Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
já tam nevidím nic co by fungovalo a ty jako tvrdohlavý mezek jedeš jedním směrem. Proč? Čekáš na nějaký zázrak co se stane, že on se změní, děti přepnou a všechno bude fungovat? Nebude, bude to jen horší. Tohle je na rozchod.
On ti za to nemůže stát. Neriskuj kvůli nějakému baranovi, kdyby se takhle ke mně choval, už dávno by byl minulostí. Nenamýšlej si, že se něco přestěhováním změní, bude to jen horší.
Nestěhuj se, přečti si to po sobě. To je tak jasný. Nedělej to, za pár měsíců tu budeš psát, že tě přítel vyhazuje z baráku a holka dělá peklo na zemi.
Můžeš mi vysvětlit, proč u naprosto nefungujícího vztahu uvažuješ a sestěhování místo rozchodu? Navíc když jednou z těch nefunkčních věcí je jeho špatné chování k tvému dítěti. Dále ten člověk opovrhuje tebou, když nejsi poslušná, tvým bydlením, ačkoli je úplně běžné a chce tě mít pod palcem, aby sis nemohla vyskakovat. Fakt perspektivní člověk.
Předpokládám, že ho miluješ a potřebuješ více než vlastní dítě, docela smutné.
A odpověď na tvoji otázku. Ne, sestěhováním se situace nezlepší, spíš bych se vsadila, že se výrazně vyhrotí.
Tohle vubec neni situace na sestehovani, ale na rozchod, cim drive, tim lepe. Vubec vam to spolecne nefunguje. To neni laska ani mezi vami dvema, pokud je schopen te vyhazovat a urazene odjizdet. Nekaz zivot sobe ani dceri prosim.
@Anonymní píše:
Zdravím, prosím o názor a radu, pokusím se zkrátit. Jsme. s partnerem přes dva roky, vídáme se pouze o víkendech kvůli vzdálenosti. On bydlí v domě, dceru 12 má 1 za 14 dní, m bydlíme v bytě, dceru 11 mam v peci, otec moc zájem nejeví, spíš sei nabízí. a vyhledává hm dcera. První tři měsíce s partnerem vše ok, pote jeho dcera obrat. Totální sek, žárlivost, nepřijetí ani mě ani dceru. Dřív jsme se střídali v ježdění, jednou oni za nama, jednou my tam. Jak se jeho dcera sekla, přestali jezdit, m jezdili pořád. I moje dcera pak nechtěla, ale i přesto jsme jely. Jeho dcera tam má logické ve vzdálené vesnici kamarádky, moji dceru přijaly taky, ale i na ně žárlí a spíše ji tam nechce bravat. Pak si začala určovat pravidla, a vydírat tatínka, že k němu jezdit nebude, kdyz tam budeme my. Vyhruzne zprávy moji dceři, že to jsou její kamarádky atd… Popravdě, když jsme spolu byvalj o víkendech spolu sami, nejdřív vše ok, ale už ani teď ne. Došlo to do fáze, že moje dcera se sekla úplně a jezdit tam nechce (přímo v té dedine nejsou děti a v te vedlejší, to je ta celá banda, která funguje i na kroužcích, ve škole… Dospělo to do fáze, že jsme se začali vídat pouze, když dceru nema a i to se hádáme, protože se nedokážeme shodnout. Když řeknu, že dceři by jeho dcera mela mit pravidla a hranice, tak je nepotřebuje, ví co má dělat. Když mu řeknu, že mě jeho dcera nerespektuje, tak si na to m zvyknout. Zprvu jsme.se shodli na všem, že h nás to bude tak, že když něco řekne jeden, druhý ho může podpořit a bude to tak, ale bohužel zmena…nic ji nemůžu říct, protože on je otec a já jako teta ji nemůžu dávat žádné příkazy. Mám to nechat na něm, ok. Nechala, ale nic se nedelo. Když jsme se domluvili na něčem, ona nechtěla, on ní za rohem dovolil opak…když ho pozadam, abysme k holkám přistupovali stejnym metrem, nedělá to, na moji pořád něco vidí a svoji pořád chválí. MM bydlením pohrdá, je to kralikarna, ve které se necítí dobře, když jeden den v tydnu přijede. Jakoukoli neshodu a problém řeší odchodem a i klidně odjezdem ode mě, když jsme zrovna u nás. Naopak při neshodě v jeho domě, mě. uz dvakrát dokázal rict ať se sbalim vypadnu. přeje si, abysme u něj bydleli, ale bojím se. Pro mě by to znamenalo zmenu ve všem. Práci tu muzu mit až do důchodu, dcera tu má kamarady, školu a stěhování totalne odmítá (nedivím se jí). Moje otázka zní, myslíte, že i přesto všechno, co se odehrávalo a odehrává,.když bysme spolu opravdu začali bydlet, bude to lepší??? Říkám si, že člověk by víc třeba komunikoval… Říkám si, že když člověk ten krok neudělá, nehnu se nikdy nikam a budu pořád sama. Zase na druhou stranu, když ten krok udělám, přijdu o praci, dcera o vše a co když nás zase vyhodí???jasně jít znova do bytu, ale.zasd se vracet zpět? A zase vše nanovo??? Na jednu stranu přítele miluju, ale nevím co dělat. Navrhla jsme několik řešení, aspoň dokud bude dcera na škole, ale neexistuje, buď budeme bydlet u něj nebo konec dokonce byla v plánu i svatba a společně dite, nejsem nejmladsi
NE, NE, NE a ještě jednou NE.
