Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozhodování, jak dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
5.7.25 17:44
Každý den cvičím 4 až 6h a pokud i pracuješ, tak nevím, kdy pomáháš doma a kdy se věnuješ dětem, aby byla rodinná pohoda…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.7.25 17:54
Máme dceru 20 a syna 19 let. K obou určitě vztah dobrý, hlavně k dceři. Dcera je též dost introvert a má ke mně hodně blízko. Snažím se celou dobu být dobrým otcem. Se synem je to těžší, vzdoruje teď všemu. Asi lze říci, že mají dobrý vztah ke mně, i k manželce, není tam rozdíl. Dále ještě mám synovce a neteř v podobném věku. Jezdívali jsme takto v pěti lyžovat nebo v létě do hor, obytňákem na cesty. To mi hodně chybí, ale jsou ve věku, aby žili svůj život.
- Citovat
- Upravit
5.7.25 17:59
Ohledně cvičení, mohu si již dovolit cvičit o pracovní dobu. Dříve to tak samozřejmě nebylo, to jsem ale tolik necvičil. Zase je fakt, že na příjmu jsem neustále. V minulosti jsem pracoval hodně, 400 hodin měsíčně standart. Na druhou stranu měla manželka 7 let mateřské a potom už jen částečné úvazky. Dětem už je 20 let, tak už ta péče není jak u malých dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.25 18:20
@Tom Horal Vzhledem k tomu, jak brzy jsi měl první dítě, tak to na takového introverta zas tak hrozné asi nebylo. Pokud by ten příběh nebyl vymyšlený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.7.25 18:21
Myslím že pokud je váš sexuální život už 2 desítky let v této podobě, těžko bude úplně jiný. Jaký je váš vztah v jiných oblastech? Máte se rádi, smějete se spolu, máte si co říct?
- Citovat
- Upravit
5.7.25 18:38
Všechno je relativní i míra mých vlastností. Tedy i té mé neprůbojnosti. Navázat vztah jsem začal zkoušet ve 27 letech. Před 20 lety to už bylo netypicky pozdě. A lze říct, že jsem do toho dal všechno, co jsem dokázal. To že jsem dokázal vůbec s dívkou mluvit, bylo v té době maximum. Však jsem se svou budoucí ženou chodil na schůzky několik měsíců, než jsem ji poprvé políbil. Odhodlat se k sexu mi trvalo skoro rok a bez pomoci doktorky na sexuologii bych to nedokázal. Co se týče sexuálního života, mám prostě pocit, že mi hrou osudu bylo cosi odepřeno a nedokážu to přijmout. V jiných oblastech, je to tak, že když se o sex snažím, tak je vše lepší. Koukneme na seriály nebo film, zajdeme na večeři nebo do cukrárny. Skoro každý víkend alespoň jednou sami spolu na chatu. Ale bez toho sexu se vše horší. Je to na mne ale strašný tlak. Po každé už myslím na to, té mi to příště půjde líp. Co proto mám udělat abych byl lepší. Alespoň trochu. A pořád nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.25 18:45
@hanka.br. píše: Více
Tobě přijde mít první dítě ve 29 letech nějak hodně brzy? 
Mně teda ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.25 18:51
Človeče, ty trpíš jak zvíře. Řekni manželce, ať ti předem odpustí.
Najdi si sexuální pracovnici co obšťastňuje postižené, nebo prostě exkluzivní paní za peníze a řekni jí co po ní chceš a pravidelně k ní docházej na " terapii". Zaručeně ti pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.25 18:59
Nad sexuální pracovníci jsem přemýšlel. Ale nechci další neúspěch. Chtěl bych se cítit mužem. Ale nedokážu to. To není vina manželky. Ber to tak, že je jediný člověk, který mne viděl nahého. Nemyslím si, že bych někdy dokázal se svléknout před jiným člověkem, ať mužem nebo ženou. Nechodím nikam, kde by to bylo nutné. Nepočítám věk pod 10 let. Od té doby jsem se takto změnil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.25 19:03
Zajímal by mě názor tvé ženy. Opravdu je to tak zlé? Pokud po odepření sexu naléhala, tak bych řekla, že ne, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.25 19:10
@Tom Horal píše: Více
Ok, tak vyloženě pátrej po sexuální pracovnici pro postižené a opravdu to ber jako terapii, i jí to řekni. Půjdete na to mega pomalu, stydět se nebudeš muset, protože na tom budeš vlastně dobře- v porovnání s tím, na co je ona zvyklá. To je pchychoterapeutka se sexem, empatická až až, když na pátém setkání dojde k objetí, tak je to úplně v pohodě a k aktu se dopracujete až na to budeš připravený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.7.25 19:34
Ohledně názoru mé ženy. Je tam asi oboje, z části chce být milosrdná, z části je tak od přírody nastavená, že toho asi tolik nepotřebuje. Na rozdíl od většiny žen, co jsem četl. Předehra jí stačí kraťoulinká a úplně dlouhý akt nepotřebuje. Spíše by chtěla kvantitu, to mi ale taky nejde. Paradoxně, ty dva případy, co pro mne byly nejlepší, byly pro ni nepřiměřeně dlouhé. Zjednodušeně, ona chce být v sexu velice submisivní. To ale já též. Já jsem ten, kdo bojuje. To mi říkala, že v sexu je maximálně sobecká a bere. Ve všem jiném taková není…V tom sexu, neměla problém si užít rychlovku na diskotéce s neznámým klukem na toaletě, alespoň mi to tak řekla. Já tuto dravost v sobě vůbec nemám a stále se to nějak snažím zlomit. Po mém bych se s ní mazlil a pomohl si nějakou pomůckou, případně ústy, tak abych ji uspokojil, sám bych se ani o své vyvrcholení nesnažil. Takové ostatně byly vždycky doporučení ze sexuologie. K souloži by třeba došlo, když bych se na to opravdu cítil, ale manželka prostě ráda jen to živé maso uvnitř, ostatní pro ni není nic - její slova. Žádné doteky nebo laskání…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj.
