Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Smutný život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.12.12 22:32
Ahoj, tak zkus jiného psychologa.Ke starému partnerovi bych se nevracela, pokud jsi nebyla spokojená předtím, nebyla bys ani teď. Přeju ti, aby se objevil někdo s kým budeš štastná a budeš mít miminko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 22:32
Vzdycky je duvod, proc zit dal! Nehazej flintu do zita! Mas ted blby obdobi, ale to nebude vecne, vzdycky se to nakonec otoci k lepsimu. Najdi si jineho psychologa a nejake kamaradky, ktere Te vytahnou ven mezi lidi a ktere Te podpori.
Pokud si nejak ublizis, ublizis tim i lidem, kteri Te maji radi.
Drzim palce! A nevzdavej se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 22:35
Vyměnila bych psychologa, to určitě… Tohle přece nemůže říci odborník…
Radu nemám, to není universální…ale zkusila bych se soustředit se sama na sebe. Vyhodit z hlavy muže i touhu na dítě…dělat nějakého koníčka nebo jen něco změnit v životě, zvyk, nějakou tu rutinu. Ono to ostatní přijde vždy samo…mockrát se mi v životě stalo to, že jakmile jsem na něco přestala myslet, tak k tomu potom po nějaké době došlo… Děti můžete mít dnes i kolem 40, není to nic zvláštního. Samozřejmě rozumím té touze…asi i samotě, ale naučte se sama chválit, najít dobré v tom, co jste už zvládla a ocenit se. Jsou takové, které nedokázaly to, co vy, mít svůj byt, platit si hypo, samy… Využijte samoty, zkuste ji vidět z té lepší stránky, využít ji a brát ji třeba jako příparvu na budoucí čas…láska příjde, děťátko taky a k bývalému partnerovi bych se nevracela, pokud jste to jednou zamítla, lidé se nemění a nucené vztahy dříve nebo později vyšumí a budete třeba v pro vás „horší“ situaci než jste teď. Nevím, zda tyhle řádky mají nějakou cenu, ale pokud by se mi moje kamarádka takto svěřila, řekla bych ji totéž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 22:36
Bobku 
zkus třeba něco víc jiným směrem, nějakého léčitele, můžu ti dát jednoho z okolí Šumperka - je fakt dobrý a moc mi pomohl, pokud to nemáš moc daleko. Jinak jsi v zapeklité situaci, ale neboj ono to vše za chvilku půjde, srdce zapomene, jen bych už ex nekontaktovala a bude to bolet, ale časem to přebolí, pak na něho budeš myslet v dobrém, ale ani tehdy mu nevolej a zkus se dát první do kupy, pak najít práci a chlap a svatba a miminko přijde samo, uvidíš. Dneska už ženy rodí běžně první dítě ve 40 a to ty ještě zdaleka nedosahuješ 
takže se moc moc moc drž a zkus se víc odreagovat, vyrazit s kamarádkama někam se pobavit, na nákupy, kosmetiku určitě vše zvládneš a po tom nejhorším se ze všeho dostaneš a budeš šťastná. Pokud se cítíš špatně, na dně, tak mysli na to, že od tud vede cesta nahoru drž se holka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 22:41
@nikita066 To je pěkný názor…manželovi kdysi pomohla kyneziologie. Určitě spousta žen řeší takovou situaci, já třeba konkrétně tuhle ne, pouze takový ten pocit osamění, když člověk hledal partnera a moc mi pomohla taková ta alternativní stránka života…trošku se zaměřit i na duši, naučilo mě to chválit se a nepodceňovat se a naučit se, že vše má svůj čas…a že vše špatné člověka dovede k tomu dobrému = spokojenost
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 22:41
Zacala bych u prace, kadernik, nehty, nejaky konicek a pak teprve zacala hledat chlapa na zalozeni rodiny.
drzim palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 22:42
Tak psycholog, co si myslí, že hlavním smyslem života je partner nebo práce nebude asi moc kvalitní. Najdi si jiného. Jestli máš skutečnou depresi, tak by tě měl odvelet na psychiatrii, ale vypadá to, že máš jen takovou tu „depku“ prostě blbou náladu.
A ohl toho partnera - no tak než se vrátíš ke starýmu, tak předtím aspoň vyzkoušej pár jinejch chlapů a třeba návratu třeba nebude. Nechápu, proč bys muže nenašla, každý zboží má svýho kupce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 22:44
Zakladatelko. Píšeš že ti je 32 let.To je ještě čas vše změnit. Nepotkala tě žádná tragédie která by se nedala vzít zpět. Mužeš začít od znova a podle sebe, takže jsi vlastně štastná žena. Začni a držim ti palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 23:13
Ahoj, ve 32 určitě není nic ztraceno…ani čas změnit práci, najít fajn partnera, založit rodinu. Tvůj psycholog, jak píšou holky, nebude moc dobrý, když ti takhle radí a je plno jiných způsobů, i těch alternativních, jak se dostat z nejhoršího. V období vánoc to bývá vždy nejhorší a mám svou osobní zkušenost. Pokud si chceš víc popovídat, klidně písni do SZ…a drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 23:18
Určitě bych vyměnila psychologa, a udělala bych radikální změnu ve svém životě. Asi Ti to bude znít jako plané řeči, ale čtyři roky jsem měla podobné stavy jako Ty. Každý den jsem brečela, myslela na sebevraždu.. A pak jsem udělala ten radikální krok. Změnila jsem práci a odstěhovala se do jiného města. Začala znova. Jinde. S čistým štítem. Vyházela starý šatník, změnila účes, naučila se pořádně líčit a helemese - čtyři roky jsem hledala chlapa a když jsem na něj vůbec nemyslela a pracovala jen na sobě - on se našel. A jsme spolu dva roky a teď nosím prstýnek s šutrákem jak holubí vejce. Kam tímhle slohem mířím - myslím si, že lék na tyhle myšlenky je opravdu radikální změna. Nebát se opustit zajeté stereotypy a šeď současného každodenního života. Strašně mě psychicky nakoplo, když jsem se dostala do města, kde mě nikdo neznal, kde nehrozilo, že potkám známé v autobuse a jistota, že až přijedu z práce do mamahotelu, bude tam chleba s máslem a černý čaj. Vykašli se na lidi, kteří Tě jen zneužívají, nejednají s Tebou jako s úžasnou a jedinečnou osobností, kterou jsi, zamysli se nad tím, co se svou situací můžeš udělat, jak ji můžeš změnit, a udělej něco šíleného držím Ti moc palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.12 23:34
Máš rodiče a to je taky jeden z důvodů být na světě a pro ně oporou ve stáří. Co jiní by za ně třeba dali.
Najít si koníčka. Psala jsi, že máš práci spíše psychického rázu, třeba pomůže něco dynamičtějšího. Sport? Turistika? Kolo? Plavání? Bowling? Prostě se hýbat. Ještě mě napadlo nějaké zvíře, o které by jsi se musela starat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.12 06:32
Souhlasim s kazdym pismenkem tady..Zkus si treba denne stanovit maly cil, ktery musis splnit ikdyby by to mela byt jen kratka vychazka 
Nesed doma a netrap se to opravdu nikam nepovede, nic neni ztraceno 
Zvladnes TO
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.12 08:31
Hele ono ve finále to vypadá, že ta situace je špatná a nikam to nevede, ale nikdy nevíš, co se může stát. Má kamarádka to měla podobně. Vztahy jí nevycházely, partner jí fyzicky ubližoval, tak se rozešli a ve 32 zůstala sama. Přišla o práci, vrátila se zpět k rodičům. No a o půl roku později potkala současného manžela, osudová láska. Teď je jí 34, je v 8. měsíci těhotenství, v červnu se vdala, bydlí spolu sice u rodičů, ale v přízemí dvoupatrového domu, které mají udělané celé pro sebe a jsou šťatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Raději anonymně napíši, že se mi vůbec nelíbí na světě. Mám pocit, že je můj život k ničemu a nikam nevede asi tak čtyři roky.. Myslím, že mám deprese a myšlenky na sebevraždu se objevují více než často. Od sedmnácti jsem měla partnera, často říkal děti ještě ne, až za deset let..byla jsem s ním do svých 28 let. Pak jsem začala vyvádět, že chci svatbu na což mi řekl, že by si mě stejně nevzal, protože jsem moc ambiciozní…asi jsem na něj tlačila a on měl jiné představy. Také jsem po těch letech přemýšlela, že už mi nepřitahuje a že ho nemiluji, atd.. nevím proč..Poznala jsem někoho jiného, ale asi jsem mu jen pomohla ze vztahu, který měl a nebyl v něm spokojený… tot vše.. Měla jsem psychicky náročnou profesi a pak přišla nabídka na jinou práci, ale tehdejší přítel žárlil, tak jsem zůstala tam, kde jsem byla…s dlouholetým přítelem jsem se rozešla, ale jsem s ním v kontaktu, ještě mám u něj nějaké věci…Je mi 32, nemám miminko, mám úvěr na bydlení, ale rozhodla jsem se opustit psychicky náročnou práci a tak jsem byt pronajala někomu z rodiny - a zjistila, že platí bez problémů, ale jinak spolu moc nevycházíme…bydlím ve svých letech zpět u rodičů - v rodinném domě, jsem bez partnera, bez práce, mám úvěr - sice byt pronajatý, ale moc se na to necítím…pracovní vyhlídky se rýsují, ale jsem introvert, a docela se bojím.. bojím se všeho… znovu přemýšlím o návratu k bývalému partnerovi, bojím se, že už nenajdu muže a nebudu mít dítě…i když s tou depresí se také bojím mít dítě.. nevím jak dál a nevidím budoucnost.. psychologa jsem navštěvovala, ale moc nepomohl… spíše si pamatuji, že říkal- pokud nejste spokojená s partnerem ani s prací, tak nemáte pro co žít…bojím se budoucnosti, protože ji nevidím.. dříve jsem dokázala být i veselá, ted jen sklesle sedím…jen jsem se chtěla vypsat ze svých pocitů…