Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, nevím kde začít, mám pocit že už nebudu nikdy šťastná. Omlouvám se za sloh. Žili jsme si krásně, ve městě, každý víkend výlety každý den venku atd. Dcery byli šťastné. Před 3 lety si přítel pořídil pejska já s tím nesouhlasila bydleli jsme v bytě, když to zjistili majitele samozřejmě se jim to nelíbilo takže jsme se museli přestěhovat 120km dal do baráku je to sice město kde jde vyrůstala ale necítím se tady dobře vůbec vždycky jsem radši bydlela dál od všech a když jsem chtěla někoho vidět přijela jsem.
Teď k tomu baráku, není náš je to pronájem ale přišly jsme o 100 tisíc ty peníze jsou nevratné protože nám řekli jak je vše ok a samozřejmě že není.
Já tady 2 roky jenom vyloženě trpím.
Okolí kde nic není, bez auta si člověk ani nenakoupi a do toho barák na spadnutí. Výlety nebo něco podobného už nepřipadá k úvahu změnilo se vše a mě se chce brečet.
Co jsme tady tak i s přítelem už to není jaké bylo, odcizili jsme se
Děti tady taky nejsou šťastni v tom baráku chtěli by se vrátit zpět jako já ale přítel má na to jiný názor. já asi začínat bláznít vnímám na sobě že jsem jiná už nejsem veselá jako jsem byla pořád jsem zamračená bez nálady celé dny. nic mi nedělá radost jsem pořád v myšlenkách ve dne i v noci jak z toho kruhu utéct a nikomu tím neublížit jak se mám vrátit zpět kde nám všem bylo tak dobře. Holky tady mají školu kamarády a o to vše bych je připravila. Jediná možnost je vydržet 9 let ale já to nevydržím. Nechci zůstat ve městě ve kterým prostě žít nechci mám tady hezké ale i špatné vzpomínky.
Prostě ve zkratce nechci tady zůstát natož žít. Už dál nemůžu nesnáším to tady.
Ale zároveň nechci ublížit dcerám ani přítelovi. Nevím co mám dělat
![]()
@Kamka29 píše:
Ahoj, nevím kde začít, mám pocit že už nebudu nikdy šťastná. Omlouvám se za sloh. Žili jsme si krásně, ve městě, každý víkend výlety každý den venku atd. Dcery byli šťastné. Před 3 lety si přítel pořídil pejska já s tím nesouhlasila bydleli jsme v bytě, když to zjistili majitele samozřejmě se jim to nelíbilo takže jsme se museli přestěhovat 120km dal do baráku je to sice město kde jde vyrůstala ale necítím se tady dobře vůbec vždycky jsem radši bydlela dál od všech a když jsem chtěla někoho vidět přijela jsem.
Teď k tomu baráku, není náš je to pronájem ale přišly jsme o 100 tisíc ty peníze jsou nevratné protože nám řekli jak je vše ok a samozřejmě že není.
Já tady 2 roky jenom vyloženě trpím.
Okolí kde nic není, bez auta si člověk ani nenakoupi a do toho barák na spadnutí. Výlety nebo něco podobného už nepřipadá k úvahu změnilo se vše a mě se chce brečet.
Co jsme tady tak i s přítelem už to není jaké bylo, odcizili jsme seDěti tady taky nejsou šťastni v tom baráku chtěli by se vrátit zpět jako já ale přítel má na to jiný názor. já asi začínat bláznít vnímám na sobě že jsem jiná už nejsem veselá jako jsem byla pořád jsem zamračená bez nálady celé dny. nic mi nedělá radost jsem pořád v myšlenkách ve dne i v noci jak z toho kruhu utéct a nikomu tím neublížit jak se mám vrátit zpět kde nám všem bylo tak dobře. Holky tady mají školu kamarády a o to vše bych je připravila. Jediná možnost je vydržet 9 let ale já to nevydržím. Nechci zůstat ve městě ve kterým prostě žít nechci mám tady hezké ale i špatné vzpomínky.
Prostě ve zkratce nechci tady zůstát natož žít. Už dál nemůžu nesnáším to tady.
Ale zároveň nechci ublížit dcerám ani přítelovi. Nevím co mám dělat![]()
Tak chcou se děti vrátit nebo ne?
Pokud není někdo z vás s bydlením šťastny, spíš vyloženě nešťastný tak se musí prostě najít nějaký kompromis ke spokojenosti všech.
