Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Melody, je to strašný, chudák tvoje malá, mám stejně starou holčinu, ale můžu ti říct, že já bych to tedy neřešila jako ty s klidnou hlavou …
Mě todle dcera říct, okamžitě naběhnu na tu princeznu, a dost jasně jí řeknu, že ještě jednou něco udělá, nebo se jen špatně podivá na moji dceru, zavolám policii a všechno budeme řešit sní. Pěkně bych zvýšila hlas, podivala se na ní svým zlým výrazem a ještě bych použila nějaké to zacloumání.
Nezlob se, ale todle si přeci nemůže dovolit žádný dítě…
Nevím co se těm dětem stalo… za nás nic takového nebylo… ![]()
za nás opravdu nic takového nebylo,ale ani učitelka si nedovolila tolik osobních poznámek na adresu žáků a naopak-vztah učitel rodič byl tak nějak jiný než dnes.Když mi dr.říkala,že sebevraždy páchají až děti od 11let a dříve jen v extrémních případech,ale aby mi škola přes rok popírala všechno,co jim řeknu a co mají na papíře od několika dr. a pak mi řekla,že je syn lhář místo,aby řešila šikanu,dohnala syna v 7letech k tak zoufalému činu,to tedy v našich zemích opravdu nepamatuju…Dostávat se z toho bude dlouho,já ho musím hlídat ve dne v noci a do nemocnice ho dát zase nemůžeme,že by to jeho stav ještě zhoršilo,jelikož by to bral jako trest.
Teda holky, mně je do breku… ![]()
Anonymní s dlouhým příspěvekem - neuvažovala jsi, že bys syna učila doma??? A pak ho dát na víceletej gympl?? Byla by to pro něj spása, vzhledem k jeho celkovému stavu…
Já vím, my Češi na soukromou vyuku (a tam spadá i domškola) koukáme skrz prsty, ale v zahraničí to není nic vyjímečného. Stačí dvě hoďky denně, můžeš jít i pracovat, aby byly peníze…
Davdan-já jsem o tom uvažoovala už před rokem,žila jsem přes rok dříve sama v cizině a nebráním se tomu,akorát se bojím,že by se vyčlenil úplně-on je velice komunikativní,chce být mezi dětmi,akorát má problém s rozpoznáním soc.situací a doslovným chápáním všeho řečeného-čili např:když ho bolel krk,řekla jsem mu,maby nepil ledovou vodu,ale čaj pokojvé teploty a on na mě,že t nejde,když stojíme v kuchyni…když byl nemocný a dr.mu řekla,že ted bude baštit léky,odpověd zněla,že ne,že budeme mít k obědu kuře s rýží.Splužáci mu třeba řekli,že přicházejí v míru,on je k sobě pustil blíže,přestal se před nimi schovávat a oni jej kpali do rozkroku a se smíchem odešli,pak se mu ještě vysmáli,že jim učitelka nevynadala,ta místo toho vynadala synovi,že je lhář-mám na ní hrozný vztek.Osobně si myslím,že syn doma toho i víc pobere,já mu to dokážu vysvětlit dle jeho vnímání,doma jsem tak či onak-mladší syn má spec mš.já se snažím dělat jako osvč,ale kluci jsou často nemocní,musím nás uživit,vydělat na drahý nájem a ač stát nevymůže alimenty po ex.,já musím za něj splácet dluhy.Ale vzhledem k tomu,žejsou oba kluci ZP,jsme velice často po různých lékařích a logopedech,mají jich každý cca 8 a to ani nestíháme kolečko jednou za 3měsíce(nemám auto a máme je rozeseté po celé Pze,5tiletý jezdí v kočárku a jednu návštěvu tak máme ,nepočítám běhání po úřadech,věčné telefonáty ohledně klientů.Ale toto vše bych oželela,klidně bych šla s klukama do garsonky nebo pod most,kdyby bylo řešení,jak mému synovi vrátit úsměv.Jednou mi řekl,že našemu světu nerozumí,že lidé neužívají strategie a to on prostě nechápe.Ptala jsem se na to,jaký význam má pro něj slovo štěstí,jak tomu slovu rozumí:nezlobit
