Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Zdravím všechny. Mám menší problém a zajímalo by mě, zda je nás tu takových více.
Jsem těhotná, první trimestr. Manžel je úžasný, krásně se stará o mě. Není mi moc dobře, pořád zvracim a mám celodenní kocoviny, manžel dost věcí zastane za mě a je mi oporou za což mu děkuju každý den.
Problém je ale v tom, že jsem více citlivá než kdy jindy. Mám schizi z toho že budu na dítě sama, dohání mě strach ze samoty se kterým jsem se předtím ne úplně úspěšně snažila bojovat.
Vím, že za to může prostředí ze kterého pocházím. Mojí mamku opustil můj fotr když byla se mnou těhotná, a už se neobjevil. Pak mě opouštěla ona (kvůli práci byla třeba tři měsíce pryč ale jako dítě jsem to nechápala a pořád pro ní plakala), pak nás opustil její přítel kterého jsem brala jako vlastního tátu, aniž by mi to někdo vysvětlil proč už ho neuvidím. A tyhle strachy se mi teď promítají v těhotenství.
Několik dní za sebou šel manžel spát do jiné místnosti, aby se vyspal protože v ložnici máme menší postel a on se bojí že mě ze spánku nějak bouchne. Včera večer tam chtěl znovu a to už jsem dostala hysterický pláč a řekla mu že potřebuju aby spal vedle mě, že jinak špatně spím. Snažil se mi vysvětlit, že vybereme novou postel a hned to bude v pořádku ale stejnak jsem se neudržela a hrozně mě to mrzelo vůči němu. Navíc dneska odjel na dvě noci pracovně pryč tak jsem chtěla aby aspoň jednu noc se mnou spal v posteli. Tak se mnou zůstal
Omluvila jsem se mu za to. On to chápe, je fakt zlatý. Proto mě to mrzí, nechci aby měl vedle sebe hysterku.
Až bude dneska volat tak mu řeknu vše co mám v hlavě za ty strachy a že těhotenstvím se to prohloubilo. On ale ví z jakého prostředí pocházím, jen si to asi neumí dát dohromady, takže to dneska probereme po telefonu.Je tu prosím někdo kdo to má/měl stejně? A prosím, komentáře typu že jsem hysterka si nechte.
proč s manželem budeš probírat tvé schízy po telefonu?
![]()
normálně mu to řekni večer z očí do očí, a snaž se trochu toho schízování (hysterie - je to stejné, proč slovíčkařit), ubrat, nebo opravdu zůstaneš na dítě sama,
někteří chlapi by měli mít svatozář
@stinga
Prostě budu:) probírame spolu spoustu věcí po telefonu když je pryč. Snažím se to ubrat. Nechtěla jsem aby to vyznělo že celodenně brečím apod. To ne, jen mě to chytne při nějaké situaci (jako například že spal mimo ložnici několik dní).
Taky jsem mu za to vděčná jak se chová;)
Vyhledala bych terapeuta, nedělala bych si ho z manžela. Je moc pěkné jak se snaží ale otázkou je, jak dlouho to ešte vydrží. Nech ho na služebce si od tebe aspoň ty dva dny odpočinout
@Anonymní píše:
@stinga
Prostě budu:) probírame spolu spoustu věcí po telefonu když je pryč. Snažím se to ubrat. Nechtěla jsem aby to vyznělo že celodenně brečím apod. To ne, jen mě to chytne při nějaké situaci (jako například že spal mimo ložnici několik dní).
Taky jsem mu za to vděčná jak se chová;)
ale tohle mu musíš říct osobně, nebo teda po telefonu, to že jsi mu vděčná, vysvětlit své chování a přislíbit, že to přejde (snad
)
@kkaterinkaa píše:
Vyhledala bych terapeuta, nedělala bych si ho z manžela. Je moc pěkné jak se snaží ale otázkou je, jak dlouho to ešte vydrží. Nech ho na služebce si od tebe aspoň ty dva dny odpočinout
Já jsem chtěla jít za psychologem, ale manžel mi řekl že jsme na to dva a že bych to měla řešit s ním a ne s cizím člověkem. Ale asi bych měla zvážit tu návštěvu i tak
@stinga píše:
ale tohle mu musíš říct osobně, nebo teda po telefonu, to že jsi mu vděčná, vysvětlit své chování a přislíbit, že to přejde (snad)
Nebo tak, to je také možnost:)) on je opravdu zlatý a nechci aby ho moje chování odpudilo
@Anonymní píše:
Nebo tak, to je také možnost:)) on je opravdu zlatý a nechci aby ho moje chování odpudilo
to je dobrý přístup, a je dobře, že si to uvědomuješ ![]()
Po telefonu to s ním neřeš. Ty se rozbrečíš, on tě nebude moci uklidnit obejmutím, svinout si tě do náruče. Víš, jak složité to pro něj na druhé straně sluchátka bude? Sedni k netu a po dobu jeho nepřítomnosti zkus najít vyhovující postel. To tě chvíli zabaví. Po telefonu se s ním můžeš domluvit, jaký film si pustíte, až přijede, co dobrého si dáte…zkus ho spíš natěšit, ne vyděsit, co ho zase doma čeká ![]()
Terapeuta bych nezavrhovala. Máš zlatého chlapa, ale zkus mu trošku odlehčit. Budete oba spokojenější.
V těhotenství máš ty hormony rozbouřené, je horší to kočírovat. Ale porodem to neskončí. Pak vylezou ti bubáci, že tebe všichni opustili až když jsi byla na světě. Bylo by fajn na tom začít pracovat teď, ať se ti to nerozjede ještě víc. Neboj se toho ![]()
@Kakika píše:
Po telefonu to s ním neřeš. Ty se rozbrečíš, on tě nebude moci uklidnit obejmutím, svinout si tě do náruče. Víš, jak složité to pro něj na druhé straně sluchátka bude? Sedni k netu a po dobu jeho nepřítomnosti zkus najít vyhovující postel. To tě chvíli zabaví. Po telefonu se s ním můžeš domluvit, jaký film si pustíte, až přijede, co dobrého si dáte…zkus ho spíš natěšit, ne vyděsit, co ho zase doma čeká![]()
Terapeuta bych nezavrhovala. Máš zlatého chlapa, ale zkus mu trošku odlehčit. Budete oba spokojenější.
V těhotenství máš ty hormony rozbouřené, je horší to kočírovat. Ale porodem to neskončí. Pak vylezou ti bubáci, že tebe všichni opustili až když jsi byla na světě. Bylo by fajn na tom začít pracovat teď, ať se ti to nerozjede ještě víc. Neboj se toho
Moc děkuju!
Je fajn slyšet to i z nezávislé strany. Začnu to řešit, samotnou mě to zneklidňuje a vím, že mu tím moc nepřidávám
moc děkuju
![]()
Určitě to řeš, protože jinak tu situaci nejspíš ještě zhoršíš. Neptala ses někdy mamky, zda to neměla stejně a možná proto ten chlap raději šlápnul na zmizík? ![]()
@kam2 píše:
Určitě to řeš, protože jinak tu situaci nejspíš ještě zhoršíš. Neptala ses někdy mamky, zda to neměla stejně a možná proto ten chlap raději šlápnul na zmizík?
Také se bojím, že se to bude zhoršovat:( Mamky se chci spíš zeptat na to, jak to snášela v těhotenství. To proč zmizel vím, ale nechci to tu rozebírat, napíšu jen to, že z takového důvodu neodešel:)
Zase ale - tvůj manžel si tě vybral, a všechno, vos tady napsala, je mu - předpokládám - známo. Takže mu to asi nevadí a i tak tě považuje za ideální ženu (co si budem, dost lidí by uteklo už po pár měsících, natož aby někoho s takovou zátěží žádalo o ruku - neříkám, že je to fér, ale myslím, že většina lidí si nechce komplikovat život). Je tedy na tvé stavy připraven a souhlasil, že ti bude oporou. Stejně tak asi rozumí tomu, že během těhotenství vysiluje skoro každá žena. ![]()
Hele, ono je sice hezké, že ti manžel chce být parťákem a oporou, ale všechno se po porodu může změnit. Můžete (netvrdím že musíte) být oba neustále unavení, náročné mimčo někdy dokáže zamávat i s vyrovnanou osobou. Navíc se u tebe z toho může vyvinout nějaká poporodní psychóza, nezdravý přístup k dítěti díky tvým strachům. Prostě bych to s odborníkem řešila, ne kvůli manželovi, ale kvůli sobě samé a dítěti. Já měla ve škole léta kamarádku, kterou její maminka svým strachem a láskou dohnala k tomu, že v osmnácti zdrhla k tetě a dodnes se vídají sporadicky a spíše z povinnosti.
