Rozvod po 3 letech

Anonymní
30.8.21 14:07

Rozvod po 3 letech

Omlouvám se dlouhé psaní :)

Přemýšlím nad rozvodem, ale zároveň se toho kroku hodně bojím. Jsme s manželem 8 let a z toho 3 roky manželé. Po roce se nám narodila dcerka. Něco se změnilo pár měsíců po svatbě. S tím přišla i změna bydlení a nová práce pro oba. On začal dělat to co vždycky chtěl a já byla taky se svojí práci spokojená. Ale on se od té změny začal chovat jinak. Já to věděla, ale nijak jsem to moc nechtěla vnímat i když mě to má rodina pořád říkala. Pak přišlo oznámení těhotenství a on byl strašně moc nadšený a hrozně se na malou těšil. Každému pořád jen říkal že jí bude rozmazlovat, že se o ní bude starat, že s ní bude chodit ven s kočárkem ze začátku, atd.. Malá se narodila a tím se to všechno otočilo jiným směrem. Sice byl rád že ji máme, ale to je tak nějak všechno. Začali jsme se hlavně ze začátku hodně hádat. Byl s námi doma jen 3 dny a pak zas hurá do práce. A jen si začal stěžovat, že proč malá brečí, ať ji utiším, že on musí zase ráno do práce a chce se vyspat, chce odpočívat, atd.. Ano byli večery kdy mi pomáhal pro malou chystat mléko, byla jsem za to ráda. Ale to bylo a je teďka i s něčím jiným jen chvilkové. Pořád tvrdí jak jí má hrozně moc rád, ale není to vidět. Od té doby se to všechno změnilo. On jen chodí do práce, protože to je prý hlava rodiny a odpočívá. Malé se nevěnuje, nevezme jí ven, nejde si s ní hrát a jen se vymlouvá až bude větší bude to lepší. To říká už od jejího narození. Nikdy si jí nevzal do náručí když byla malá. Byl s ní sám venku cca jen 5× za 2 roky a s když jdeme všichni, tak to je zase honem rychle domů. Teď jí začal kupovat věci, uplácí si jí aby ho měla ráda. Ale to je prostě o ničem. Tím trpí i náš vztah. On prostě doma nic neudělá, jen práce a odpočinek. Chci někam jít se podívat a jsou to výmluvy mě se nechce atd.. Radši svůj volný čas věnuje hrám na pc a nebo nic nedělání a je naštvaný když já jsem celý den venku s malou. Tím trpí i náš vztah. Jsem na všechno sama a večer chci mít klid. On je pak naštvaný že nejdeme společně spát, ale já si chci večer v klidu sednout a odreagovat u svého seriálu. Jen to on nechápe. Byl ten covid. Oni museli být doma. Místo toho aby si našel nějakou cestu k malé a vybudoval si s ní nějaké to pouto, tak všechen ten volny čas byl jen doma, odpočinek a hry, tv a občas šel se psem ven :D Jinak vůbec nic. Ani náš intimní život už není to co to bylo. Nemám na to tolik chuť a to je taky problém hádek. Jsem ze všeho unavená. Chci po něm aby pohlídal malou aspoň na chvíli, abych já měla třeba chvilku pro sebe a šla se projít nebo cokoliv. Tak ano, on si pohlídá vlastní dítě ale jen když spí a pak jsou za tím tisíce řečí, že jdu s nějakým chlapem ven, že někoho mám, že bůhví co jdu dělat, atd.. A já toho už mám dost. Nebaví mě tenhle vztah. Už ta zamilovanost tam není. Mám chlapa ráda, ale už ne tolik jako před tím. Chci být zase šťastná a hlavně aby malá byli šťastná, ale takhle s ním to nějak už nejde. Když to řešíme, tak je klid na cca 14dní a pak se to vrátí zpátky. Proto už přemýšlím nad rozvodem. Co by jste dělali vy?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3892
30.8.21 14:12

Nic neřešitelného, objednala bych vás do poradny nebo párovou terapii. Tohle mi nepřijde na rozvod ani náhodou. Musite ale chtít oba.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 14:19
@sediza píše:
Nic neřešitelného, objednala bych vás do poradny nebo párovou terapii. Tohle mi nepřijde na rozvod ani náhodou. Musite ale chtít oba.

Třeba by to pomohlo a třeba ne. Jen já s ním už vyloženě nechce být. Snažila jsem se dlouhou dobu aby to fungovalo, ale je to jen z mé strany.

  • Citovat
  • Nahlásit
7100
30.8.21 14:44

Taky mi to nepřipadá podle popisu nic strašnýho. Spíš mi připadá, že ty se sama odcizuješ - on tě má pořád rád. Kdybyste neměli tu holčičku, tak napíšu, ať to neprodlužuješ a najdeš si někoho dominantnějšího, kdo ti bude imponovat.. Ale takhle je lepší, když bude mít vaše dcerka ještě chvíli nějaký zázemí. Jděte do tý poradny, ten tvůj chlap vypadá svolně. Až ho to votráví, tak to tak snadný nebude.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2043
30.8.21 14:49

Já se rozvedla, mám děti 3 a 2 roky, je mi teď daleko lépe :-) a to se odráží i na dětech. Oficiálně rozvedená jsem od května tohoto roku, ale náš vztah přestal fungovat už v mém druhém těhu. Pokud nejsi šťastná, jdi do toho :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.8.21 14:57

Klasický lenoch jako jsem býval já. Změnit své návyky bude pro něj těžký. Jsi pro něj taková jeho „matka“. O všechno se postaráš, zařídíš. On občas něco udělá a myslí si, že toho už udělal dost. Unavení z práce jsme skoro všichni. Stále naštvanej, nevděčnej, večer chce sex a takhle to jde každý den. Znám tolik chlapů kolem mě co dělají to stejný. Jsem teď pro ně podpantoflák, ale užívám si to. Rád trávím čas s dětma, doma večer skvělěj sex když se najde čas. Chce to změnit myšlení a nedělat to co dělají všichni kolem. Rodina na prvním místě. Společně strávený čas jako rodina je nejdůležitější. Na svoje kamarády a koníčky nezapomínám. Udělat ale krok ke změně myšlení než jak ho známe není jen tak. Spousta chlapů to začne chápat až po rozvodu, někteří to nepochopí vůbec. Já to pochopil až se žena zamilovala do svého kolegy a já o ni nechtěl přijít. Všechno jsem si vyříkali a šli párkrát do poradny. Vždy jde něco dělat, jenom chtít.

  • Citovat
  • Nahlásit
10097
31.8.21 16:56

Mluvila jsi s ním o tom, že uvažuješ o rozvodu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11983
31.8.21 19:18
@Anonymní píše:
Omlouvám se dlouhé psaní :)Přemýšlím nad rozvodem, ale zároveň se toho kroku hodně bojím. Jsme s manželem 8 let a z toho 3 roky manželé. Po roce se nám narodila dcerka. Něco se změnilo pár měsíců po svatbě. S tím přišla i změna bydlení a nová práce pro oba. On začal dělat to co vždycky chtěl a já byla taky se svojí práci spokojená. Ale on se od té změny začal chovat jinak. Já to věděla, ale nijak jsem to moc nechtěla vnímat i když mě to má rodina pořád říkala. Pak přišlo oznámení těhotenství a on byl strašně moc nadšený a hrozně se na malou těšil. Každému pořád jen říkal že jí bude rozmazlovat, že se o ní bude starat, že s ní bude chodit ven s kočárkem ze začátku, atd.. Malá se narodila a tím se to všechno otočilo jiným směrem. Sice byl rád že ji máme, ale to je tak nějak všechno. Začali jsme se hlavně ze začátku hodně hádat. Byl s námi doma jen 3 dny a pak zas hurá do práce. A jen si začal stěžovat, že proč malá brečí, ať ji utiším, že on musí zase ráno do práce a chce se vyspat, chce odpočívat, atd.. Ano byli večery kdy mi pomáhal pro malou chystat mléko, byla jsem za to ráda. Ale to bylo a je teďka i s něčím jiným jen chvilkové. Pořád tvrdí jak jí má hrozně moc rád, ale není to vidět. Od té doby se to všechno změnilo. On jen chodí do práce, protože to je prý hlava rodiny a odpočívá. Malé se nevěnuje, nevezme jí ven, nejde si s ní hrát a jen se vymlouvá až bude větší bude to lepší. To říká už od jejího narození. Nikdy si jí nevzal do náručí když byla malá. Byl s ní sám venku cca jen 5× za 2 roky a s když jdeme všichni, tak to je zase honem rychle domů. Teď jí začal kupovat věci, uplácí si jí aby ho měla ráda. Ale to je prostě o ničem. Tím trpí i náš vztah. On prostě doma nic neudělá, jen práce a odpočinek. Chci někam jít se podívat a jsou to výmluvy mě se nechce atd.. Radši svůj volný čas věnuje hrám na pc a nebo nic nedělání a je naštvaný když já jsem celý den venku s malou. Tím trpí i náš vztah. Jsem na všechno sama a večer chci mít klid. On je pak naštvaný že nejdeme společně spát, ale já si chci večer v klidu sednout a odreagovat u svého seriálu. Jen to on nechápe. Byl ten covid. Oni museli být doma. Místo toho aby si našel nějakou cestu k malé a vybudoval si s ní nějaké to pouto, tak všechen ten volny čas byl jen doma, odpočinek a hry, tv a občas šel se psem ven :D Jinak vůbec nic. Ani náš intimní život už není to co to bylo. Nemám na to tolik chuť a to je taky problém hádek. Jsem ze všeho unavená. Chci po něm aby pohlídal malou aspoň na chvíli, abych já měla třeba chvilku pro sebe a šla se projít nebo cokoliv. Tak ano, on si pohlídá vlastní dítě ale jen když spí a pak jsou za tím tisíce řečí, že jdu s nějakým chlapem ven, že někoho mám, že bůhví co jdu dělat, atd.. A já toho už mám dost. Nebaví mě tenhle vztah. Už ta zamilovanost tam není. Mám chlapa ráda, ale už ne tolik jako před tím. Chci být zase šťastná a hlavně aby malá byli šťastná, ale takhle s ním to nějak už nejde. Když to řešíme, tak je klid na cca 14dní a pak se to vrátí zpátky. Proto už přemýšlím nad rozvodem. Co by jste dělali vy?

prostě to je sobec, který si tě neváží jako člověka a to nikdy nezměníš…takže já bych se rozvedl a našel si někoho, kdo bude mít právě opačný vlastnosti, než on.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.9.21 11:55

Mám se rozvést?

Ahoj, omlouvám se, že se semka vmesuji, ale nechci zakládat novou diskuzi.

Mám podobně, jako jiné ženy problém v manželství.

Momentálně jsme s manželem odlouceni, děti nemáme, mám nového partnera (nikoho jsem nehledala, přišlo to samo jako blesk s čistého nebe).

Naše manželství nebyla procházka růžovým sadem nikdy, manžel má zřejmě nějaké psychické problémy(asi po úrazu hlavy) holduje alkoholu, ten jeho psychický stav zhoršuje), má halucinace, není mu rozumět co říká, neslyší co říkají druzí, nechápe druhé lidi, musí být po jeho, k agresivitě nemá daleko.

Ze začátku jsem jeho stavy nějak nebrala v potaz, nebylo to tak časté a akutní. Do doby než jsme měli závazky v podobě hypoték, bylo všechno v pohodě, ale potom se rozjela smršť hádek, protože můj manžel neúměrně utrácel, bylo mu jedno jestli jsou peníze na účtě (oba vydelavame). Někdy se stalo, že jsem musela platby navíc dotovat já. Hlídat stav účtu. Vždy jsme se domluvili, že ať počká až se platby strhnou a potom ať si koupí, nebo dopřeje..tato domluva nevydržela ani den. Prostě si vždycky po naší domluvě, ať byla kvůli něčemu jinému udělal vše po svém. To mě hrozně irituje, podotýkám, že naše měsíční náklady se pohybovali kolem 25 tisíc. Tudíž žádnej med.

Abyste pochopili, nejde mi tak o ty peníze, ale o to, že nebylo možné se s ním domluvit tak, aby to platilo. Byl hodně nespolehlivý. Nedochvilny, například mi volal, že za 10 minut je doma, ať ohřívám večeři..no a manžel přišel až za 4 hodiny úplně pod obraz… tyto situace byly naprosto běžné a časté. Nechapal, že mi to vadí, na moje prosby nereagoval, smál se mi do obličeje. Když jsem klečela na kolenou a prosila ho ať nepije, že nám to ničí vztah, se smál na celé kolo, vzal flašku a z plna hrdla se vítězoslavně napil. Ve mě narůstal pocit bezvýznamnosti, frustrace, že vlastně doma asi ani neexistuju, přišla jsem vhod pouze za účelem sexu, nebo chystání jídla, domácích prací…byl hodně sprostý, došlo i na fyzické násilí, jednou jsem stahovala trestní oznámení. Já z toho všeho byla taky agresivní, připadala jsem si stále zahnána do kouta, jako kočka před výbuchem. Několikrát jsem naší domacnost musela opustit i v noci, abych se vyspala do práce, protože manžel pod vlivem prakticky nespí, dělá hukot, pouští na plné kolo TV, chodí za mnou, chce si povídat, bere mi peřinu, nenechá mě spát. 10× ho prosím ať mě nechá, že ráno vstávám, neslyší, nezajímá ho to…někdy se po mě napřahuje, že mě uhodí. Připadá mi, že je prostě úplně v jiným světě…je rozvedený, má syna, nemají dobré vztahy.

Na situace kdy vím, že mam pravdu, mám důkaz ve formě SMS co mi psal reaguje tím, že to není pravda, že lžu a vše otočí proti mě. Teďka co zjistil, že někoho mám, tak jsem samozřejmě největší ku…, dev…, pic…ale proč jsem od něj utekla, proč jsem tohle všechno udělala nechápe, chová se tak, že to co se dělo předtím se vůbec nedělo a za rozpadem našeho manželství můžu já…já se snažila to zachraňovat, chtěla jsem do poradny, chtěla jsem, aby se šel léčit..ale bez úspěchu..tak jsem utekla, za situace kdy na mě manžel zavolal policii (už podruhé), protože jsem chtěla přespat u babičky, po probdene a probrecene noci..vyměnil mi zámky od našeho společneho bytu… prostě toho je moc…

A já přemýšlím nad tím, jestli se mám nebo nemám rozvést…jsem normální? Když jsem od něj utekla, bylo mi fajn, asi měsíc…ale čím dýl jsme od sebe, tak se mi stýská…vždyť to přece není normální..uvědomuji si to..ale je to jako droga…

  • Citovat
  • Nahlásit
1298
1.9.21 19:24

Zakladatelko, na rozvod to zatím podle mě není. Zkuste nejdříve manželskou poradnu. Člověk tam může začít chodit i bez partnera. Jde to osobně i online.

Pokud máš možnost zapojila bych do hlídání i prarodiče, ať máš chvilku i pro sebe.

Pro anonymní z 11:55

Nejdříve bych kontaktovala ‚Bílý kruh bezpečí‘ nebo jinou podobnou organizaci pro týrané ženy. Jsi ve vztahu tyran - oběť, potřebuješ někoho kdo ti pomůže vymanit se z jeho vlivu, krok za krokem. Potom s jejich psychickou podporou samozřejmě rozvod a už se nikdy nevracet!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11983
1.9.21 20:20
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se, že se semka vmesuji, ale nechci zakládat novou diskuzi.

Mám podobně, jako jiné ženy problém v manželství.

Momentálně jsme s manželem odlouceni, děti nemáme, mám nového partnera (nikoho jsem nehledala, přišlo to samo jako blesk s čistého nebe).

Naše manželství nebyla procházka růžovým sadem nikdy, manžel má zřejmě nějaké psychické problémy(asi po úrazu hlavy) holduje alkoholu, ten jeho psychický stav zhoršuje), má halucinace, není mu rozumět co říká, neslyší co říkají druzí, nechápe druhé lidi, musí být po jeho, k agresivitě nemá daleko.

Ze začátku jsem jeho stavy nějak nebrala v potaz, nebylo to tak časté a akutní. Do doby než jsme měli závazky v podobě hypoték, bylo všechno v pohodě, ale potom se rozjela smršť hádek, protože můj manžel neúměrně utrácel, bylo mu jedno jestli jsou peníze na účtě (oba vydelavame). Někdy se stalo, že jsem musela platby navíc dotovat já. Hlídat stav účtu. Vždy jsme se domluvili, že ať počká až se platby strhnou a potom ať si koupí, nebo dopřeje..tato domluva nevydržela ani den. Prostě si vždycky po naší domluvě, ať byla kvůli něčemu jinému udělal vše po svém. To mě hrozně irituje, podotýkám, že naše měsíční náklady se pohybovali kolem 25 tisíc. Tudíž žádnej med.

Abyste pochopili, nejde mi tak o ty peníze, ale o to, že nebylo možné se s ním domluvit tak, aby to platilo. Byl hodně nespolehlivý. Nedochvilny, například mi volal, že za 10 minut je doma, ať ohřívám večeři..no a manžel přišel až za 4 hodiny úplně pod obraz… tyto situace byly naprosto běžné a časté. Nechapal, že mi to vadí, na moje prosby nereagoval, smál se mi do obličeje. Když jsem klečela na kolenou a prosila ho ať nepije, že nám to ničí vztah, se smál na celé kolo, vzal flašku a z plna hrdla se vítězoslavně napil. Ve mě narůstal pocit bezvýznamnosti, frustrace, že vlastně doma asi ani neexistuju, přišla jsem vhod pouze za účelem sexu, nebo chystání jídla, domácích prací…byl hodně sprostý, došlo i na fyzické násilí, jednou jsem stahovala trestní oznámení. Já z toho všeho byla taky agresivní, připadala jsem si stále zahnána do kouta, jako kočka před výbuchem. Několikrát jsem naší domacnost musela opustit i v noci, abych se vyspala do práce, protože manžel pod vlivem prakticky nespí, dělá hukot, pouští na plné kolo TV, chodí za mnou, chce si povídat, bere mi peřinu, nenechá mě spát. 10× ho prosím ať mě nechá, že ráno vstávám, neslyší, nezajímá ho to…někdy se po mě napřahuje, že mě uhodí. Připadá mi, že je prostě úplně v jiným světě…je rozvedený, má syna, nemají dobré vztahy.

Na situace kdy vím, že mam pravdu, mám důkaz ve formě SMS co mi psal reaguje tím, že to není pravda, že lžu a vše otočí proti mě. Teďka co zjistil, že někoho mám, tak jsem samozřejmě největší ku…, dev…, pic…ale proč jsem od něj utekla, proč jsem tohle všechno udělala nechápe, chová se tak, že to co se dělo předtím se vůbec nedělo a za rozpadem našeho manželství můžu já…já se snažila to zachraňovat, chtěla jsem do poradny, chtěla jsem, aby se šel léčit..ale bez úspěchu..tak jsem utekla, za situace kdy na mě manžel zavolal policii (už podruhé), protože jsem chtěla přespat u babičky, po probdene a probrecene noci..vyměnil mi zámky od našeho společneho bytu… prostě toho je moc…

A já přemýšlím nad tím, jestli se mám nebo nemám rozvést…jsem normální? Když jsem od něj utekla, bylo mi fajn, asi měsíc…ale čím dýl jsme od sebe, tak se mi stýská…vždyť to přece není normální..uvědomuji si to..ale je to jako droga…

ne tohle tvoje chování není normální, takže na tu léčbu můžeš prostě chodit ruku v ruce s ním, na jednu stranu si to všechno uvědomuješ, že jsi pro něj nic a na druhou jsi schopná klesnout tak hluboko, kde většina lidí z nás nikdy nebude…je to otázka tvýho boje, buď prostě zatneš zuby a budeš bojovat a nebo se budeš dobrovolně topit ve svých sračkách s kterými potichu souhlasíš…volba je jen na tobě jestli chceš po ulici chodit s monoklama na tváři a nebo ne. Stýská se ti a probůh po čem?…jsi na něm prostě nějakým způsobem závislá, nic víc a nic míň. Otázka zní, jak moc člověk musí v životě klesnout a ponižovat se, aby vše pochopil?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat