
přemýšlela jsem taky od odchodu ale kam jit a co delat sama na mateřské no je to těžké ale každopádně nemá cenu protahovat něco co stejnak nikam nevede… na tvém místě bych mu určitě řekla že něco tuším-vím a počkala bych jak se zachová..záleží ale co k němu cítíš a jestli by jsi mu dokazala odpustit ![]()
Poslední dobou jsem si právě už říkala, že by to snad mohlo jít, jenže kudla do zad přišla hned co jsem se opět zamilovala (do něj). Podpořit děti - no ono to také není tolik vzhledem k jeho příjmům a výdajům takže myslím, že bych si nepomohla. A jak jsem psala víše, přátelé, rodina atd. to není nej. řešení.
Těžko radit, je to hnusná situace, ale asi bych teď nic neřešila, žij momentálně jen pro děti, soustřeď se na to malý v bříšku. Přítele bych se snažila ignorovat, je to normální magor. Nehádej se s ním, řeš to, až se to malý narodí…Jak to tak poslední dobou čtu, tak nechápu, co to s těma chlapama je…Že jim není trapný podvádět ženskou v těhotenství, fakt je to ubohost… Vykastrovala bych je.
Odpustit: ne. Zapomenout a jít dál: ano. Zvládl to on tak já taky i když to už nikdy nebude to pravé, ale fungují i takové vztahy. A s tím čekáním : právě, že nikdo neví jak dlouho to bude trvat a hlavně ani já nevím jak dlouho to vydržím.
Nechce říct? No nevím je to na tobě, ale rozhodně bych mu řekla, že to buď vyklopí a něco s tím udělá nebo ať jde on.. Nemusíš odcházet ty.. Se dvěma dětma tě jen tak vyhodit nemůže.. Nevím jak to máte s bydlením, ale trpět mu to? Chápu ty jsi ho taky podvedla, byli byste si kvit.. Což hezký není, ale smířit byste se s tím museli oba, ale rozhodně by to měl ukončit…
na tvém místě bych mu řekla na férovku že víš o té jeho píp
a pak podle toho jak by se zachoval bych to řešila dál.Já taky nemám kam jít (kdyby se mi stalo totéž) už z důvodu financí a není pro mě nikde místo,ale vim že rodina by mi aspon zezačátku nějak pomohla.
je to složité to chápu ,hlavně když ho miluješ… ale asi bych nevydržela s chlapem když bych věděla že je semnou a přitom spí i s nějakou „krávou“ musí to být těžké a hlavně teď když jsi těhu… ale každopádně bych si s ním o tom promluvila ![]()
No podle mě je právě chyba v tom, že se ženy na mateřské a v těhotenství věnují dětem a chlap se cítí odhozený. Proto hledá něco jiného. Jenže už nehledí na to jaký to bude mít dopad na vztah.
Ignorovat ho, to nejde. Už kvůli malé tu do těchto problémů zatahovat nechci. A když ucítí, že není něco v pořádku bude i ona z toho špatná. To je prostě jak se říká neřešitelný problém. Musela bych to buď utnou vše nebo dál dělat slepou. Když to utnu co jí povím? No víš tatínek už není. To přece není pravda
a vysvětlovat 2-letemu ditěti jak to je je hloupost.
tak potom jedině si o tom promluvit,přitlačit že o tom všem víš a dát mu na výběr bud ty a rodina nebo ona.Stejně si jednou bude muset vybrat.Tedy pokud neuděláš razantní krok ty.
Ajna:souhlasím s tebou vykastrovat je
![]()
po čase tě to ale začne čím dál víc trápit a budou to tak i tak odnášet děti
ikdyž se budeš snažit dělat že je vše v pořádku dítě pozná že se něco děje a co když tvůj bude čím dál tím mín doma a pak jeden den prostě řekne že odchází,není lepší to vyřešit zavčasu?
Z hovoru na toto téma s ním mám právě ten největší strach. Byt je družstevní a je psaný na něj. Takže když bude chtít může nás vyhodit kdy chce. Rodina by mi určitě pomohla, ale co dál nemůžou nás podporovat další 3 roky co budu na mateřské než nastoupím do práce. Je to začarovaný kruh. Navíc sama za sebe říkám, že ho i přez to miluju a nechci ho opustit, ale nechci ani žít v takovédle situaci.