Rozdíl 23 měsíců mezi dětmi – zkušenosti s žárlivostí

Xena195
6
25.10.25 21:09

Rozdíl 23 měsíců - žárleni

Ahoj,
byla bych ráda, kdyby se ostatní rodiče, kteří mají děti s věkovým rozdílem cca 2 roky od sebe, podělili o zkušenosti týkající se žárlení staršího sourozence a obecně sžití se s novou situací.
Momentálně mě toto trochu trápí, protože máme 18mesicni dceru a na březen čekáme další přírůstek. No a nyní má dcera období, že na ostatní děti velmi žárlí, křičí, když někdo sáhne na me, manžela nebo našeho psa nebo samozřejmě oblíbené hračky, děti má také tendenci bít (jinak řečeno, pokud tam honem zrovna nestojím a nekoriguju ji a nevysvětluju situaci, nekoho plácne, pokud se jí něco nelíbí).
K tomu mě vyděsila zkušenost kamarádky s nějakými jejími známými, kteří prý staršího sourozence museli poslat k babičce, protože na mimino strašně žárlil a ubližoval mu. To mi přijde jako naprosto katastrofický scénář, protože nechápu, jak by si pak dcera na novy režim zvykla a dostala ujištění, že ji stále stejně milujeme.
Ještě jen podotknu, že několikrát týdně s dcerou chodíme do kroužků, herniček apod., takže s jinými dětmi je v kontaktu často a velmi dobře se jí dá vše vysvětlit, jenom prostě asi jsou emoce silnější. Mám tedy prostě strach, jak to budeme po narození sourozence zvládat.
Děkuji za sdílení vašich zkušeností!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Petra0009
2425
25.10.25 21:34

Do brezna je hodne casu, dcera se muze chovat zase jinak… rychle se to meni.
Obecne dite po narozeni sourozence samozrejmne zarli. Je to pro nej neco noveho, najednou nema rodice jen pro sebe… neporadim, ale takhle dopredu bych se tim nestresovala.taky cekame prirustek, deti od sebe budou 2 roky a 9 m, taky se bojim zarleni. navic budeme muset starsi presunout do sveho pokojicku a zacne chodit do skolky..tam bude zmen az az.bez problemu se to asi neobejde 8o

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
tevl
1445
25.10.25 21:39

Mám mezi holkama 2 roky a 2 měsíce. Příchod byl trochu náročnější, hlavně v tom, aby starší tu mladší omylem nezabila. Ale prostě jsme nastavili hranice, že vždy utěšuji toho, komu je ubližováno a druhého ignoruji. Hodně jsem např. přehrávala, když mladší chytla starší za prst/vlasy a naopak chovala a uklidňovala mladší, když na ní starší něco zkusila. A zvykla si „celkem“ rychle. Teď už jí bere jako součást.

Ač samozřejmě konflikty jsou, mladší je teď 7m a už je v takové té „vše zbořím“ fázi, starší téměř 3r by si zase ráda už stavěla nějaké hezké věci. Ale tak o tom to sourozenectví taky trochu je no.. :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
tevl
1445
25.10.25 21:42

Ještě dodám, že změny ve formě žárlení byly u nás vlastně „minimální“ v porovnání s ostatními. Dcera přestala chodit na záchod, vyžadovala pleny, nechtěla vůbec chodit ale pouze jezdit kočárem (který byl samozřejmě obsazený). Obecně byla hrozně uvztekaná, začala plivat a mlátit se do hlavy.

Teď už je to víceméně dobré. Ale třeba těch 4-5 měsíců to byl mazec.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Eva2610
25.10.25 21:42

Mám děti dva a půl roku od sebe a toto období po narození sourozence jsme zvládli tak, ze:

Dcera s námi byla po porodu dva měsíce doma, přestože už chodila do školky, aby se necítila vyckenena.

Zůstaly některé rituály - uspávání, koupání se mnou…

Z přítomnosti bratra plynuly výhody - při kojení si mohla půjčit mobil, častěji pak zůstávala doma ze školky.

Dostala svoje miminko, dělala s ním všechno jako já s miminem (i kojila🤣).

Denně jsem měla čas jenom pro ni.

Plus teda myslím, že hrálo roli, že sourozenec je opačného pohlaví.

  • Citovat
  • Upravit
carsa494
854
25.10.25 22:19

Mám tři děti s rozdílem necelých dvou let. Nevím, jestli je to milosrdná paměť, ale nějaké žárlení si moc nepamatuju. Jen bylo blbé, že vždycky bylo mimino, když dvouleťák měl období vztekání. Ale obecně na to rané dětství nevzpomínám jako na něco, co by se nedalo zvládnout. Co si ale opravdu nemůžu vynachválit, je kooperace ve vyšším věku - vždycky držely pohromadě, hrály si spolu a a třeba pomoc s učením byla a je perfektní. Letos jim je 20, 18 a 16 (takže 1 x VŠ a 2 x SŠ) a jsou pořád skvělá parta. Uvidíš, že to bude OK.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Bartic
82
25.10.25 22:23

Ahoj,
mám kluky skoro přesně o 2 roky, bylo to těžké, starší malého štípal a škrábal, ale hodně z toho bylo i o tom, že neznal svoji sílu.
Vše se urovnalo, když byl mladšímu necelý rok a byl ho schopen „vzít“ hračkou po hlavě :D od tě doby jsou nejlepší parťáci a nedají bez sebe ránu :)
Tím chci říct, může to být těžké, ale neboj bude líp :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Reklama
Karneol
15
25.10.25 22:52

