Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem na tom stejně. Co takhle třeba by vám udělalo radost? Třeba koupit si nějakou maličkost, zajet si na výlet, ke kadeřnici, na kosmetiku.
Zrovna dneska jsem u kadeřníka byla, asi po roce
Ale vždy je to jen na chvilku a pak se opět vrátí špatná nálada. Ani nevím proč, je zvláštní, že si právě nemám na co stěžovat aktuálně, tak vůbec nevím, proč jsem nespokojená.
Vás trápí něco konkrétního?
@Anonymní píše:
Zdravím,
mám tu někoho, kdo se cítí (i třeba bez důvodu) na dně a mohl by semnou tuto bolest sdílet. Mám špatně období, v podstatě se mi vše daří, ale nemám z ničeho radost a pořád mám pocit, že můj život už nebude tak dobrý jako předtím, že mi bude furt takhle. Doufám, že tu moc takových lidí není, protože to nikomu nepřeju, ale pokud se tu někdo takový objeví, mohli bychom to spolu sdílet a třeba si vzájemně pomoct.
Nebylo by lepší alespoň zvážit odbornou pomoc?
Třeba jen, aby se vyloučilo něco vážnějšího. Deprese nejsou chřipka.
@Josef_t píše:
Nebylo by lepší alespoň zvážit odbornou pomoc?
Třeba jen, aby se vyloučilo něco vážnějšího. Deprese nejsou chřipka.
Také mě to napadlo, pořád mi všichni říkají, že na tom nejsem tak špatně, ale občas mi přijde, že ano. Že celý den vydržím se cítit na dně a to buď jen tak a nebo na mě padají negativní věci k minulosti. ![]()
Myslím, že tyhle stavy jsou normální, dokud tě nějak neomezují v běžném životě (dokážeš chodit do práce, starat se o děti a podobně). A pokud teda netrvají nějak enormně dlouho. Alespoň mě to čas od času taky na pár dní chytne.
Doma se to snažím víceméně skrývat kvůli dceři, ale uvnitř jsem taková prázdná, nic mě netěší, do ničeho se mi moc nechce, pro nic se nedokážu nadchnout, ani pro věci, které mě normálně baví. Většinou to přichází po období, kdy mám naopak pocit, že musím zvládnout všechno na světě a naložím si toho na sebe až moc. Takže asi takové menší osobní „vyhoření“
Nevím, jak je to u tebe? Jak dlouho to trvá, zvládáš normálně fungovat? Klidně mi napiš, kdyby ses chtěla vykecat.
@Anonymní píše:
Zdravím,
mám tu někoho, kdo se cítí (i třeba bez důvodu) na dně a mohl by semnou tuto bolest sdílet. Mám špatně období, v podstatě se mi vše daří, ale nemám z ničeho radost a pořád mám pocit, že můj život už nebude tak dobrý jako předtím, že mi bude furt takhle. Doufám, že tu moc takových lidí není, protože to nikomu nepřeju, ale pokud se tu někdo takový objeví, mohli bychom to spolu sdílet a třeba si vzájemně pomoct.
Zkus sex, ne opravdu zkus si najít chlapa a celý víkend nevylézt z postele. Uvidíš, že zapomeneš úplně na vše a budeš mít najednou v hlavě úplně jiné věci
@Anonymní píše:
Zdravím,
mám tu někoho, kdo se cítí (i třeba bez důvodu) na dně a mohl by semnou tuto bolest sdílet. Mám špatně období, v podstatě se mi vše daří, ale nemám z ničeho radost a pořád mám pocit, že můj život už nebude tak dobrý jako předtím, že mi bude furt takhle. Doufám, že tu moc takových lidí není, protože to nikomu nepřeju, ale pokud se tu někdo takový objeví, mohli bychom to spolu sdílet a třeba si vzájemně pomoct.
Mám pro vás nejlepší terapii na světě!!!
Až vstanete tak si uvědomte, že stojíte!!! Co by za to dal invalida
Až se nadechnetr tak si uvědomte, že nemáte třeba rakovinu!!!
Až uslyšíte co není uvidíte…radujte se z toho, že to vidíte a slyšíte…co by za to dal člověk co nevidí x neslyší…
Už je vám lépe? Jestli ne tak vám není pomoci
Uvědomit si, že je na světě hrozne moc Nespravedlnosti a rodí se,,mrtvé děti", lodě mají rakovinu atd je Adio tou nejlepší procitnutí
Většinou z tebou souhlasím tak v 99 procentech. Ale nyní si myslím, že existenční krize nejde zažehnat sexem, ale spíše změněním stylu myšlení
@Anonymní píše:
Také mě to napadlo, pořád mi všichni říkají, že na tom nejsem tak špatně, ale občas mi přijde, že ano. Že celý den vydržím se cítit na dně a to buď jen tak a nebo na mě padají negativní věci k minulosti.
