Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslim, ze jste ten „bod navratu“ uz slusne presvihli.
Tohle uz lepsi nebude.
Resila bych budoucnost bez nej.
@Anonymní píše:
Ahoj, tohle téma je pro mě dost osobní, proto zakládám anonymně a třeba se zde dočkám nějaké rady, nebo popostrčení…S manželem máme 2 děti. Dceru 4 roky a syna 2 roky. Jsme spolu 6let manželé a předtím jsme spolu 4 roky chodili. Náš vztah se rozpadl asi v polovině těhotenství se synem, takže cca 2,5 roku zpět. V té době jsme se strašně pohádali, kvůli prkotině, ale vyčetli jsme si snad všechno, za těch 8 let vztahů. Například mi bylo vyčteno, že manžela málo podporuju, že mi je lhostejny (z důvodu, že mi nevadí, když někam jde.. zatímco jeho kamarád má manželku, která ho nikam nechce pouštět a dělá mu scény.. z toho usoudil, že jí na svém manželovi záleží a mně ne, proto mi nevadí, když někam jde.)
Nebo třeba (a to mě zamrzlo ze všeho nejvíc) že jsem druhé dítě chtěla, abych nemusela do práce a mohla sedět doma a že kdyby mohl vrátit čas, tak se se mnou nikdy nedá dokupy… Já mu zas vyčetla, že si z něj jeho sourozenci dělaji jen poskoka a on jejich přání plní na úkor nás-dovez, přivez, odvez, zaříď, udělej…
Například jsme měli jít spolu na večeři, ale třeba brácha volal na poslední chvíli, že potřebuje vynést novou pračku, která mu stala 2 týdny ve sklepě bez povšimnutí, ale nejednou ji strašně hned teď musel mít v bytě… Nebo třeba sestra volala, když jsme měli jít na oslavu, že je venku šílený slejvak, ona přijela zrovna autobusem a stojí na zastávce (domů to má 15 minut chůze, ale my k ní 25 minut autem). Manžel neumí říct ne, takže když někdo něco potřebuje jde… I přesto, že ho ti lidi jen využijí. Třeba má kamaráda, který neustále něco potřebuje (půjčit peníze, odvézt, přivézt, opravit) ale když jednou po něm něco potřeboval manžel, tak nasliboval hory doly a pak schválně nebral mobil… Manžel stejně za pár dní zas jel pomáhat jemu![]()
Nebo mi třeba vadilo, že se lehce naštve a začne řvát kvůli úplné blbosti. Například, když ho poprosila o navrtání poličky a mu se zničila vrtačka, tak kvůli tomu seřval mě, protože vymýšlím blbosti…Po téhle SNAD NAŠÍ JEDINE hádce jsme spíš jen žili vedle sebe jako kamarádi do porodu syna..po porodu jsem navrhovala rozvod, ale to manžel zamítl s tím, že on žil v rozvedené rodině a i přesto, když otec s matkou fungovali oba, tak to pro své děti nechce. Navrhl to nějak opravit. Já teda stále měla před sebou to, že jsem druhé dítě chtěla jen, abych nemusela do práce, a že by se sennou nikdy nedal dohromady, kdyby mohl vrátit čas…takže jsem neměla chuť něco opravovat, protože mě tohle vážně mrzelo, i když to bylo už asi půl roku zpět… stále jsem si stála za rozvodem a on stále nesouhlasil. Prý nechce, aby děti neměly kompletní rodinu a nechce, abych s němi šla někam do nájmu, když on má rodinný dum…
2 roky uběhly, děti mají 4 a 2 roky a my jsme stále v tom vztahu nevztahu…doma se nehadame, neřveme, jen prostě fungujeme jako dva kamarádi. Večer si dáme automaticky letmou pusu, když jdeme spát ale to je vše. A to ta pusa proběhne stejně jen z důvodu, že manžel večer dává před spaním pusu dětem a děti stejně vždy hlásí, že ještě mamince… Já spím s dětma v pokoji a manžel v ložnici. Večer se třeba podíváme společně na televizi, ale fakt jako dva kamarádi. Ani jeden z nás nemá třeba potřebu toho druhého obejmout, nebo něco podobného… S dětmi jdeme všichni na výlet, ale my dva jako pár nejdeme nikam (a upřímně o to už ani nestojím). I přesto, že se nehadame, umíme se domluvit, neřveme po sobě v tom vztahu nejsem spokojená. Není tam žádná láska, ani žádné city a já takhle žít nechci
Našla jsem si přivydělek k rodičaku, který obnáší homeoffice a cca 1 týdně (max 2× ) na 3 hodiny v práci. Shodou okolností jsem tam potkala super muže. Cítím, že mezi námi něco je… Je pozorný, milý, jeví o mě zájem. Párkrát jsme si spolu vyšli (na oběd, do kina, na bowling, na skleničku) a cítím se s ním opravdu dobře. Je o 3 roky starší, je sám a z předešlého vztahu má 5 ti letou dceru ve střídavé péči. Doma jsme se s tím, že jsem někoho potkala svěřila a opět jsem se dočkala jen přednášky, jak by děti měly mít kompletní rodinu. Na venek a i pro děti asi působíme jako normální rodina… Vážně se spolu nehadame, doma neřveme, s dětmi fungujeme, jezdíme na výlety…jen mi v tom vztahu plno věcí chybía upřímně se tam ani nanovo snažit nechci, protože to tam už prostě necítím..
