Rozchod s kamarádkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Rozchod s kamarádkou
Ahoj všichni, jsem tu nová.
Většinou se vyskytuju na jiném fóru, ale protože se tam vyskytuje i kamarádka, o které píšu, změnila jsem rajón.
Seznámily jsme se, protože máme stejně starý nejmladší děcka (obě máme dětí víc). Zezačátku to bylo fajn, znáte to, semtam spolu na procházku, pohlídat si kočárek vzájemně před obchodem a tak…
Postupně mě ale začala omezovat. Chce se vídat každý den, v podstatě potřebuju ‚omluvu‘, abych nešla s ní. Jednou mě její starší dcera ‚nachytala‘ venku při cestě na nákup a hned mi psala, proč jsem se neozvala, že jdeme ven, abychom šly spolu. Prostě automatika, pokud venku nepadaj trakaře, že jdeme spolu. Časem mě začalo unavovat se jí muset přizpůsobovat a zpovídat, že dnes jdem k doktoru, dnes máme návštěvu, ani jsem nechtěla, aby toho o mě věděla tolik. A hlavně vyzvídala detaily a jestli přece jen nestíháme jít s nimi ven, i když máme program. Nelíbí se mi to, ani manžela nezajímá můj denní program do minuty, někdy chci být prostě jen s dětmi na zahradě, nelíbí se mi pořád plánovat den podle někoho jiného. Frekvence jednou týdně by mi na setkávání úplně stačila, jí ne. To by byl problém jedna.
Ten vztah je celkově dost nevyrovnaný. Když mně díte spalo a ‚mělo se jít ven‘, hned to bylo, že ho mám vzbudit a začala podrypovat, že mu dělám hloupý režim a bude mi to líto, že ho mám tehdy a tehdy držet vzhůru… Prostě jen abysme šli ven tehdy, kdy to vyhovuje jí.
Dítě mi od určitýho věku nerado spí v kočárku, nejradši spí po obědě v klidu doma, a přiznám se, že mně taky vyhovuje během toho spánku něco udělat doma nebo si prostě v klidu vypít kafe. No ale to jsem se naposlouchala, jak ho mám prostě připoutat v kočáru a nechat vyřvat, že si zvykne a že nejlepší je dát ho spát na vzduch a bla… A co s ním budu dělat, když nebudeme moct spát doma, lepší ho naučit na kočárek… Kva kva kva.
Je to moje dítě, znám ho, bude v kočárku jen unaveně koukat a později plakat, když půjdeme v čase spánku. A já se takhle k dětem prostě chovat nebudu, abych ho znásilňovala na spánek venku, sorryjako. Když se nedá spát doma, tak se nedá, ale když se dá, nevím proč ho nutit jinak. Aby to vyhovovalo někomu jinýmu?
Taky se strašně ráda povyšuje. Už s ní nemůžu mluvit prakticky o ničem, hned má potřebu mě shodit, můj nejmladší je dost náročný a aktivní batole a ona je hned se vším hotová ve smyslu, že si za to můžu sama, protože… (Doplňte si cokoli). Že ho nenarvu do ohrádky, nepřipoutám řvoucího do kočárku, mám ho nutit víc jíst, protože je drobnější… Kdybych ho pořádně přikurtovala do židličky a nepustila, určitě mi víc sní… Starší syn má plochý nohy, za to můžu já, protože jsem mu určitě kupovala blbý boty, její děti plochý nohy nemají, takže to dělala dobře a já ne - no prostě taková ta mateřská soutěživost co některý holky mají, že si potřebujou dokázat. Často už jsem opáčila, že to jako snad není nutný na mě bejt furt takhle hnusná a urejpaná a furt se povyšovat, tak se mi omluvila, že si raději měla kousnout do jazyka, že uznává, že je občas ‚řekne něco co vyzní hnusně‘ a že jí to mrzí. Jenže pak jedeme zase…
V létě jenom řešila, že si dali na barák klimatizaci a my nemáme, jak nám musí být horko a proč ji nemáme a proč jsme si ji nedali dělat (no tak mi dej 50 - 100 tisíc když ti tak záleží na tom abych měla klimatizaci v baráku?), nechápu tohle trumfování, kdo má lepší kočárek, větší auto a značkovější pyžamo na děcku, příčí se mi to.
Popravdě, já nechci kámošku, co si musí kousat 3× denně do jazyka, aby mi nemusela dávat najevo, jaká jsem podle ní neschopná blběna.
Moc se mi nelíbí ani jak se chová k dětem, jenom po nich štěká, vříská na ně, uráží je, jak jí jenom žerou nervy a nejsou normální, jednou mi ukazovala modřinu na ruce, že ty starší zmydlila kovovým obouvákem a omylem trefila i sebe (asi ode mě chtěla v tu chvíli empatii, já si jen myslela že dobře jí tak, neměla je mlátit)… chápu, my mámy toho máme někdy plný zuby, ale na tohle už se mi blbě kouká a nevím, co jí mám na to říct. Nejsem typ, co by soudil jiný mámy, každá máme svoje problémy a občas jich není málo, ale mně je za ty její děcka kolikrát až smutno. Když jsme venku i se staršími dětmi, ty její aspoň 2× za prochazku pláčou, protože je na ně vysloveně odporná za blbosti. Co slovo, to je hned musí nějak utřít (no klasika, když si dovolí ke mě jako k dospělé osobě, jaká je asi na děti, které jí nemůžou protiřečit?)
