Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A co ti na to odpověděl ten psycholog? ![]()
Upřímně, pokud máš psychologa a i přes to chodíš tato témata řešit do diskuzí na epipi, kde o tobě nikdo nic neví (narozdíl od toho psychologa) a proto ti na to těžko odpoví tak, aby ta metoda sedla zrovna tobě… no, pro mě osobně je to vždy známka toho, že ten psycholog asi nebude nic moc.
Tak jako první věc pošli Chocholouška do háje, protože dokud nepochopíš, že život je hlavně Tvůj boj, sebevědomí a sebejistotu asi nezískáš… ![]()
@Nick Blick píše: Více
Chocholoušek byl nebo je psychiatr, to je jiná disciplína.
Terapie je dobrý nápad, ale trvá to, než se dostaví pokroky, a taky ti nemusí sednout každý terapeut. Ten tvůj ti sedne?
Můj terapeut byl v pohodě, dokud si nepřečetl tyto řádky… Prý má najednou akutní práci někde jinde s těžce postiženou pacientkou, která trpí vysoce přehnaným pedantstvím…
To je hrozně vágní otázka. Neexistuje jedna cesta pro všechny. Malou sebeúctu obvykle máme z nějakého důvodu. Jsou s tím spojené nějaké bolestné zkušenosti, které nás nutí vidět se méněcenně. A dokud to bude bolet a dokud ty zkušenosti budou naší vnitřní pravdou, tak se špatně buduje sebeúcta a sebehodnota. Bývá tam moc velká rezistence… Když ty věci ale už nebolí, tak proti ničemu nebojujete a můžete budovat… Jinak řečeno si můžu od rána do večera zkoušet namluvit, že mám hodnotu a jsem úžasná, ale nijak to nepomůže, pokud si v sobě roky či desetiletí nesu křivdu z toho, že mi rodiče, nebo první školní láska naznačili, že nejsem dost dobrá, aby mě milovali. Roky staré nevyléčené negativní je vždycky silnější, než pozitivní, co se tam snažíte nacpat pár týdnů nebo měsíců… Mě pomohlo napřed přijmout a vyléčit to, co bolelo - všechna ta odmítnutí, naznačení, že nejsem dost atd. - a teprve potom se začít překlápět do uvědomování si své hodnoty… Nebylo to přesně po. Ono to nějakou dobu bylo už souběžné a víceméně bez aktivní snahy si vštípit vlastní hodnotu… Jakmile jsou ty rány už skoro zahojené a je tam nějaké smíření, tak to přehoupnutí se do pozitivního obrazu sebe sama je už vcelku přirozené. Prostě se tomu nic vevnitř už nebrání a jde to víceméně samo… Když máte záhon plný plevele, který všechno sežere, tak tam moc krásného nezasadíte tak, aby to vydrželo ![]()
@Anonymní píše: Více
No přece pro to, jaká jsi a co všechno si v životě dokázala…
A je úplně fuk, jestli šlo o pouhé maličkosti, jako je třeba někomu pomoct s těžkou taškou nebo na chvilku někomu pohlídat malé dítko nebo cokoliv jiného… ![]()
Všichni tady na tom světě, máme nějaký ten úděl. A je jen na každém z nás, jestli si ho dokážeme najít nebo sami zvolit.
![]()
@Anonymní píše: Více
Ahoj, z mého pohledu vzniká sebeúcta z toho, co jsme si přinesli z dětství a z toho, jak k sobě přistupujeme dnes. Jak řešíme každodenní překážky a jaká od sebe máme očekávání.
Zkus se zamyslet: Mluvíš k sobě ve chvílích, kdy se ti něco nepovede, se stejnou láskou a pochopením, s jakým bys v tu chvíli mluvila ke své nejlepší kamarádce? Většina lidí s nízkou sebeúctou má v sobě neskutečně přísného „vnitřního kritika“. Nauč se pracovat s tímto kritikem a uvidíš změny ve svém životě. Přeji hodně sil ![]()
@Anonymní píše: Více
Já si myslím, že sebeúcta a sebevědomí přichází ve chvíli uvědomění si, že jsi naprosto jedinečný originál mezi více než 8 miliardami lidí na světě. Tvoje hodnota nezačíná tím, co si kdo myslí, ale tím, kdo jsi. Trochu filozofie při pátku.
@andiedvorakova píše: Více
hezky popsané, s největší pravděpodobností to tak opravdu je a funguje, ale mohu se zeptat, co přesně znamená to „vyléčit se, zahojit rány z dětství“ atd.. čtu to všude i tomu asi rozumím, ale jak přesně to vyléčím, zahojím?
samozřejmě je mám také a asi každý z nás, někdo více někdo méně..
@Anonymní píše: Více
Mi nejlépe funguje žít tak abych v zrcadle viděl člověka kterého tam vidět chci, ať už po fyzické nebo duševní stránce
Myslím že přirozený dopamin v podobě sportu a dobře odvedené práce je ta nejlepší terapie. To co určuje tvou podvědomou hodnotu je v podstatě to jak sama sebe vnitřně porovnáváš se svým okolím a s ideály které se ti prezentují. No a ty ideály jsou „ideály“ protože jsou nereálné. Každý prezentuje úspěchy, ale málokdo nabitou hubu. Co třeba pomohlo mi byla výměna prostředí, nové koníčky a makat na sobě abych byl schopen dokázat to co si naplánuju a s tím pak přišla i pozitivní reakce z okolí. Každý můžeme mít jiné cíle, ale když se rozhlédnu kolem, tak mi příjde že nejspokojenější jsou ti co našli jakýsi vnitřní klid a přijetí sama sebe, ale zároveň nezakrněli a žijí aktivní život, ať už to znamená cokoli - učit se nové věci, cestovat, tvořit, sport, umění a obecně vyhýbat se rychlému dopaminu. A možná taky méně číst zprávy - to je taková každodenní dávka deprese.
Zdravím,
Pro někoho samozřejmost pro mě ne, mám s tím problémy..
Jak si začít vážit sama sebe a jak být vědoma své hodnoty? K psychologovi chodím..
Pak se to odráží to blbe sebevědomí i ve vztazich.
Anonym dekuju