Sama ve vztahu

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní  22.04.18 15:06
Sama ve vztahu

Holky prosila bych o vaše nápady, nestranné pohledy na věc..
S přítelem jsem dva roky. Máme půl ročního synka. Na začátku typická zamilovaná euforie, pro mě první vážný vztah, pro něj několikátý ( jeho poslední trval 6 let, pak 2 roky pauza ). Jde o to, že se vztah dostává do kolejí, které se mi moc nelíbí. Je samozřejmě těžké tady teď vše vypsat, vím, že posouzení může být těžké pokud se nevědí různé okolnosti atd., Ale zkusím aspoň něco. Tedy ' ulovil ' mě přítel, tvrdil, že se do mě zamiloval. Já později do něho, až když jsem ho lépe poznala. Pak zamilované měsíce, společné bydlení, miminko. On na mě působí takový trochu omlácený životem, tak ikdyz to jinak byla idylka, dalo mi hodně práce ho přesvědčit, že mu nejsem a nebudu nevěrná, že ho nemám jen na peníze, a další podivné věci, které ho pořád napadaly, hodně mi i vadili moje kamaradky kamarádi atd. Prostě i přes zamilovanost byly trochu perné začátky. To docela opadlo, asi získal důvěru. Teď ale co konkrétně: ze začátku mě hodně bombardoval SMS, volal, atd, neustále miluji tě atd a to ustálo. Teď už občas ani z práce přes den nezavolá. Občas se mi zdá že jezdí schválně později, aby s námi nemusel být, jen přijede, nají se, umyje a jde spát. V posteli už pak skoro ani nepromluví a já večer kolikrát stropím scénu že nevydržím vedle někoho ležet a mlčet. A on se mi diví co jako chci ' že nic neudělal ' a já vyvadim. Říkám mu na to ' ano..nic jsi neudělal..to si můžu lehnout vedle klady v lese ta taky nic neudělá, ale nebudu ji nazývat partnerem ' ( nebo tak něco ) a začneme se hádat. A to se pořád opakuje. On že na něm pořád něco hledám a nedám mu pokoj, já že on nekomunikuje, že to není vztah, atd…prostě pripadnu si že jsem doma jen ta na vyprání, vyžehlení taková ta paní domácí a ne partnerka. On na to že hledám problémy a začne mi vyjmenovávat ' důkazy ' které mluví o opaku ( když to bylo špatně byl jsem při tobě, v zimě jsem topil, nakoupil jsem, uvařil jsem si sám, o víkendu jsme se spolu smáli přece.. atd..) ale já mu vysvětlují že si přijdu v poslední době sama a nenaplněná, tak že na mém pocitů přeci něco musí být. Tak někdy dělám to, že se chovám jako on. ( Nebo prostě že mi naznačují jaké by to bylo pro něj, a přeženu to )..tzn.. když přijede, jsem jakoby náhodou s malým na procházce. Když už přijdu domů, co nejméně mluvím a vyhýbám se mu, a nazaver si vezmu věci a jdu spát do jiného pokoje. V tu chvíli on se ale strašně naštve a urazí atd. Jiný den on třebas jakože se těší a připraví nám postel ustele atd dá mi krásnou pusu ale většinou je prostě takový nekomunikativní odtažitý tak že je to těžký unést. Tak já furt uvažuju jestli je to taková povaha, která se projeví po fázi zamilovanosti, nebo mě vlastně nemiluje nebo co.. a furt to domnění měním podle toho co zrovna má navrch. Takže nejsem schopná udělat ani jedno. Rozejít se, nebo to brát, nebo mu to dávat sežrat.. nechci být ta co bouchne do stolu a chovat se jak učitelka. Mrzí mě že je takový že se mnou málo sdílí.

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
Kobliha51
Neúnavná pisatelka 15896 příspěvků 22.04.18 15:17

Nevím. :nevim: Přijde mi, že na něj dost tlačíš. Sotva se znáte a už máte dítě. Nemáš žádný svůj život, žiješ ten jeho. Čekáš na něj, až ti bude dělat zábavu, nenecháš ho vydechnout, když přijde z práce. Ty nemáš co dělat? Udělej si nějaký svůj program, nějaký koníček, nech ho ať chvíli dítě hlídá a jdi pryč. Možná jsem to špatně pochopila, ale takhle mi to připadá.

 
Malaga
Generální žvanilka 23407 příspěvků 22.04.18 15:28
@Anonymní píše:
Holky prosila bych o vaše nápady, nestranné pohledy na věc..
S přítelem jsem dva roky. Máme půl ročního synka. Na začátku typická zamilovaná euforie, pro mě první vážný vztah, pro něj několikátý ( jeho poslední trval 6 let, pak 2 roky pauza ). Jde o to, že se vztah dostává do kolejí, které se mi moc nelíbí. Je samozřejmě těžké tady teď vše vypsat, vím, že posouzení může být těžké pokud se nevědí různé okolnosti atd., Ale zkusím aspoň něco. Tedy ' ulovil ' mě přítel, tvrdil, že se do mě zamiloval. Já později do něho, až když jsem ho lépe poznala. Pak zamilované měsíce, společné bydlení, miminko. On na mě působí takový trochu omlácený životem, tak ikdyz to jinak byla idylka, dalo mi hodně práce ho přesvědčit, že mu nejsem a nebudu nevěrná, že ho nemám jen na peníze, a další podivné věci, které ho pořád napadaly, hodně mi i vadili moje kamaradky kamarádi atd. Prostě i přes zamilovanost byly trochu perné začátky. To docela opadlo, asi získal důvěru. Teď ale co konkrétně: ze začátku mě hodně bombardoval SMS, volal, atd, neustále miluji tě atd a to ustálo. Teď už občas ani z práce přes den nezavolá. Občas se mi zdá že jezdí schválně později, aby s námi nemusel být, jen přijede, nají se, umyje a jde spát. V posteli už pak skoro ani nepromluví a já večer kolikrát stropím scénu že nevydržím vedle někoho ležet a mlčet. A on se mi diví co jako chci ' že nic neudělal ' a já vyvadim. Říkám mu na to ' ano..nic jsi neudělal..to si můžu lehnout vedle klady v lese ta taky nic neudělá, ale nebudu ji nazývat partnerem ' ( nebo tak něco ) a začneme se hádat. A to se pořád opakuje. On že na něm pořád něco hledám a nedám mu pokoj, já že on nekomunikuje, že to není vztah, atd…prostě pripadnu si že jsem doma jen ta na vyprání, vyžehlení taková ta paní domácí a ne partnerka. On na to že hledám problémy a začne mi vyjmenovávat ' důkazy ' které mluví o opaku ( když to bylo špatně byl jsem při tobě, v zimě jsem topil, nakoupil jsem, uvařil jsem si sám, o víkendu jsme se spolu smáli přece.. atd..) ale já mu vysvětlují že si přijdu v poslední době sama a nenaplněná, tak že na mém pocitů přeci něco musí být. Tak někdy dělám to, že se chovám jako on. ( Nebo prostě že mi naznačují jaké by to bylo pro něj, a přeženu to )..tzn.. když přijede, jsem jakoby náhodou s malým na procházce. Když už přijdu domů, co nejméně mluvím a vyhýbám se mu, a nazaver si vezmu věci a jdu spát do jiného pokoje. V tu chvíli on se ale strašně naštve a urazí atd. Jiný den on třebas jakože se těší a připraví nám postel ustele atd dá mi krásnou pusu ale většinou je prostě takový nekomunikativní odtažitý tak že je to těžký unést. Tak já furt uvažuju jestli je to taková povaha, která se projeví po fázi zamilovanosti, nebo mě vlastně nemiluje nebo co.. a furt to domnění měním podle toho co zrovna má navrch. Takže nejsem schopná udělat ani jedno. Rozejít se, nebo to brát, nebo mu to dávat sežrat.. nechci být ta co bouchne do stolu a chovat se jak učitelka. Mrzí mě že je takový že se mnou málo sdílí.

vy jste si ten vztah nějak nestihli nastavit. Myslím, že to nebude dlouho trvat a polezeš mu na nervy, udusíš ho. podle toho co píšeš, jste spolu nebyli ani rok a už jsi byla těhotná. Asi jste to uspěchali a nestačili zjistit, jestli spolu a jak můžete nebo nemůžete fungovat…

 
Mysiceles
Kecalka 190 příspěvků 22.04.18 15:53

Normální

 
Kobliha51
Neúnavná pisatelka 15896 příspěvků 22.04.18 15:58
@Mysiceles píše:
Normální

Není to normální, to už můžeš být sama. Už ti někdy řekl, co tedy vlastně od tebe chce a jak by si představoval ideální život? Zkus se ho zeptat. Třeba na tom můžete spolu zapracovat.

 
Anonymní  22.04.18 16:01
@Kobliha51 píše:
Nevím. :nevim: Přijde mi, že na něj dost tlačíš. Sotva se znáte a už máte dítě. Nemáš žádný svůj život, žiješ ten jeho. Čekáš na něj, až ti bude dělat zábavu, nenecháš ho vydechnout, když přijde z práce. Ty nemáš co dělat? Udělej si nějaký svůj program, nějaký koníček, nech ho ať chvíli dítě hlídá a jdi pryč. Možná jsem to špatně pochopila, ale takhle mi to připadá.

Právě že naopak mám zahradu kde je kupa práce a při každé příležitosti kdy nemám dítě hned tam běžím, dřív jsem hrála na klavír a tančila ale už na to není moc prostor. A dřív jsem byla sama takže umím být sama a dokonce mi to i často vyhovuje. Ale měla jsem za to že pár jsme od toho že chceme být spolu.. a nejen ' funkčně'..ale mluvit spolu i o jiných věcech atd.

 
Mysiceles
Kecalka 190 příspěvků 22.04.18 16:05

Je to tak.

 
Pipet
Generální žvanilka 24001 příspěvků 22.04.18 16:13

Takže když se ho třeba v té posteli zeptáš „Karle, co ten problém v práci, jak jsi minule říkal? Jak to dopadlo? Vyřešil to nějak Vašek?“, tak on neodpoví?

Takové to nemluvení je celkem běžné, vše je OK, tak co by měl říkat? :roll: :mrgreen:
Spíš si najít někde chvilku a popovídat si (asi bych ale nezačínala „potřebuju s tebou mluvit“, prostě jen tak nenucená konverzace)…
Tohle je něco, co se samo neudělá, je třeba na tom pracovat.

 
creaminess
Povídálka 36 příspěvků 22.04.18 16:43

Chovat se jako on nebo „dávat mu to sežrat“ není řešení, spíš projev nevyspělosti. Ačkoliv si taky myslím, že jste to uspěchali, nemá smysl tohle řešit. Zkus za ním zajít, uvařit dobrou věčeři, být milá a promluvit si s ním. Něco ve stylu, že ho máš ráda a trápí tě to a to, ukaž i své slabé stránky - ty sbližují. Tohle, co píšeš, je začátek konce. Samozřejmě, pokud i přes tvé snahy se s tebou nemíní bavit, to je věc druhá a s takovým chlapem bych nebyla. Ale prvotně by ses měla snažit to s ním urovnat a zjisti, co je příčinou jeho chování. Třeba má problémy v práci, něco jej trápí a chlapi nemají tendence o tom mluvit a svěřovat se jak my ženské :-). Nemyslím to zle, ale jak psaly holky, dej mu volnost a taky si s ním zkus promluvit ;)

 
Milan42
Kecalka 267 příspěvků 22.04.18 18:08
@creaminess píše:
Chovat se jako on nebo „dávat mu to sežrat“ není řešení, spíš projev nevyspělosti. Ačkoliv si taky myslím, že jste to uspěchali, nemá smysl tohle řešit. Zkus za ním zajít, uvařit dobrou věčeři, být milá a promluvit si s ním. Něco ve stylu, že ho máš ráda a trápí tě to a to, ukaž i své slabé stránky - ty sbližují. Tohle, co píšeš, je začátek konce. Samozřejmě, pokud i přes tvé snahy se s tebou nemíní bavit, to je věc druhá a s takovým chlapem bych nebyla. Ale prvotně by ses měla snažit to s ním urovnat a zjisti, co je příčinou jeho chování. Třeba má problémy v práci, něco jej trápí a chlapi nemají tendence o tom mluvit a svěřovat se jak my ženské :-). Nemyslím to zle, ale jak psaly holky, dej mu volnost a taky si s ním zkus promluvit ;)

Tohle je velmi rozumná rada.

Jinak zakladatelko, kromě fáze zamilovanisti není vůbec běžné, aby partner či partnerka tomu druhému volali denně z práce jak se má atd.

 
creaminess
Povídálka 36 příspěvků 22.04.18 18:11

My si třeba nevoláme, ale každý den si napíšem zprávu na hezký den, popřípadě jak se daří v práci. Už je to takové běžné, že kdyby se tak nestalo, příjde mi to divné :-). Je důležité si to tak nějak nastavit na začátku, ale přímo volání a bombardování smskami do práce je určitě zvláštní a zatěžující

 
AnnaNuvoletta07
Kecalka 150 příspěvků 22.04.18 18:23

Dokážu si představit, že je dost psychicky vysilující situace, kdy odmítá partner komunikovat a hádky nikam nevedou. Trápení, tlak, samota… Já tehdy utekla ale měla jsem štěstí, že jsme neměli miminko. Naštěstí se takto začal chovat už po třech měsících. Rok a půl jsem to ještě trpěla ale člověk si přijde jako pes který čeká, až mu páníček hodí kostičku v podobě jakéhokoliv zájmu, projevu náklonnosti. Vlastně nechápe, co se děje, čím si to zasloužil a nedej Bůh začne dávat vinu sobě, začne o sobě pochybovat, přestane vnímat reálný problém a to ten, že partner nemá zájem se o vztah starat, jede si po svých kolejích. Mě to tehdy přišlo, že šlo pouze o to, že ve chvíli, kdy zjistil, že už „mě má jistou“, tak odhodil masku a na nějaké námluvy se vykašlal. Pro Boha to bylo peklo, když jsem se opovážila poukázat na jeho chybu; to bylo dusno, nemluvil, vyslechla jsem si výčet toho, co kde doma není uděláno apod.. Snažila jsem se ten rok a půl jednat láskyplně, jemně, později už formou nátlaku, zle; nula od nuly. Jediná možnost je, si sednout a opravdu upřímně si promluvit, pokud se to dá. Ale stále se držet pouze rozumných argumentů a klidu-za každou cenu. Ona hádka málo kdy někam vede. Člověk je v afektu a racionální uvažování je v pytli, tudíž se ani nemůže cokoliv vyřešit. :roll: No, přeji hodně štěstí, třeba najdete cestu. Já akorát měla štěstí na sobce bohužel. :roll: :nevim: Zkuste si při té konverzaci vyložit pocity, proč se cítíte ukřivdění, jak byste si mohli navzájem vyhovět, najít kompromis, hlavně si říct, co od vztahu přesně čekáte-aby nedocházelo k nedorozumění třeba pouze kvůli tomu. Povědět si, proč jeden či druhý není schopný nebo ochotný druhému vyhovět… :nevim:

 
Anonymní  22.04.18 19:34
@Pipet píše:
Takže když se ho třeba v té posteli zeptáš „Karle, co ten problém v práci, jak jsi minule říkal? Jak to dopadlo? Vyřešil to nějak Vašek?“, tak on neodpoví?Takové to nemluvení je celkem běžné, vše je OK, tak co by měl říkat? :roll: :mrgreen:
Spíš si najít někde chvilku a popovídat si (asi bych ale nezačínala „potřebuju s tebou mluvit“, prostě jen tak nenucená konverzace)…
Tohle je něco, co se samo neudělá, je třeba na tom pracovat.

Jasný no, taky právě jsem zastáncem že prostě na všem.. pokud něco chci.. nic není zadarmo.. tak se na tom má pracovat. Že zamilovaní je prostě takový dar, nebo jakoby jak kdyby hozený provaz, ale člověk sám už po něm pak musí vylézt. Přítel by oponoval.. ale mně právě přijde, že na tom vztahu se snažím pracovat víc já než on a pak mě právě zachvacuji vlny marnosti, samoty, touhy mít někoho kdo by chtěl to, co já. Přitom mám přítele ráda, plus mě přitahuje ( určitě by byl někdo povahove lepší ale zase hold když s jinými tam není ta přitažlivost tak co si počít :-( ) týká se to i té konverzace. Já nechci být pořád ta co se ' snaží. '
Ano, ' Karel ' odpoví, to ano, o práci mluví docela rád, ale obecně prostě mu nějak do řeči mluví. A já mam pak pocit, že jsem ta ' samozřejmost ' co leží vedle něho. :nevim:

 
Anonymní  22.04.18 19:41
@creaminess píše:
Chovat se jako on nebo „dávat mu to sežrat“ není řešení, spíš projev nevyspělosti. Ačkoliv si taky myslím, že jste to uspěchali, nemá smysl tohle řešit. Zkus za ním zajít, uvařit dobrou věčeři, být milá a promluvit si s ním. Něco ve stylu, že ho máš ráda a trápí tě to a to, ukaž i své slabé stránky - ty sbližují. Tohle, co píšeš, je začátek konce. Samozřejmě, pokud i přes tvé snahy se s tebou nemíní bavit, to je věc druhá a s takovým chlapem bych nebyla. Ale prvotně by ses měla snažit to s ním urovnat a zjisti, co je příčinou jeho chování. Třeba má problémy v práci, něco jej trápí a chlapi nemají tendence o tom mluvit a svěřovat se jak my ženské :-). Nemyslím to zle, ale jak psaly holky, dej mu volnost a taky si s ním zkus promluvit ;)

Já právě ne že bych si řekla ' tak a já ti to oplatim' jako první nápad :D přecházím plynule ( a tak nějak stále dokola ) od po dobrém přes různé další k po zlem a pak mě napadlo i to zkusit mu to oplatit, ale spíš jako ukazatel, jak prostě zareaguje. Jestli mu budu chybět nebo se nad tím nepozastaví. To s tou večeři atd ano, ale já tyhle sbližování manévry dělala právě dost často, prostě různé pozornosti aj., a pak jsem prostě po čase nabyla pocitu když to přeženu ' házet perly sviním ' samozřejmě ne doslova :D ale jako pocit marnosti no :) :,(

 
creaminess
Povídálka 36 příspěvků 22.04.18 19:41

Vše mu to řekni. To, co píšeš, by měl vědět především on. V klidu, mile, s nejlepším úmyslem vyřešit to. Uvidíš, jeho reakci. Pokud je to ten pravý chlap do života, nebude mu jedno, jak se cítíš! Tohle vědomí je základ, na kterém se dá stavět - učinit nějaké změny. Vztah je o práci, snažit se musí oba

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Tatínci youtubeři: Divočiny, co mámy raději nevidí

Čas se svými dětmi tráví před kamerou, královsky se u toho baví... a přitom... číst dále >

OSVĚDČENO: Výlety, které zabaví děti a neunaví rodiče

Zavřené školky a letní prázdniny si žádají jediné – vyrazit na... číst dále >

Články z Expres.cz

Superštíhlá Herzigová s párkem: Jen pózovala, nebo se konečně pořádně najedla?!

Topmodelka a příležitostná herečka Eva Herzigová (45) hned několikrát čelila... číst dále >

VÍME PRVNÍ: David Švehlík se stal trojnásobným otcem. Je to kluk, nebo holka?

David Švehlík se stal trojnásobným otcem. Jeho manželka Vendula mu v úterý... číst dále >

Články z Ona Dnes

Napřed porodím a pak se vdám. Jméno vybere dcera, říká Eliška Kaplický

Eliška Kaplický (40) zakládá po devíti letech novou rodinu. „Tentokrát to... číst dále >

Po prvním porodu u mě propukla roztroušená skleróza i Crohnova choroba

Je mi třiačtyřicet let, mám dvě děti a po porodu dcery se u mě začaly... číst dále >


Reklama