svojí inteligencí hodně neostatků kompenzuje a pak na oko vypadá a jeví se jako úplně zdravé dítě,ale přitom má třeba problém zapnut si knoflík,nechápe rzestlání postele-každý den je to pro něj kouzlo,když se deka zvětší…Zato počítá rovnice o 2neznámých,zatímco ve škole sčítají do 9.Pokud někdo viděl film BEN X nebo Báječná sedmička-akrátje syn upvídanější,má spoustu otázek,potřebuje neustálý přísun informací…Na škole,kam jde nyní,jde do třídy,kde bude aspík a asistent,zaručili mi,že se mu tam opravdu podobné věci dít nebudou…Mě akrát štve,že mi z něj během půlroku udělali naprostou trosku,co se přes samé jedničky považuje na někohoo,kdo na tento svět nepatří a kdo je všem jen přítěží.O tom,že jej neustále ujištuji a opakuji,že pro mě je nejdůležitjší právě on s bratrem,vždy budu při něm a je úžasný,umí spoustu věcí,mco jiní neumí a já bych ho nevyměnila za žádné jiné dítě,o tom asi tady psát nemusím,to je samozřejmst.Je to ten typ,co když ho někdo na ulici poprosí o mobil,on mu jej dá,protože ten člověk přeci slušně pprosil…AnonymL
AnonymL
vůbec nerozumím tomu co má syn za problémy, jen okrajově.Ale cítím z tvého psaní velikou, velikou lásku
moc ti přeju aby brzy zapoměl na příkoří která mu byli udělány ![]()
Já mám dcerku „zdravou“ oproti tvému synkovi, ale v první třídě se zní stal uzlíček nervů, díky dětem a učitelce
pomohla nám psycholožka a přechod na jinou školu, během pár měsíců rozkvetla, problémy jsou pořád ale ona je spokojená, a troufám si říct že i šťastná
Hodaka-syn má jak jsem psala-ADHD,atypický autismus na hranici s aspergerem, nedoslýchavost loni dvakrát operovanou a čeká nás třetí nebo rovnou sluchadla,dysfázii,dysartrii(VV řeči,špatná motorika kloubů,dysfázie zasahuje celou CNS),no má toho asi 8-10dg.,ale právěže se to v něm mele všechno-já bych nechtěla být tím,kdo ty nitky rozpétá,co ke které dg.patří,ale ač má statut postiženého,vše,co má,je pro mě k němu přirozené a jinak bych to nechtěla.V péči psychiatra jsme dlouho,předtím i psychologa,ale musely se nasadit léky a psychiatrička je skvělá,máme k ní jak já tak syn bezmeznou důvěru a ona stojí za námi.Nemít jí,tak jsem asi v háji a myslím si,že jsme v tomto státě nějak navíc…Věřím,že se mu v nové škole bude líbit-dříve se mu nehtělo-přecijen nesnáší změny,jako všichni autisti,ale když jsem mu v pondělí řekla,že v této škole končíme,skočil mi na ulici radostí kolem krku…je hrozně těžké u něj poznat,z čeho by měl radost,co by sám chtěl-měli jsme domácí násilí a on se spokojí i jen s úsměvem,nechce nikomu přidělávat sebemenší starosti či práci,proto se snažím v jeho hlavičce číst,ale ono to moc nejde u takových dětí,co se tváří pořád stejně…miluju je oba,jako každá máma a o to víc,že jsme měli doma tyrana,co nám ještě ani ted nedá pokoj,o to víc,že pro ně bude život těžší než pro zdravé děti,čeká na ně spousta nástrah a těžkých chvilek,ale hodně se dá naučit,i když souvislosti chápat nebudou-co je pr nás přirozené,oni se musí nadrtit jako násobilku-kdy pozdravit,kdy poděkvat,kdy se omluvit,na jakou situaci jak reagovat atd…:-))jsou moji
![]()
jen jsem hlavně chtěla ale apelovat na to,aby zakladatelka rozhodně situaci nepodcenila a dceru opravdu hlídala v tom smyslu,že se čase může přestat svěřvat-z mnoha důvodů-strach z vyčlenění,rezignace jako to bylo u nás,když viděl,že to situaci jen zhoršuje.šikanu rozhodně nepodcenovat a tedy holky jsou obzvláště kruté-kluci se poperou-krom toho mého,ten nepraští,protože za a/ví,že v afektu by mohl ublížit,tak raději ublíží sobě,což se bohužel někdy děje,ale je to v mezích tak nějak… a za b/říká,že nechce, aby ostatní byli smutní jako on,ale ani se bránit neumí jako tak-on nechápe proč by měl někomu něco oplácet nebo se bránit.čili já bych prostě rozhodně šikanu už jen náznak rovnou řešila v ředitelně a i s rodiči dotyčného-u ás na škole žádný spec.na šikanu nebyl a spec.edagožka mi řekla,že co bych chtěla,na wc se to prostě dělo a děje,je to rizikové místo…anonym L
ja mám takový vztek když to tak čtu! paní učitelku bych nejraději zatáhla do tmavé uličky a jednu ji natáhla. je to taky rizikové místo.
