Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holka, potkalo to nejednoho z nás. Je to mrzutý, ale bohužel to píše sám život. Musíš vydržet, žádnej peňák na to není. Já si teď kroutím devátý měsíc po rozchodu a je to lepší. Prošel jsem různejma fázema a občas se vrací i ty fakt špatný, ale už je to výrazně lepší. Ty to máš čerstvý, takže tvůj smutek je na místě. Patrně přijdou i fáze nenávisti, rezignace, smíření,… ale všechno popořadě. Neboj se toho, dej tomu průchod, hlava to nakonec zpracuje. A teď jedna pozitivní záležitost. Zahnul ti? Zahnul. Nebyl to ten pravej, je to hajzlik a díky tomu to dost možná nakonec zpracuješ o něco lépe. Když jdeš od někoho, koho máš ráda, ale zároveň víš, že už to nejde dál, je to horší. Vlastně mu za to zahnutí poděkuj. Drž se a neboj, čas poskytne prostor pro vyrovnání a ty budeš zase lítat
PS: buď na sebe hodná a nic si nevyčítej
@LievenT to je sice hezké a vím že nejsem jediná, ale já se léčím celkove s psychikou a mám to hodně špatně i tak. A hlavně nemám vůbec kam jít, žijeme v 1+Kk a já prostě nemůžu odejít.
Ne, hlavně žádný blbosti
Ještě, že ses to nedozvěděla po svatbě
Hele je to hrozná zrada a ty jsi v šoku, což značí, že nejsi psychopat bez emocí a vůbec asi budeš normální
Chlapec teda mohl mít aspoň tu slušnost neplánovat s tebou svatbu, když vy*ukává jinde.. Tvoje pocity jsou pochopitelné, teď to bude nějakou dobu strašný, asi bych zvážila jestli si od toho koníčku na nějakou dobu nedat pauzu, ať se s ním nemusíš vídat. Vím, že teď ti to tak nepřijde, ale jednou to přebolí a budeš zase šťastná
I když je to teď neuvěřitelný. Ale vem si to tak- představ si, že by ses to dozvěděla týden po svatbě. Nedělám si iluze, že kdybys nepátrala, že by se přiznal. Takže je to pořád lepší varianta. Máte spolu děti? Tenhle si tě prostě nezaslouží, když k tobě nemá dostatek úcty k tomu, aby tě nepodváděl. Hlavně na sebe buď teď hodná, nechej emoce ať probíhají, bohužel tyhle hnusný věci je potřeba nechat plynout a prožít… Ale jsem přesvědčená, že jednou pochopíš smysl toho, co se stalo a budeš ráda, že sis ho nevzala.
@Anonymní píše: Více
Je to smutný příběh., obzvlášť, když je v plánu svatba, ale rozhodně nejseš jediná, nejsi v tom sama. Člověk, co by mě podváděl, by si nezasloužil jedinou mojí slzu. Byla bych radši, že jsem to zjistila ještě před svatbou. Ten pravej to rozhodně nebyl a není, když je schopen podvěést.
Pomůže čas, prosecco a čokoláda, hezky přibereš a pak poletíš do posilovny a nebudeš mít čas myslet na vola, co tě ponížil a ponižoval.
@Anonymní píše: Více
Tak at se odstehuje on. Nebo bez ke kamosce, k rodicum… Kdyz tu vsem na rady reknes, ze nic nejde, tak co ti asi tak poradit. A sebevrazda je blbost, obzvlast kvuli nejakemu nevernikovi. Chlapu jsou na svete tri a pul miliardy, rozchod je sice na houby, ale neni to konec sveta. A lepsi tohle zjistit pred svatbou nez po svatbe a s detma na krku.
@Ledová káva je go koníček i částečně to co mi dává alespoň málo peněz. Je to vše složité. Nečekala jsem, ze je toho schopen aby jsme nevěru odsuzovali. Říkal že ho každá podvedla a že by toho nebyl schopen. Jak moc jsem se spletla. 14 dní jsem cítila, že něco není v pořádku a pak mi to řekl. Včera brečela jsme oba dva, ale u něj zo byla nejspíše komedie. Prý nás má rád obě. Super
@Afrikana nemám kámošky a s rodinou se nebavim a je to jeho pronájem ne můj. Já se pouze nastěhovala.
