Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezazněl ani jeden důvod, proč s ním zůstat, takže myslím, že stačí si to po sobě přečíst a měla bys mít jasno.
Pokud takhle premyslis po roce vztahu, kdy by ten vztah mel prochazet prakticky tim nejlepsim, tak je to opravdu na rozchod a udelas velkou sluzbu sobe i jemu, kdyz to bude co nejdriv, nez i spolu zacnete bydlet, mit majetek, zvirata, deti atd. Tehlech pocitu se totiz nikdy nezbavis, nekdy se utlumi po nejakem hezkem zazitku, ale povetsinou tady budou. A vztah neni o tom obden premyslet nad rozchodem, naopak, vztah je o tom premyslet a tesit se na spolecnou cestu zivotem, zazivat ruzne milniky atp.
Ja bych to neprotahovala a vztah ukoncila. Takhle se akorat trapis a brzdis vas oba. I kdyz pred vanoci je to naprd, znam to :/
Taky mi trvalo delší dobu, než jsem na to přišla (hlavně proto, že mě bývalý neustále přesvědčoval o opaku), ale „nejsem šťastná“ a „nejsem spokojená“ jsou zcela relevantní důvody k rozchodu.
Jak uz je vyse napsane, brzdis sama sebe i jeho a nikam se tim padem v zivote nemuzes posunout. Porad se tocis v kruhu myslenek proc to nejde. Mas ho rada, ale neni to to, co by te nejak naplnovalo. Ja bych zasla nekam na veceri, prochazku.. a promluvila si o tom. Treba ti i on rekne, jak to citi. Jen o tom musite mluvit SPOLU.
Být rok s leklou rybou - nic moc, spíš nic - než moc. Uvažuješ správně.
A představ si to do budoucna - už máš jasno?
Omlouvám se, příspěvek jsem jako autorka smazala, zdál se mi zpětně příliš konkrétní 🙈 ale děkuji vám za rady, určitě si z toho něco odnesu ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím všechny maminky,
Potřebovala bych radu zkušenějších. Nevím, jestli zůstat s partnerem. Objektivně se snaží, ale asi je mi to pořád málo nebo nevím. Jsme spolu už rok a kousek, ale pořád nemám pocit, že by to byl můj partner. V průběhu dní vlastně ani jeden pořádně nevíme, co se u druhého děje, sice si píšeme skoro každý den, ale spíš tak vtipné obrázky nebo tak. Bavili jsme se o bydlení spolu, ale vlastně teď moc nevím, jestli to chci, nebo jestli celkově chci ten vztah, protože mi přijde, že jsme nekompatibilní. Nedává moc najevo emoce, nebo minimálně mi moc nedává najevo “lásku”. Je kontaktní, to jo, ale neříká nic takového (ačkoliv jsem si o to řekla několikrát, že to taky potřebuju), nemá vlastně vůbec starost o nic, je hodně flegmatický. Já jsem hodně emotivní, naopak. Stejně jako teď, když trošku požiji alkohol, pokaždý se s ním chci rozejít, protože mám pocit, že to prostě ani pro jednoho z nás není ono. Ale když vystřízlivím (nepiju zase tolik, ať to nezní, maximálně nějaký večírek jednou za 14 dní), chci se rozcházet. A prostě nevím, co dělat, pořád ho tak nějak nevnímám jako součást svého života, jakoby kdyby odešel, vlastně to moc nepocítím.. omlouvám se za změť myšlenek, ale píšu tak, jak se cítím, chtěla bych znát vaše názory.. je mi 25 let, jemu o chlup víc..
Pořád je původní příspěvek normálně vidět.
Zdravím všechny maminky,
Potřebovala bych radu zkušenějších. Nevím, jestli zůstat s partnerem. Objektivně se snaží, ale asi je mi to pořád málo nebo nevím. Jsme spolu už rok a kousek, ale pořád nemám pocit, že by to byl můj partner. V průběhu dní vlastně ani jeden pořádně nevíme, co se u druhého děje, sice si píšeme skoro každý den, ale spíš tak vtipné obrázky nebo tak. Bavili jsme se o bydlení spolu, ale vlastně teď moc nevím, jestli to chci, nebo jestli celkově chci ten vztah, protože mi přijde, že jsme nekompatibilní. Nedává moc najevo emoce, nebo minimálně mi moc nedává najevo “lásku”. Je kontaktní, to jo, ale neříká nic takového (ačkoliv jsem si o to řekla několikrát, že to taky potřebuju), nemá vlastně vůbec starost o nic, je hodně flegmatický. Já jsem hodně emotivní, naopak. Stejně jako teď, když trošku požiji alkohol, pokaždý se s ním chci rozejít, protože mám pocit, že to prostě ani pro jednoho z nás není ono. Ale když vystřízlivím (nepiju zase tolik, ať to nezní, maximálně nějaký večírek jednou za 14 dní), chci se rozcházet. A prostě nevím, co dělat, pořád ho tak nějak nevnímám jako součást svého života, jakoby kdyby odešel, vlastně to moc nepocítím.. omlouvám se za změť myšlenek, ale píšu tak, jak se cítím, chtěla bych znát vaše názory.. je mi 25 let, jemu o chlup víc..