Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vydrzet, ta bolest je docasna, navic si myslim, ze v tomhle pripade jsi byla i zavisla na partnerovi, na jeho lzich a proste ten vztah byl o ttraumatickem spojeni.
Brecet, nepotlacovat to, snazit se mit aspon jednu vec, kterou udelas za den jako peci o sebe, treba prochazka, nebo kvalitni snidane atd.
Vypsat si vsechno spatne co ti udelal a cist to kazde rano a vecer a nebo, kdyz je ti nejhur a chces mu napsat, aby se vratil. Zaroven si vypsat vsechny svoje zivotni uspechy, cokoliv te napadne, nevim - skola, ridicak, ale klidne i drobnosti a cist to kazde rtano a kazdy vecer.
Pokud takovych nevydarenych vztahu a problemovycyh partneru bylo vic, nebylo by na skodu najit terapeuta, kouce, ktery to s tebou bude probirat a vest te takovym smerem, aby jsi priste takovyhle partnery byla schopna rozpoznat mnohem driv.
@Jana525 děkuji moc. Zkoušela jsem si přečíst o tom traumatickém spojení, nikdy jsem o tom neslyšela. A úplně to na mě sedí. Hlavně teda to, že oběť uděla všechno proto, aby od toho agresora zase ucítila ty krásné emoce a nedokáže odejít, i když se trápí. ![]()
Nikdy - nikdy by se nezměnil, buď ráda, že nemáte dítě!
bolí to jak čert, ale věř, že to fakt časem přejde..
ne, nic jsi nevyhrotila, vsadím boty, že o většině jeho záletů ani nevíš…
zasloužíš si někoho, pro koho budeš Jediná!
Drž se ![]()
Vidíš to, a člověk by řekl, že zbavit se takového mrzáka je na bouchnutí šampáňa… Uvědom si, že by se nikdy nezměnil, takže pokud tě bolí, že jste se rozešli, zkus se zamyslet, jaký by byl tvůj život po jeho boku nadále. Nonstop by ses stresovala jeho nevěrami, až byste měli třeba děti, tak ty by ses o ně starala, zatímco on by si užíval s jinejma, nebo si dělal děti i jinde… dream life, opravdu bys takto chtěla žít? Asi ne, tak se na něj vyser a opravdu si užívej, že ses takového idiota zbavila poměrně brzy a hlavně bez následků.
Děkuju Vám! Hrozně mi to pomáhá slyšet i názor cizích lidí, ne jen těch v mém okolí. I když, všichni na to mají stejný nazor. Hrozně mě ubíjejí ty vzpomínky, jak jsme jezdili na výlety a byla jsem fakt šťastná. A na druhou stranu už poslední rok, jsem jen čekala ve stresu, kdy se něco zase provalí, i když jsem si žila v té iluzi, že už si s tím dal pokoj. Asi se fakt takoví lidi nikdy nezmění. ![]()
Neboj, přijde lepší ![]()
Chce to přežít tady ten čas bolesti.
Bez nekam ven s kamarádkami.
@Anonymní píše:
@Jana525 děkuji moc. Zkoušela jsem si přečíst o tom traumatickém spojení, nikdy jsem o tom neslyšela. A úplně to na mě sedí. Hlavně teda to, že oběť uděla všechno proto, aby od toho agresora zase ucítila ty krásné emoce a nedokáže odejít, i když se trápí.
Je to velmi slozita tematika, tvuj partner v podstate patri mezi emocne nedostupne partnery a nikdy by ti nedokazal dat to, co ty potrebujes, protoze on sam neni schopen se hluboce emnocne proojit s druhym clovekem.
On to dava na zacatku vztahu, aby te ziskal a v prubehu, a casem zjistis, ze tech peknych chvilek je cim dal mene a cim dal vic je tam te bolesti. Pokud jsi treba jako dite musela si nejak zaslouzit lasku rodicu, tak o to mas vetsi sanci si pritahnout do zivota takovehleho partnera, protoze v tvem podvedomi je ulozeno, ze tohle je laska a ze tak ma vypadat. On velmi casto i ten partner, ktery tohle dela, tak ma svoje traumaticka zraneni.
