Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak pokud máš pud sebezáchovy, tak mu ten konec napíšeš. Já tedy nejsem zastánce zbabelych rozchodu po internetu, je to sprosté. Ovšem dle tvého popisu si to tady situace asi žádá, protože se pravděpodobně jedná o psychopata a ty z něho máš regulérní strach. To není vztah, jen strach a závislost. Jakmile se svého partnera bojíš, už to není partner.
Dáváš nám dost málo informací - bydlíte spolu? Jste manželé? Máte rodinu?
Pokud odpověď zní -ne, ne a ne, vůbec nevím, co řešíš. Fér je se rozcházet osobně, ale pokud na to nemáš, lze samozřejmě poslat jen zprávu a pak už nereagovat. Když se ti vysměje, tak co? Na rozchodu to přece nic nemění..
Pokud spolu bydlíte, lze se samozřejmě odstěhovat, až nebude doma, nechat vzkaz a bloknout číslo.
Pokud spolu máte děti, bude to už složitější, i tak tě nikdo nemůže nutit zůstávat ve vztahu, ve kterém se necitis dobře.
Hlavu vzhůru.
@Svetluska55
Nebydlíme spolu, zdrhla jsem pár dnů nazpátek, že chci navštívit mamku a pomoct jí. Děti taky ne..
Já se bojím to říct do očí, vím, že takhle přes internet to není férové jednání, ale já se opravdu bojím reakce. Bojím se, že na mě bude křičet, že mě uhodí nebo mě znovu zmanipuluje, abych začala mít pochyby a věřit tomu, že to nechci udělat, jen že bych se měla jít léčit..
@Anonymní píše:
@Svetluska55
Nebydlíme spolu, zdrhla jsem pár dnů nazpátek, že chci navštívit mamku a pomoct jí. Děti taky ne..
Já se bojím to říct do očí, vím, že takhle přes internet to není férové jednání, ale já se opravdu bojím reakce. Bojím se, že na mě bude křičet, že mě uhodí nebo mě znovu zmanipuluje, abych začala mít pochyby a věřit tomu, že to nechci udělat, jen že bych se měla jít léčit..
Ježíš, když se ho bojíš, prostě mu jen napiš - rozchazim se s tebou, je mi líto, už me nekontaktuj..a všude si ho zablokuj. Může tě začít nahánět osobně?
@Anonymní píše:
Ahoj, nechci tady chodit kolem a vypisovat, co všechno je špatně. Jen to, že to trvá moc dlouho, nic se nelepší, komunikace nulová.. jakmile načnu, že bychom měli zlepšit něco, tak dostanu odpověď,,píču”. Nedávám to, topím se, jsem zoufalá…
Bojím se rozejít z očí do očí.. už jsem to zkoušela a nepovedlo se, začal mi říkat, že toho budu litovat. Já si to pak vsugerovala..
On mě donutil i věřit, že si nic nezasloužím.. nechci to tady moc rozepisovat, prostě..
Jak to vidíte? Myslíte, že kdybych mu napsala, že chci konec, tak se mi vysměje? Já nevím, co dělat.. už tady píšu opravdu z velkého zoufalství.
Dáváš nám dost málo informací. Nicméně mně to asi stačí na vynesení „soudu“
. Nevím jakým stylem mu to říkáš, nicméně aby někdo na mé snahy něco řešit reagoval „P×ču“… Tak to by byla moje první a taky poslední snaha něco řešit. Mám už nějaké životní zkušenosti a takový přístup je pro mě NO GO. A vlastně je asi jedno, jestli to spouštíš ty, nebo se s ním bavíš normálně, prostě to nefunguje jak má. To je jedna věc a dost podstatná. No a ve spojení dalších věcí co píšeš, je to jen další kousek do mozaiky „Run baby, run!“. Nemám ráda rychlé soudy, ale bát se partnera, to už je fakt hodně špatný za jakýchkoliv okolností. Ať už je to manipulátor, nebo prostě jen v sobě probouzíte to nejhorší, za mě prostě co nejrychleji z toho ven.
