Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč myslíš že by to bez něj bylo lepší? Píšeš že je hodný, miluje tě, žádný problém nemáte
Vzpomeň si proč ses do něj zamilovala, pořídila si s ním děti… Opravdu bys byla radši sama? Dalo by ti to něco?
Jsem zvědavá, co ti odpoví ostatní, zvlášť, jestli čekáš ujištění, že je nejlepší ho opustit, ale to já nedám…Co všechno máš si uvědomíš teprve, až to ztratíš. Pokud máš muže, který tebe i vaše děti má rád, je zodpovědný a pracovitý a vlastně ho máš ráda, tak prostě nevím, co víc hledáš…Tak můžeš rozbít rodinu, zadělat dětem na celoživotní trauma a najít si namachranovanýho kretena plneho testosteronu, ze kterého půjdeš do kolen…Možná bude chlastat, nějaká facička třeba taky přiletí a zadluží tě do konce života, takových příběhů tu jsou mraky…nebo taky ne, že jo
Já bych teda ctila důležitost úplné rodiny a byla vděčná, že máš hodného muže…
Chybí ti ta jiskra, co lidi zažívají, když jsou zamilovaní bych řekla. Ty ho máš ráda, ale není tam to „ono“. Co místo poradny třeba psychologa jen pro sebe? Ujasnit si priority, životní cíle… Těšíš se na něj po dni práci? Jsi s ním ráda, nebo máš radši svůj klid? Myslíš, že by jsi sama s dětmi byla spokojenější?
Třeba ti psycholog pomůže utřídit myšlenky. Máš se dobře, co by za jiní dali. Vím, že to není útěcha, jen ti chci dát malinkou „facku“ ![]()
Neporadím, protože to nechápu. Jakmile jsem ve vztahu měla pocit, že bych marnila život se špatným mužem, tak jsem ze vztahu odešla, ale NIKDY jsem neměla touhu mít s takovým mužem dítě. S manželem jsem pocítila touhu po dítěti (a následně po druhém) právě proto, že s ním chci zestárnout a je mi s ním výrazně lépe, než samotné. Není to v Tvém případě jen nuda ze stereotypu? Milovala jsi ho, když jste se třeba rozhodli pro ty děti, v porodnici, na první Vánoce s dětmi, při pohledu, jak se mu děti po příchodu z práce vrhají do náruče?
Dle mého je milující manžel a zřejmě i dobrý otec docela výhra
podle mne v manželství nemusí byt láska vůbec a i přesto muze byt šťastné a harmonické. Pokud mas pocit, ze ti neco chybí, tak bych zkusila spíše třeba nějaký nový zájem - proste změnu z běžného cyklu. Prijde mi to jako otupeni po letech soužití. Uz to proste nikdy nebude to první zakoukání. Ale rozbit si domov kvůli něčemu takovému by udělal jen trouba
Myslím, ze se jen nudis.
Představ si, ze bys uz žádného dalšího chlapa do konce života nenašla. A że se to stát může. Znám několik žen v důchodu, co jsou úplně samy od 30+ (a nejsou vadne
).
Co nějaké společně zážitky? Něco nového. Možná vám chybí společný „projekt“. Vše máte splněno a nic dalšího na programu.
Vzdát se je snadné a můžeš to udělat kdykoliv.
Někdy když ma člověk vše tak hledá fakt prkotiny, podle mého ti chybí ten ne stereotyp ale jiskry a akce, no ale s 2 detma…mas rodinu, píšeš ze jsi jinak spokojena, hned mi to zavání na ty témata hledám milence ![]()
By me zajímalo, proč „mít rád“ uz nestačí. To asi není in. Pohoda a klid i ta nuda. Vše se musí hnát do extrémů. I láska.
Vždyť mít rád (a byt tim, koho ma druhy rad) musí být uklidňující.
Holt nová doba asi. ![]()
@Tichošlápek píše:
Dle mého je milující manžel a zřejmě i dobrý otec docela výhrapodle mne v manželství nemusí byt láska vůbec a i přesto muze byt šťastné a harmonické. Pokud mas pocit, ze ti neco chybí, tak bych zkusila spíše třeba nějaký nový zájem - proste změnu z běžného cyklu. Prijde mi to jako otupeni po letech soužití. Uz to proste nikdy nebude to první zakoukání. Ale rozbit si domov kvůli něčemu takovému by udělal jen trouba
Přesně toto jsem svým příspěvkem myslela i já. Taky si myslím, že nějaký koníček by byl řešení. Teď jestli si dokáže zakladatelka něco vybrat.
Nechci být za rýpalku, ale neříká se tomu, že tě pálí dobré bydlo? ![]()
Hele… když pominu totální vztahová fiaska, kretény na které jsme narazily alespoň jednou všechny, tak Tě můžu ujistit, že je výhra mít vedle sebe někoho, kdo Ti MINIMÁLNĚ nevadí a jsi s ním ráda. Nevím jak to dobře vysvětlit. Dneska žena muže prakticky nepotřebuje, když vidím v čem žijí moje kolegyně a kamarádky, tak si říkám, že bych takového chlapa nevydýchala. A oni mě. Většina z nich má doma chlapa, který je líný, zahýbá, ke své ženě je absolutně neuctivý a neváží si jí, sex tragédie. Holky škemrají, aby si jich chlap všiml, aby se věnoval rodinnému životu, aby si našel práci, aby jim pomohl..Nechají se sekýrovat, šikanovat, omezovat, ponižovat.
Já jsem pár fajn chlapů v životě potkala, ale musela jsem být k sobě i k nim upřímná - nedokázala jsem je vystát ve své přítomnosti tak dlouho, abych s nimi chtěla sdílet život, byt, nebo dokonce děti. Aby mi s nimi bylo alespoň tak dobře, že bych s nimi chtěla být.
Takže zvaž dobře. Souhlasím s ostatními, že jde asi o pocit vyhoření ve vztahu, nudu, že Ti chybí jiskra - ale určitě jsi někde viděla takové to „motto“, že lidi opustí svého partnera kvůli 10% které mu chybí, a vymění ho za člověka, který má těch 10% - ale chybí mu těch 90%.
Hodně štěstí.
Řekla bych, že je to prostě stereotyp a nuda a taky tak trochu začínající pocit, jeslti jinde není trávník zelenější a jestli ti někde jinde neutíká něco lepšího…
Podle mého je to naprosto normální stav ![]()
Já ho taky zrovna prožívám (navíc můj partner není zrovna ideální otec a manžel, jako se jeví ten tvůj).
Podle mě to chce nějakou novou výzvu, novou jiskru, měnit manžela je podle mě blbost, když všechno klape, takže co to nové udělat jinde? Ať už malé krůčky jako třeba změna účesu nebo třeba s kamarádkama začít navštěvovat jiná místa (doteď kavárny, odteď muzeum nebo třeba music klub
), nebo velké ve stylu nová práce?
Prostě dostat do života nový implus, něco, co by tě zaměstnalo, znovu nabilo elánem, a neměla si „čas“ se hrabat v „nesmyslech“.
Mě osobně to moc pomáhá
A zase začínám žít spokojenější život.
U nás tedy nikde není řečeno, že budem spolu nadosmrti, protože pár věcí v našem vztahu už nějakou dobu skřípe, ale díky tomuhle nemám pocit, že musím prásknout dveřmi a spálit mosty, a mám sílu na těch skřípajících věcech pracovat ![]()
Mile zeny, nevim… manzelstvi 7 let. Vse klape, muz me miluje. Je zlaty… Oba pracujeme, 2 deti, ale ja nejak citim, ze by to mozna bez nej bylo lepsi. Proste mam pocit, ze si marnim leta se spatnym muzem. Proc jsem si ho brala? Vdecnost, doslova mi zachranil zivot. Proc deti? Chtene obe… Nevim jak to nazvat. Muz mi nevadi, sex mi nevadi a i bavi, ale proste ten pocit neuplna. Nevim jestli jsem jen nevdecna, rozezrana… V poradne jsem byla, moc mi to nedalo, protoze v manzelstvi jako takovem zadny funkcni problem neni
Myslim si, ze je to proste. Muze nemiluju, ale je mi s nim dobre- citove. Jenze mi to pripada vudci nemu strasne nefer
Co s tim?