@Tomie píše:
Zase ale - tvůj manžel si tě vybral, a všechno, vos tady napsala, je mu - předpokládám - známo. Takže mu to asi nevadí a i tak tě považuje za ideální ženu (co si budem, dost lidí by uteklo už po pár měsících, natož aby někoho s takovou zátěží žádalo o ruku - neříkám, že je to fér, ale myslím, že většina lidí si nechce komplikovat život). Je tedy na tvé stavy připraven a souhlasil, že ti bude oporou. Stejně tak asi rozumí tomu, že během těhotenství vysiluje skoro každá žena.
Ano přesně jak píšeš, není to pro něj žádná novinka, věděl do čeho jde za což ho obdivuju. On pochází z úplné rodiny, má podporující a milující rodiče, takže i když není s podobného prostředí jako já, tak mě zcela chápe, nebo se o to aspoň snaží. Hodně teď hlavně v tom těhotenství. Předtím by nad tím asi mávl rukou, ale jak jsem těhotná tak je víc vnímavější a bere všechny moje pocity nazřetel.
Děkuju za tvůj milý komentář ![]()
Zdravím všechny. Mám menší problém a zajímalo by mě, zda je nás tu takových více.
Jsem těhotná, první trimestr. Manžel je úžasný, krásně se stará o mě. Není mi moc dobře, pořád zvracim a mám celodenní kocoviny, manžel dost věcí zastane za mě a je mi oporou za což mu děkuju každý den.
Problém je ale v tom, že jsem více citlivá než kdy jindy. Mám schizi z toho že budu na dítě sama, dohání mě strach ze samoty se kterým jsem se předtím ne úplně úspěšně snažila bojovat.
Vím, že za to může prostředí ze kterého pocházím. Mojí mamku opustil můj fotr když byla se mnou těhotná, a už se neobjevil. Pak mě opouštěla ona (kvůli práci byla třeba tři měsíce pryč ale jako dítě jsem to nechápala a pořád pro ní plakala), pak nás opustil její přítel kterého jsem brala jako vlastního tátu, aniž by mi to někdo vysvětlil proč už ho neuvidím. A tyhle strachy se mi teď promítají v těhotenství.
Několik dní za sebou šel manžel spát do jiné místnosti, aby se vyspal protože v ložnici máme menší postel a on se bojí že mě ze spánku nějak bouchne. Včera večer tam chtěl znovu a to už jsem dostala hysterický pláč a řekla mu že potřebuju aby spal vedle mě, že jinak špatně spím. Snažil se mi vysvětlit, že vybereme novou postel a hned to bude v pořádku ale stejnak jsem se neudržela a hrozně mě to mrzelo vůči němu. Navíc dneska odjel na dvě noci pracovně pryč tak jsem chtěla aby aspoň jednu noc se mnou spal v posteli. Tak se mnou zůstal
Omluvila jsem se mu za to. On to chápe, je fakt zlatý. Proto mě to mrzí, nechci aby měl vedle sebe hysterku.
Až bude dneska volat tak mu řeknu vše co mám v hlavě za ty strachy a že těhotenstvím se to prohloubilo. On ale ví z jakého prostředí pocházím, jen si to asi neumí dát dohromady, takže to dneska probereme po telefonu.
Je tu prosím někdo kdo to má/měl stejně? A prosím, komentáře typu že jsem hysterka si nechte.