Rozchod po netu je hrozný, ale asi sama cítíš, že to naživo nedáš, jinak bys to tady nepsala. A ty se z toho potřebuješ nějak vymanit, takže jdi do toho, rozejdi se klidně po netu. Je jedno, jestli to z jeho strany bude akceptováno nebo se ti dostane dalšího kosočtverce. Ty si ho zablokuj a ukonči veškerý kontakt. Fakt, už ho dál nekrm. Asi jsi v rozpoložení, kdy bys snadno zase povolila, tak si to zakaž, fakt s ním nekomunikuj a blokni si vše co jde. Zaměstnej se, užívej si svůj život. Snad jsem dobře pochopila, že spolu nežijete a nemáte žádné závazky tohoto typu.
@Cheetaah
Ano, já vím, že jsem nenapsala víc informací, ale nenapadlo mě, že by to někoho bavilo číst. Nechtěl jsem, aby to někdo převzal tak, že něco zveličuju nebo tady brečím nad tím, jak někoho opustit, když je to vlastně docela jednoduché.
Jsme spolu dlouho, od začátku všechno bylo špatně, náš první sex byl poměrně.. brutál, jestli to tak můžu říct. Rozebírat to nechci podrobně, jen to, že si z toho naštěstí pamatuju jen střípky.
Vyrůstala jsem bez táty, od mala mě bylo učeno, že chlap je prostě pánem a skákaly jsme doma s mámou kolem jejího chlapa, jak kdyby byl králem. On se tak i cítil a choval, takže mi bylo od mala štěpováno, že ženská si k chlapovi nic nesmí dovolit a dělat to, co on řekne.
No.. snažila jsem se v klidu všechno řešit, nemám ráda křičení kvůli tomu, že se u nás doma hodně křičelo, takže kdykoliv na mě začal řvát, tak já zmlkla a on do mě začal ještě víc jet, že mu nic neřeknu, tak jsem mu řekla například, že se s ním budu mluvit, až po mně přestane křičet. Pak se naštval ještě víc a začal mi sprostě nadávat, ať se jdu léčit, že jsem pí.. a další věci. Jednou jsem si brala prášek na spaní, který jsem měla normálně předepsaný a on mi řekl,,dělej, zab°j se'', tak jsem se na něj nechápavě koukla, kouknul se na mě a řekl, ať si to vezmu všechno a konečně se zab°ju. Byla jsem hodně zaražená, rozbrečela jsem se a ptala se ho, jak to může říct, on se mi začal omlouvat, že se jenom bál, že bych si něco udělala.
Je toho opravdu hodně, mám toho v hlavě tolik, co bych napsala, ale bylo by to na dlouho a mně se to moc vypisovat nechce..
Snažila jsem se poslední měsíce říct, že chci od něj větší projev citů, projev jakékoliv podpory.. cokoliv. Já ho vždycky ve všem podporovala, on mě nikdy nepodpořil, když jsem z něčeho byla šťastná nebo smutná, tak jsem dostala výsměch nebo strašně strohou odpověď. Nepotřebuju hrsti kytiček každý den, jenom cítit oporu.
Jde spíše o to, že jsem tak moc zmanipulovaná, že nevím, jak zdrhnout.. opravdu nevím. Vždycky mi říkal, jak si musím zasloužit, aby mě měl někdo rád, že si musím zasloužit kytku, zasloužit si jeho city. Přesvědčil mě i o tom, že každý vztah je takový, jaký je náš. Nebo, že budu hodně litovat, když ho opustím.
Já nevím. Já jsem tak blbá, že nevím ani, jak to ukončit přes ten internet. Já se opravdu moc bojím reakce, i když to je přes internet. Je to tak jednoduchý, ale já mám strach toho, co by následovalo pak. Nebojím se být sama, jen se odpoutat je asi problém? Nebo z hlavy dostat to přesvědčení, ve kterým mě utvrzoval.. nevím, jak to popsat.
Jsem fakt deb°lní, v tomhle má pravdu, jsem neskutečně blbá.
Strašně moc se omlouvám, že si tady stěžuju nad takovou kravinou, když si lidi prochází horšími věcmi.. já už se jenom cítila tak zoufale, že jsem nevěděla, kam jít za podporou, moc se omlouvám.
@Anonymní píše:
@Cheetaah
Ano, já vím, že jsem nenapsala víc informací, ale nenapadlo mě, že by to někoho bavilo číst. Nechtěl jsem, aby to někdo převzal tak, že něco zveličuju nebo tady brečím nad tím, jak někoho opustit, když je to vlastně docela jednoduché.
Jsme spolu dlouho, od začátku všechno bylo špatně, náš první sex byl poměrně.. brutál, jestli to tak můžu říct. Rozebírat to nechci podrobně, jen to, že si z toho naštěstí pamatuju jen střípky.
Vyrůstala jsem bez táty, od mala mě bylo učeno, že chlap je prostě pánem a skákaly jsme doma s mámou kolem jejího chlapa, jak kdyby byl králem. On se tak i cítil a choval, takže mi bylo od mala štěpováno, že ženská si k chlapovi nic nesmí dovolit a dělat to, co on řekne.
No.. snažila jsem se v klidu všechno řešit, nemám ráda křičení kvůli tomu, že se u nás doma hodně křičelo, takže kdykoliv na mě začal řvát, tak já zmlkla a on do mě začal ještě víc jet, že mu nic neřeknu, tak jsem mu řekla například, že se s ním budu mluvit, až po mně přestane křičet. Pak se naštval ještě víc a začal mi sprostě nadávat, ať se jdu léčit, že jsem pí.. a další věci. Jednou jsem si brala prášek na spaní, který jsem měla normálně předepsaný a on mi řekl,,dělej, zab°j se'', tak jsem se na něj nechápavě koukla, kouknul se na mě a řekl, ať si to vezmu všechno a konečně se zab°ju. Byla jsem hodně zaražená, rozbrečela jsem se a ptala se ho, jak to může říct, on se mi začal omlouvat, že se jenom bál, že bych si něco udělala.
Je toho opravdu hodně, mám toho v hlavě tolik, co bych napsala, ale bylo by to na dlouho a mně se to moc vypisovat nechce..
Snažila jsem se poslední měsíce říct, že chci od něj větší projev citů, projev jakékoliv podpory.. cokoliv. Já ho vždycky ve všem podporovala, on mě nikdy nepodpořil, když jsem z něčeho byla šťastná nebo smutná, tak jsem dostala výsměch nebo strašně strohou odpověď. Nepotřebuju hrsti kytiček každý den, jenom cítit oporu.
Jde spíše o to, že jsem tak moc zmanipulovaná, že nevím, jak zdrhnout.. opravdu nevím. Vždycky mi říkal, jak si musím zasloužit, aby mě měl někdo rád, že si musím zasloužit kytku, zasloužit si jeho city. Přesvědčil mě i o tom, že každý vztah je takový, jaký je náš. Nebo, že budu hodně litovat, když ho opustím.
Já nevím. Já jsem tak blbá, že nevím ani, jak to ukončit přes ten internet. Já se opravdu moc bojím reakce, i když to je přes internet. Je to tak jednoduchý, ale já mám strach toho, co by následovalo pak. Nebojím se být sama, jen se odpoutat je asi problém? Nebo z hlavy dostat to přesvědčení, ve kterým mě utvrzoval.. nevím, jak to popsat.
Jsem fakt deb°lní, v tomhle má pravdu, jsem neskutečně blbá.
Strašně moc se omlouvám, že si tady stěžuju nad takovou kravinou, když si lidi prochází horšími věcmi.. já už se jenom cítila tak zoufale, že jsem nevěděla, kam jít za podporou, moc se omlouvám.
Strašný.
Taky si myslím, že tě zmanipuloval už hodně, a možná už to začalo ve tvé původní rodině. Každý jeden bod osamoceně by byl pro mě důvodem k rozchodu, křičení ve vztahu, o tom nekonsenzuálně brutálním sexu a akci s prášky ani nemluvě.