Ta láska co přijde po zamilovanosti je krásná. Ta je ta pravá. To na začátku je jen taková „ošklivá předehra“, „chemie“, ale to co přijde potom, to je ta pravá celoživotní soulož, super, ty dlouhodobé vztahy mají samé výhody, jak tady čtu skoro každý den
… ![]()
Ten chlap co si ho objevila bude nakonec to samé či obdobné. Ale musíš ještě pár let počkat, než se okouká. ![]()
Snad to přijde co nejdřív, pak je to ta pravá láska, když tě ten druhej už nudí a toužíš po jiném… ![]()
No, co k tomu říct. Máte za sebou nedoresenou partnerskou krizi, která zakonite přijde do každého vztahu. I do toho úžasného noveho, který se ti teď mozna rýsuje. Vnímám, že současný manžel má o zachranu rodiny zájem, vyšla bych mu vstříc a nejprve to zkusila v nějaké partnerské poradně. Na definitivní rozchod je času dost. Pokud budeš každou krizi řešit zabejcenim, urazenim se a útěkem, tak ani pan novy dokonalý nebude ten poslední, za cca 7-8 let se situace zopakuje.
Je to vždy naprosto trapně stejné.
Manžel dělá to, nedělá toto… a nakonec to z dámy vyleze - objevil se nový muž. ![]()
Já za to nemůžu, neplánovala jsem to, to samo a vždy za to může muž.
Ty jsi ublížila jemu, on ublížil tobě, ale nikdo neuděláte první krok.
Ale jsi to y kdo nespí v ložnici ![]()
On projeví snahu zachovat vztah, ale jsi to opět ty kdo tvrdí, že se snažit nechceš.
Minimálně z poloviny je vztah tvoje odpovědnost.
Co riskuješ. Že tě hodně tvrdě dostihne efekt, kdy si přestáváme vážit věcí, které jsou vzácné a považujeme je za samozřejmé.
Přeskočíš do vztahu s milencem a začneš po něm automaticky vyžadovat věci, které považuješ za samozřejmé. Budeš předpokládat, že je to z větší části tvůj současný partner. S velkou pravděpodobností nebude, určitě byl nějaký důvod proč se rozvedl.
Když nejdřív ukončíš vztah, naučíš se fungovat sama s péčí o děti ve střídavé péči.
Myslím, že s touto zkušeností se začneš na potenciální partnery dívat jinak a většina milenců vypadne už v prvním filtru.
PS: mazejte do poradny, jako poslední pokud pro klid svědomí, dejte tomu rok.
Třeba vám to pomůže vztah slepit, třeba se klidně rozejít.