V podstatě jsem na tu osobu začala být alergická. Nemám zájem mit někoho takového v životě, ale nevím, jak se s ní ‚rozejít‘. Zkusila jsem nenápadně utlumit frekvenci schůzek, ale to je těžký, bydlíme v jedný vsi, obě na mateřský a přes internet se člověk domluví hned, že…
Jak neodpovím, chodí mi jedna zprava za druhou, třeba i jen smajlík, aby se připomněla.
Ráno mrknu na hodiny se zalepenejma očima a hned to cinká, kdy půjdem ven…
Takže když bydlíme na stejným (malym) místě tak se jí úplně nevyhnu, nejmladší písklata spolu nejspíš budou chodit do školky/školy, nechci ji poslat úplně do háje a taky mi přijde blbý se vyghostovat, nejde to, potkávat se určitě budem, jenom bych ráda, kdyby přešla z kategorie ‚kámoška‘ do ‚známá‘ nějak nenásilně. Jak na to, aby se neurazila? To asi moc nejde, že… Ona si maluje romantiku, jak si budeme vyzvedavat vzájemně děcka ze školky, já to tak necítím.
Nepřeju jí nic zlýho, i ty děcka bych jí pohlídala, pomohla (vždyť jsme lidi žejo), ale nic víc.
Já vím, že je to i ode mě takový nepěkný chtít utínat kontakt, ale to se holt v životě stává. Jenom nevím, jak to udělat, taky jí nechci zbytečně ublížit, to ničemu nepomůže. Řešily jste něco takovýho?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Tak jí to prostě řekni tak, jak si to napsala tady. Že se s ní občas ráda sejdeš, ale každý den to prostě nejde. Ona má své děti naučené po svém, ty taky a sladit to nejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Normalne ji to rekni, ze maji deti odlisny rezim, ze potrebujes byt spis sama, na nikoho se nevazat atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
a ty jsi nějak omezena na svéprávnosti, abys jí napsala něco ve smyslu : Promiň, ale naše kamarádství (ptž o Přátelství tu opravdu nemůže být vůbec řeč!) mi nevyhovuje, ráda tě někdy někde nezávazně potkám, mějte se moc fajn.
Nazdar a tečka.
PS : a ano, řešila.. vždy na rovinu. Mám přes 20 let dvě top kámošky na úrovni rodiny, tak nebyl problém nikdy, pak mám pár kamarádek v běžném slova smyslu a taky OK,
pokud se někdo začal moc poutat/omezovat, mám pusu od toho, abych mluvila.
Nejsi nikomu povinna skládat účty co kdy a kde přesně děláš a budeš dělat. Natož nějaké samozvané přechytralé „kamarádce“, která si na tobě akorát zvyšuje své ego.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jej, tak pokud nemas koule na to, rict ji to narovinu, tak proste sms, dne ven nejdem, mame jiny program, dnes se mi nechce atd, atd… na jeji zpravy dale neodpovidat. Kdyz se urazi, tak co? Potrebujes ji k zivotu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hele taky mám takovou kamarádku. Je to moje spolužačka ze základky, strašně hodná holka, těžký dětství, mám jí vlastěně i ráda, ale když se jí narodila první dcera, byla až neodbytná. Čekávala na mě na autobusu, kterým jsem jezdila z práce, ačkoli jsem jí předtím napsala, že nemám čas, že se musím například učit na autoškolu atd. Kolikrát stepovala před naším domem a hvízdala na mě do okna a já dělala, že nejsem doma. No jednoho dne jsem nevydržela a narovinu jsem jí řekla, že prostě nemám na tohle kapacitu. Že se můžeme vídat třeba jednou týdně, ale tohle stíhání nejde a stejně to moc nepomohlo. Pomohlo, až když jsem se odstěhovala trošku dál. Nicméně ona klidně přijela na návštěvu a strašila u nás do devíti večer…no náročnější období to bylo. Pak jsme se přestěhovali na vesnici a od té doby se vídáme tak akorát několikrát do roka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@lleennttiillkkaa jo, jako kdyby to bylo jenom o tý neodbytnosti…
Já jakože vím, že nějaký ‚nemám čas‘ tady moc nepomůže, že jí budu muset říct, že není moje krevní skupina a nejsem povinná snášet nekonečný rejpání, a to může bejt docela bolestivej rozhovor, tak moc nevím z jaký strany na to jít.
