Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod po 7 letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Niki278
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.10.16 13:38
Nežažila jsem, nemohu radit,, drž se. Zvládneš to a časem to přebolí…Zavřou se jedny dveře a otevřou se jiné, lepší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.16 13:51
@Niki278 Podle mě si musíš ujasnit, proč se rozcházíš. Pokud kvůli úletu, tak si myslím, že to je hloupé, protože zásun ještě z nikoho špatného chlapa neudělal - je to blbý, ale pokud máte jinak vztah dobrej, tak by byla hloupost kvůli jednorázovce dělat definitivní závěry. A měla by sis to ještě promyslet a tu šanci mu dát.
Pokud se rozcházíš proto, že ten vztah je špatnej a skřípe, tak si holt řekni, že je ještě dobře, že jsi zjistila, že je i nevěrník, a utěšuj se tím, že kdybys to zjistila třeba v těhotenství nebo po porodu, tak by to bylo horší.
Jo a obývák do toho vůbec netahej, ten není pro rozchod podtatný - nebo by neměl být A drž se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.16 13:57
Aha, takže když jsi něco kompenzovala ty a opakovaně, tak v pořádku, když on, tak to neodpustíš 
Jinak to se prostě občas stává, některé vztahy vydrží, některé vyšumí, někde se zabojuje za udržení, někde se začne zahýbat…
Já nejsem proti druhým šancím, když se oba snaží a vyloží se karty na stůl, tabula rasa a jedeme dál. U nás to proběhlo a i s odstupem mnoha let nelituji 
Každopádně i když to slepíte, s dětmi chvilku počkejte - pokud za rok zjistíte, že to fakt nejde, ať v tom není nevinná oběť.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Niki278
5.10.16 13:57
Netahám do toho obývák, šlo mi pouze o to, že jsme se na něm dost nadřeli a já si ho ani chvilku neužila…
Ale druhý odstavec jsi vystihla velice dobře!! Máš pravdu…
- Citovat
- Upravit
5.10.16 13:59
@Niki278 Kdybych chtěl být zlý, tak napíšu, že takové pocity asi vedla pana Kramného na dovolené k…
Ale nechci být zlý. Myslím, že to bereš ze špatného konce. V tom vztahu jsi nebyla šťastná. Sedm let je dlouhá doba, vím. Spoustu zážitků, spoustu chvil, které byly hezké, hodně vzpomínek…
Ale neměla by ses už tak ohlížet a partnera, který s tebou není si takhle,,hlídat". Je to minulost. Takhle utrápenou tě žádný normální chlap nebude chtít. udělej to tak, aby až tě jednou potká, tak si řekl - udělal jsem chybu. Mohl jsem s ní být.
Takže 1) pečovat o sebe, 2) mít radost ze života 3) přestat si ničit přítomnost minuostí 4) časem si najdi chlapa, pro kterého budeš vždy ta na prvním místě.
Ať se ti to povede.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.16 14:05
Ahoj. Já se rozešla po skoro osmi letech a bylo to mé nejlepší rozhodnutí v životě. potkala jsem báječného kluka (nyní manžel) a zjistila, že bývalej je proti němu bezcharakterní zmetek. Uměl sice dělat pěkná gesta- omlouvat se s kyticí růží apod., ale za chvilku mi zas vyvedl něco jiného. Manžel mi nosí kytku sice jen na narozeniny a svátek, ale opravdu mi nikdy neudělal nic špatného, za co by se musel omlouvat. Samozřejmě má své chyby, ale také zlatý charakter, kterého si opravdu vážím. Jo, jsi mladá, tak neztrácej čas s někým, kdo tě neocení. Ty pocity žárlivosti chápu, prostě jsi s ním strávila kus života. Slepovat takhle poškozený vztah nemá cenu. ON SE NEZMĚNÍ. Já bývalému dávala „druhou“ šanci snad třicetkrát… Určitě si najdeš někoho, s kým budeš opravdu šťastná. Ještě, že nemáte ty děti, ty přivedeš na svět s někým, kdo bude super manžel a báječnej táta. Na hledání máš času dost, jak jsi napsala, jsi mladá( já se rozešla ve 25 letech)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.16 14:40
No ty jsi dobrá frajerka 
Sama ho podvádíš pravidelně, aby ti bylo líp, a on jednou ulítne a je to problém? Trošku dvojí metr, nezdá se ti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.16 14:42
Já bych řekla, že z toho všeho, co jsi popsala, je ta nevěra ten nejméně důležitý důvod k rozchodu.