Takze samozrejme, kdyz ti treba i jen na chvilku ten pocit toho prijeti, te lasky doda, tak to vyvola v tele dopamin, naprostou hormonalni smrst a tim vic jsi zavisla na tom vztahu. Pak to zase spadne, tam se vyvola hormnon cortisol, ted te zase hodi do strachu a je to takova horska draha a zacarovany kruh. A pak muzes mit treba i problem s temi normalnimi partnery, protoze jsi zvykla na neco jineho a muzou ti treba pripadat nudni oproti temhle, takze jim treba nedas ani sanci a nechas je kolem sebe projit bez povsimnuti, no a to je prave ten duvod, proc je pak dobry vyhledat odbornika.
Vydrž, bolí to, ale stejně by ses rozvedla, kdybyste se vzali. Spousta i ze začátku věrných to udělá, natož takový, který to má jako životní styl.
Nejlépe odjet někam dál za zkušeností, třeba na jazykový nebo pracovní pobyt. Hlavně se vyhni jakémukoliv kontaktu, vymaž číslo, zablokuj na sítích.
Jinak bys za pár let měla dvě děti a řešila nevěrného manžela, bylo by to mnohem horší než teď.
@Jana525 já si právě v dětství vůbec nevybavuju něco špatného ohledně rodičů ( nebavím se o sourozencich, tam jsou nějaké věci)Otec se choval k mamce hezky. Akorát jezdil kamionem a býval doma jen o víkendech. Ale ke mě se vždycky choval hezky. Až potom, (asi 8 let zpět)když se rozváděli, ze on si našel jinou, mi mamka řekla, že vždycky byl zaletnik, ale nechtěla rozbijet rodinu, abych já byla bez otce. A že byl na ni vždycky hodný. Myslíte, že to můžu mít po ní? Že radši trpím, ale ať je ten chlap semnou než abych to ukončila? Jinak mamka se z toho nedostala do teď, i po těch letech co spolu nejsou. ( to mě děsí)
Nechci si hrát na soudce, ale tvoje mamka se z toho možná nedostala právě proto, že si život nechala protéct mezi prsty v nefunkčním vztahu a namísto toho, aby byla v partnerském životě šťastná (a tedy se s tvým tátou rozešla a našla někoho k ní kompatibilnějšího), tak se „obětovala“ a prožila ho v podobném rozpoložení, jaké zažíváš ty s tvým partnerem. Jestli ti tím pomohla nebo ne, to je těžko říct, ale sobě rozhodně ne a nedivím se, že se z toho, že zahodila svůj partnerský život do koše, nesebrala…
Takže pokud si z toho něco vzít, tak možná to, že pokud bys zůstala s tím frajerem dál, dopadneš dřív či později jako ona. A to asi nechceš, ne?
@Anonymní píše:
@Jana525 já si právě v dětství vůbec nevybavuju něco špatného ohledně rodičů ( nebavím se o sourozencich, tam jsou nějaké věci)Otec se choval k mamce hezky. Akorát jezdil kamionem a býval doma jen o víkendech. Ale ke mě se vždycky choval hezky. Až potom, (asi 8 let zpět)když se rozváděli, ze on si našel jinou, mi mamka řekla, že vždycky byl zaletnik, ale nechtěla rozbijet rodinu, abych já byla bez otce. A že byl na ni vždycky hodný. Myslíte, že to můžu mít po ní? Že radši trpím, ale ať je ten chlap semnou než abych to ukončila? Jinak mamka se z toho nedostala do teď, i po těch letech co spolu nejsou. ( to mě děsí)
Jo, tohle je typicka ukazka. Mas tam v podvedomi vzorec-neco jako Chlapi jsou neverni, nebo neco na ten zpusob jako nevera je u chlapu bezna. Navic pises, ze jeste ta mamka po nem tesknila a rikala, ze byl hodny, takze nejaky takovy vzorec tam je a ten se ti propisuje do soucasnosti, coz znamena, ze si ho potvrzujes.