Myslím, že by jsi s odbornou pomocí neměla váhat.
Konec konců, jaká může být lepší zpráva, že je vše v pořádku.
@Justin Case píše:
@AfiniteVětšinou z tebou souhlasím tak v 99 procentech. Ale nyní si myslím, že existenční krize nejde zažehnat sexem, ale spíše změněním stylu myšlení
Paní má hodně kortizolu, což je hormon stresu či „neštěstí“. A tahle věc se nejlépe a nejrychleji odbourává sexem. Opravdu nic není tak dobré jako právě sex. Pak dlouho dlouho nic a pak je dobrý sport, ale dokopat se sportovat s náladou na prd je celkem obtíž. A hledat pseudopomocnika, co napíše prášky… Pche, to už bych se raději dokopal začít cvičit.
Zrovna o tomhle toho mám načteného i vyzkoušeného mraky a na netu je k tomu mraky informací. Na deprese u žen je lékem orgazmus, je to celkem známá věc, ikdyz chápu, že pro neznalého věci se to může jevit jako vtípek.
@Rimonsiley píše:
Myslím, že tyhle stavy jsou normální, dokud tě nějak neomezují v běžném životě (dokážeš chodit do práce, starat se o děti a podobně). A pokud teda netrvají nějak enormně dlouho. Alespoň mě to čas od času taky na pár dní chytne.Doma se to snažím víceméně skrývat kvůli dceři, ale uvnitř jsem taková prázdná, nic mě netěší, do ničeho se mi moc nechce, pro nic se nedokážu nadchnout, ani pro věci, které mě normálně baví. Většinou to přichází po období, kdy mám naopak pocit, že musím zvládnout všechno na světě a naložím si toho na sebe až moc. Takže asi takové menší osobní „vyhoření“Nevím, jak je to u tebe? Jak dlouho to trvá, zvládáš normálně fungovat? Klidně mi napiš, kdyby ses chtěla vykecat.
No u mně se to spustilo asi v listopadu a je to jak na houpačce, když byly Vánoce a měla jsem míň povinností, tak to na mě padlo neskutečným způsobem, že byly dny, kdy jsem opravdu nedokázala skoro vylézt z postele. Teď je to takové, že z postele vstanu v pohodě, ale ať dělám téměř cokoliv, tak mi furt nabíhají negativní myšlenky v hlavě. Asi napíšu, děkuji. ![]()
Neříkám, že to není pravda, neboť driovr se ženská hysterie léčila sexem.
Ale myslím si, že je lepší přenastavit mozek než třeba obtěžovat kolegu:D
@Afinite píše:
Zkus sex, ne opravdu zkus si najít chlapa a celý víkend nevylézt z postele. Uvidíš, že zapomeneš úplně na vše a budeš mít najednou v hlavě úplně jiné věci
No chlapa mám, ale mně to přerůstá občas tak, že i když jsme spolu, tak je mi na nic a ne není to tím, že bych s ním nebyla ok, naopak, lepšího kluka bych těžko našla. Ale kazí mi to už i právě ty chvíle s ním.
@Justin Case píše:
Mám pro vás nejlepší terapii na světě!!!Až vstanete tak si uvědomte, že stojíte!!! Co by za to dal invalida
Až se nadechnetr tak si uvědomte, že nemáte třeba rakovinu!!!
Až uslyšíte co není uvidíte…radujte se z toho, že to vidíte a slyšíte…co by za to dal člověk co nevidí x neslyší…
Už je vám lépe? Jestli ne tak vám není pomoci
Uvědomit si, že je na světě hrozne moc Nespravedlnosti a rodí se,,mrtvé děti", lodě mají rakovinu atd je Adio tou nejlepší procitnutí
Nevím jestli to je dobře nebo ne, uleví se mi, hodně, vždycky když něco takového čtu nebo slyším, tak jsem hrozně vděčná za svůj život, ale trvá to nějakou dobu a druhý den třeba zase zpět a nebo prostě pokud si to pravidelné nebudu připomínat, tak vždy se mi vrátí myšlenky do mojí hlavy i když v porovnání s tímhle to jsou malichernosti. Ale pokud si to nepřipomínám, tak sama od sebe to nevnímám. Nevím jestli se ns tom dá zapracovat a naučit se to.
Zdravím,
mám tu někoho, kdo se cítí (i třeba bez důvodu) na dně a mohl by semnou tuto bolest sdílet. Mám špatně období, v podstatě se mi vše daří, ale nemám z ničeho radost a pořád mám pocit, že můj život už nebude tak dobrý jako předtím, že mi bude furt takhle. Doufám, že tu moc takových lidí není, protože to nikomu nepřeju, ale pokud se tu někdo takový objeví, mohli bychom to spolu sdílet a třeba si vzájemně pomoct.