@modravlocka já to ale s manželem znovu dávat dokupy nechci. Jak jsem psala necítím to tam… Spíše hledám radu, zda zůstat jako rodina kvůli dětem, nebo ne ![]()
Bylo toho více, v čem jsme se neshodli, ale největší peklo dělala jeho matka společně se sourozenci. Konkrétně jeho matka a sestra mi přišly, že to dělají celé naschvál
matka hrála na city, jen aby k sobě manžela dotáhla. Například strašně měsíc v kuse brečela, jak ji umřel pes… Pes, o kterého se nestarala… Byl zavřený celý život v kotci 2×2 metry a jediné co, tak mu dala najíst a vodu… Z kotce, kdyby ho nevytáhl manžel tak ona nikdy…tvrdila, že se ho bojí
pes umřel na stáří, ona měsíc v kuse strašně brečela a vyvolávala manželovi, že musí dojet, protože to psychicky nezvládá.. ten neumí říct ne, takže jel
no psa, kterého se tak strašné bála obrečela a dotáhla domu toho samého. Asi čekala, že zůstane štěně navždy. ale pes vyrostl a ona se ho opět strašně bojí a i teď vyvolává, že je třeba psa vzít z kotce ven… Sestra je podobný případ… Ta volá, že potřebuje odvoz z autobusové zastávky, když to domů má kilometr… A manžel tam 25 minut v autě
nebo si usmyslí, že potřebuje vymést komín a musí to být TEĎ HNED. Když není, tak se urazí, ale bohužel jen do doby, než opět něco potřebuje… Nebo manželovi volá, že její syn zaspal do školy a autobus mu jede za hodinu a on by teda přišel o 2 hodiny později, tak ať přijede manžel a odveze ho… tolikrát jsem se snažila to s ním řešit, ale on se jich zastává, že to rozhodně naschvál nedělají. A obě jsou v podstatě chudinky, které zůstaly samy… Takhle mě to aspoň neštve, protože si jednou týdně zajedeme na výlet a zbytek dnů je mi jedno
stejně společné plány nemáme, tak asi si běhá kolem matky a sestry…
Jeden rok o vánocích po večeři vyvolávala, že by ho chtěla vidět tak ať přijede, ale sám, aby si s ním mohla v klidu popovídat.. v tu dobu jsme měli roční dceru… Druhou švagrovou (manželku svého druhého syna) pomlouvá jak jen může a pak hraje před ní divadlo, jak strašně ji má ráda… Nebo manželovi vypisoval, ať se staví sám má návštěvu, že není zvědavá na křik naší dcery (tehdy novorozenec) viděla ji jen párkrát, ale na facebook si cpe její fotky, co jí manžel posle s popiskem, jak strašně ji miluje a že je to její princezna. Ona vlastně byla důvod té naší hádky, od které se začal rozpadat náš vztah…
Příspěvek upraven 22.12.22 v 01:46
@modravlocka píše:
No, co k tomu říct. Máte za sebou nedoresenou partnerskou krizi, která zakonite přijde do každého vztahu. I do toho úžasného noveho, který se ti teď mozna rýsuje. Vnímám, že současný manžel má o zachranu rodiny zájem, vyšla bych mu vstříc a nejprve to zkusila v nějaké partnerské poradně. Na definitivní rozchod je času dost. Pokud budeš každou krizi řešit zabejcenim, urazenim se a útěkem, tak ani pan novy dokonalý nebude ten poslední, za cca 7-8 let se situace zopakuje.
Dřív…
Milenec se myslím vybarví za pár týdnů…
Pak bude několik let hledat pana Dokonalého, klon mezi stávajícím manželem a milencem.
