Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Situace doma, odstěhovat se?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.10.12 01:15
Víš, lidé se k nám chovají tak, jak jim dovolíme. Vím, že s některými lidmi se vyjít nedá, i kdyby byla druhá strana anděl. Bydlíte u matky, oba jste dospělí. Budeš se muset vůči svému bratrovi vymezit, nevšímat si ho. Z vlastní zkušenosti - když dáš najevo strach, on získá převahu. Takže veď si svou, ráno vstávám, nejsi můj partner, budu si dělat co chci, ty to taky děláš. On bude řvát, bude se vztekat, ale to je tak asi všechno, co může. Kdyby ti vyhrožoval, že ti dá po hubě - klidně mu řekni, že ať to zkusí - že ses po zkušenostech s otcem poučila a že nebudeš váhat jít k dr a následně na policii, je jedno, že je tvůj bratr, stejně by ho mohli vykázat, mohli by to brát jako napadení… Když mu dáš najevo, že se ho nebojíš, vyhraješ ty. A proč přerušovat školu - to by on chtěl, on nemá nic, nemá práci, peníze a ty studuješ, máš práci… podle mě ti závidí a bohužel jsou tu taky geny po otci. Myslím, že jsi silnější než jsi byla dříve a pokud ne, pracuj na tom. Nenechávej si diktovat, šlapat po tobě. Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
taichistka
21.10.12 01:23
Promluv si v klidu s mamku, řekni jí, jak se cítíš. Řekni jí, to o čem tu píšeš. Nebo jí to děj přečíst. Držím ti palečky. Studia se nevzdávej, pokud tě baví.
- Citovat
- Upravit
Hanullka
21.10.12 01:30
Souhlasím s předchozím příspěvkem. Tvůj bratr je hulvát. Nějaké geny zřejmě zdědil po otci a nejspíš nezvládá svoji situaci a vylévá si vztek na ostatních. Hlavně se kvůli němu nevzdávej školy. Chápu, že toho máš dost, když ještě chodíš na brigádu, ale on za to nestojí. Moc nechápu, z čeho si chce našetřit, když nechodí do práce. Co na jeho chování říká přítelkyně?
- Citovat
- Upravit
21.10.12 03:47
Až na pár drobných detailů se tvůj „příběh“ podobá tomu mému (jen cca 3 roky zpětně) 
Přidávám se k prvním 2 příspěvků. Neboj se ho, neposlouchej ho, nevzdávej se školy. Zkus si promluvit s mamčou a jejích přítelem. Pokud nastane nějaké velké rozhodnutí, aby jste měly případně oporu, když už je brácha tak oprsklej. Taky si určitě promluv s přítelkyní bráchy - není přece možný, aby ženská rok živila chlapa! 
Jen doufám, že nebude stejná jako přítelkyně mého bratra 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.12 06:09
Zakladtelko, taky jsem nechal vysoké školy - a jako poučený říkám, nedělej to.
Co bys ale měla udělat, promluvit si se svojí maminkou o tom, aby se bratr a jeho přítelkyně odstěhovali. Tohle je psychický teror a jestli to maminka nevidí, natvrdo jí to řekni. Pokud se bratr neuklidní, ať se odstěhuje. Ať si táhne finančně svou domácnost sám.
Pokud to maminka nebude chtít udělat, najděte si s přítelem svoje vlastní bydlení. Směřuj všechno k tomu, abys byla v pohodě, dodělala školu, našla si práci a měla svoje zázemí a svůj klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.12 06:21
Proč jsi ho neposlala do prd*le? Co je mu po tom, v kolik chodíš spát a venčit psa? Vůbec bych se s ním nebavila, popadla psa, šla ho vyvenčit a pak šla spát. To, že nepracuje, to je věc především jeho a jeho přítelkyně, ale kdyt to tu tak čtu, tak chudák holka… :-/
Ještě otázka, když si přivyděláváš + máš přítele, neutáhnete nájem třeba garsonky? Víc nepotřebujuete, aspoň pro začátek a byli byste ve svým a v klidu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.12 08:12
A co koleje ty bys mohla utáhnout, nebo se dat víc lidí dohromady a něco si pronajmout, Já bych tam žít nemohla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.10.12 08:30
@dajka16 Presne tak! Zkus najit volnej pokoj na koleji nebo nejakej hromadnej studentskej byt… to z brigady jiste utahnes 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.10.12 09:30
Zažívala jsem něco podobného, bratr prostě magor. Tenkrát jsem taky měla přítele - studenta. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsme spolu bydleli na pokoji koleje, od mamky jsem dostávala nějaké peníze na měsíc a zbytek jsem si přivydělávala na brigádách. Šlo to, sice málo peněz, ale šlo to a všichni najednou prozřeli. Viděli, že problémy doma nezpůsobuju já, ale bratr, protože ty dál přetrávaly i když už jsem nebyla doma. Do té doby jsem jen poslouchala, že za všechno můžu já, že ho jen provokuju, atp. Takže doporučuju se odstěhovat, najít pokoj na koleji nebo ve studentském bytě. Ono to půjde, stačí jen chtít.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.10.12 09:32
@Loll píše:
Proč jsi ho neposlala do prd*le? Co je mu po tom, v kolik chodíš spát a venčit psa?Asi proto, že se ho bojí? Já se taky bála, že mě bratr napadne, žádný svatoušek to nebyl.