Nechápu proč jste se museli stěhovat tak daleko, to nebylo něco vhodnyho v místě?
@JancaS84 popravdě to bylo vše během týdne jiná možnost nebyla protože majitele nechtěli psa. Přemýšlím i o tom že se vrátím sama a dětmi. Ale pak se mi v hlavě přehráje to že holky by byli bez táty pokud by nešel s námi.
Já si vždy v každé situací říkám že vše nějak dobře dopadne ale tohle trvá už moc dlouho a já to už psychicky nedám.
Někdy si myslím že jim to komplikují jen já že já jsem na obtíž a že holky už třeba blbnout ze mě že se chcou vrátit atd.
a pořád dokola si říkám že kdyby si přítel nekoupil psa tak jsme v pohodě do teď a šťastní. Ale to mě už v hlavě šrotuje vše.
Takze si poridil psa bez dohody s tebou a pak te jeste zmanipuloval se prestehovat z mista, kde jsi byla spokojena?
Vratila bych se.
Už dvacet let bydlím v domě, ve kterém jsem bydlet nechtěla a vlastně bydlet nechci. Po těch letech nemám k domu vůbec žádný vztah, nenávist vymizela a láska k němu nepřišla. Ale můj manžel a moje děti jsou tu šťastní a mají zde DOMOV. Takže vám trochu rozumím. Cca před skoro 10 lety jsme měla osobní krizi, něco jako popisujete Vy, že prožíváte. Upřímně, je to o nastavení v hlavě. Prostě se rozhodnout, že tento život bude fajn. Ale je to strašně těžké, trvalo mi to roky než jsem se dostala do vnitřního klidu. Dlouhý příběh o malých krocích ke štěstí. Pokud jsou vaši nejbližší v tom domě šťastní( trochu si totiž protiřečíte), tak zkuste jiný přístup, jiný pohled, dát tomu šanci. Rozseknout to a odejít můžete kdykoliv
@Kamka29 uplně to chápu, prožívala jsem něco podobného, takže vím jak trýznivé to je. Ovšem já měla štěstí, že jsme spolu jen chodili…nešlo ten vztah udržet, bylo to sebezapření, deprese. Dodnes mě ten rozchod trápí, bylo nám fajn několik let, ale já na vesnici do baráku nemohla. Nejhorší na tom je, že po našem rozchodu, on opustil ten jeho vysněný život na vesnici a dodnes žije v Praze ![]()
Asi v tom bylo napětí, tlak, nechtěl s nějakého důvodu ustoupit, kdybychom to oba nějak rozdýchali a probrali, mohli jsme najít kompromis a žít štastně dál. Asi jsme byli ještě nevyspělí.
Takže bych hledala kompromis. Pokud by mi partner neustoupil jasně bych mu řekla jak to dopadne, že se odstěhuju sama / s dětma. Pokud jsou možnosti, měly by se využít, aby byli všichni štastní. Život je moc krátký, aby se člověk trápil.
@Kamka29 píše: Žili jsme si krásně, ve městě, každý víkend výlety každý den venku atd. … Výlety nebo něco podobného už nepřipadá k úvahu změnilo se vše a mě se chce brečet.
Pročpak výlety najednou nepřipadají v úvahu? Z bytu jste mohli o víkendech na výlety, ale z domu najednou nemůžete? Sama musíš uznat že jsi napsala nesmysl. Důvodem tedy není přestěhování, ale něo úplně jiného.
Co jsme tady tak i s přítelem už to není jaké bylo, odcizili jsme se …
Aha. Už to z Tebe leze. Takže problém není ani bydlení, ani dlouhé dojíždění. Chceš jiného chlapa.
Děti tady taky nejsou šťastni v tom baráku chtěli by se vrátit zpět jako já …
Lžeš.
Děti nechtějí zpátky do bytu. Dětem je vždy dobře tam, kde žijí v harmonické rodině. To jsi Ty, kdo jim tu harmonii rozbíjí. Pouze Ty jsi ta osoba, která do dětí pumpuje negativní energii. Jsi manipulátorka. Zneužíváš děti jako zbraň, pleteš jim hlavy, stresuješ je. Jsi sobec. Lžeš nám a lžeš i sama sobě.
@Kamka29 píše:
Ahoj, nevím kde začít, mám pocit že už nebudu nikdy šťastná. Omlouvám se za sloh. Žili jsme si krásně, ve městě, každý víkend výlety každý den venku atd. Dcery byli šťastné. Před 3 lety si přítel pořídil pejska já s tím nesouhlasila bydleli jsme v bytě, když to zjistili majitele samozřejmě se jim to nelíbilo takže jsme se museli přestěhovat 120km dal do baráku je to sice město kde jde vyrůstala ale necítím se tady dobře vůbec vždycky jsem radši bydlela dál od všech a když jsem chtěla někoho vidět přijela jsem.
Teď k tomu baráku, není náš je to pronájem ale přišly jsme o 100 tisíc ty peníze jsou nevratné protože nám řekli jak je vše ok a samozřejmě že není.
Já tady 2 roky jenom vyloženě trpím.
Okolí kde nic není, bez auta si člověk ani nenakoupi a do toho barák na spadnutí. Výlety nebo něco podobného už nepřipadá k úvahu změnilo se vše a mě se chce brečet.
Co jsme tady tak i s přítelem už to není jaké bylo, odcizili jsme seDěti tady taky nejsou šťastni v tom baráku chtěli by se vrátit zpět jako já ale přítel má na to jiný názor. já asi začínat bláznít vnímám na sobě že jsem jiná už nejsem veselá jako jsem byla pořád jsem zamračená bez nálady celé dny. nic mi nedělá radost jsem pořád v myšlenkách ve dne i v noci jak z toho kruhu utéct a nikomu tím neublížit jak se mám vrátit zpět kde nám všem bylo tak dobře. Holky tady mají školu kamarády a o to vše bych je připravila. Jediná možnost je vydržet 9 let ale já to nevydržím. Nechci zůstat ve městě ve kterým prostě žít nechci mám tady hezké ale i špatné vzpomínky.
Prostě ve zkratce nechci tady zůstát natož žít. Už dál nemůžu nesnáším to tady.
Ale zároveň nechci ublížit dcerám ani přítelovi. Nevím co mám dělat![]()
Nechci se tě nijak dotknout, ale máš psaný projev jako mají dvanáctileté děti.
To jste se stěhovali kvůli pejskovi, jo? To snad neeee. To spíš byla výmluva partnera. Neměla jsi na to kyvnout.
Co máš teď dělat? No toť otázka
Tak se s dětmi vraťte, když to chcete všechny tři, ale ať si dcery uvědomí, že budou měnit školu a pokud jsou s tím v pohodě, tak bych si o tom promluvila s přítelem. Asi by se měl přizpůsobit zbytku rodiny ale pokud nebude chtít, tak to je skoro na rozchod ![]()
Lidi maj různý problémy, ale ty tvoje jsou teda kvůli psovi jo?
@Tala20 píše: Lžeš.Děti nechtějí zpátky do bytu. Dětem je vždy dobře tam, kde žijí v harmonické rodině. To jsi Ty, kdo jim tu harmonii rozbíjí. Pouze Ty jsi ta osoba, která do dětí pumpuje negativní energii. Jsi manipulátorka. Zneužíváš děti jako zbraň, pleteš jim hlavy, stresuješ je. Jsi sobec. Lžeš nám a lžeš i sama sobě.
Ty jseš taky dobrej blázen.
@Kamka29 píše:
Ahoj, nevím kde začít, mám pocit že už nebudu nikdy šťastná. Omlouvám se za sloh. Žili jsme si krásně, ve městě, každý víkend výlety každý den venku atd. Dcery byli šťastné. Před 3 lety si přítel pořídil pejska já s tím nesouhlasila bydleli jsme v bytě, když to zjistili majitele samozřejmě se jim to nelíbilo takže jsme se museli přestěhovat 120km dal do baráku je to sice město kde jde vyrůstala ale necítím se tady dobře vůbec vždycky jsem radši bydlela dál od všech a když jsem chtěla někoho vidět přijela jsem.
Teď k tomu baráku, není náš je to pronájem ale přišly jsme o 100 tisíc ty peníze jsou nevratné protože nám řekli jak je vše ok a samozřejmě že není.
Já tady 2 roky jenom vyloženě trpím.
Okolí kde nic není, bez auta si člověk ani nenakoupi a do toho barák na spadnutí. Výlety nebo něco podobného už nepřipadá k úvahu změnilo se vše a mě se chce brečet.