Samozrejme, ze logika ti rika, ze chlap nema byt neverny a ze takoveho nechces. Ale emoce vzdycky prebiji logiku a vetsinbu emoci mame na nevedome urovni a tyhle vzorce, vznikly na zaklade tech emoci a jsou ulozene tak hluboko, ze si je neuvedomujeme, ale potvrzujeme si je, je to takova nase pravda. takze ty vzorce se musi oslabit a nahradit pozitivnima vzorcema, ktery nam pomyzou vytvorit zivot, jaky si prejeme. Ale tohle je krasny priklad.
Kdyby jsi chtela vedet vic, posli mi klidne soukromou zpravu.
@Pavloun ne, to určitě nechci. Ale furt se to ve mě všechno bije. No doufám že to někdy přejde.
Hlavně neodblokovávat, nepsat a nechat zablokovaného. Také jsem se z jednoho vztahu musel prozvracet do lepších zítřků. Pak jsem vyhodnotil celý vztah, zakázal si věci, které už na sobě nenechám nikdy páchat a žiji šťastný a spokojený život. Inu milovat není jednoduché.
@Anonymní píše:
Děkuju Vám! Hrozně mi to pomáhá slyšet i názor cizích lidí, ne jen těch v mém okolí. I když, všichni na to mají stejný nazor. Hrozně mě ubíjejí ty vzpomínky, jak jsme jezdili na výlety a byla jsem fakt šťastná. A na druhou stranu už poslední rok, jsem jen čekala ve stresu, kdy se něco zase provalí, i když jsem si žila v té iluzi, že už si s tím dal pokoj. Asi se fakt takoví lidi nikdy nezmění.
Ahojte… Asi se jen potřebuju vypovídat nebo nějaké rady co Vám pomohly.. O víkendu jsem se rozešla s přítelem. Byli jsme spolu 3 roky, byli jsme i zasnoubeni. Ze začátku jsem byla úplně šťastná a poblaznena, jenže potom začaly vyplouvat na povrch jeho nevěry. Buď to bylo přes psaní, nebo že za někým byl. Pak se i s jednou vyspal. Vždycky se chytil za hlavu a naříkal, že udelal kravinu, že to tak nemyslel, že miluje jen mě. Vždy jsem mu odpustila a šla dál, i když mě to trápilo a furt jsem nad tím přemýšlela. Chtěla jsem prostě ať je semnou a ne s někým jiným. Časem jsem přemýšlela nad tím, že se takhle žít nedá, že ziju jen ve stresu co zase zjistím, nebo co uděla. Poslední nevěra ( o které vím) byla před rokem, tak jsem furt doufala, že už je klid. Jenže teď o víkendu jsem zjistila, že zase lhal. Tvrdil, že si volal s kamarádem, jenže s tím kamarádem nevolal. Pak se přiznal, že s nejakou znamou, ale nechtěl říct s kým ani nic a že o nic nešlo. Když jsem chtěla, aby to dokázal a zavolal ji, říkal že nikomu volat nebude. Já už to nevydržela a prostě jsem ho vyhodila. Myslela jsem si, že se mi uleví. Ale už 3 dny nespím, nejím, mám strašnou úzkost, furt mi to srotuje v hlavě. Jediné co dokážu je brečet. Ta bolest je neskutečná. Jakoby to už nikdy nemělo přejít. A to už jsem pár rozchodu zažila. Přijdu si fakt jak… Ty hezké vzpomínky mi srotujou v hlavě, ale úplně vytesnuju to, že vím, že takovi lidé se vetsinou nikdy nezmění. Chvíli přemýšlím, že jsem udělala dobře, pak že jsem to zase zbytečně vyhrotila, pak mám nutkání si ho všude odblokovat a napsat mu. No prostě naval emocí. Je mi 28 a přijdu si teď jak kdybych byla 12 leta pubertacka. Nemáte někdo nejakou radu, zkušenost cokoliv? Nebo kdyby tu byl někdo, kdo si prochází něčím podobnym zrovna a chtěl by si třeba napsat. Dekuju všem.