- Citovat
- Upravit
21.10.12 09:42
Zakladatelko,
tohle přesně znám, akorát s tím rozdílem, že můj, podotýkám mladší bratr je k tomu všemu agresívní a několikrát se stalo, že mne i fyzicky napadl. Víš, zpočátku jsem to nechávala tak, protože ačkoliv bydlíme s rodiči v RD a bratrovou přítelkyní , moje sebevědomí bylo ušlapáno do země, neboť se mne nikdy rodiče nezastali. Jenže bratrovy výpady byly většinou v době, kdy naši odešli třeba na hodinku pryč z domu. Ano, přiznávám, byla jsem slaboch, který se nechal pěkně ztřískat a málem by mu za to i poděkoval, zmetkovi. Jenže já jsem v té době nemohla nic dělat, byla jsem zavázána placením úvěru na barák, ve kterém bydlíme, nemohla jsem se odstěhovat ani do té garsonky. 
K tomu všemu mi před třemi lety zjistili hnusnou diagnózu, se kterou se budu muset prát do konce života, i když pevně věřím, že to bude v pořádku..nic jiného mi totiž nezbývá. A to teprve bylo něco, protože můj bratr mi snad na jednu stranu i tu diagnózu závidí a přitom na straně druhé mi nadával do kriplů, ubožáků, no, všeho možného. Všechno to, co mi řekl, se ve mně „bilo“ asi tři roky. Až jednoho dne, když se opět jal mne napadat, opět se totiž jednalo o peníze (on se svou vypočítavou přítelkyní nemusí přispívat na nic, já ano, protože logicky tu „mezeru“ za ně v rodinném rozpočtu musí někdo vyplnit), se ve mne něco vzepjalo a byla jsem to JÁ, kdo najednou začal s bitím. Mlátila jsem ho hlava-nehlava, samozřejmě, že po těch pár ranách mi to začal vracet, ale já v tu chvíli necítila žádnou bolest, ba naopak, byla jsem moc „silná“. Bylo to totiž něco, s čím on absolutně nepočítal a dobře mu tak. 
Od té doby mám relativní klid, protože zjistil, že se ho už nebojím. Sice, jasně, obavy mám, protože on dokáže být opravdu jak psychopat, ale snažím se jim vyhýbat, nekomunikovat (my se ani nezdravíme)atd. Žiju si tu zkrátka „svůj život“.Nicméně mám přítele, už skoro dva roky a tak už jen čekám, až odsud vypadnu, tady v tom baráku nikdy nic nebude „pěkné“. Tím, že tady bydlí někdo takový, energie jsou špatné a je to dost cítit. Když jsem kdekoliv jinde, je mi moc fajn, všechno je to o psychice. 
Takže toť můj příběh, opravdu jen ve zkratce, protože kdybych měla popisovat všechny „příběhy“, které se týkají mé rodiny, pravděpodobně bych se při tom psychicky zhroutila.
