Škola vs. práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
Mnoho studentů má podobné zkušenosti. Často se stává, že největší překážkou není nedostatek znalostí, ale právě stres a sebedůvěra. To, že vám písemné testy jdou lépe, ukazuje, že znalosti máte. Jde jen o to najít způsob, jak je prodat i ústně.
Někteří lidé v podobné situaci volí přerušení studia na jeden semestr nebo rok, aby si vyčistili hlavu, nabrali síly a případně se zaměřili na intenzivní práci na psychice. Jiní se rozhodnou pro změnu oboru, který lépe odpovídá jejich silným stránkám a preferencím (např. s větším důrazem na písemné práce).
Zkusila bych to ještě jednou, s novou strategií a s důrazem na to „stačí 4“. Máte dva pokusy, což je dostatek prostoru. Snažte se vnímat ty zbývající zkoušky ne jako trest, ale jako výzvu, kterou můžete zvládnout.
Ať už se rozhodnete jakkoli, držím vám moc palce. Důležité je, abyste udělala to, co je nejlepší pro vaše duševní zdraví a budoucnost. Nemusíte se za své pocity stydět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A jakou práci by sis představovala místo studia? Já jen že ve většině prací je taky stres např. Je nutné zvedat telefony, chodit na porady, jednat se zákazníky, atd. A taky vždy nejsou milý. Aby si pak neskončila studium s představou, že bude lépe a nezjistila, že v práci máš ten stejný problém s komunikací/ stresem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Jdi pracovat. Vysoká není třeba k tomu, abys mohla žít. Ale mít v pořádku psychiku, to potřeba k životu sakra je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak si odpověz, zda je lepší se o něco pokusit a neuspět, nebo hodit flintu do žita rovnou? koho by sis víc vážila? a taky, co horšího se může stát, když půjdeš na zkoušku, než, že ji teda nedáš a na konci ti řeknou „bohužel…“? vadí ti, že se „ztrapníš“? před učiteli, kteří si te velmi pravděpodobně za pár týdnů už vůbec nebudou pamatovat, protože jim tam nedostatečně naučení studenti lezou v jednom kuse? není nakonec trapnější to vzdát? nebo se bojíš, že na tebe bude profesor nepříjemný? to se ti ale může (a bude) stávat leckde, i v té práci. to se musíš naučit zpracovávat (ať už jedním uchem tak, druhým ven, nebo se slušně ohradit, kdyby to přesáhlo nějakou míru…)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Chapu. U nas byly vsechny zkousky jenom pisemne. Mozna nejake mensi kolokvium bylo ustni.
Co zmenit skolu s tim, ze ti nektere zkousky uznaji i jinde? Podivej se na to. Uplne koncit je nesmysl. Tohle by mohla byt cesta.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mne zas nejdou pisemne zkousky. Jak mi da nekdo papir a casovy limit, prestava mi fungovat hlava. Byvalo to vyrazne horsi, pak jsem si tak v prubehu vysoke skoly nejak zvykla, ale i tak jsem schopna zazmatkovat, kdyz ted delam nejaky pisemny test. Osobne si myslim, ze vysoka skola neni jenom o tom neco se nasprtat, ale predevsim o tom, ze se kolikrat clovek musi dokopat, premluvit, dotlacit, prekonat se a vystoupit z komfortni zony. Naucit se sam se sebou pracovat tak, aby prekonal prekazky. Najit v sobe odhodlani, zarputilost a motivaci. A to vsechno se mu pak v zivote vlastne kolikrat hodi vic nez samotne ucivo. Protoze ze skoly jeste clovek vycouvat muze, ale v kazdodennim zivote na nej nikdo brat ohledy nebude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jen uhýbáš před problémem. Co ty terapie, žádný posun? V práci jsou taky stresy, tomu neujdeš. Navíc jen s maturitou to nebude žádný terno. Jsi připravená pracovat třeba v obchodě?
Zkus to nevzdávat, skončit a jít do práce můžeš vždycky.
- Citovat
- Upravit
Budu asi ošklivá, ale úroveň vzdělání jde opravdu výrazně dolů. Stres před zkouškou je normální, ale nejít na zkoušky vůbec, ani na jeden z termínů, a odkládat problém? Co to je za humanitní školu, že ji studuje někdo s problémem v komunikaci, co z tebe bude, kde chceš pracovat a ústní komunikaci se vyhnout?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@zrcadlo píše: Více
Takže toto není opravdu jen tak, že bych tam nešla schválně. Ale všem děkuji!!
