Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Těžká situace. Je divné, že jednou manžel tvrdí opak, když dítě zaručeně nechtěl, tak měl používat ochranu. Zkuste si o tom ještě promluvit. Je pravda, že jedináčci mají to, co chtějí a rodiče se jim více i věnují. Ale na druhou stranu pro dítě je sourozenec hodně potřebný. Moje sestřenice byla taky jedináček, od rodičů měla vždy, co chtěla, rodiče jí zkrátka dopřávali, co to šlo, ale říkala, že byly doby, kdy jí mrzelo, že všichni mají sourozence a ona ne. Jsem v podobné situaci jako ty, sice dítě nečekám, ale pořád přemýšlím, jestli jít do druhého dítěte nebo ne, nicméně když si vzpomenu na porod, tak už to nikdy zažít nechci, tak doufám, že časem nebudu litovat, nejmladší zrovna nejsem.
A proč mu tohle všechno neřekneš? Že jsi z jeho reakce zklamaná, když jste se domluvili na dítěti, proč najednou ho nechce? Jaká je vaše fin. situace? Možná má muž strach oprávněný.
Jinak mě udivilo, že víš, že jsi ve třetím týdnu. Týdny těhotenství se přece počítají od prvního dne poslední menstruace, tudíž 3. týden těhotenství vlastně odpovídá teprve týdnu, kdy probíhá ovulace. V tu dobu přece ještě nevíš, jestli bylo oplodnění úspěšné.
Třeba je to pro něj jen šok, a to, že neví jaké to je mít sourozence.On to nějak vstřebá, bude muset.
Spíš bych se bála, že ty z toho budeš mít takovej šrám, že už mu to neodpustíš.
Moc se omlouvam, napsala jsem to spatne - ten styk probehl pred 3 tydny. Tehotensky test mam pozitivni uz tyden.
Jinak ja mu vse rekla, ze me hrozne zklamal, ze jsem z toho spatna. Ze je mi lito, ze se nezachoval jako chlap a nepostavil se za sve rozhodnuti, kdyz uz ho jednou udelal.
Co se tyce financi - bydlime pul roku v novem byte, cca 100m2 s garazi, mame kazdy sve auto - jedno je kupovane jako nove cca 3 roky stare, druhe tak 6-7, ale v TOP stavu. Partner ma cca od 20.000 - 25.000,– a ja v praci cca stejne. Mame hypoteku, ale zadne jine pujcky. Mame jeste jeden byt, ktery pronajimame. Jeho rodice maji nejake penizky a hodne nam pomahaji, maji novy dum a my v nem mame dve mistnosti, travime tam vikendy.
Nekterejm chlapum by pomohlo, kdyby jim nekdo udelal na bimbasovi uzel, kdyz uz nemaj mozek. Ten tvuj si asi fakt neuvedomuje, v jaky jsi situaci, ze ted uz nejde rict, „ja to dite nechci“ tak lehce. Fakt zasnu nad pristupem nekterych chlapu k tehotenstvi svych manzelek. A on jeste breci. No nazdar. Doufam, ze to dopadne dobre. ![]()
Dej mu čas. Ať si to v sobě zpracuje. Maximálně mu řekni, že to spolu zvládnete, ať nemá strach.
Finančně jste na tom podle popisu dost dobře, takže je to spíš asi jen o jeho strachu. Ty se ho take zkus pochopit, nakonec bude malé milovat stejně jako to první.
Finanční situaci máte dobrou. Ja bych si mimi nechala. Sama už druhé asi mít nebudu, protože jsem taky nemocná, a kolikrát tajně brecim večer, když se mě ma mala zeptá jestli bude mít segru nebo bráchu a kdy už budu mít v bříšku miminko.. Pořád vyhledává děti kolem sebe a vidím doma když si sama hraje jak je taková jiná vydrží si hrát sama chvíli
a musím se ji stále věnovat hrát… Můj názor je mimi si nechat říct manželovi jak ses rozhodla.. Vstřebá to neboj ![]()
Jednání tvého partnera je typické pro jedináčky. Je to zkrátka sobec, a ještě
k tomu nevyzrálý. Rozhodovat se mohl před tím, než si otěhotněla. Dítě není věc, kterou můžeme vrátit, nebo reklamovat, když se nám nehodí. Finančně jste na tom dobře, osobně nevidím důvod, proč by jste nemohli mít druhé dítě.
