Rozvod, nevím jak dál

Napsat příspěvek
Velikost písma:
201
21.2.23 13:08

Byla jsem podobná, taky mě muž opustil, taky jsem si spoustu věcí uvědomila až po rozchodu. Říkal, že nikoho nemá, ale měl. Pak zjistil, že do ní není zamilovaný, dal nám ještě šanci, která stejně nevyšla. Ale máme šikovného syna a ex bude vždy v mém srdci. Je úplně jedno co byla ta poslední kapka. Teď je teď. Oba máte šanci začít znovu, buď spolu nebo bez sebe. Něco seshora vás prostě zastavilo. Pokud se s tebou vyspal, nemyslím si, že tě nemiluje. Ale dala bych mu prostor, čas, který nyní asi potřebuje. Rozhodně ho u sebe nedržet násilím, brekem…ty na sobě zapracuješ, on ten čas bez tebe taky nějak určitě zužitkuje. A pokud se k sobě nevrátíte, mělo to tak být, věř mi.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22.2.23 15:42
@Sandman1 píše:
Když se vcítím do role manžela, odhaduji, že spouštěčem krize mohlo paradoxně být rozhodnutí manželky stát se konečně po letech odkladů matkou. Šestatřicet let je věk, kdy už je mládí v trapu a s příchodem středního věku přichází i krize středního věku a s ní i chuť bilancovat - zvlášť s ohledem na deset let trvající vztah: jak mě naplňuje, uspokojuje a jaké naděje s ním spojuji do budoucna.
Pokud řadu let toužím po roli táty a partnerka dítě odkládá s tím, že chce budovat pracovní kariéru, je tu přítomný stálý zdroj napětí. Mizivá emocionalita manželky a její sklon být za „štěknu“ jen zvyšují moji dlouhodobou frustraci. i zdánlivě drobné konflikty, které se neřeší, se ve mě postupně ukládají a tak, když je po nekonečně dlouhé době naskytne možnost stát se rodičem, položím si otázku: „Chci to dítě s Marií?“
Bezdětné manželství, kde není velký majetek lze snadno a relativně bezbolestně ukončit - navíc ve věku, kdy se dá začít znovu a s nabytými zkušenostmi lépe. Teprve příchod dítěte by znamenal zásadní morální dilema při rozpadu vztahu. V téhle krizi vůbec nemusí jít o jinou ženu, maximálně v rovině úvah: „Proč jsem si tehdy raději nevybral Lenku, kde já dneska mohl být“. Pokud je ve hře krize středního věku a něco, co jsem nastínil, bude se vztah zachraňovat jen těžko - chybí motivace a pozitivní perspektiva.

Myslím, že jste to vystihl přesně. Už vidím, že šance na záchranu není žádná. Manžel mi řekl, že v okamžiku, kdy jsem řekla, že chci dítě, si uvědomil, že on už ho ale nechce. A začal přemýšlet nad tím proč, až došel k zjištění, že už mě nemiluje.
Z jeho současného vyprávění mi došlo, že jde opravdu o krizi středního věku. Mluví o tom, jak se těší na svobodu, že si koupí motorku apod. Ikdyž o ničem takovém se nikdy před tím ani nezmínil.
Je mi jasné, že do roka ho to zase přejde a bude chtít rodinu, ale už né se mnou.
Každopádně já s dítětem nečekala kvůli kariéře, ale protože jsem si ještě chtěla užít jenom nás dvou. A navíc manžel není zrovna zodpovědný, tak jsem věděla, že by bylo vše jen na mě.
Jen stále nechápu, že si se mnou povídá jak s kámoškou, tvrdí, že mu na mně záleží a pořád ho fyzicky přitahuju, ale stejně to chce vše zahodit, aby si mohl užít svobodu. :zed:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2
27.2.23 13:36