Děti jsou navíc malé, o péči se s manželem evidentně dělí, jinak by si ani nemohla dovolit někde trajdat po kinech. ![]()
@Josef_t trajdat po kinech?😃 Ono děti mají 4 a 2 roky… Dcera chodí do školky každý den a syn chodí do školky 2× týdně od rána do oběda. Nebo někdy jsou i u babičky
manžel doma prakticky skoro nebývá jen v sobotu a přes týden asi 2 dny… Zbytek dní ho úkoluje sestra a matka, takže není kdy, aby byl s dětmi on
v sobotu jdeme na výlet (zoo, aquapark, hory atd..) v neděli je u matky na baráku a s něčím pomáhá (ona si vždy něco vymyslí) a přes pracovní týden pracuje od 6 do 2 a tak dva dny z 5 je doma.. zbylé dny ho opět úkoluje sestra a matka nesmyslama. (Například -pes potřebuje z kotce ven a ona se ho bojí.. přitom si ho sama pořídila po předchozí zkušenosti, kdy měla stejnou rasu psa a bála se ho…a pes chudák byl zavřený celý život v kotci 2×2metry)
Ale jak jsme psala-vztah lepit nechci… Protože sama vidím, že manžel se tchyni nechá lehce manipulovat a skáče jak ona píská.. + si nechává od ní cpat do hlavy její blbosti -napriklad to s tím druhým dítětem… Naši dceru viděla jen párkrát a syna jen jednou a to po porodu.. na jejich narozeniny, vánoce atd..si ani nevzpomene
. Teď mě to aspoň nemusí štvát, protože je mi jedno co chlap dělá a klidně ať si skáče kolem své matky a sestry i celé dny, do toho ještě bratr, který taky stále něco potřebuje, ale ten to aspoň nedělá záměrně
i když je taky tvrdohlavý a musí být všechno teď hned…
Zas neříkám, že se má vykašlat na rodinu…ale když matka volá synovi 4× týdne, že musí dojet, že něco potřebuje je za mě extrém.. nebo to, že mu o prvních našich vanocich ve třech volala, že má dojet za ní si popovídat a sám
ještě víc mě ale štvalo to, že nedokázal nikdy říct ne a skákal tak, jak matka a sestra piskaly…
Spíš zde hledám radu, zda zůstat v tomto nevztahu (ač bez hádak atd..) jen kvůli dětem. Já navrhovala rozvod už 2 roky zpět, ale stále poslouchám, jak kvůli dětem musíme být rodina..
Vždycky jsem v sobě všechno sušila a snažila se najít pochopení jak pro matku tak sestru. Ze začátku to bylo celkem v pohodě, něco potřebovala jen třeba 1 týdně, ale od narození dcery se to vystupňovalo a bylo to pořád něco…
říká, jak strašně ji má ráda, dává si její fotky na sociální sítě a pak manželovi napíše, ať přijde SAM.. viděla ji maximálně 5× za ty 4 roky… A to ještě řekla, že má moc velké oči po mě a že to není hezké, protože prý ČUMÍ jako sova…
a dodala, že kdyby měla oči mého manžela, tak je hezká po ní
syna, který má 2 roky viděla osobně jen jednou…ten pro změnu pěkný je, ale je zas strašně rozmazlený (to usoudila z toho, že volala s manželem přes vudeohovor, když syn seděl vedle něj… Manžel mu řekl, ať pozdraví babičku a syn, protože ji prakticky nezná a nikdy ji neviděl řekl „já ale nechci“ a šel pryč)
Příspěvek upraven 22.12.22 v 02:10
@Anonymní píše:
@Josef_t trajdat po kinech?😃 Ono děti mají 4 a 2 roky… Dcera chodí do školky každý den a syn chodí do školky 2× týdně od rána do oběda. Nebo někdy jsou i u babičkymanžel doma prakticky skoro nebývá jen v sobotu a přes týden asi 2 dny… Zbytek dní ho úkoluje sestra a matka, takže není kdy, aby byl s dětmi on
v sobotu jdeme na výlet (zoo, aquapark, hory atd..) v neděli je u matky na baráku a s něčím pomáhá (ona si vždy něco vymyslí) a přes pracovní týden pracuje od 6 do 2 a tak dva dny z 5 je doma.. zbylé dny ho opět úkoluje sestra a matka nesmyslama. (Například -pes potřebuje z kotce ven a ona se ho bojí.. přitom si ho sama pořídila po předchozí zkušenosti, kdy měla stejnou rasu psa a bála se ho…a pes chudák byl zavřený celý život v kotci 2×2metry)
Ten toho teda stihne, velmi činorodý človíček ![]()
Otázka je, jestli je opravdu takový dobrák a trochu podpantoflák…
Nebo jen před tebou utíká. ![]()
A proč jsi mu vůbec o začínajícím vztahu řekla, chtěla jsi ho vyprovokovat k reakci a záchraně vztahu? Chtěla jsi aby vztah ukončil on? Nebo jsi mu jen chtěla ublížit?