Nechci bejt ani krutá ani nic, ale prostě musím k jádru věci a to není pěkný prostě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co se bojíš, že se stane? nemusíš být hnusná, normálně jí řekni, že chceš být někdy doma nebo se vidět i s jinými lidmi, případně s žádnými, a že to do budoucna vidíš tak jednou dvakrát za týden a že se jí ozveš příští středu a hotovo, ne? vůbec bych nezabrušovala do jejího chování k dětem a dalším výhradám, jestli jsem to dobře pochopila, jde ti hlavně o frekvenci. neomlouvej se, oznamuj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ZabaNaPrameni píše:
@lleennttiillkkaa jo, jako kdyby to bylo jenom o tý neodbytnosti…
Já jakože vím, že nějaký ‚nemám čas‘ tady moc nepomůže, že jí budu muset říct, že není moje krevní skupina a nejsem povinná snášet nekonečný rejpání, a to může bejt docela bolestivej rozhovor, tak moc nevím z jaký strany na to jít.
Nechci bejt ani krutá ani nic, ale prostě musím k jádru věci a to není pěkný prostě.
Ja te chapu a s takovou osobou bych mela stejny problem. Ale je potreba to rozseknout, asertivne ji rici, ze ti tahle situace nevyhovuje, klidne bych mluvila obecne - mate jiny rezim, jiny styl vychovy, jine potreby. Bude asi nastvana (koho bude ted terorizovat?), ale chran sama sebe.
- Citovat
- Upravit
@navy blue jo, já spíš nevím, jak z toho.
Na jednu stranu si myslím, že by měla vědět, že její chování je pro mě dlouhodobě neúnosný a že nemusím trpět rejpání a poměřování, kdo dál dočůrá. Že by prostě měla dostat feedback, že tohle nejsou lidi povinní trpět a že takhle s ní moc lidí kámošit nebude (on je možná důvod, proč je tak upnutá na mě, že… Dovedu si představit, že ‚normální‘ lidi s tím nedělají ciráty a prostě takovou osobu utnou)
Na druhou stranu nevím, jak se dá taková info podat, aniž bych byla zbytečně krutá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ZabaNaPrameni píše:
@navy blue jo, já spíš nevím, jak z toho.
Na jednu stranu si myslím, že by měla vědět, že její chování je pro mě dlouhodobě neúnosný a že nemusím trpět rejpání a poměřování, kdo dál dočůrá. Že by prostě měla dostat feedback, že tohle nejsou lidi povinní trpět a že takhle s ní moc lidí kámošit nebude (on je možná důvod, proč je tak upnutá na mě, že… Dovedu si představit, že ‚normální‘ lidi s tím nedělají ciráty a prostě takovou osobu utnou)
Na druhou stranu nevím, jak se dá taková info podat, aniž bych byla zbytečně krutá.
Jako není to moc dospělé, ale co se vymluvit na manžela? Že se mu nelíbí, že se takhle často vídáte? Ono na té vsi je to trochu složitější, než v anonymitě města. A s manželem se domluvit, kdyby na něj někdo vyrukoval, jak tě omezuje, ať řekne popravdě, jak se věci mají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ZabaNaPrameni jsi fakt až moc hodná holka 
a ona to ví a zneužívá toho… i tebe…
Hele, ty bereš pořád a pořád na ni ohledy, ale Ona je na tebe nebrala nikdy. Ty to nevidíš? Prostě nebuď srab, vzchop se a buď jí to řekni nebo napiš (dle toho, co je pro tebe snazší), že tahle frekvence a stíhání není nic pro tebe a že chceš svůj život žít prostě jinak a že to neznamená, že ji už nikdy nechceš vidět.
Ona je tvůj energetický upír, víš to, že?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle nenápadně fakt nepůjde. 
A vy byste měla přestat řešit, zda se urazí - její problém.
Mi přijde, že jste jaksi nepřijala dospělou roli, jste spíš jak v roli poslušného dítěte. Jinak byste při tomhle teroru neměla problém prostě říct: „Hele Maruno, takhle teda ne. Takhle se mnou jednat nebudeš a kdy a kam jdu, po tom ti nic není. Občas tě ráda uvidím, ale určitě ne každý den. Takže občas můžeme spolu někam na kafe, ale nejdřív si zavoláme a domluvíme se. Jo a na vzájemný vyzvedávání to taky nevidím.“
Výmluvy a sebeobhajoba je to nejhorší, co můžete s těmito lidmi udělat. Až to vybalíte, jasně, že to nebude ani příjemný, natož pěkný. Bude na vás útočit, na vaše nastavení, vlastnosti, budete dle ní taková a maková. Nediskutujte, nenechte se zatáhnout do debat a hlavně se neobhajujte. Prostě: „Je to tvůj pohled, mrzí mě, že to tak vidíš, ale momentálně to mám takhle. Smiř se s tím“. (věta „Smiř se s tím“ použitá na manipulátora má stejný účinek jak česnek na upíra. ). Držím palce, až budete svůj život a svoje soukromí brát do vlastních rukou. Hrozně se vám uleví, až se naučíte používat slova jako „Ne“ a „Nechci“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lucy75 Jak to funguje, energetičtí upíři? Jako že tě někdo nutí dělat něco, o čem ví, že to nechceš a má z toho radost? Nebo má radost z toho, že je vždycky po jeho a má co chtěl? Nebo jak tě vysaje?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