Emil Zajac

Náhodně jsem narazil na tohle a je to jak kdyby to psal někdo z mýho života.
Jsem s přítelkyní 8 let. Celej život jí na mně něco vadilo, neustále mě peskuje, všechno dělám blbě a jsem k ničemu. De facto už vlastně nevím, co dělat, aby byla spokojená. Podnikám, tudíž někdy pracuji i o víkendech, a ona mi stejnak vyčítá, že doma málo pracuju. Má pravdu v tom, že jsem bordelář, proto sem se nabídl, že zaplatím Ukrajinku na úklid, klidně dvakrát týdně. Nechce. Splnil sem jí všechny JEJÍ sny. Barák v Praze, dítě, zhodnotil jsem jí majetky. To všechno je přesto málo. Vždycky si najde za co mě zbuzerovat, vlastně cokoliv se jí v životě stane negativního, nějakou cestou hodí na mě. Příklad: v kuchyni jí něco upadne z ruky a řízne se, řve na mě, že za to můžu já. Když se zeptám, jak za to můžu já, když nejsem ani ve stejný místnosti, tak můžu za to, protože sem nechal hrníček na stole. Už si nepamatuju kdyby mě třeba pohladila, řekla něco hezkýho, vůbec prostě. Já ji kolikrát pohladím, řeknu jak je hezká, ale opačně nic. Už to došlo do stavu, kdy s ní ani nechci spát, protože má deb*lni kecy i u toho sexu. Máme spolu malé dítě, proto sem se snažil to vyydržet, nechci dceři kazit život, ale už to dýl nevydržím. Zejména když o mě celý život ženy měly zájem (což mi samozřejmě taktéž vyčítá). Zdůrazňuji, NIKOHO nemám, ani vlastně nehledám, jsem z toho všeho znechucenej a budu muset odejít jenom kvůli tomu,,peskování” jak přiznáváš výše. Takže je opravdu možné, že odchází jen kvůli tvému hnusnému chování, ačkoliv by někoho měl….

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
6.3.23 19:55

@Emilzajac
On uvedl jako důvod, že jsem ho peskovala a neprojevovala emoce. Já uznávám, že jsem ho peskovala dost, ale v žádném případě ne tak, jak uvádíte Vy. Ikdyž on to tak nejspíš viděl. Víte, můj manžel byl tak trochu flákač. Do ničeho, co ho nebavilo, se mu nechtělo a pokud bych ho já „nedonutila“, tak by nebylo nic. Nyní lituji, že jsem nějaké maličkosti řešila a prostě je například neudělala sama bez keců. Jenže řeknu Vám to i z pohledu druhého, pokud někomu opakujete pořád dokola to samé a nevede to nikam, tak Vás to už začne štvát a vede to k tomu, že ho začnete prudit ještě víc.
Co se týče emocí, jak už jsem psala výš. Nejsem člověk, který by neustále někomu opakoval, jak strašně moc ho miluje. Ale manželovi jsem dávala najevo lásku každý den. Hladila ho, objímala, dala mu pusu, dělala s ním různé blbosti. Možná né dost, to já posoudit neumím. Ale vždyť my jsme se drželi za ruce i než nám každý den přinesli oběd. Je pravda, že jsem mu nikdy neřekla věci, které toužil slyšet. Že je moje všechno, chci s ním žít až do konce života a bez něj pro mě najednou nemá nic smysl. Teď toho opravdu moc lituju.
Ale stále se nedokážu smířit s tím, že když mi ještě před měsícem říkal, jak moc mě miluje a dělal věci, které to potvrzovaly, tak je najednou se vším konec. Prostě z ničeho nic se rozhodl, že má všeho dost a přes to nejede vlak ikdyž jsme se ještě před pár týdny objímali, říkali si plány do budoucna, kde budou dětské pokoje, co si koupíme za auto atd. Přece pokud s někým žiju 10 let, většinu času z toho ho miluju a dojdu do bodu, kdy mám všeho dost, tak to tomu druhému řeknu a pokusíme se společně o zlepšení. Né, že se ze dne na den na všechno vykašlu.
Pane Emile, pokud ke své přítelkyni ještě něco cítíte, vezměte ji za ruku, sedněte si a řekněte ji naprosto upřímě, jak se cítíte, a že už jste na uplném kraji všeho. Že pokud její chování bude ještě pokračovat, tak odejdete, protože už nevíte jak dál. Toto můj manžel nikdy neudělal a já jsem tím pádem nevěděla, že mu mé chování tolik vadí. Nestačí jen tak říct, že Vás štve, jak Vás furt peskuje, protože jí na Vás určitě taky štve plno věcí a stejně je děláte. Pokud by můj manžel někdy něco takového udělal, tak bych se snažila ze všech sil, abych se změnila. Teď už je na to bohužel pozdě.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová