Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@creaminess píše:
Vše mu to řekni. To, co píšeš, by měl vědět především on. V klidu, mile, s nejlepším úmyslem vyřešit to. Uvidíš, jeho reakci. Pokud je to ten pravý chlap do života, nebude mu jedno, jak se cítíš! Tohle vědomí je základ, na kterém se dá stavět - učinit nějaké změny. Vztah je o práci, snažit se musí oba
No on právě začne říkat co jako chci nechápe co mi chybí, že pro mě snad dělá hodně, chodí do práce (…), Že si vezme malého, že uvaří.. začne se trochu snažit až když se někdy fakt už dopálím, ale dlouho mu to nevydrží. Já nevím jak bych to ještě popsala. Pripadnu si prostě vedle něho jak nějaký kus nábytku. Nevím.. někdy mi prostě přijde, že ho vlastně nezajímá, co si já myslím, o čem sním atd.. ![]()
@AnnaNuvoletta07 píše:
Dokážu si představit, že je dost psychicky vysilující situace, kdy odmítá partner komunikovat a hádky nikam nevedou. Trápení, tlak, samota… Já tehdy utekla ale měla jsem štěstí, že jsme neměli miminko. Naštěstí se takto začal chovat už po třech měsících. Rok a půl jsem to ještě trpěla ale člověk si přijde jako pes který čeká, až mu páníček hodí kostičku v podobě jakéhokoliv zájmu, projevu náklonnosti. Vlastně nechápe, co se děje, čím si to zasloužil a nedej Bůh začne dávat vinu sobě, začne o sobě pochybovat, přestane vnímat reálný problém a to ten, že partner nemá zájem se o vztah starat, jede si po svých kolejích. Mě to tehdy přišlo, že šlo pouze o to, že ve chvíli, kdy zjistil, že už „mě má jistou“, tak odhodil masku a na nějaké námluvy se vykašlal. Pro Boha to bylo peklo, když jsem se opovážila poukázat na jeho chybu; to bylo dusno, nemluvil, vyslechla jsem si výčet toho, co kde doma není uděláno apod.. Snažila jsem se ten rok a půl jednat láskyplně, jemně, později už formou nátlaku, zle; nula od nuly. Jediná možnost je, si sednout a opravdu upřímně si promluvit, pokud se to dá. Ale stále se držet pouze rozumných argumentů a klidu-za každou cenu. Ona hádka málo kdy někam vede. Člověk je v afektu a racionální uvažování je v pytli, tudíž se ani nemůže cokoliv vyřešit.No, přeji hodně štěstí, třeba najdete cestu. Já akorát měla štěstí na sobce bohužel.
![]()
Zkuste si při té konverzaci vyložit pocity, proč se cítíte ukřivdění, jak byste si mohli navzájem vyhovět, najít kompromis, hlavně si říct, co od vztahu přesně čekáte-aby nedocházelo k nedorozumění třeba pouze kvůli tomu. Povědět si, proč jeden či druhý není schopný nebo ochotný druhému vyhovět…
To teda je vysilující no
a ten pocit, že já jsem prostě ' ženská ' vedle něho ( bez nějaké bližší identity ). Někdy mě napadá jestli on není nějaký schizoid nebo tak něco.
že prostě nemá vhled do toho druhého a nechápe takovou tu mezilidskost.
A co tedy vlastně chceš?
Když to nechápe, asi jsi mu to jasně neobjasnila. Nebo je taky možné, že máte prostě jen blbé období a vsákne se to
. Ale dlouhodobě by mě tato atmosféra taky štvala ![]()
@Anonymní píše:
No on právě začne říkat co jako chci nechápe co mi chybí, že pro mě snad dělá hodně, chodí do práce (…), Že si vezme malého, že uvaří.. začne se trochu snažit až když se někdy fakt už dopálím, ale dlouho mu to nevydrží. Já nevím jak bych to ještě popsala. Pripadnu si prostě vedle něho jak nějaký kus nábytku. Nevím.. někdy mi prostě přijde, že ho vlastně nezajímá, co si já myslím, o čem sním atd..
Já ti zakkadatelko rozumím. Ti ze jsi na rodičovské je důležité. Máš prostě jen přítele, chceš s ním trávit ci nejvíce času, abyste si povídali atd.
Ale v tom je právě chyba, potřebuješ trávit čas i jen sama pro sebe, s kamarádkami atd.
Tvůj přítel nechápe, ze se má věnovat vuce tobě, penizea uvareni nestačí, musute byt spoku jsko partneři - dítě necgat hkidat a někam si vyrazit sami dva.
Jestli tohle nejde, nebo to i při klidném vysvětlení nechápe, tak navrhni manželskou poradnu.
@Anonymní píše:
To teda je vysilující noa ten pocit, že já jsem prostě ' ženská ' vedle něho ( bez nějaké bližší identity ). Někdy mě napadá jestli on není nějaký schizoid nebo tak něco.
že prostě nemá vhled do toho druhého a nechápe takovou tu mezilidskost.
Naprosto chápu. Žádná empatie, snaha druhého pochopit. No, záleží samozřejmě na tobě, jak budeš věci dále řešit ale hlavně se nenech psychicky zdevastovat a vycucat ze sebe veškerou energii. Na tom, chtít cítit lásku a pochopení, podporu není nic špatného a je nejlepším řešením to dále hledat, než strádat. Pokud by to takto pokračovalo dlouhodobě tak přeji sílu a odhodlání jít dál. Jsme na tom světě příliš krátce na to, abysme se roky trápili a řešili neřešitelné. ![]()
Rada bych oživila tuto diskuzi, pokud se ještě najdou respondenti ![]()
Z přítele jsem mezitím ( protože na vztahu pracuju
) párem volů vytáhla, že ' je prostě takový, že si nechává věci pro sebe, a stejný je i jeho táta - má to po něm .' jasné. Já chápu povahu introvert, ale mám dojem, že ikdyz je někdo introvert a kupříkladu toho moc nenamluví, tak stejně ten druhý jakoby vycítí nějakou spoluúčast. To je přece ta pointa vztahu, aby se člověk necítil sám , ale aby tak nějak plynule cítil toho druhého vedle sebe…?? Ikdyz to neni pořád, tak si nemůžu pomoct, a budí to ve mně dojem, že prostě si jakoby odbyde svoje povinnosti, pobaví se na pár pragmatických otázek, ale necítím prostě takovy ten opravdový zájem o mou osobu, a to si nemyslím , že je o bohatosti konverzace, ale o tom že to ten druhý nějak vycítí…
Já si nemůžu pomoct , ale pripadne mi, že s někým takovým prostě být nemůžu ..
![]()
@Anonymní píše:
Rada bych oživila tuto diskuzi, pokud se ještě najdou respondenti
Z přítele jsem mezitím ( protože na vztahu pracuju) párem volů vytáhla, že ' je prostě takový, že si nechává věci pro sebe, a stejný je i jeho táta - má to po něm .' jasné. Já chápu povahu introvert, ale mám dojem, že ikdyz je někdo introvert a kupříkladu toho moc nenamluví, tak stejně ten druhý jakoby vycítí nějakou spoluúčast. To je přece ta pointa vztahu, aby se člověk necítil sám , ale aby tak nějak plynule cítil toho druhého vedle sebe…?? Ikdyz to neni pořád, tak si nemůžu pomoct, a budí to ve mně dojem, že prostě si jakoby odbyde svoje povinnosti, pobaví se na pár pragmatických otázek, ale necítím prostě takovy ten opravdový zájem o mou osobu, a to si nemyslím , že je o bohatosti konverzace, ale o tom že to ten druhý nějak vycítí…
Já si nemůžu pomoct , ale pripadne mi, že s někým takovým prostě být nemůžu ..![]()
Jiný nebude. Buď se s tím smir a nebo ho Nechej, hlavně se ho nesnaz předělat …
Vím ze se to těžko čte ale je k zamyšlení zda by ti nebylo s někým jinym lip.. jen popřemýšlet. Buď ti to vadí natolik a nebo ne … on jiný ale nebude .
on potřebuje větší čas být sám se sebou ty naopak potřebuješ větší čas být s někým jiným, na sílu rveš něco, co v jeho osobnosti není, to je, jako by od tebe chtěl sex, kterej tě nebaví
@Lioness34 píše:
Jiný nebude. Buď se s tím smir a nebo ho Nechej, hlavně se ho nesnaz předělat …
Vím ze se to těžko čte ale je k zamyšlení zda by ti nebylo s někým jinym lip.. jen popřemýšlet. Buď ti to vadí natolik a nebo ne … on jiný ale nebude .
Jo asi máte pravdu. Není náhoda, že to samé napadá i mě a mojí kamaradku , která zná mě a i trochu jeho. Musím teda říct že se občas ' snaží ' ale jde vidět jak sám sebe do toho nutí jen abych teda jako byla spokojená ale to je vlastně pak ještě protivnejsi než když jedna jak smýšlí…
opravdu, vzácně převzácně se dokáže uvolnit tak, že se spolu smějeme a citim takovou tu vzájemnou intimitu. Ale to je fakt jak když vykvete kaktus
ale opravdu mi pořád není jasné, zda on to prostě jen ' neumí ' nebo nedává poznat co uvnitř cítí nebo jsem mu víceméně putna ( by oponoval )
by mě zajímalo jestli prostě by třeba s někým jiným spontánní být mohl ![]()
@Anonymní píše:
Jo asi máte pravdu. Není náhoda, že to samé napadá i mě a mojí kamaradku , která zná mě a i trochu jeho. Musím teda říct že se občas ' snaží ' ale jde vidět jak sám sebe do toho nutí jen abych teda jako byla spokojená ale to je vlastně pak ještě protivnejsi než když jedna jak smýšlí…opravdu, vzácně převzácně se dokáže uvolnit tak, že se spolu smějeme a citim takovou tu vzájemnou intimitu. Ale to je fakt jak když vykvete kaktus
ale opravdu mi pořád není jasné, zda on to prostě jen ' neumí ' nebo nedává poznat co uvnitř cítí nebo jsem mu víceméně putna ( by oponoval )
by mě zajímalo jestli prostě by třeba s někým jiným spontánní být mohl:
možná ano, s někým, kdo mu pořád neleží za krkem a nechá ho trochu nadechnout čerstvýho vzduchu
@pohledzdruhestrany píše:
on potřebuje větší čas být sám se sebou ty naopak potřebuješ větší čas být s někým jiným, na sílu rveš něco, co v jeho osobnosti není, to je, jako by od tebe chtěl sex, kterej tě nebaví
No jo, jenže pokud chce být v práci, pak se vykoupat, najíst a pak být sám tak to mám denně vyčleněno tak půl hodiny to mi přijde zatraceně málo na to že to má být partnerský vztah ![]()
@Anonymní píše:
No jo, jenže pokud chce být v práci, pak se vykoupat, najíst a pak být sám tak to mám denně vyčleněno tak půl hodiny to mi přijde zatraceně málo na to že to má být partnerský vztah
partnerský vztah je jen o mluvení ? chtěl abys někoho, kdo jen mluví a nedělá skutky, někoho, kdo se nepostará o vaše dítě ?
@pohledzdruhestrany píše:
možná ano, s někým, kdo mu pořád neleží za krkem a nechá ho trochu nadechnout čerstvýho vzduchu
Ale ono to opravdu není tak že ho furt otravuju a chci furt být s ním , dolejzám za ním atp
pokud mě o to nepožádá do práce nevolam, jen když je něco důležitého. Když přijde domů dělám si svoje. Vezme si dítě, já jdu obstarat zahradu, umýt se, prevezmu dítě a jdu na procházku. Spíme oddělené má svůj pokoj kde má klid a nikdo ho neruší. ![]()
@pohledzdruhestrany píše:Říkám že mi nesejde o mluvení. Jde o to ' cítit ' toho druhého že je tu se mnou.
partnerský vztah je jen o mluvení ? chtěl abys někoho, kdo jen mluví a nedělá skutky, někoho, kdo se nepostará o vaše dítě ?
Ale to ne, já si to nemyslím, že by mi měl nějak prevratne volat psát atd spíš to byla informace pro ilustraci situace, jakože dříve až obtěžoval teď nikoliv, ale on vždycky říká ' zavolej mi ' ale sám ne. Myslím že jeden kontakt za den je oka a fajn, zvlášť, když je žena doma na mateřské a muž odjíždí brzy a přijíždí pozdě.