Všem držím palce a%t vase deti brzo zapomenou na všechny neprávosti
Anonym L přeju Vám opravdu z celého srdce už jen všechno dobré, ne dobré, ale perfektní, všichni a hlavně ty si to zasloužíš ![]()
Hodaka-mockrát děkujeme
přejeme totéž všem rodičům a v této diskuzi přejeme všem rodičům,aby svá dítka ubránili před noční můrou jménem šikana a dítkám se vrátil úsměv ![]()
Anonymí se synkem tak u té domškoly se musí hodně dbát na mimoškolní aktivity - např. místo tělocviku atletika (či jiný zájmový sportovní kroužek), místo hudebky normálně zpívání a hraní v lidušce, místo výtvarky výtvarné kroužky.. Plno se toho dá nahradit odpoledne, první stupeň se stejně děti nemůžou scházet odpoledne (kdyby teda mělo dítě kamaráda ve třídě, kdo ho za ním pustí přes město..).
Může být hodně kroužků, protože ty děti mají o 80% více volného času.
Jsou různé alternativy, my Češi jsme strašný konzervy a velkej kolektiv je přeceňovanej - bodejď, 80 let do nás někdo hustí, že je to potřeba. Není. Je
potřeba kolektiv, ale početně je to jedno.
Normální dítě musí zjistit že někdo je takovej, jinej makovej, že jeden je lepší v běhu, jiný horší ve čtení - rozdíly zaregistruje ale už od brzkého věku.
Dobře, děti máme „otrkané“, ale neumí se chovat ke starší generaci, citově jsou vyprahlé, neempatické. Otrkat se dá i v pozdějším věku - a s větší jistotou.
To je jako poslat mladého vojáka do bitvy, aby se do nejdřív zocelil. Stane se, že v nejbližší chvíli padne. Když dáme ale vojákovi přípravu a pevnou zbroj, vydrží víc.
Je důležitý kolektiv nahradit, ale to si každá maminka s domškolou pohlídá…
No MOC MOC na vás myslím!!!!!!!!
Anonym - bože, co se to děje za věci?!? Školní systém dokáže takhle poznamenat dítě..
Moc držím pěsti, ať se věci pohnou správným směrem a tvůj syn má konečně klid!
Holky, všem děkuju za názory a příspěvky, pořád mi z celé té situace není moc dobře.. Zítra jdu do školy, dám vědět, jak jsme tam pořídili. Nejradši bych hned zítra mluvila s preventistkou a ředitelkou. Ředitelka se na všech schůzkách oháněla tím, jak se šikanou bojují, záleží jí na pověsti školy, tak snad k tomu bude mít správnej přístup. Preventistka je prý šikovná, poradila si se šikanou u deváťáků, mohla by si poradit i s těmahle malejma dětma. Školu zatím měnit nechci, připadá mi nefér, aby vyklidil pole „ten hodnej“. Ale kdyby se to nezlepšovalo, jako variantu si to nechávám.
