Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím, poslední dobou si tohle říkám xkrat denně. Mám syna, čerstvě 2 a půl roku a neustále se něco řeší. Od spánku, přes jídlo po chování a já už si prostě říkám, jestli jsem něco neudělala špatně já, co jsem mohla změnit atd. Přijde mi, že s námi syn šíleně zametá. Má teď i období vzdoru, samostatnosti a já nevím co všechno, do toho začal být teď citlivý na spoustu zvuku, změn atd. Je to s ním náročné, je nerváček. A já toho mám plné zuby. Spí s námi i v posteli, snažím se mu vyjít vstříc, chápu, že je malý, ale prostě opravdu mám poslední dobou pocit, že něco dělám špatně. Bydlime v bytě, takže ho vyrvat nechávat často nemůžu, kór v 6 ráno, když začne ječet, že jsem vytáhla žaluzie..pak si ale vycitam, že jsem opět udělala, co on chtěl a pak je to pořád dokola. Pokud to situace dovolí, snažím se být důsledná, ale často musím povolit…nevím, jak z toho ven, buď mu celý den něco zakazuju a neustále mu říkám,.že něco nesmí, nebo ustupuju. Šílené se v tom mot, zkoušela jsem i pár podcastů,.ale tam mi také přijde, že si často protiřečí, důsledná výchova a zároveň netlačit skrz každou kravínu. Já se s ním i bojím cokoli podnikat, aby se skrz nějakou blbost opět neseknul a nezačal řvát, mám toho totiž plné zuby. Strašně moc doufám, že z toho vyroste a bude to pohodar, ale bohužel to tak opravdu nevypadá…Dokáže být hodný a pak šílený satan a do toho ještě teď ta jeho citlivost. Jen vyjdeme z bytu a hned se boji všeho, sekačky, kamiónu, pana v obchodě, už se nám párkrát stalo, že jsme nedošli ani na hřiště. Jenže doma zase dělá šílený bordel a chaos a potom právě se dostáváme do křížku, kdy bu neustále něco zakazuju (nebouchej, nehaž s tím, nekřič…) Pardon, já vlastně ani nevím, co bych chtěla poradit, spíš by mě zajímalo, zda to měl někdo podobné a dítě z toho vyrostlo, tak moc bych chtěla parťáka…
Ty a chlap jsi kapitán lodi. Když vy budete zmatkovat. Malý Terminátor velice rychle vycítí, že si může dupat, jak si usmyslí. Důslednost a trpělivost.
Dětem se nemají říkat slova začínající ne. Prý vyvolávají negativní reakci. Takže místo netřískej, nebouchej atd. Použij slova, větu, ať tam není negace. Použij ta slova jinak. Přečti si něco o vývojových fázích dětí.
@Veve36 píše: Více
Kdybys mi v 6 ráno vytáhla žaluzie, tak řvu taky ![]()
Hele, s dětmi se pořád něco řeší a nejčastěji jídlo, spánek. nálady a jo, může to být neskutečně vyčerpávající.
Stanovila bych si, co je pro mě důležité a nejede přes to vlak a na tom trvala a ostatní bych nehrotila. Pokud nepotřebuješ nakoupit nebo k doktorovi, tak přece nevadí, že nikam nedojdete.
A taky bych se pokusila omezit ty zákazy a nahradit je něčím pozitivním. To je hrozný opruz, když nic nemůžeš.
Jo a mně hrozně pomáhala čokoláda, nervy mám jen jedny ![]()
Proč bys měla selhávat? Za prvé na výchovu jste minimálně dva (v lepším případě i širší rodina a okolí), za druhé jsou mu teprve dva, to vážně ještě nemáte s výchovou hotovo.
Mám vzdoroviteho dvouletaka, precitliveleho. Za mě je důležitý si stanovit, co je opravdu důležitý a co ne. Malý třeba hned od rána „trva“ na určitých věcech typu on chce vytahnout roletu po probuzení, chce se podívat ven z okna, pak hned dolů na snídani. Kolikrat se vzteknul, že jsem roletu vytahla já. Prostě v těchto věcech dodrzuju ty jeho rituálky, ať je spoko, mně to nic neudělá. Období já sám v plném proudu už řadu měsíců, takže někdy zkouska trpělivosti, ale snažím se nerikat mu neustále ne, nesmíš, spíš to říct jinak a tyhle věty si nechávat na situace jako je chůze u silnice apod. Ale třeba mi tu vystrihnul včera večer super scénu, protože jsem po čištění zubů vzala jeho kartáček a sama uklidila. Krásné období ![]()
Za me naprosto normální období. Úplně typické pro tento vek. Trvej na zásadních věcech (čištění zubu, nebehani do silnice…) a zbytek dej na výběr, předem oznam, udělej hrou… zavedte rutinu na vse, na co to jde. No a ty blbinky, jako on musí vytáhnout žaluzie, zmáčknout tlačítko ve výtahu, roznout…to jsem vyhověla, pokud to šlo. Proč ne. Mne nijak neublíží, kdyz rozne dítě a ne ja. Nebude na tom trvat věčně, ted naopak ja trvám na tom, aby to dítě proboha po sobě zhaslo, aby s v pokoji otevřelo okno nebo ráno vytáhlo zaluzie… kéž by jim to nadšení do těchto aktivit vydrželo i dyl nez do 3 let… ![]()
Úplně normální. Jednou jsem v nějakým filmu viděla, jak dva otcové koukají na své jecici potomky a jeden říká tomu druhymu: Tomu se říká soundtrack k peklu. Často si na to vzpomenu
. Máme dve děti. Necelých pět a dva a kousek. A je FURT něco. Kolikrát žasnu, co vymysli i ta pětileta, o dvouletakovi ani nemluvím. Podnikám s nima všechno možný, jednak v jiným prostředí to nebejva tak děsný, jednak když se podíváš kolem sebe - nebudeš jediná, komu se seklo dítě a řve. Zejména na místech jako je zoo nebo koupaliště je to častý jev. Když to začne bejt neunosny, jede se domů. Dobrá zpráva je, že to přejde. Vidím na pětileté, která má ty „stavy“ už mnohem min.
