Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Být tebou, bouchnu šampáňo, nakoupím chlebíčky a slavím a slavím.
Žádná rada, rozchodů jsme každý zažil a ještě zažijeme, chce to jenom čas, ono to přebolí
Tady pomůže nejvíc čas. Nesnaž se ho i přes bolest, kterou cítíš, idealizovat, naopak vybavuj si na něm to špatné, co tě štvalo. Už jen to, že ti vyhrožoval zbitim by ti mělo být varovným signálem, že tudy harmonický vztah nevede. A takových věcí bylo jistě víc. Udělej za tím vztahem tlustou čáru, hlavně mu nepiš a nesnaž se vztah zachraňovat. Nejsi v tom sama, třeba i to vědomí ti pomůže. Já jsem si vždycky říkala: přece bys nechtěla být ve vztahu s někým, kdo už tě nemá rád. Zase bude dobře, uvidíš. Chce to jen čas.
Je dobře, že je pryč. Od takových výhružek je jen kousek ke skutečnému násilí. Zjevně je to chlap, který svoje emoce nezvládá a vybíjí se na druhých. Časem ti budou docházet další a další případy, kdy se choval minimálně suboptimálně.
@Anonymní píše:
Zdravím.
Momentálně prožívám rozchod. Tento čtvrtek se se mnou rozešel přítel. Musím dodat, že nebyl schopný mi to říct do očí a sám k tomu napsal; do očí ti to neřeknu, abych neviděl tvůj smutek. Myslela jsem, že jsme měli pěkný vztah, občas hádka, ale do pár minut vše dobré, žádné extrémy. Vše vypadalo skvěle, choval se jako vždy, ale pak ze dne na den jako by byl nový člověk (ale v horším), ptala jsem se co se stalo a on mi odpověděl, že nad námi přemýšlí. Již od toho dne jsem měla špatný pocit, nespala jsem, plakala jsem a nedokázala v sobě udržet ani kousek jídla, sváděla jsem na sebe vinu. Po rozchodu jsem začala přemýšlet jaký opravdu vztah byl.. že já se do vztahu snažila dávat vše že svých sil, že jsem se o něj starala, měla zájem, bála jsem se o něj.. a uvědomila si, že on se ke mně někdy choval opravdu špatně, nadával mi, vyhrožoval, vztahoval na mě ruku nebo řval, že mě zabije či zbije. Nikdy se mě sice nedotkl, ale jako blbá jsem mu vše odpouštěla. Momentálně mám nálady jako pryč s ním! A i že mi chybí.. Pomáhá mi si o tom povídat či trávit čas s přáteli, ale ne všichni mají neustále čas. Nějaké rady, jak se z toho rychleji dostat? Nebo nad čím více přemýšlet a uvědomovat si? Podobné zkušenosti?
Přítel??
Na tvém místě bych brečela leda radostí, že se takového debila zbavíš. A dej chladit šampanské, zavolej kámoškám, ať to přijdou s tebou oslavit.
A příště si dej lepší pozor u výběru „přítele“. ![]()
@ropucha 02 píše:
Být tebou, bouchnu šampáňo, nakoupím chlebíčky a slavím a slavím.
Platis pivo. Chtěla jsem napsat úplně to stejný.
@JancaS84 píše:
Platis pivo. Chtěla jsem napsat úplně to stejný.
Taky tak..
@Anonymní píše:
Zdravím.
Momentálně prožívám rozchod. Tento čtvrtek se se mnou rozešel přítel. Musím dodat, že nebyl schopný mi to říct do očí a sám k tomu napsal; do očí ti to neřeknu, abych neviděl tvůj smutek. Myslela jsem, že jsme měli pěkný vztah, občas hádka, ale do pár minut vše dobré, žádné extrémy.Vše vypadalo skvěle, choval se jako vždy, ale pak ze dne na den jako by byl nový člověk (ale v horším), ptala jsem se co se stalo a on mi odpověděl, že nad námi přemýšlí. Již od toho dne jsem měla špatný pocit, nespala jsem, plakala jsem a nedokázala v sobě udržet ani kousek jídla, sváděla jsem na sebe vinu. Po rozchodu jsem začala přemýšlet jaký opravdu vztah byl.. že já se do vztahu snažila dávat vše že svých sil, že jsem se o něj starala, měla zájem, bála jsem se o něj.. a uvědomila si, žeon se ke mně někdy choval opravdu špatně, nadával mi, vyhrožoval, vztahoval na mě ruku nebo řval, že mě zabije či zbije.Nikdy se mě sice nedotkl, ale jako blbá jsem mu vše odpouštěla. Momentálně mám nálady jako pryč s ním! A i že mi chybí.. Pomáhá mi si o tom povídat či trávit čas s přáteli, ale ne všichni mají neustále čas. Nějaké rady, jak se z toho rychleji dostat? Nebo nad čím více přemýšlet a uvědomovat si? Podobné zkušenosti?
Rada do života :
nechej si od maminky / jiné příbuzné / kamarádky / nebo klidně psychoterapeuta PODROBNĚ vysvětlit, co je to pěkný vztah a co je nepřípustný extrém ve vztahu.
Než to uděláš a hlavně než tohle pochopíš, nechceš další vztah, věř mi ![]()
Tak tvuj chlap i kdyz to je dobytek mel rozhodne vic rozumu nez ty. Mozna mu nedelalo dobre to rozcilovani a nechtel se a ani tebe trapit, tak to utal.
Urcite si zajdi za odbornikem, nez budes hledat dalsiho chlapa, mas to v hlave hodne pomotane. ![]()
…a uvědomila si, že on se ke mně někdy choval opravdu špatně, nadával mi, vyhrožoval, vztahoval na mě ruku nebo řval, že mě zabije či zbije…
No opravdový miláček! Holka, jednou budes ráda, ze spolu nejste..
Zdravím.
Momentálně prožívám rozchod. Tento čtvrtek se se mnou rozešel přítel. Musím dodat, že nebyl schopný mi to říct do očí a sám k tomu napsal; do očí ti to neřeknu, abych neviděl tvůj smutek. Myslela jsem, že jsme měli pěkný vztah, občas hádka, ale do pár minut vše dobré, žádné extrémy. Vše vypadalo skvěle, choval se jako vždy, ale pak ze dne na den jako by byl nový člověk (ale v horším), ptala jsem se co se stalo a on mi odpověděl, že nad námi přemýšlí. Již od toho dne jsem měla špatný pocit, nespala jsem, plakala jsem a nedokázala v sobě udržet ani kousek jídla, sváděla jsem na sebe vinu. Po rozchodu jsem začala přemýšlet jaký opravdu vztah byl.. že já se do vztahu snažila dávat vše že svých sil, že jsem se o něj starala, měla zájem, bála jsem se o něj.. a uvědomila si, že on se ke mně někdy choval opravdu špatně, nadával mi, vyhrožoval, vztahoval na mě ruku nebo řval, že mě zabije či zbije. Nikdy se mě sice nedotkl, ale jako blbá jsem mu vše odpouštěla. Momentálně mám nálady jako pryč s ním! A i že mi chybí.. Pomáhá mi si o tom povídat či trávit čas s přáteli, ale ne všichni mají neustále čas. Nějaké rady, jak se z toho rychleji dostat? Nebo nad čím více přemýšlet a uvědomovat si? Podobné zkušenosti?