Takže přeji hodně štěstí a opravdu pamatuj na své zdraví, to máš jen jedno, nereaguj na jeho kecy, protože jsem zjistila, že tohle je to nejlepší řešení. On totiž pokaždé čeká na to, až se „chytneš“ a tím pádem Tě může drtit. Nene, přišla jsem na to, že právě ignorantství z mé strany je nejlepší „odpovědí“ vůči němu. A hlavně…já mám navrch!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
colafit
21.10.12 09:51
Souhlasím s příspěvkama výše. Jen mě hodně zarazilo, že on volá mamince, aby si postěžoval, že nechceš vyvenčit psa? A co jako dělal celý večer on? Kdybych byla vaší maminkou, tak ho sjedu, že místo toho, aby se choval jako malej bonzák, měl vzít psa a jít ho vyvenčit on.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.10.12 10:13
@colafit píše:
Souhlasím s příspěvkama výše. Jen mě hodně zarazilo, že on volá mamince, aby si postěžoval, že nechceš vyvenčit psa? A co jako dělal celý večer on? Kdybych byla vaší maminkou, tak ho sjedu, že místo toho, aby se choval jako malej bonzák, měl vzít psa a jít ho vyvenčit on.
No právě, tady je evidentně problém i v matce. Nevím proč zrovna ty matky nechtějí vidět chyby svých synů a jsou slepé a hluché, a to i k nářkům ostatních sourozenců (dcer):-(
- Citovat
- Upravit
21.10.12 10:16
To co popisuješ, je dost hrůza a myslím, že bys to měla udělat jak radí už výše, buď se zkuste doma domluvit s mamkou a ostatníma, že to takhle nejde a hromadně mu něco řekněte, nebo pokud nebudeš mít zastání, zkus si s přítelem najít bydlení bez nich. Ať už na koleji nebo pokoj v bytě, nevyjde to zas tak draho aby se to z brigády nedalo utáhnout, to mi věř:) a lepší než mít ze situace doma zdravotní problémy…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
- Manžel - miluji ho, ale nevzrušuje mě!
- Nohy u sebe při orgasmu
- Nevěra, zrada, láska a co dál?
- Už k němu nic necítím
- Mám to s ním ještě zkusit?
Užitečné odkazy
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Přeji všem hezký večer
Jelikož na emimino chodím už nějaký ten pátek, rozhodla jsem se požádat vás o radu či názor na naši současnou situaci doma…Nejdřív bych možná měla napsat, jak to bylo u nás dříve:
Bývali jsme šťastná rodinka, rodiče spolu, starší syn, mladší dcera. Po čase se to zkazilo - otec shrábl peníze a odjížděl si za zábavou, domů se vracel jen najíst se, vyspat a zanadávat si. Několik let mamku podváděl, po čase ji psychicky týral a když požádala o rozvod, vysloužila si od něj monokl. Jelikož jsem u soudu potvrdila, že mamku uhodil, ukončil se mnou veškerý kontakt se slovy, že nemá důvod se se mnou bavit a vídat mě. Když žil s námi, měla jsem zdravotní problémy - bylo mi pořád špatně, křeče v břiše, co jsem snědla, to ze mě hned vyšlo ven, rapidně mi klesla váha, lítala jsem po nemocnicích až se to uzavřelo s tím, že mé problémy jsou psychosomatické a v 18 letech jsem skončila na antidepresivech (o těch se rodiče nikdy nedozvěděli). Když táta odešel, změnil se mi život - odmaturovala jsem, dostala se na VŠ, našla si přítele, který o všem ví, chápal/chápe mě a je mi oporou…Mé problémy s jídlem zmizely a já byla šťastná jako nikdy předtím. Občas se mi po otci zastesklo, ale snažila jsem se na něj nemyslet. Zhruba po roce se mi začal ozývat a zajímat se o mě, s mamkou je pořád v kontaktu, protože se řeší byt, vypadá to, že mu dost věcí zpětně došlo. Nedávno jsme se i viděli, překvapilo mě, že mamka tomu byla ráda, neřekla na to nic špatného, prý nechce stát mezi námi a i přes to všechno je to pořád můj táta a je jen na mně, jestli se s ním budu vídat nebo ne. Bratr se odstěhoval s přítelkyní, zůstali jsme s mamkou sami, pořídili si pejska a bylo nám krásně. A teď bych se přesunula k řešení současné situace:
Asi před čtyřmi měsíci přišel bratr s tím, že s přítelkyni nezvládají svou domácnost po finanční stránce, a chtěli by si něco našetřit do začátků. Přestěhovali se tedy k nám. Bratr ji dřív líčil jako šílenou hysterku, byla jsem překvapená, když jsem ji poznala blíž, jak je to příjemná a fajn holka. Spokojeně jsme si tu všichni žili, ale netrvalo to dlouho. Bratr už je přes rok bez práce, celé dny tráví sezením doma a hraním počítačových her. Každá práce která se mu namane je něčím špatná a nemá smysl ji vzít. Jeho přítelkyně pracuje přesčasy, aby je oba uživila, a všechno financuje - jídlo, oblečení, společnou zábavu, část nájmu, co mamce mají dávat…Brácha ani v domácnosti nehne prstem. Nedávno si mamka našla přítele, veselej chlapík, pořád vymýšlí vtípky a smějeme se, chová se k mamce hezky, vymýšlí co spolu podniknou, když se k nám staví, tak vždy něco dobrého uvaří, už nám toho taky dost doma vyspravil, k čemuž jsme bráchu nemohli nikdy dokopat, na mě je hodný, má mě rád… Bratr to však zřejmě nevidí, s tátovou bývalou milenkou a současnou přítelkyní dobře vychází, chodí k nim na návštěvy, ale mamce má za zlé, že si někoho (tři roky po rozvodu) našla, nadává, že mu mamka neoznámí dopředu kdy její přítel příjde, nadává na něho (jen přede mnou, před mamkou ne), mamku všude pomlouvá, že furt pije a bude z ní alkoholička…Do mě neustále ryje, nadává mi a snaží se mi nařizovat co mám a nemám dělat, co mám a nemám jíst, co dělám špatně, atd…Před pár dny, když mamka i jeho přítelkyně byli na noční, se „rozjel“ ještě víc. Přišla jsem domů kolem deváté večer, unavená z práce a ze školy (při studiu si přivydělávám, vracím se vždy mezi devátou a desátou večer a jsem ráda, když padnu do postele). První co, tak jsem se chystala jít vyvenčit psa. Začal na mě řvát, že teď s ní nepůjdu, půjdu až v jedenáct. V klidu jsem se mu snažila vysvětlit, že chci jít brzo spát, protože ráno vstávám a stejně vezmu pejska brzo ráno. Pokračoval, že to teda ne, že spát nepůjdu, počkám ještě aspoň hodinu a pak ji vezmu ven a pak si můžu jít spát. To už jsem se neudržela a začala na něj taky řvát, že jemu je možná jedno, v kolik jde spát a vstává, protože se stejně válí celý den doma, ale že já lítám ze školy na brigády a potřebuju se vyspat. Na to jsem se o sobě dozvěděla, že jsem línej parchant co dělá ho*no, několikrát mi vyhrožoval, že od něj dostanu po hubě, tak jsem na něj zařvala že si bere pěknej příklad z našeho tatínka, zbalil se a odešel chlastat (za peníze, které vydělala jeho přítelkyně). Vyvenčila jsem psa a pak se zhroutila, tak strašně mi to připomnělo situaci, jaká tu panovala když tu byl táta, a brácha je celej po něm. Volala jsem příteli, ten mi hned řekl ať přijedu k němu, vrátila jsem se domů až další den a od mamky se dozvěděla, že ji bratr říkal, že jsem po něm vystartovala a odmítla jít se psem. Od té doby se ke mně chová pořád hrozně, a já to už nezvládám, bojím se, kam to touhle cestou dotáhnu, aby to se mnou nedopadlo jako dřív. Uvažovala jsem, že ukončím studium a najdu si práci na plný úvazek, abych se mohla odstěhovat, ale mamka mi to pořád vymlouvá, ať studuju když už mám tu možnost, a že jsem první vysokoškolák v rodině a všichni ostatní, babička, děda, teta jsou tomu rádi a podporují mě. Mě to ve škole moc baví, jenže už z toho mám nervy v kýblu, už zas se děsím toho kdy příjdu domů, v poslední době to už můj žaludek zase nezvládá, jsem protivná, a pak to odnese můj přítel, který si nic z toho nezaslouží, protože pro mě dělá první poslední. Nejlíp by mi bylo, být tu zase jen s mamkou, ale je mi jasný že ho odsud nevyhodí, je to její syn a pro nás dva by se rozkrájela. Ale teď by to asi musela udělat na úkor jednoho z nás. Je nekonfliktní, nesnáší hádky a snaží se udržet doma klid (což se však poslední dobou nedaří).
Jednou z možností by možná bylo odstěhovat se s mým přítelem, ale oba jsme studenti a je mi jasný, že bychom to neutáhli.
Co byste dělali na mém místě?
Byla bych vám moc vděčná za radu.