Důsledná jsem jenom v zásadních věcech - čištění zubů, spaní, poutani v sedačkách, nestrkat a nemlatit nikoho a naschvál nenicit věci. Blbosti typu je třicet stupňů a ven si beru kulicha nebo na koupaliště bereme osm miminek panenek vůbec neřeším, to se vyřeší samo (kulicha si sundá sám, než dojedeme na koupaliště, na mimina ani nevzpomene).
@Veve36 Je to náročné období a určitě z toho vyroste. Vyplatí se být důsledná v důležitých věcech, ale zase těch zakazu a příkazu nesmí být moc, protože to pak vede ke vzdoru. Nějaké zatažené žaluzie je prkotina, to muže být klidně podle něj. Například nebude tahat kočku za ocas, nebo kamarádovi házet písek na hlavu, nebude ti venku utíkat apod. je zásadní a musí poslechnout.
Mne to taky prijde jako normalni dite v tomto obdobi. Proste s detmi furt neco resis.. to neni panenka, kterou nekam ulozis a lezi.
Podepisuji @Kelsey1, na moje deti hodne zabralo zmenit jazyk, kterym na ne mluvim. Psala jsem to tu vickrat v jinych diskusich. Ten okamzik, kdyz jsem si uvedomila, ze v kazdem druhem slove, co pronesu k detem, je NE (mela jsem tou dobou satanata dve a prave prvorozena byl takovy " urvany previtek samy naschval", se sousedy jsme meli problemy kvuli jejimu hluku, pozdeji hluku obou deti, porad si nekdo stezoval, ve vysledku byl problem i to, ze se prosli po chodbe, barak byl nejak blbe postaveny, vsechno se tam neslo - od te doby shanim byty zasadne v prizemi
).
Nekdo tady psal, ze rodice jsou kapitani na lodi - v jistem smyslu ano, ale druha vec, co jsem si musela uvedomit, byla ta, ze vychova neni zadny boj s detmi „kdo s koho“, ale naopak, ze jsem s detmi na jedne lodi a jeden bez druheho se do cile stastne nedostaneme. Kapitan by bez namorniku na lodi taky bidne zhynul.
Neresit kraviny, v batolecim veku trvat jen na nekolika malo zivotne dulezitych vecech (vbihani do silnice) ci zdravotnich nutnostech (zuby se proste cisti a hotovo). Nevymyslet si nejake silene struktury, ze bonbony se jedi jen v utery po svacine a podobne. Pravidla jasna, strucna, z nekterych veci se nestrili. Na tech par jasnych pravidlech trvat bez vyjimky. Kdyz dite jeci, ze jsi vytahla zaluzie, tak to mi zrovna prijde jako vec, kde bych proste udelala ustupek a zili bychom ve tme, dokud by to nepreslo
.
Jestli jsem ve vychove neco zkazila poznam nejspis az za hodne dlouhou dobu, ale ted je mym detem 13, 11 a 8 a mam sice extremne divoke (to nezmizelo), ale uzasne a troufam si rici i vychovane deti.
Koukam, ze nez jsem to cele dopsala, tak se asi trochu opakuji, ale opakovani je matka moudrosti
.
@Midaku píše: Více
To si říkám taky. Teď je tak nadšený do úklidu, jeho devitileteho bratra už to dávno nebere ![]()
Nenech se vydírat řevem. Musí vidět, že s tebou to nic nedělá. Především výbuchy venku. Příklad - přes cestu se chodí za ruku, začal hysterák, chytla jsem ho a šla. Klidným hlasem jsem říkala, že přes cestu se za ruku chodí a řev je úplně zbytečný. Pomáhalo to i mě, protože lidé okolo viděli, že mám situaci pevně v rukou a dítě jen zkouší. To zkusil jednou, dvakrát, pak už byl klid.
Ano, buď důsledná, ale netrvej na prkotinách.
@Veve36
Možná by mu někde bylo lépe, než u tebe. Zkus o tom přemýšlet. Někde by třeba nechtěli malého robota na ovládání, jako chceš ty. Chováš se k němu příšerně.
@Vada píše: Více