My máme děti rok a 7 měsíců od sebe a dcera nežárlila vůbec. Možná se chtěla ze začátku víc mazlit, ale možná to bylo jen tím, že jsem byla pár dní mimo domov. Malý byl teda spavé miminko, takže jsem ty první 2 měsíce měla opravdu možnost se malé hodně věnovat, aby nepoznala rozdíl. Ze začátku, když přišel manžel z práce, tak zůstal s malým doma a já šla s malou na procházku. Když už malý mohl taky ven, tak jsme chodili už všichni. Snažila jsem se, aby se jí změnil režim co nejméně po příchodu brášky. Když byla krize a malý plakal nebo jsem se mu potřebovala víc pověnovat, tak jsem malé zapla písničky, aby si tancovala :nevim: Postupně, jak malý přidával na aktivitě, tak už byla zvyklá a myslím, že už si ani pořádně nepamatuje, že byla někdy sama. Za pár měsíců se toho může ještě hodně změnit. Věnuj se jí co to půjde, když bude miminko spát. A když bude nejhůř a máš možnost, tak popros babičky o hlídání miminka aspoň na chvíli mezi krmením, ať máš na dceru čas a postupně si to sedne ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Ncc1701_new
501
25.10.25 22:53

Nejhorší, co může rodič udělat, je poslat pryč starší dítě. To si ponese celý život.

Věnuj se po porodu primárně tomu prvnímu dítěti, mimino stejně furt spí. Nech ho, ať je tobě a miminu co nejvíc přítomné. Nesmí mít pocit, žes ho vyměnila.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Pauznuto
674
26.10.25 06:08

Mám děti taky zhruba 2 roky od sebe. V pulce těhotenství, mělo starší dítko období, že strkalo do mladšího dítěte od příbuzných. Byla jsem úplně v panice, že se bude hrozně chovat i k miminu, až se narodí. Do toho se pak rozjelo ještě období vzdoru. Začala jsem hodně se starším o miminku mluvit, že se nám (ve smyslu i jemu) narodí, že bude vyžadovat hodně péče, že nic nebude umět a my ho všemu budeme muset naučit, že on už toho umí hodně, tak je super, že se miminko bude moct od něj učit…že až bude větší, tak si spolu budou parádně hrát. Podobně jsem pokračovala i po narození, že jsem se starším hodně mluvila o tom, že se na miminko musí jemně a opatrně, že je to úkol nás všech chránit miminko, aby se mu nic nestalo. Další trik, který jsem použila byl dárek od miminka…měl slíbeno, že od miminka dostane parádní hračku, po které toužil. Miminko bylo naštěstí hodně spavé a prvního skoro půl roku hodné a nenáročné, tak jsem každou volnou chvíli trávila se starším, hráli jsme si, tvořili a tak. Zároveň jsem ho zapojila do péče, podával hračky, vybíral oblečení, přikrýval, pomáhal koupat…a žarlení nula :dance: miminko krásně přijal, krásně se o něj staral a teď už jsou to parťáci…samozřejmě je tahanice o hračky a krize z „bořícího období“ toho ročního…ale celkově mají vztah moc pěkný. Držím palce, aby i ti tvoji to zvládli bez žárlení :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Lil Kitkatt
5979
26.10.25 07:57

Mám syny 22 měsíců od sebe a starší byl dokonalý brácha, malého miloval a nikdy mu nic neprovedl. Podle mě je to z velké části i o povaze, nicméně spousta rodičů dělá chyby v tom, že starší dítě odhání, dělají z mimina něco extra, staršího odsunou k babičce apod.
Já vždy staršího zapojovala, aby se cítil potřebný. Podával plenku nebo něco nenáročného. Když mladší usnul, tak jsem se starším vyráběla nějaké výtvory, hrála si s ním s modelínou apod., aby mě měl taky jenom pro sebe. Jo a vzala jsem do porodnice dárek pro staršího, bylo to nějaký bagr nebo něco takového a než starší přišel, dala jsem to do té postýlky k mladšímu a řekla, že to má dáreček od malýho brášky. To se mu moc líbilo. Hračku si hned odnesl domů a měl z toho dobrý pocit.
Taky babička s dědou byli skvělí. Vždycky, když přišli na návštěvu, nejdřív se přivítali a pomazlili se starším, něco mu i přinesli, a pak šli teprve k miminku. Starší nikdy neměl pocit, že je odstrkovaný a brácha mu něco vzal.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

 
 

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

BEBACARE FIBRE, GOS/FOS VLÁKNINA

  • (4.7) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin

Syn hodně vodí za ruku

  • 16.09.26
  • Anonymní

Dobrý den, nedávno jsem narazila na informací, že časté vodění za ruku, pokládání ruky dospělého na hračky apod. může být znakem autismu.... Odpověď

Dítě se bojí jít ven

Dobrý den, píšu vám ohledně syna, kterému je čerstvě 5 let. Je hodně nervní, nemá žádnou autoritu k nikomu, ani ke mně. Tento rok měl nastoupit... Odpověď

strach z otce

Dobrý den, jsem babička jedenáctiletého vnuka, který byl po rozvodu rodičů svěřen do péče matky. Ještě před rozvodem se otec odstěhoval do 300... Odpověď

Děti a otec bez zájmu o ně

  • 07.06.26
  • Anonymní

Dobrý den, manžel se před již delší dobou odstěhoval pod záminkou péče o clena rodiny. Se mnou se nedomlouval a synům, tehdy 6 a 12 let nic... Odpověď

Strach z dětí u 2lete

  • 18.05.26
  • Anonymní

Dobrý den, Naše dvouletá dcera má velký strach z ostatních dětí. Poprvé jsem si toho začala všímat okolo 1 roku, ale myslela jsem si že je to... Odpověď