Poprosím dámy a samozřejmě i pány o názor na mne a na mou životní situaci.
Je mi 49 let a vždy jsem byl hodně introvertní a před děvčaty extrémně plachý. Za celý život jsem neměl jediného kamaráda, kamarádku už vůbec ne. Rodiče byli chladní k sobě i ke mně. V 10 letech jsem musel na obřízku a i ten život, co jsem do té doby měl, se zhroutil. Matka to totiž vnímala tak negativně, že se to přeneslo i na mne. Styky se všemi jsem snížil na nulu, postupně jsem se přestal považovat za plnohodnotného člověka. Po základce jsem odešel na intr a žilo se mi zde strašně těžce. Z té doby si raději nic nepamatuji. Každopádně se můj problém prohloubil, jelikož jsem zjistil, že mi život k obřízce, kterou jsem i tak nedokázal přijmout, nadělil i nevýhodu ve velikosti. Můj penis je opravdu maličký. Zejména šířka je extrémní, menší, než mám malíček. Ohledně délky je to o něco lepší, ale erekce obvykle dosahuji jen částečné, takže je to též extrém.
Po vejšce jsem se cítil šíleně sám a hledal jsem na seznamkách, nakonec se mi povedlo se seznámit, oženit a mít dvě děti. Tak jsem byl šťastný, i když po sexuální stránce to vždy nestálo za moc. Za život jsem zatím dvakrát neměl při sexu strach a šlo mi to. Jinak se pohybuji jen mezi nedostatečnou erekcí a předčasnou ejakulací. Pokud se mi povede zasunout, tak kromě těch dvou vyjímek, je do 30 vteřin hotovo. Odbornou pomoc jsem vyhledal i dnes stále hledám, ale už není kde brát. Všechno mi ztěžuje skutečnost, že má žena se mnou nikdy nepřistoupila na nic jiného, než na soulož a jen v misionářské poloze. Orální sex, využití pomůcek nebo prstů nedovolí a ona se mne taky pusou ani rukou nikdy nedotkla – mého penisu přesně řečeno. Mnohokrát jsem naléhal a prosil. Během těch let jsem několikrát úplně přestal s ní sexuálně žít, ale to stále chtěla a vyčítala mi to, takže jsem vždycky zase začal, ale z její strany nikdy větší vstřícnost ke mně. Přitom nebyla nikdy žádným neviňátkem, měla přede mnou mnoho partnerů, sexuálně aktivní byla od 14 let a zkusila skoro všechno. Se mnou jen misionáře, ani předehru ode mne nemá ráda. Pokud se někdo bude ptát, tak jestli je mi věrná nevím a nepátrám po tom. Já jsem se jiné ženy nikdy nedotkl a to doslovně, kromě podání ruky. Jinou jsem ani nikdy nepolíbil na tvář.
Vzhledově mám ještě handicap s tváří, kdy špatně ovládám levou polovinu obličeje, takže spíš nevyjadřuji ve tváři žádné emoce, až na absolutní vyjímky. Jinak postavou jsem určitě hodně nadprůměrný, kompenzuji si tím tohle všechno, běhám, jezdím na kole, plavu, chodím do fitka. Cvičím skoro každý den 4 až 6 hodin.
Rok teď obíhám po třetí v životě sexuologii a psychoterapie, ale nikam jsem se neposunul a nevím jak dál. Svou ženu mám rád, ale nedokážu jí v sexu vyhovět. Ze sexuologoie je závěr, už na to rezignovat. Myslím už na konec. Navíc jsem začal mít pochybnosti, zda mne žena vůbec miluje, či milovala, když se nedokáže dotknout ani mého přirození a skoro jakoby dělala celou dobu všechno pro to, aby mi to nešlo.
Nevím, jak dál pokračovat v životě.