Já se ve té situaci zorientoval, ale co chceš vlastně slyšet? Že jsi v beznadějné situaci? Ne! Nejsi! Vše jde nějak řešit, jen to prostě bude bolet a dost možná to bude bolet hodně. Tím, že si budeš říkat, že to nejde řešit, tak budeš padat jen a jen hlouběji do stavů tak šílených, že fakt nebudeš chtít žít. Nedělej to! Krůček po krůčku se stav na vlastní nohy. Že jeden z vás bude muset opustit domácnost, je jasný. Nevím, zda jde o společný majetek v případě bytu. Jdi na čas ke kamarádce, kamarádovi, rodičům,…Zkuste si o tom promluvit, kdo opustí domácnost. Jestli je byt jeho, tak to máš domalovaný. Jestli je to nájem, tak jak píšu, v brzké době tak jako tak jeden z vás půjde. Hrát v tomto opotřebovávací válku pro tebe není zrovna dobrý nápad. Pokud zobeš nějaký prášky, tak se určitě poraď s doktorem. Tyhle stavy jsou o chemii v mozku, najednou se ti rozhodí balance neurotransmiteru a prostě čekáš, než se to srovná. Někdo to řeší antidepresivama, jiný během, jógou, obecně sportem či procházkami… Každopádně radu typu mávnutí kouzelným proutkem tu nečekej, nedostaneš jí. Budeš to muset absolvovat sama. Řeš vše popořádku a jo, vím, že se do všeho budeš muset nutit a bude se ti chtít umřít, ale to jen na chvíli, dělej malé krůčky, v podstatě se učíš znovu chodit. Tvým cílem je, aby ta chvíle byla co nejkratší a ty ses brzy odlepila od země…
@LievenT děkuji za vysvětlení situace. Vím že to bude peklo, jen je to fakt v hrozně blbou dobu. Ještě před dvěma měsíci jsem byla zaměstnaná a měla alespoň něco. Přátelé nemám jsem těžký introvert s rodinou je to těžké. Nemáme dobre vztahy dokonce pritele měli více rádi než mě. Takže to zase bude jen moje vina a to teď nedokážu ještě slyšet
Práci s ubytováním hledej v různých resortech, hotelech, klidně i u moře někde v kempu na recepci, jako animátorka k dětem… Zabiješ spoustu much jednou ranou.
Moc mě mrzí, co tě potkalo. Člověk si pak říká, proč se to stalo zrovna jemu apod, Někdy hledá chyby i sám v sobě…no nicméně jediná "dobrá " věc na tom je to, že ses to dozvěděla před svatbou a hlavně, před dětmi. Vem si, kdyby to pacholek udělal a ty bys byla už bříškem a vdaná. Mám známou, které utekl snoubenec týden před veselkou. Už měli vše zařízené, šaty, prstýnky, datum a on ji oznámil, že se zamiloval do nějaké praktikantky u nich v práci. A to s tou kámoškou byli spolu přes deset let ve vztahu. Nechci ti samozřejmě říkat, že tvoje situace není blbá, ale věř, že i ty se z toho dostaneš. A co se týče bydlení, at ukáže, že je chlap alespoň v tomhle a když vám pos.ral vztah, ať jde z bytu on. Drž se ![]()
Jsem úplně na dně. Měla jsem před svatbou vztah trvající 5 let a včera jsem se dozvěděla, že můj snoubence spí s jinou. Poslední 2 týdny bylo vše podezrele a on mi to přiznal. Bydlím u něj a nemám momentálně kam jít. Zrovna hledám práci a už nevím jak dál. Celou noc jsem nespala a dneska jen brecim. Nejsem to schopna nikomu říct ani s tím pracovat. Nevím jak dál. Má někdo takovo zkušenost? Co Vám pomohlo? A hlavně máme stejný koníček kde se musíme potkávat i na dále. Přemýšlela jsem i o sebevraždě