Co vlastně chceš? Napravit vztah? Otevřený vztah, kde by ti toleroval milence, ale to by jsi i ty jemu musela tolerovat milenku? Rozchod s majetkovým vyrovnáním a rozdělením péče o děti, kdy si po čase najdete oba nové partnery?
PS: proč ho vlastně neúkoluješ ty, nemá trochu pravdu v tom, že je to v podstatě lhostjný
@Josef_t tak znova.. zachraňovat vzath nechci.. hledám radu, zda ve vztahu setrvávat kvůli dětem jen jako kamarádi. Žádné majetkové vypořádání taky nechci, protože dům manžel podědil po svém otci a zrekonstruoval ho ještě předtím, než jsme spolu začli chodit…
Já bych jen chtěla odejít a jít s dětmi pryč.. i kdyby do nájmu 🤷🏼♀️ o nové známosti jsem řekla opět z důvodu, že jsem opět navrhovala jít od sebe. Jasně.. na jednu stranu se můžu zabalit a jít, ale na druhou stranu si říkám, že třeba má pravdu 🤷🏼♀️ třeba pro ty děti budw vážně lepší, když zůstaneme jako rodina žít spolu. Nevím, upřímně mojí rodiče jsou spolu a nedokážu si představit, kdyby nebyli…
Nevím proč sis s ním pořizovala děti, když si očividně nebyla spokojená s jeho vztahem k rodině už před nimi… ale tvoje věc. Stěžuješ si a řešíš, že ustupuje a nechává se ovlivnit. Jsi ale úplně stejná. Proč by ti měl on říkat jak máš žít. Spravovat to nechceš, děti jsou malé, tak se seber a běž. Čím déle budete čekat tím to bude horší, děti to budou více vnímat a s rizikem nových amantů se váš vztah může zhoršit. Jak dlouho si myslíš, že v tohle vztahu budete schopni fungovat, do 18ti? To funguje u těch, kteří se na tom domluví, ale u vás jeden nesouhlasí. Navíc děcka to časem stejně zjistí, nejsou blbí a je otázka, jak moc se budou chtít toho vašeho „divadla“ účastnit…
@Martha03 psala jsem, že než se nám narodila dcera, byla situace s jeho matkou a sestrou relativně v pohodě. Takhle vyvádět začly až po narození naší dcery
to to ale manžel odůvodnil tím, že v tu dobu se jeho sestra rozváděla a měla těžké období. jeho matce pro změnu umřel pes, takže taky těžké období… No a od té doby je to už 4 roky v kuse těžké období po ztrátě psa a rozvodu..
@Martha03 odejít samozřejmě chci a nenechávám se manipulovat.. jen mě stále drží to, že já mám rodiče spolu a nedokážu si představit ani teď, kdyby byli rozvedení, natož, kdybych byla dítě. Manžel zas má rodiče rozvedené a nechce se rozvést a nechce, abych se odstěhovala právě kvůli tomu, že nechce, aby naše děti žily v rozdělene rodině. Zkrátka hledám radu, co je pro děti nejlepší. Zda rodina, která není úplná, nebo úplná rodina, kde ale mezi rodiči není žádná láska ![]()
Ahoj, tohle téma je pro mě dost osobní, proto zakládám anonymně a třeba se zde dočkám nějaké rady, nebo popostrčení…
S manželem máme 2 děti. Dceru 4 roky a syna 2 roky. Jsme spolu 6let manželé a předtím jsme spolu 4 roky chodili. Náš vztah se rozpadl asi v polovině těhotenství se synem, takže cca 2,5 roku zpět. V té době jsme se strašně pohádali, kvůli prkotině, ale vyčetli jsme si snad všechno, za těch 8 let vztahů. Například mi bylo vyčteno, že manžela málo podporuju, že mi je lhostejny (z důvodu, že mi nevadí, když někam jde.. zatímco jeho kamarád má manželku, která ho nikam nechce pouštět a dělá mu scény.. z toho usoudil, že jí na svém manželovi záleží a mně ne, proto mi nevadí, když někam jde.)


