.
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Samostatný spánek ročního dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.12.23 16:19
Když se mu tam dobře spí, kde je problém? My jsme taky přesunuli někdy kolem 9m, rušili jsme se a už jsme chtěli mít taky soukromí 
Druhý šel až kolem dvou, ale jen protože jsme dřív ho neměli kam přesunout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.12.23 16:26
@pikola píše:
Když se mu tam dobře spí, kde je problém? My jsme taky přesunuli někdy kolem 9m, rušili jsme se a už jsme chtěli mít taky soukromí
Tak já jsem v mém okolí za totálního exota i tím že spí v postýlce a ne se mnou . Všechny mámy v okolí, rodině a tak básní o tom jak se s miminkem tulí a cítí svojí blízkost, já se vždycky úplně stydím, že moje miminko se v noci se mnou nemazlí, spíš bych řekla že je mu to úplně jedno kde spí, v postýlce klidněji. Kamarádky spí všechny ještě kolem 4, 5 let se svými dětmi v posteli, když mají dvě, tak otec se starším, máma s mladším.
- Citovat
- Upravit
13.12.23 16:35
@Anonymní píše:
Tak já jsem v mém okolí za totálního exota i tím že spí v postýlce a ne se mnou
Dělej to, jak to vyhovuje tobě a dítěti. Nemusíš to nikomu říkat, odsouhlas jim to jejich a máš klid 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
Anonymní
13.12.23 16:47
Taky nejedeme na společné spaní. Od 10 měsíce spí sama ve své postýlce ve svém pokoji. Spí mnohem vždycky spala sama mnohem líp jak s námi. Do nedávná brala společné spaní jako hru a courala sem tam i po bytě a budila všechny. Teď pár dni po nemocí musím počkat až usne.
- Citovat
- Upravit
pet p
13.12.23 17:14
Neboj, ono zas přijde období, kdy bude chtít být s tebou. Děti mají různé období vývoje a potřeb blízkosti atd.
Pokud spinká dobře a je spokojený, tak co řešíš.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.12.23 17:45
@pet p píše:
Neboj, ono zas přijde období, kdy bude chtít být s tebou. Děti mají různé období vývoje a potřeb blízkosti atd.
Pokud spinká dobře a je spokojený, tak co řešíš.
Jo, to úplně klidně, to už teda doufám že se nebude budit 10× za noc pokud mu něco nebude.
Znejisťujou mě ty řeči o deprivovaných dětech bez naplněné potřeby blízkosti…jako to bych fakt nechtěla. Ale vypadá v pohodě, uspím ho, přeložím do postýlky, v noci nakrmím, ráno hned jak se probudí si ho bereme na chvíli k nám do postele, vypadá spokojený. Tak snad nejsem krkavčí matka no.
- Citovat
- Upravit
pet p
13.12.23 18:02
@Anonymní píše:
Jo, to úplně klidně, to už teda doufám že se nebude budit 10× za noc pokud mu něco nebude.Znejisťujou mě ty řeči o deprivovaných dětech bez naplněné potřeby blízkosti…jako to bych fakt nechtěla. Ale vypadá v pohodě, uspím ho, přeložím do postýlky, v noci nakrmím, ráno hned jak se probudí si ho bereme na chvíli k nám do postele, vypadá spokojený. Tak snad nejsem krkavčí matka no.
Však se normálně s ním mazlíte, ne? Když pláče, berete ho do náruče, zajímáte se o to, proč pláče. Snažíš se, aby mu nebylo horko, aby mu nebyla zima, aby byl najedený, aby měl přiměřeně podnětů (ani moc ani málo), aby měl svoje rituály a režim atd.
Deprivace v tomto smyslu vypadá jinak.
- Citovat
- Upravit
13.12.23 18:03
My dceru budili jen vstoupenim do ložnice, takže do svého šla už v 8m. Pokojíček má hned vedle, byla na monitoru a já měla ještě raději zaplou chůvičku.
Od 18m už má velkou postel, bez monitoru a už i bez chůvičky. Když se probudí, tak přijde za nama a spí se hned dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.12.23 18:12
@pet p píše:
Však se normálně s ním mazlíte, ne? Když pláče, berete ho do náruče, zajímáte se o to, proč pláče. Snažíš se, aby mu nebylo horko, aby mu nebyla zima, aby byl najedený, aby měl přiměřeně podnětů (ani moc ani málo), aby měl svoje rituály a režim atd.
Deprivace v tomto smyslu vypadá jinak.
