Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prosimte kasli na to. Chlap a dítě nejsou iedine duvody pro sebevraždu. Vim jak ti je a jak to bolí ale nevzdavej to prosím. ![]()
@Punksnotdeath a jaký smysl má život? Nemám ani rodiče, jen ségru, která má vlastní rodinu.
Chápu jak ti ted je, opravdu, sice mi tehdy nebylo 40,ale náct a muj první vztah, bolelo to strašně, sebevražda byla jediným řešením, nebýt tehdy mojiho bráchy, které mě už jako děcko tehdy v tom fakt podržel a já tu pro něj musela být, tak tu nejsem. Víš co ti povím, od té doby co nejsem z tím deb***m stoupám stále výš a výš, dnes bych si rozbila hlavu o zed, co jsem kvuli takové trosce obětovala nervů, slz…
chlapů je hromada, možná tě čeká i něco lepšího, opravdu, já vím, ted vidíš jen jednu cestu, ale fakt čas a uvidíš, že bude líp.
![]()
Nesmysl. Je mi 45, nemám děti, nemám partnera a přesto je teď můj život skvělý!
Daří se mi v práci a mám kolem sebe dost dobrých přátel.
A nemám starosti.
A fakt to není o tom, že můj život byl jednoduchý. Nebyl. Ale nevzdala jsem to.
Máš možnost si vybrat, tak si vyber dobře. ![]()
@Anonymní píše: Více
Já toužím po vlastní rodině, bez toho můj život smysl nemá.
Známá toužila po dítěti. Nepovedlo se, dítě nemá, je starší než ty, bez chlapa, už i bez jakékoliv rodiny. Má ale spoustu přátel a známých a třeba mně osobně dělá život mnohem lepším, jsem ráda že jsme se potkaly. Nemyslím si, že je zbytečná a její život nemá smysl.
@Samota99 píše: Více
Rodinu mít klidně ještě můžeš! Nikdo sice neříká, že to bude tak, jak sis přestavovala, ale vdát se a porodit dítě není jediný způsob, jak mít rodinu.
Kontaktuj ségru nebo někoho jiného, kde můžeš pár dní přečkat, než přebolí to nejhorší.
Další téma o sebevraždě po rozchodu.
@Samota99 Je to moc čerstvé, bolí to, pokud to nezvládáš, jeď do krizového centra, tam jsou i pro tyhle případy, nevím, odkud jsou, jsou v Praze, Brně, Ostravě, nonstop. Nebo jsou krizové linky, chaty (ale ty ne takhle v noci).
Já taky nemám budoucnost a to ani nejsem po rozchodu, věk jen o trochu míň, než ty, děti mít nemůžu a taky jsem z toho špatná. A to se ještě 17 let léčím na psychiatrii. Pokusů o sebevraždu mám za sebou několik, kvůli HPO stavům, depresím…
Já myslím, že odvaha spíš bude, když si necháš pomoci, navštívíš to krizové centrum, tam můžeš i několik dní pobýt, pak mají návazný stacionář (alespoň v Praze). Držím palce, ať si dáš tu šanci.
Jen to ne. Věř tomu, že když to neuděláš a podíváš se na tuhle situaci zpětně za pár let, řekneš si, že jsi byla praštěná, že tě to vůbec napadlo. Chápu, že teď vidíš, že to je konec a nic dobré už tě nečeká. Také jsem zažila šílený zklamání.
Třeba najdeš fajn chlapa, který už nějaké dítě má. Nebo můžeš zkusit pěstounskou péči. A také není vyloučeno, že za půl roku potkáš někoho úžasného a bude to šup lup a dítě na cestě.
@Samota99 píše: Více
Skok muzes prezit, s pekelnymi nasledky, obeseni muze trvat desitky minut, kdyz nejsi profik, podrezani te akorat vyplasi a zavolas si zachranku, to same prasky. Zbran nemas. Nevim no, zivot je tvrdej chleba, trebas rozchod nebyl definitivni, ale to je jedno, nikomu se nevnucuj. Ale asi je to tezky, kdyz chce mit zena dite a nevyjde to, nestihne to. Adopce je taky krasna vec, ne? Slechetna. A co byl duvod rozchodu?
Ahoj, za pár dní mi bude 41 a dnes se se mnou rozešel přítel. Nemám děti. Budoucnost už mě nejspíš žádná nečeká. Jak sebrat odvahu a odejít?