Co jsem pochopila, tak vám to 5 let asi fungovalo. To je docela dlouhá doba na to, aby se člověk přetvařoval.
Těžko říct, zda jste vztah přechodili nebo on prostě zjistil, že chce žít jinak a to tak, jak to tobě nevyhovuje.
Mně by partner, který se skoro na ničem nepodílí a vyhovuje mu chodit domů v osm ráno po nějaké kalbě tedy velmi nevyhovoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky
No… Jak bych začla. Před nějakou dobou jsem tady založila téma, jestli už je vhodná doba na miminko a jestli budu dobrou matkou. Jsme s přítelem 7 let a rodinu jsme plánovali od mých 18. Teď je mi 23, jemu 27. Před 4 měsící mi to přišla jako vhodná doba. Jenže co se nestalo. Cca před rokem a půl jsem pociťovala, že náš vztah není ideální. Já se starala o domácnost, vařila, prala, vymýšlela aktivity a přítel se jen vezl. Ano, někdy pomohl, uklidil a nachystal večeři, ovšem jednou za 2 měsíce mi to příjde dost málo. No a postupem času se o mě vlastně přestal zajímat. Chodil s kamarády do hospody, vracel se mi třeba i po 8 hodinách domů se slovy „Nemůžu si zajít ani jednou za čas na pivo?“
… Jenže bylo to často a mě to prostě vadilo. Jeho pozdní příchody mě začaly opravdu trápit. Začala jsem být nešťastná… Po 6ti letech vztahu mě požádal o ruku. Všichni nadšení, a já si říkala… tak konečně se rozhoupal a vzpamatoval. A ono ne… Uplynulo pár měsíců a zase to samé. Na oslavu společných narozenin mě nechal sám doma a šel večer do hospody. Když jsme šli každý zvlášť kamkoliv, neozval se, nezajímal se, kde jsem. Doma prostě nepomáhal, a to dostával vše na co si vzpomněl. Necítila jsem doma žádnou lásku, trpěla jsem a plakala, pořád… a tak ve velkých depresích a krizi jsem začla tyhle problémy kompenzovat jinde… Bez citů a bez lásky, jen aby mi bylo dobře 
Už dávno to ale skončilo a netrvalo to ani měsíc. A doma pořád žádná změna. Máme společný byt, není náš vlastní podotýkám… máme společný úvěr a od základu zrekonstruovaný obývák. A teď to důležité. Měsíc jsem na nemocenské, tudíž hádky na denním pořádku ale i přesto cítím, že mi není lhostejný. A bum… dozvěděla jsem se, že mi byl nevěrný. Před rokem… pár měsíců po tom co mě požádal o ruku… 
Uhodila jsem na něj a přiznal se. Jednorázovka… Před 5ti lety jsme se dali podruhé dohromady a během 14 dní jsem zjistila, že se líbal s nějakou slečnou v baru 
To jsem mu prominula, ale druhou nevěru už ne. Teď si hledám bydlení, ale holky, ta bolest 
Opravdu, náš vztah byl někdy krásný, někdy strašný, prostě nahoru a dolů, ale tohle je přes čáru. Náš vztah je zkažený a poslední rok a půl byl. Já to vím… Vím že to přebolí časem a tak dál, mám mnoho pomocných rukou, ale to odloučení od něj si nedokážu představit. Vím, jsem mladá, nemáme děti, to vše vím… Ale ten pocit bezmoci, úzkosti a ta neuvěřitelná žárlivost. Nesnesu pomyšlení, že by za nějakou dobu měl vozit kočárek s jinou ženou 
Že by se k jiné ženě choval mnohem lépe a tak. Sobeckost, vím. Ale to zoufalství a strach z odloučení a začátku úplně od nuly 
Nikdy mi nebyl lhostejný, nikdy. Chyby byly i na mé straně, nebudu to na něho vše házet, ale… Chápete mě holky? 
Co když po odloučení zjistím, že jsem udělala chybu? Říká, že už mi nechce ubližovat ale zároveň chce šanci, tu mu ale nedám. jenže teď, když spolu nejsme, si rozumíme mnohem víc. Ale ta představa, potkávat ho s jinou ženou a žít život bez něho… Nevím co dělat 
