Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Pěkný den,
Ráda bych se poradila ohledně jedné věci. Už nějakou dobu osciluju mezi tím, jestli ukončit současný vztah, nebo ještě bojovat. S přítelem jsme dva roky, každý úplně jiný. Na přímo se tím trápím já, protože se často cítím nemilovaná, nechtěná, nedůležitá.. a nepřímo samozřejmě i on, protože ne vždycky se mi ten smutek z některých věcí daří (a chce) maskovat. Otázkou je - já ho miluju, a pořád si říkám, že někdy asi přijde ten moment, kdy si rozchodem nebo zůstáváním budu jistá, ten ale nepřichází. Vy, co jste se rozcházely z podobných důvodů - byly jste si tím v ten moment jisté, že to je to, co chcete? Já cítím, že bych strašně chtěla, že by to vědomí toho, že mě to fakt ubíjí mohlo u něj probudit nějakou touhu dělat věci trochu jinak, ale to se taky stát nemusí, že. Budu si někdy jistá tím, jak s touhle situací naložit? Ta nejistota je horší, než rozchod, řekla bych..
A z jakého důvodu? Co by měl přítel dělat jinak, abys byla spokojená?
@Anonymní píše: že by to vědomí toho, že mě to fakt ubíjí mohlo u něj probudit nějakou touhu dělat věci trochu jinak
Pokud ho chceš změnit, tak se s ním určitě rozejdi a nesázej na to, že když před ním budeš dělat smutný oči, tak on se ti přizpůsobí. O tom láska není. Jestli fungujete každý jinak a tobě to vadí, tak si nemůžeš vynucovat, aby se choval podle tvé představy. Musel by to tak chtít on sám.
Mluvím z vlastní zkušenosti.
Nekompatibilita? To jako že má koňský péro a ty úzká jak slámka od džusíku? Nevím co si pod tou nekompatibilitou mám představit. Třeba jsi jen pošahaná, vidíš duchy a od chlapa očekáváš nemožné. ![]()
@Anonymní píše:
Pěkný den,
Ráda bych se poradila ohledně jedné věci. Už nějakou dobu osciluju mezi tím, jestli ukončit současný vztah, nebo ještě bojovat. S přítelem jsme dva roky, každý úplně jiný. Na přímo se tím trápím já, protože se často cítím nemilovaná, nechtěná, nedůležitá.. a nepřímo samozřejmě i on, protože ne vždycky se mi ten smutek z některých věcí daří (a chce) maskovat. Otázkou je - já ho miluju, a pořád si říkám, že někdy asi přijde ten moment, kdy si rozchodem nebo zůstáváním budu jistá, ten ale nepřichází. Vy, co jste se rozcházely z podobných důvodů - byly jste si tím v ten moment jisté, že to je to, co chcete? Já cítím, že bych strašně chtěla, že by to vědomí toho, že mě to fakt ubíjí mohlo u něj probudit nějakou touhu dělat věci trochu jinak, ale to se taky stát nemusí, že. Budu si někdy jistá tím, jak s touhle situací naložit? Ta nejistota je horší, než rozchod, řekla bych..
Tohle si děláš úplně sama. S chlapem jsi nespokojená, ale měnit nic nechceš, protože lepší tenhle než nikdo. On se sám od sebe nezmění a už vůbec ne, když bude muset někde vyvěštit, co by měl udělat, abys spokojená byla Ty.
Jediná změna, která kdy u lidí fungovala byla ta, která vyšla z nich samým (a je jedno, jestli byli tak uvědomělí nebo měli třeba zdravotní problém nebo jim partnerka/partner dali nůž na krk). Museli se pro to sami rozhodnout a pak podle toho jednat.
Tvůj přítel nic měnit nebude, protože zas až tak mu nevadíš a nemá asi ani důvod (jiná žena třeba), takže se buď budeš trápit nebo do toho řízni.
Počítám, že jste si asi promluvili o tom, co komu vadí a co by kdo rád a že to ve finále k ničemu nevedlo.
Tobě bych poradila, abys ten vztah hned ukončila a pak uvidíš, jestli bude přítel zkoušet návrat nebo ne. Ale musíš počítat i s tím ne, že třeba bude rád, že to rozštípneš Ty.
@Anonymní píše:
Pěkný den,
Ráda bych se poradila ohledně jedné věci. Už nějakou dobu osciluju mezi tím, jestli ukončit současný vztah, nebo ještě bojovat. S přítelem jsme dva roky, každý úplně jiný. Na přímo se tím trápím já, protože se často cítím nemilovaná, nechtěná, nedůležitá.. a nepřímo samozřejmě i on, protože ne vždycky se mi ten smutek z některých věcí daří (a chce) maskovat. Otázkou je - já ho miluju, a pořád si říkám, že někdy asi přijde ten moment, kdy si rozchodem nebo zůstáváním budu jistá, ten ale nepřichází. Vy, co jste se rozcházely z podobných důvodů - byly jste si tím v ten moment jisté, že to je to, co chcete? Já cítím, že bych strašně chtěla, že by to vědomí toho, že mě to fakt ubíjí mohlo u něj probudit nějakou touhu dělat věci trochu jinak, ale to se taky stát nemusí, že. Budu si někdy jistá tím, jak s touhle situací naložit? Ta nejistota je horší, než rozchod, řekla bych..
Milujes ho nebo je to jen zavislost a strach z budoucnosti, kdyby jste sli od sebe? Jinak velka nekompatibilita mezi lidmi ve vztahu je akorat zakladni kamen pro problémy v budoucnu.
@Anonymní píše:
Pěkný den,
Ráda bych se poradila ohledně jedné věci. Už nějakou dobu osciluju mezi tím, jestli ukončit současný vztah, nebo ještě bojovat. S přítelem jsme dva roky, každý úplně jiný. Na přímo se tím trápím já, protože se často cítím nemilovaná, nechtěná, nedůležitá.. a nepřímo samozřejmě i on, protože ne vždycky se mi ten smutek z některých věcí daří (a chce) maskovat. Otázkou je - já ho miluju, a pořád si říkám, že někdy asi přijde ten moment, kdy si rozchodem nebo zůstáváním budu jistá, ten ale nepřichází. Vy, co jste se rozcházely z podobných důvodů - byly jste si tím v ten moment jisté, že to je to, co chcete? Já cítím, že bych strašně chtěla, že by to vědomí toho, že mě to fakt ubíjí mohlo u něj probudit nějakou touhu dělat věci trochu jinak, ale to se taky stát nemusí, že. Budu si někdy jistá tím, jak s touhle situací naložit? Ta nejistota je horší, než rozchod, řekla bych..
Tady máš jeden citát: „Váš život není odvislý od toho, čeho se vám dostane nebo nedostane od druhých. Vlastníte ho jedině vy sami.“
Je to z knihy Dar volby. Doporučuji k přečtení.
On jiný nebude. Jestli cítíš, že to není ono, běž z toho vztahu pryč. Zbytečně čekáš na něco, co nepřijde. Zatímco rozchod člověka postrčí k vlastní samostatnosti. Posílí ho v tom, že dokáže fungovat i sám. A otevře mu cestu k někomu jinému. Který by nepřišel, když mu cestu k tobě blokuje stávající nefunkční vztah.
Pokud citis, ze to neni ono, a s pritelem jsi to uz xkrat resila, co by mohlo pomoc se citit v tom vztahu dobre, ale on na to nereagoval, tak opravdu nema smysl dal na neco cekat a rozejdi se s nim, protoze on se nezmeni a tobe on takhle nevyhovuje. Ja takhle cekala roky az do uplneho “vyhoreni” a ano, na uplnym konci jsem vedela, ze rozchod chci a taky jsem to udelala, ale ztratila jsem roky zivota a dost jsem se natrapila ruznym premyslenim, zda se rozejit nebo jeste pockat, zda se nezmeni, zda mu rozchod otevre oci, atd. a nic z toho, spis depky. Zkus si dat nejaky deadline, dokdy to rozseknes, dokdy to jeste zkusite, promluv si s nim, ty se snaz taky a kdyz se budes furt citit v tu dobu jako ted, nepremyslej nad tim a rozejdete se.
Pěkný den,
Ráda bych se poradila ohledně jedné věci. Už nějakou dobu osciluju mezi tím, jestli ukončit současný vztah, nebo ještě bojovat. S přítelem jsme dva roky, každý úplně jiný. Na přímo se tím trápím já, protože se často cítím nemilovaná, nechtěná, nedůležitá.. a nepřímo samozřejmě i on, protože ne vždycky se mi ten smutek z některých věcí daří (a chce) maskovat. Otázkou je - já ho miluju, a pořád si říkám, že někdy asi přijde ten moment, kdy si rozchodem nebo zůstáváním budu jistá, ten ale nepřichází. Vy, co jste se rozcházely z podobných důvodů - byly jste si tím v ten moment jisté, že to je to, co chcete? Já cítím, že bych strašně chtěla, že by to vědomí toho, že mě to fakt ubíjí mohlo u něj probudit nějakou touhu dělat věci trochu jinak, ale to se taky stát nemusí, že. Budu si někdy jistá tím, jak s touhle situací naložit? Ta nejistota je horší, než rozchod, řekla bych..