Asi nejvíc mě ale zabolela ta poslední věta. Tohle je za mě problém poměrně velký a od toho tu jsme.
Trošku se bojím, že ti narval do hlavy, že na tobě a tvých pocitech nezáleží, ale to NENÍ PRAVDA! ![]()
Rozchod po netu rozhodně v tomhle případě blbý není. Možná bych se odkázala na ten původní pokus o rozchod - nepsala mu s rozchodem sama od sebe, ale jako reakci, až ti s něčím napíše. Že ses s ním přece rozešla a ať už tě nekontaktuje.
Trošku se bojím, že bude nějakou dobu dělat bububu. Určitě bych s sebou nosila pepřák a dávala lidem nějakou dobu vědět, kde jsem / ideálně nechodila sama, jestli je to rapl. Buď silná, děláš správnou věc! ![]()
Takemu cloveku nrma vyznam cokolvek pisat.
Uz ho nekontaktuj a sprav hrubu ciaru. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, nechci tady chodit kolem a vypisovat, co všechno je špatně. Jen to, že to trvá moc dlouho, nic se nelepší, komunikace nulová.. jakmile načnu, že bychom měli zlepšit něco, tak dostanu odpověď,,píču”. Nedávám to, topím se, jsem zoufalá…
Bojím se rozejít z očí do očí.. už jsem to zkoušela a nepovedlo se, začal mi říkat, že toho budu litovat. Já si to pak vsugerovala..
On mě donutil i věřit, že si nic nezasloužím.. nechci to tady moc rozepisovat, prostě..
Jak to vidíte? Myslíte, že kdybych mu napsala, že chci konec, tak se mi vysměje? Já nevím, co dělat.. už tady píšu opravdu z velkého zoufalství.
Udělej to, ničil tě už dost. Pokud se s ním nedokážeš/nechceš/bojíš se rozejít z očí do očí, udělej to přes SMS, telefon, net.
Možná to pro někoho může být neférové, ale ty nejsi ve férovem vztahu.
Po tom jak se k tobě choval je štěstí, že seš rozhodnutá k rozchodu. Pokud ti bude někdo říkat, že to je srabacke, kašli na to. Je dobře že to uděláš.
Držím palce
Prosím, buď rozumná a rozejdi se s ním, napiš mu, zablokuj ho. Ztrácíš s ním čas… Nenech se takhle ničit. Kdyby Tě měl rád, vypadá ten vztah úplně jinak, ale to určitě sama víš…
@Anonymní píše:
@Svetluska55
Nebydlíme spolu, zdrhla jsem pár dnů nazpátek, že chci navštívit mamku a pomoct jí. Děti taky ne..
Já se bojím to říct do očí, vím, že takhle přes internet to není férové jednání, ale já se opravdu bojím reakce. Bojím se, že na mě bude křičet, že mě uhodí nebo mě znovu zmanipuluje, abych začala mít pochyby a věřit tomu, že to nechci udělat, jen že bych se měla jít léčit..
Víš sama, že je to manipulátor, tak se s ním nemaž. Udělej to, co potřebuješ. Prostě mu to napiš, jen krátce, žádné vysvětlování. A jestli se bude smát, to už Tě nemusí zajímat. Případně se v nejbližší době obklop nějakými známými.
Ahoj, nechci tady chodit kolem a vypisovat, co všechno je špatně. Jen to, že to trvá moc dlouho, nic se nelepší, komunikace nulová.. jakmile načnu, že bychom měli zlepšit něco, tak dostanu odpověď,,píču”. Nedávám to, topím se, jsem zoufalá…
Bojím se rozejít z očí do očí.. už jsem to zkoušela a nepovedlo se, začal mi říkat, že toho budu litovat. Já si to pak vsugerovala..
On mě donutil i věřit, že si nic nezasloužím.. nechci to tady moc rozepisovat, prostě..
Jak to vidíte? Myslíte, že kdybych mu napsala, že chci konec, tak se mi vysměje? Já nevím, co dělat.. už tady píšu opravdu z velkého zoufalství.