Vaše finanční situace je pro 2 děti úplně v pohodě, proboha! Možná potřebuje víc času, každopádně dítě už existuje, takže si to rozmyslel trošku pozdě…Držím palce, ať se brzy vzpamatuje ![]()
Taky si myslím že jen potřebuje víc času na vstřebání. Jako dobrý argument je myslím i to že vaše děti budou parťáci, můžou si spolu hrát… Já sice jedináček nejsem, mám 4 bratry, ale jsou minimálně o 18 let starší a brzo se odstěhovali, tak jsem v podstatě vyrůstala sama. A moc mi věkově blízký sourozenec chyběl, vždy jsem všem svým kamarádkám sourozence záviděla.
@Anonymní píše:
Jinak ja mu vse rekla, ze me hrozne zklamal, ze jsem z toho spatna. Ze je mi lito, ze se nezachoval jako chlap a nepostavil se za sve rozhodnuti, kdyz uz ho jednou udelal.
Co se tyce financi - bydlime pul roku v novem byte, cca 100m2 s garazi, mame kazdy sve auto - jedno je kupovane jako nove cca 3 roky stare, druhe tak 6-7, ale v TOP stavu. Partner ma cca od 20.000 - 25.000,– a ja v praci cca stejne. Mame hypoteku, ale zadne jine pujcky. Mame jeste jeden byt, ktery pronajimame. Jeho rodice maji nejake penizky a hodne nam pomahaji, maji novy dum a my v nem mame dve mistnosti, travime tam vikendy.
budem na tom finančně podobně a plánujem třetí ![]()
Hezky den, ani nevim, kde zacit. Chtela bych Vas moc pozadat o radu/nazor - vlastne ani sama nevim. S partnerem mame 2 letou holcicku. Nez jsme si ji vubec poridili, tak partner chtel 1 dite a ja spis zadne. Bohuzel/bohudik jsem onemocnela, otevrelo mi to oci a rozhodla se, ze si materstvi nenecham ujit. V tehotenstvi jsem byla dost vystresovana, moje rodina je dost rozhadana, nemela jsem zrovna hezke detstvi a tak jsem byla nervozni z toho, jaka mama ze me bude. Po narozeni dcerky se ale vsechny obavy rozplynuly - dcerku miluju, je pro me vsim, v materstvi jsem se nasla a myslim, ze nas vztah je nadherny. Cca v roce a pul dcerky jsem zacala citit, ze mi jeste neco chybi a ze bych si prala jeste jedno prte. Kdyz jsem to rekla partnerovi, tak druhe odmitl, rekl, ze chtel vzdy jen jedno. Asi nad tim zacal trochu premyslet, protoze casem byl trochu rozpolceny, jednou prisel s tim, ze by i dcerka nebyla sama, za par dni zase otocil, ze kdyz budou dva, nebude jim schopen dat vse, co si budou prat. Muj partner je jedinacek, vzdy dostal vse co chtel. Jako tatinek je naprosto uzasny, male se venuje jak to jen jde, zboznuje ji, udela pro ni vse, dokaze se o ni perfektne postarat. Kazdopadne tak to u nas plynulo cca pul roku, jednou byl i pro, pak zase ne. Pred casem jsme si dali sklenicku vina(opravdu jen jednu!) a dohodli se, ze tomu dame jednou sanci - proste to jednou zkusime a kdyz to vyjde, tak to vyjde… no, a ono vyslo. Jen chci dodat, ze jsem ho nenutila, neznasilnila, nepachala sebevrazdu, nedelala plactivr sceny, spod. Kdyz jsem to partnerovi rekla, tekly mu slzy z oci, myslela jsem, ze dojetim a hrozne se mi ulevilo, nez jsem zjistila, ze je to presne naopak. On to dite nechce - tvrdi, ze se nebude schopen plne venovat dvema detem, ze nebudeme mit dostatek financi, abychom jim vse doprali, ze nebudeme mit na to, jezdit kazdy rok k mori a do Alp, platit jim vsechny krouzky a kde co. Jsem ve 3 tydnu a jsem z toho hrozne spatna. Vubec nevim, co si pocit. Nekolikrat jsem s nim o tom mluvila, ale prijde mi to naprosto zbytecne, protoze on na nic neslysi, porad resi jen materialni zalezitosti, jak to nebudeme zvladat, jak by nejradeji vratil cas, apod..Ja jsem z toho vseho uz tak rozhozena, zklamana a znechucena, ze ted sama nevim, co si pocit. Je mi to cele tak lito. Partnera nechci opustit, nechci dcerce rozbit rodinu, aby vyrustala jako ja. Nez se to stalo, milovala jsem ho, byly jsme vcelku spokojena rodina, ted jsem smutna a zklamana. Ani nevim, co cekam, ze mi napisete, jen to uz asi cele muselo ven. Omlouvam se za anonym, ale chodi sem kamaradky a ja bych nerada, kdyby se to nekdo dozvedel, tak se prosim nezlobte.