Nebo třeba (a to mě zamrzlo ze všeho nejvíc) že jsem druhé dítě chtěla, abych nemusela do práce a mohla sedět doma a že kdyby mohl vrátit čas, tak se se mnou nikdy nedá dokupy… Já mu zas vyčetla, že si z něj jeho sourozenci dělaji jen poskoka a on jejich přání plní na úkor nás-dovez, přivez, odvez, zaříď, udělej…
Například jsme měli jít spolu na večeři, ale třeba brácha volal na poslední chvíli, že potřebuje vynést novou pračku, která mu stala 2 týdny ve sklepě bez povšimnutí, ale nejednou ji strašně hned teď musel mít v bytě… Nebo třeba sestra volala, když jsme měli jít na oslavu, že je venku šílený slejvak, ona přijela zrovna autobusem a stojí na zastávce (domů to má 15 minut chůze, ale my k ní 25 minut autem).Do toho jeho matka je úplně to samé…Manžel neumí říct ne, takže když někdo něco potřebuje jde… I přesto, že ho ti lidi jen využijí. Třeba má kamaráda, který neustále něco potřebuje (půjčit peníze, odvézt, přivézt, opravit) ale když jednou po něm něco potřeboval manžel, tak nasliboval hory doly a pak schválně nebral mobil… Manžel stejně za pár dní zas jel pomáhat jemu
Nebo mi třeba vadilo, že se lehce naštve a začne řvát kvůli úplné blbosti. Například, když ho poprosila o navrtání poličky a mu se zničila vrtačka, tak kvůli tomu seřval mě, protože vymýšlím blbosti…
Po téhle SNAD NAŠÍ JEDINE hádce jsme spíš jen žili vedle sebe jako kamarádi do porodu syna..po porodu jsem navrhovala rozvod, ale to manžel zamítl s tím, že on žil v rozvedené rodině a i přesto, když otec s matkou fungovali oba, tak to pro své děti nechce. Navrhl to nějak opravit. Já teda stále měla před sebou to, že jsem druhé dítě chtěla jen, abych nemusela do práce, a že by se sennou nikdy nedal dohromady, kdyby mohl vrátit čas…takže jsem neměla chuť něco opravovat, protože mě tohle vážně mrzelo, i když to bylo už asi půl roku zpět… stále jsem si stála za rozvodem a on stále nesouhlasil. Prý nechce, aby děti neměly kompletní rodinu a nechce, abych s němi šla někam do nájmu, když on má rodinný dum…
2 roky uběhly, děti mají 4 a 2 roky a my jsme stále v tom vztahu nevztahu…doma se nehadame, neřveme, jen prostě fungujeme jako dva kamarádi. Večer si dáme automaticky letmou pusu, když jdeme spát ale to je vše. A to ta pusa proběhne stejně jen z důvodu, že manžel večer dává před spaním pusu dětem a děti stejně vždy hlásí, že ještě mamince… Já spím s dětma v pokoji a manžel v ložnici. Večer se třeba podíváme společně na televizi, ale fakt jako dva kamarádi. Ani jeden z nás nemá třeba potřebu toho druhého obejmout, nebo něco podobného… S dětmi jdeme všichni na výlet, ale my dva jako pár nejdeme nikam (a upřímně o to už ani nestojím). I přesto, že se nehadame, umíme se domluvit, neřveme po sobě v tom vztahu nejsem spokojená. Není tam žádná láska, ani žádné city a já takhle žít nechci
Našla jsem si přivydělek k rodičaku, který obnáší homeoffice a cca 1 týdně (max 2× ) na 3 hodiny v práci. Shodou okolností jsem tam potkala super muže. Cítím, že mezi námi něco je… Je pozorný, milý, jeví o mě zájem. Párkrát jsme si spolu vyšli (na oběd, do kina, na bowling, na skleničku) a cítím se s ním opravdu dobře. Je o 3 roky starší, je sám a z předešlého vztahu má 5 ti letou dceru ve střídavé péči. Doma jsme se s tím, že jsem někoho potkala svěřila a opět jsem se dočkala jen přednášky, jak by děti měly mít kompletní rodinu. Na venek a i pro děti asi působíme jako normální rodina… Vážně se spolu nehadame, doma neřveme, s dětmi fungujeme, jezdíme na výlety…jen mi v tom vztahu plno věcí chybí
a upřímně se tam ani nanovo snažit nechci, protože to tam už prostě necítím..
Příspěvek upraven 22.12.22 v 02:03