Co jsme tady tak i s přítelem už to není jaké bylo, odcizili jsme seDěti tady taky nejsou šťastni v tom baráku chtěli by se vrátit zpět jako já ale přítel má na to jiný názor. já asi začínat bláznít vnímám na sobě že jsem jiná už nejsem veselá jako jsem byla pořád jsem zamračená bez nálady celé dny. nic mi nedělá radost jsem pořád v myšlenkách ve dne i v noci jak z toho kruhu utéct a nikomu tím neublížit jak se mám vrátit zpět kde nám všem bylo tak dobře. Holky tady mají školu kamarády a o to vše bych je připravila. Jediná možnost je vydržet 9 let ale já to nevydržím. Nechci zůstat ve městě ve kterým prostě žít nechci mám tady hezké ale i špatné vzpomínky.
Prostě ve zkratce nechci tady zůstát natož žít. Už dál nemůžu nesnáším to tady.
Ale zároveň nechci ublížit dcerám ani přítelovi. Nevím co mám dělat![]()
Vy jste nemeli nejakou standardni vypovedni lhutu? nebo proc jste psa prozatim u nekoho nenechali a v klidu hledali v okoli?
Já bych to vyřešila hned na začátku, protože bez předchozí domluvy by šel z bytu pes, hned…takže bych se vůbec nestěhovala…pokud tady nejsi spokojená, nelíbí se ti tam, tak se vrať zpátky do města…
@Kamka29 píše:
Ahoj, nevím kde začít, mám pocit že už nebudu nikdy šťastná. Omlouvám se za sloh. Žili jsme si krásně, ve městě, každý víkend výlety každý den venku atd. Dcery byli šťastné. Před 3 lety si přítel pořídil pejska já s tím nesouhlasila bydleli jsme v bytě, když to zjistili majitele samozřejmě se jim to nelíbilo takže jsme se museli přestěhovat 120km dal do baráku je to sice město kde jde vyrůstala ale necítím se tady dobře vůbec vždycky jsem radši bydlela dál od všech a když jsem chtěla někoho vidět přijela jsem.
Teď k tomu baráku, není náš je to pronájem ale přišly jsme o 100 tisíc ty peníze jsou nevratné protože nám řekli jak je vše ok a samozřejmě že není.
Já tady 2 roky jenom vyloženě trpím.
Okolí kde nic není, bez auta si člověk ani nenakoupi a do toho barák na spadnutí. Výlety nebo něco podobného už nepřipadá k úvahu změnilo se vše a mě se chce brečet.
Co jsme tady tak i s přítelem už to není jaké bylo, odcizili jsme seDěti tady taky nejsou šťastni v tom baráku chtěli by se vrátit zpět jako já ale přítel má na to jiný názor. já asi začínat bláznít vnímám na sobě že jsem jiná už nejsem veselá jako jsem byla pořád jsem zamračená bez nálady celé dny. nic mi nedělá radost jsem pořád v myšlenkách ve dne i v noci jak z toho kruhu utéct a nikomu tím neublížit jak se mám vrátit zpět kde nám všem bylo tak dobře. Holky tady mají školu kamarády a o to vše bych je připravila. Jediná možnost je vydržet 9 let ale já to nevydržím. Nechci zůstat ve městě ve kterým prostě žít nechci mám tady hezké ale i špatné vzpomínky.
Prostě ve zkratce nechci tady zůstát natož žít. Už dál nemůžu nesnáším to tady.
Ale zároveň nechci ublížit dcerám ani přítelovi. Nevím co mám dělat![]()
Takže přítel si pořídil psa, se kterým jsi nesouhlasila, a kvůli tomu jste museli opustit byt a odstěhovat se někam, kde nejste spokojený? Přítel je dobrej sobec teda. Děti, ani ty tam být nechcete, ale on má na to jiný názor? Hm, ten tvůj ho ale asi vůbec nezajímá že? Já bych se vrátila i s dětmi zpět.
@Tala20 kdybych chtěla jiného chlapa tak si ho najdu na vesnici i ve městě proboha…
Nejsem manipulátorka dětem do hlavy nic netluču akorát píšu že tam byli i oni šťastné a na druhou stranu tady mají kamarády školu.
Neodsuzujte člověka jen přes písmenka prosím.
@Bambule33 @Mariambiska já vím že někomu to přijde směšné a nemožné, kdyby se to nestalo mě tak se taky směji druhému a nedokázala bych si představit jak se ten člověk cítí 🫣