Co byste ještě radily dceři, jak se chovat k agresorce? Ignorovat? Nebo jakoby z toho nědělat vědu a komunikovat s ní v rámci možností normálně? ![]()
Jj,také máme problém se spolužačkou ve třídě.Jenže naše Valinka se s ní nemazlí.Vše jí vždycky oplatí,což taky není dobře.Takže u nás je na dením pořádku,že řešíme problémy s Verunkou.Učitelce jsem už říkala,jenže když ta naše jí to oplácí,tak to je pak těžké přijít na to kdo si začal atd.
Najednu stranu si říkám,že nebude aspon otloukánek,tak at jí to pěkně vrátí. Ale zase to není řešení…
No její rodiče to nijak neřeší,ba naopak už několikrát jsem slyšela tatínka jak na holčičku dost sprostě řve,brácha jí prej dělá doma taky všechno naschvál,tak holce to potom nejspíš přijde normální…
Melody píše:
Co byste ještě radily dceři, jak se chovat k agresorce? Ignorovat? Nebo jakoby z toho nědělat vědu a komunikovat s ní v rámci možností normálně?
Když bych nevěděla jaký chování poradit, poradím ignoraci. ![]()
Melody tohle šikana opravdu je a děláš dobře, že to řešíš.
klučičí hra a v podstatě kluka omlouvala.
My jsme něco velmi podobného zažili už v 1.třídě u syna- tudíž klučičí kolektiv.
Mají tam kluka alá ,, Vaše princezna"- podle popisu je to úplně stejné jako u Vás.
U nás se událo, že hned na začátku 1.třídy si tento ,,VŮDCE" s kamarády vyhlédl kluka sic většího, ale takového moulu, zahnali ho do rohu, kde ho komplet svlékli. Já se to dozvěděla od syna až měsíc poté, co to zkusili i na něj a musím říct, že to bylo dost těžké- tanec mezi vejci je pohoda.
Vlítla jsem s tím k učitelce, kde jsem se dozvěděla, že ta 1.epizoda, byla pouze
Když jsem argumentovala, že já to za klukovinu nepovažuju a že to je opravdu ŠIKANA a že pokud se k tomu hodlá stavět takto, trvám na promluvě s ředitelkou a vých.poradkyní, tak se to teprve začalo řešit. Ale samoř.se v podstatě nic nevyřešilo, kluk byl pokárán, jeho rodiče ho omlouvali ale bez pokárání či trestu, ve škole dostal tuším učit.důtku a šikana v různých formách pokračovala.
Náš Kubík to nesl docela špatně- hlavně to jak byl z třídního kolektivu téměř vyřazen, takže jsme navštívili kamaráda dětského psychologa a ten mi řekl, že úmyslné ponížení se rovná fyzickému útoku a řešit se to opravdu MUSÍ, sic je to složité.
Vyřizovat si něco s rodiči agresora většinou nemá smysl- odkud to asi agresor odkoukal??
My jsme momentálně ve fázi, že stejný agresor mého syna na konci 2.třídy přiškrtil- muselo to být řešeno přes pohotovost a následně škola svolala schůzku třídní učitelka, ředitelka, výchovná poradkyně, rodiče obou dětí. Bylo to fakt nepříjemné, zvláště když musel můj syn neustále ukazovat pohmožděný krk a neustále vysvětlovat, že nic nikomu neudělal, to už mi nervy fakt povolily a chtěla jsem to řešit přes policii, tak konečně se škola rozhýbala- agresor dostal 2 z chování a konečně na něj učitelé začali koukat jinýma očima.
Teď chocí syn do 3.třídy- stejná škola (bohužel nemáme možnost přesunu na jinou), je v jiné třídě, kde má i kamarády, stále si jezdí ,,povídat" se strejdou psychologem a chodí na karate. My chválíme a chválíme a s novou třídní máme bezvadný vztah, takže nám ho tam trochu víc hlídá.
Za mne radím- ve škole trvat na svém, což znamená slovo šikana několikrát důrazně vyslovit- oni se fakt většinou bojí a dávají pak větší pozor, dceři zvyšovat sebevědomí a důvěru v rodině a povídat si o tom a povídat.
Držím palce!!