- Citovat
- Upravit
Jakmile jste si jistá, že to nedáte a nemáte na to, tak vyslovujete sebenaplňující proroctví. A pak je tedy možná čas zeptat se sama sebe, proč vůbec studujete něco, o čem jste přesvědčená, že na to nemáte? Proč se raději nevěnujete něčemu, na co podle svého názoru máte a kde byste mohla být spokojená? Je to humanitní obor, takže stejně prakticky není šance na to, abyste ten titul někdy pracovně využila. Tudíž se trápíte proč? Jen z principu, abyste nebyla ta, co to vzdá?
Podívejte, hodně studentů je nervózních. O tom něco vím, pracuju s nimi. Ale stane se to třeba jednou za dva roky, že by někdo kvůli nervům na zkoušku ani nedošel. To už skutečně máte problém. Terapie ho zjevně nevyřešila, takže buď byla příliš krátká, anebo nevhodně zvolená. Každá forma terapie nezabere… Já se hrozně bála mluvit na veřejnosti a mohla jsem vyletět z kůže z toho, že na mě vůbec někdo kouká a čeká, že něco řeknu. Po letech jsem zjistila, že jsem jako dítě cítila při několika interakcích obrovský stud a ten se mě držel nějakých 25 let. A byl to ten jediný důvod, proč jsem měla problém se zkouškama, s veřejným projevem, se strhnutím pozornosti na sebe v jakémkoliv ohledu. Ale kdybych chodila k terapeutovi, který by se ani nezvládl dopracovat k tomu, že mě vlastně ochromuje stud, byla by ta terapie k ničemu… Je spousta způsobů, jak k vám terapeut může přistupovat a všechny prostě fungovat nebudou. Obvykle je třeba chvíli zkoušet a hledat, než narazíte na někoho, kdo je skutečně schopný vás vést takovým způsobem, že z toho budete mít užitek…
Na vašem místě bych školu ukončila, pokud děláte obor, který neuplatníte. To leda byste už teď měla místo jisté a potřebovala jste pro jeho získání jen ten titul. Pak to má smysl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@LiduNe píše: Více
Ona studuje humanitní obor. Titul z humanitního oboru nebo maturita je fuk. Stejně nejspíš skončí v tom obchodě. A to říkám jako majitelka dvou humanitních titulů 
Takhle se trápit a riskovat totální zhroucení a nasazení léků kvůli titulu, který nemá na pracovním trhu žádnou váhu? To je nesmysl…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@andiedvorakova píše: Více
Tak někde stačí jakekoli VŠ vzdělání. Různé úřady, policie… Vidím to často v požadavcích na uchazeče.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
Z výše popsaného si myslím, že tvůj hlavní problém vyplývá z příliš velkého perfekcionismu - chceš za 1 a podvědomě si tak připravuješ půdu pro selhání už předem. A většinu času nestrávíš ani pořádně studiem jako bojem s představou, že zase selžeš. Pak se nediv, že to tak dopadne.
Osobně se mi taky nelíbí přístup, chci za 1, ale stačí za 4. Na VŠ se máš naučit svůj obor, umět si položit otázku a za pomoci metod svého oboru si na tuto otázku umět odpovědět. Ne lovit známky. Bohužel tvé uvažování je zaměnění formy a obsahu. Navíc si myslím, že tě studium ani nebaví. Někdo ti asi řekl, že máš jít na výšku, že tam máš mít ty jedničky, ale tvoje vlastní motivace do studia je nula.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Dobrý den všem,
jsem ve druháku na humanitním oboru a mám velké stresy z ústních zkoušek. Minulý rok jsem kvůli psychickým problémům na pár zkoušek nedošla (2), jelikož si nevěřím v mluveném projevu a komunikace s lidmi pro mě byla obrovský problém. Takže jsem docházela na terapie, abych se nebála komunikovat, ovšem si nevěřím. Nyní zkoušky opakuji. Vím, že 4 na splnění prostě stačí, ale když opakuji, tak mám nutkání se naučit na 1, ale na to nemám a nevěřím si. Kapacita termínů je malá, ovšem studentů hodně a chytla jsem termíny na konci června. Zkoušky jsou těžké, musím dodělat i pár z tohoto roku. Na ty, co opakuji mám dva pokusy, ale stále nemám motivaci se na to pořádně učit. Pan profesor jednoho předmětu je vyhlášený tím, že má často spíše špatné nálady, než dobré. Písemné testy mi nedělají problém, jelikož mi psaní jde lépe, než vysvětlování tématu. Tak přemýšlím, zda se trápit pocitem, že si nevěřím, že to nevyjde nebo raději školu ukončit. Stejně tyto představy mám pořád, že není šance vše zvládnout a opravit. Mám i pár známých, co to měli podobně, ale vždy jim to nějakou náhodou vyšlo, já takové štěstí nemám. Mátě nějaké zkušenosti? Jak se třeba ze stresu nezbláznit, jak si více věřit? Jak to prostě zkusit a nezahodit vše jen tak? Nebo byste pelášili ze školy pryč a šli pracovat? Děkuji vám.