Samozřejmě, on mi pláče minimálně, přes den je to naprosto pohodový veselý dítě. Mame spoustu programu, jsme hodne venku, porad jeste ho mam celkem dost v nositku, má to rád, ale v pohode bere i kočár. Problém byly vždycky spis ty noci. Je pravda že nejvíc se s ním mazlim při uspavani nebo když on už mi spí v náručí, protože on se jinak moc nenechá, radši litá a něco zkoumá, ulovim ho akorat do toho nositka. Jsem deprivovana spíš ja, mazlila bych ho víc kdyby se nechal 
asi proste není tak kontaktní. V prvních měsících byl naprosto neodlozitelny, teď spíš nechce moc omezovat než se chovat.
- Citovat
- Upravit
pet p
13.12.23 18:37
@Anonymní píše:
Samozřejmě, on mi pláče minimálně, přes den je to naprosto pohodový veselý dítě. Mame spoustu programu, jsme hodne venku, porad jeste ho mam celkem dost v nositku, má to rád, ale v pohode bere i kočár. Problém byly vždycky spis ty noci. Je pravda že nejvíc se s ním mazlim při uspavani nebo když on už mi spí v náručí, protože on se jinak moc nenechá, radši litá a něco zkoumá, ulovim ho akorat do toho nositka. Jsem deprivovana spíš ja, mazlila bych ho víc kdyby se nechal
To je hezké číst, jak se někdo pěkně stará o dítě, používá nosítko, mazlí se s ním, to je fajn. Vidíš, nakonec je to o tom, že ty potřebuješ mazlit víc než on 
Jo, i to se může stát.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj, otázka zní, nechali byste roční dítě spát samotné v pokoji? Mám synka, není už kojený. Od narození spaní byla naše, nebo spíš moje noční můra, dlouho vůbec nenapojoval spánkové cykly a býval v noci i několik hodin vzhůru a když spal tak v krátkých úsecích, i přes den to byly 20min úseky, pak se to nějak tak zlepšilo na to že se budil po 45 minutách, po hodině, jednou za noc byl třeba 2h interval. Ještě nedávno v noci 4× potřeboval mléko, ale to se teď samo změnilo, samozřejmě jsem ho nijak násilím nepřeučovala, a mléko si dával jen 2×. Přesto se ale stále takhle často budil. Nepotřeboval vlastně nic nebo nevím co, vždycky jsem ho položila, přikryla a spal dál. Bylo to stejné ať spal se mnou v posteli nebo ve své postýlce, naopak bych řekla že v posteli horší, hrozně po ní cestoval a pak budil mě i sám sebe tím že skončil v nějaké divné poloze, třeba hlavou pod mojí peřinou a neuměl vylézt, nebo visel ven v nohách postele kde jedině nebyla zábrana a tak, takže upřímně, spaní s ním pro mě byly spíš nervy než jak se říká, e se tak máma i dítě vyspí nejlépe. Spala jsem s ním v pokojíčku, protože tohle pro partnera nebylo možné, aby byl vzhůru každou chvilku když někde lovím dítě nebo hlasitě křičí při probuzení, a ani pro malého to nebylo, manžel ho budil když třeba přišel spát později nebo naopak odjížděl ráno pracovně dřív, šel v noci na záchod a tak.. Byla jsem smířená s tím, že se nedá nic dělat, je to malé dítě, mě v blízkosti potřebuje, musí to tak být a rozhodně jsem neměla představu že by bylo možné, aby spal sám v pokoji v nejbližších letech. No ale teď se stalo něco divného, naráz jsme s partnerem onemocněli, malý to chytl jenom lehkou rýmou, ale my oba šílená rýma i kašel. Dvě noci jsme nespali s malým skoro vůbec, hrozný problém ho uspat jak jsem pořád smrkala a kašlala, a pak když usnul on, vzbudila jsem ho záchvatem kašle ze spaní, on pak brečel postupem noci čím dál víc hystericky, nešel uspat…partner na tom byl stejně takže aby s ním ležel on nebylo řešení. Tak jsem udělala to, že jsem si šla lehnout do ložnice se zapnutou chůvičkou smířená s tím, že já spát nebudu, budu chodit co chvíli za malým, ale aspoň on spát bude, protože ty dny kdy jsme nespali byli šílené, byl vyřízený, uplakaný, nervní. Usnula jsem s chůvičkou na stolku jako dřevo, byla jsem opravdu hodně unavená z nemoci a ještě nespaní k tomu, pak se malý ozval, a já v naprostém šoku koukám, že jsou dvě ráno. Dala jsem mu lahev, usnul dál. A pak se probudil v sedm. Říkala jsem si, že byl asi tak hotový z předchozích nocí, ale ono se to opakovalo u 4× znovu. Nemocná už nejsem, mohla bych zpátky k němu. Ale upřímně, nechce se mi. Takhle jsem od porodu nespala. Myslíte že je v pořádku ho tam nechat spát takhle samotného na chůvičce a zůstat v ložnici? Je přece ještě tak malý…nebo zkusit jestli by už spal takhle i s námi v ložnici v postýlce?