Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak řešíte spory v manželství?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.4.10 09:17
Já mám právě taky v živý paměti, jak se naši hádali předemnou, proto se to snažím omezit na minimum. Takže u nás to spíš vypadá tak, že já v rychlosti bouchnu, pak se urazím (v lepším případě se rovnou urazím) a večer, až Maty spí, si o všem v klidu popovídáme.
U nás odklad vyhrocené situace dost pomáhá.
Ale spousta lidí se k nějterým tématům nerada vrací. Můj chlap je v tomhle zlatej, já se to musela naučit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.10 09:37
někde jsem četla že klidně se hádat před dětma, ale je důležitý hádku dokončit a dospět k nějakému výsledku aby dítě vidělo že i hádka může skončit dobře. Ale to je asi dost těžký, takže se přimlouvám za řešení bokem a v klidu. Ono i hádka může dítě vzbudit a to asi taky není ideální. 
Stejně jako Ywet u nás pomáhá nechat problém chvíli vychladnout
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.10 10:21
U nas jak kdy… on manzel chodi pozde z prace, takze deti uz vetsinou spi, kdyz prijde a pak resime problemy.
Jinak taky se stava ze bouchnu pred detma, ale nevim jak u vas, me prijde, ze to ani tak nevadi, kdyz se pohadame pred detma, aspon vidi, ze i problemy se muzou vyskytnout, ALE musi pak taky videt a mnohem vic a mnohem casteji, ze i pres nejakou neshodu se mame porad radi, takze obcas se pred detma pohadame, ale taky nas rano vidi prituleny v posteli, vidi ze si dame pusu nez jde manzel do prace, vidi ze me „obtezuje“ treba u vareni, vidi jak se spolu smejeme, utahujeme si ze sebe atd.
Vylozene problemy ve vztahu si ale nechavame na vecer, bez deti (ono pres den na nejaky reseni partnerskych problemu stejne neni cas ani atmosfera - kdyz vam po hlave skacou deti tak toho moc nevyresite). Problemy a neshody ve vychove jak kdy, obcas pred detma, obcas bez nich. Ale kdyz uz neco resime pred nima, tak se vetsinou doberem nejakeho spolecneho zaveru.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.4.10 10:35
NO, naši se snažili hádat se mimo nás, ale jaksi při tátově temperamentu to utajit opravdu nešlo. A já z toho byla na hromadě, v 90% to bylo kvůli nám s bráchou.
S ex jsme se hádali výhradně mimo Kikču (12 let) … pak měla problém pochopit, proč jsme se rozvedli… donedávna snila o tom, že bychom s ex žili zas spolu, i když už ví, proč jsme se rozvedli a kde byly problémy… (rozvedená 4,5 roku)
S partnerem, kterého jsem měla po ex jsme se v podstatě nehádali vůbec… jen rozchod byl hodně bouřlivý, nehleděl na Kikču, napadal mě před ní… a ta se pak začala psychicky hroutit… pomalu, nenápadně až pak loni v létě nápadněji (cca rok od rozchodu) to už s námi žil cca 3/4 roku současný přítel. Kity skončila v prosinci na antidepresivech a dle psychiatričky opravdu neunesla rozvod, a o 3 roky později bouřlivý rozchod.
Mého současného partnera - otce Kačky (2 měsíce) má hrozně ráda…
Už se mi nedaří úplně ji stranit hádek… a obvykle vyletím ať vypadne a vrátí se až bude v pohodě…
(jsme ve složité životní situaci a problémy se na nás valí i kvůli jeho exmanželky, která se v komplikování našeho života vysloveně vyžívá.Schytává to od ní a i ode mě Je to náročné, nedává to a začíná popíjet. Ne moc, malé množství ale často 
Já už se vzpamatovala a snažím se max. podporovat, minimálně stresovat.. odsírá to, zač nemůže a nezavinil to )
…to už se ale do hádek Kity zapojuje… brání mu v odchodu a nechce, aby šel…udělala mi to už několikrát… (Vyhazovem mi jde o to, aby si uvědomil, co ho čeká, když ne nesrovná s tím pitím, může zůstat sám - bez nás ) …přitom noc mimo by mu neuškodila, aby mu pár věcí došlo… rozhodně i on ví, že to není definitivné vyhazov.
Kity na něm až tak visí, že chce po svatbě (v červnu) přijmout jeho příjmení.
- Citovat
- Upravit
2.4.10 11:06
My se moc nehádáme, když už, tak např. kvůli toho, že ZAS není vynesený koš a podobně… A nedokážu počkat, až tam Majda nebude. Takže příteli řeknu (zaječím), co mám na srdci, a pak Majdě řeknu, že se zlobím na tatínka, protože … něco. Dá mi hrozně moc práce neječet na tu malou (furt se vzteká…), takže tatínek si to pak slízne, chudák. On o tom ví, nebere si to osobně.
Ale kdyby se mělo řešit něco závažnějšího… To bych asi ty nežhavější výměny názorů se snažila provést tak, aby dítko nebylo svědkem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.10 12:33
Nehádáme se. Oba to nemáme rádi. Já si z dětství pamatuju občasnou hádku, zvýšené hlasy, iracionální výčitky, třísknutí dveřma, rozbité nádobí…a napětí visící ve vzduchu, dodnes mě tyhle vzpomínky děsí (a to jsou naši pořád spolu, brali se o deset let mladší než my).
Ale přem se, normálně před dětma. Když o něco jde (o peníze a o výchovu ještě nikdy) a pak vysvětlujem, že mamka má jiný názor než táta a že potřeba se dohodnout. A vždycky se nakonec dohodnem, oba umíme ustoupit když se to zvrhává někam kde to už nemá cenu.
Chce to trénink a snahu z obou stran, ne, že jeden vždycky zuří a druhý couvá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.10 12:35
Tak já nedovolím ani, abychom se před dětmi vyjadřovali posměšně či pomlouvačně o ostatních lidech či příbuzenstvu natož abychom se hádali.
Podle mě, to není nic dobrého ani pro děti..Myslím, že jsou z toho dost ve stresu a nic jim to nepřinese do života..
A už vůbec né, aby děti do hádek zasahovaly a týkalo se jich to přímo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.10 13:31
Ywett píše:
Takže u nás to spíš vypadá tak, že já v rychlosti bouchnu, pak se urazím (v lepším případě se rovnou urazím) a večer, až Maty spí, si o všem v klidu popovídáme.
U nás odklad vyhrocené situace dost pomáhá.
Jj, přesně jak u nás 
Manža je naštěstí takovej ten klidnej umírněnej typ, takže před dětma moc neřešíme. Spíš se všeobecně ani moc nehádáme. Ale někdy se to ve mně prostě nahromadí a bouchnu a to mě pak nějak setře (něco v tom smyslu jako: mohla bys trochu usměrnit svoje chování…apod.), tím mě vždycky sebere vítr z plachet. Já se naštvu a když vychladnu, tak si o tom většinou v klidu popovídáme. Už jsem si kolikrát říkala, že holt taťka ví, jak na mě 
A obdivuju jeho klid. Snažím se myslet na děti i při tom bouchnutí, ale jak má člověk červeno před očima.....pak mě to mrzí, ale fakt na sebe nikdy neřvem.
A když víš, že chceš něco řešit, tak si to naplánuj tak, aby u toho děti nebyly, ne? Kor jestli víš, že se to může vyhrotit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.10 15:19
Taky se přikláním k názoru Panušky - klidně před dětmi, ale VŽDY MUSÍ BÝT VIDĚT USMÍŘENÍ. Myslím si, že když se všechno bude řešit tzv. „za dveřmi“ - děti budou vyrůstat jako skleníkové kytičky a nebudou umět řešit spory -nebudou na to připravené, protože to nikdy nezažily. Hádky nejsou skvělá věc, nejlepší je nehádat se. Ale když už výměna názorů, tak ať mají i příklad - že se rodiče v dobrém usmíří a dokáží se domluvit. Dětem to určitě pomůže i v jejich budoucích vztazích.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.4.10 17:54
Anonymní píše:
Taky se přikláním k názoru Panušky - klidně před dětmi, ale VŽDY MUSÍ BÝT VIDĚT USMÍŘENÍ. Myslím si, že když se všechno bude řešit tzv. „za dveřmi“ - děti budou vyrůstat jako skleníkové kytičky a nebudou umět řešit spory -nebudou na to připravené, protože to nikdy nezažily. Hádky nejsou skvělá věc, nejlepší je nehádat se. Ale když už výměna názorů, tak ať mají i příklad - že se rodiče v dobrém usmíří a dokáží se domluvit. Dětem to určitě pomůže i v jejich budoucích vztazích.
Přesně tak..moje mamča vyrůstala v ideální rodině, babi s dědou se nikdy nehádali, neměli žádné problémy a když mamka pak měla problémy s mým otcem, tak nevěděla, jak to řešit, styděla se za to hrozně moc..prostě si myslela, že je to její vina 
Pohádat se JE normální..jasně, je taky hádka a hádka…u někoho lítají talíře, někdo jen syčí přes zuby U nás nic nelítá, děti nás někdy vidí na sebe naštvané, ale vidí, že se usmíříme a umíme se domluvit…což je pro děti velmi důležité 
Bude se jim to jednou hodit jak v kamarádství, tak v partnerství!A hlavně, vidí nás se omluvit jeden druhému, ve finále si o tom se starší dcerou povykládám, zlehčím to..
Ale jak jsem psala - určitě by děti neměly vidět násilí, urážky a podobně
Ale řešit něco jen za dveřmi, nebo když spí..děti to stejně vycítí a pak si myslí, že je to něco, co je nepřípustné, jim tajné…proč?
Já řeknu, že jsem na taťku naštvaná, tak ať na mě chvíli nemluví, taťka se zatváří, já se naštvu ještě víc…pak vidím, jak jsou všichni potichu a snaží se být neviditelní a začnu se smát..že až tak vážné to zase není…
Prostě tajit před dětmi cokoli, i hádky, je hloupé…samo pokud už jsou větší a jsou to problémy pro ně pochopitelné
P.
- Citovat
- Upravit
2.4.10 17:56
Tak my se hádáme před Matesem i bez něj. Já jsem cholerik, který bouchne, šíleně křičí a pak vychladne a jde se usmiřovat. Můj muž na moje zuření odpovídá obvykle klidně („nepropadej panice“ mě vytočí ještě víc 
), případně odejde uprostřed mé věty. Ale zase si své křivdičky dlouho pamatuje a rád je připomíná. Hádat se s ním není vůbec jednoduché, protože člověk potřebuje fakt promyšlené argumenty. 
Ale řekli jsme si, že se vždycky dohodneme na odkladu a pak to v klidu vyřešíme. Musím říct, že to fakt funguje, pokud se mu podaří mě zastavit a nechat vychladnout.
Když je nejhůř, píšeme se emaily. To se osvědčilo velmi, protože když to člověk píše, musí si to sám v sobě promyslet a neuletí mu nějaké neuvážené přestřelení.
A k hádání před dětmi - taky se kloním k názoru, že mají vidět i to, že je potřeba věci řešit hledáním kompromisu. Ale taky musí vždycky vidět, že se táta s mámou usmíří a mají se pořád rádi. A hlavně, že mají za všech okolností rádi ty děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.10 19:43
Mí rodiče se také nikdy nehádali, ale já to dokážu bravurně - tedy mi to moc neděláme , ale kdyby tak se rozjedu - takže takhle bych to neviděla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.4.10 19:57
Tak u nás se teda hádám jenom JÁ. Jsem po mámě šílený cholerik, docela mě mrzí, že jsem to po ní zdědila, ale bohužel stačí maličkost a vyletím jako čertík z krabičky. Přítel moje řádění naprosto ignoruje, je bezkonfliktní, má rád debaty, ale né hádky. Jakmile já zvyšuju hlas on začíná dělat, že nejsem. Teď co máme malou snažím se co nejvíc krotit a raději se zavřít na záchodě a tam trucovat nebo jak už někdo psal urazím se a nechám vše vyšumět. Pamatuju se, že jsem výlevy svý mámy nenáviděla, jak vyjížděla po tátovi kvůli nesmyslům, ale teď dělám naprosto to samé a mrzí mě to! Musím se to odnaučit co nejrychleji, protože díky mámině cholerismu jsme k sobě nikdy nenašly cestu a nerada bych to měla takhle se svými dětmi. A hlavně myslím, že hádky rodičů by měly jít mimo děti. Výměna názorů ano, ale rozumná, bez křiku a zbytečných emocí. (Sama bohužel nezvládám)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.4.10 20:14
Lizbeth píše:Lizbeth, říkáš kdyby, ale já VÍM, že u některých lidí to tak prostě je, takže někteří to tak vidíme
Mí rodiče se také nikdy nehádali, ale já to dokážu bravurně - tedy mi to moc neděláme , ale kdyby tak se rozjedu
„Anonym“ P.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Chtěla bych se zeptat,jestly řešíte problémy v manželství před dětma,nebo někde bokem.
Máme ted trochu problém v našem vztahu.Chci to s ním vyřešit,ale nechci se dohadovat před naší dcerou.Protože já když byla malá,naši se dost hádaly a já mám na to ještě teď nepříjemný vzpomínky.
Tak se ptám,jak to řešíte u vás?Vybuchnete před dětma,nebo chodíte se hádat někam stranou?Děkuji za názory!