V žádný případě se k němu nestěhuj. Nestačí Ti, že už Tě několikrát vyhodil ze svého baráku? Potřebuješ žít s takovým volem, aby Ti ještě víc zahrál? Žádná svatba, žádné společné dítě. Ideálně rozchod a to co nejdřív. Nejste kompatibilní. Jeho dcera vám bude silně komplikovat život a Ty budeš v jeho životě ta druhá. A Tvoje dcera na to doplatí, protože on bude (logicky) upřednostňovat svou dceru před Tvou.
Tvoje dcera se trápí, jeho je taky nešťastná, s chlapem vám to nefunguje a ty přemýšlíš, že se tam přestěhuješ ![]()
Prosim te, v zadnem případě se nesestehovavejte. Ty to nevidíš? Ten tvuj popis je sileny. Ani jedna holka nechce, k detem partner pristupuje jinym metrem, tvoje dcera odmita a ja se nedivim, menit vsechno a pujde totalne bez vlastního zazemi nekam, kde ji vlastně nikdo nechce, ani nevlastni „ségra“ ani „otčím“. Zpretrhas ji vsechny vazby, ktere ji jeste zbyvaji, kamosky, prarodiče? O otci ani nějak nepíšeš.
Uz ted se dohadujete s pritelem, vyhazuje tě.
Cely je to na levačku.
Hlavně je potřeba si dělat do naprosto nefunkčního vztahu další miminko. ![]()
@Serpentini píše:
Tvoje dcera se trápí, jeho je taky nešťastná, s chlapem vám to nefunguje a ty přemýšlíš, že se tam přestěhuješ
A udělá si další dítě, protože to jak známo všechno vyřeší. ![]()
Ještě spolu nebydlíte a už ti řekl, že se máš sbalit a vypadnout. Takže se dá očekávat, že toto bude používat dále a častěji. Zvlášť v situaci, kdy bude vědět, že nemáš hned kam jít, tě tím bude vydírat, aby bylo po jeho. Jako buď stěhování k němu nebo rozchod? Jako kdybys neměla dceru a byla mladinká, řeknu ti, běž si to zkusit, to by byla taková škola života, ale v tvé situaci si to nemůžeš dovolit. To bys dceři a ostatně ani sama sobě přeci nemohla udělat! Honem pryč! Včera bylo pozdě.
Nestěhovat, vztah ukončit. Koukají z toho jen problémy. Ještě spolu nebydlíte už tě vyhazuje, co čekáš že by se dělo až by ses nastěhovala? Mysli i na dceru, tomuhle jí přece nechceš vystavit?
Zdravím, prosím o názor a radu, pokusím se zkrátit. Jsme. s partnerem přes dva roky, vídáme se pouze o víkendech kvůli vzdálenosti. On bydlí v domě, dceru 12 má 1 za 14 dní, m bydlíme v bytě, dceru 11 mam v peci, otec moc zájem nejeví, spíš sei nabízí. a vyhledává hm dcera. První tři měsíce s partnerem vše ok, pote jeho dcera obrat. Totální sek, žárlivost, nepřijetí ani mě ani dceru. Dřív jsme se střídali v ježdění, jednou oni za nama, jednou my tam. Jak se jeho dcera sekla, přestali jezdit, m jezdili pořád. I moje dcera pak nechtěla, ale i přesto jsme jely. Jeho dcera tam má logické ve vzdálené vesnici kamarádky, moji dceru přijaly taky, ale i na ně žárlí a spíše ji tam nechce bravat. Pak si začala určovat pravidla, a vydírat tatínka, že k němu jezdit nebude, kdyz tam budeme my. Vyhruzne zprávy moji dceři, že to jsou její kamarádky atd… Popravdě, když jsme spolu byvalj o víkendech spolu sami, nejdřív vše ok, ale už ani teď ne. Došlo to do fáze, že moje dcera se sekla úplně a jezdit tam nechce (přímo v té dedine nejsou děti a v te vedlejší, to je ta celá banda, která funguje i na kroužcích, ve škole… Dospělo to do fáze, že jsme se začali vídat pouze, když dceru nema a i to se hádáme, protože se nedokážeme shodnout. Když řeknu, že dceři by jeho dcera mela mit pravidla a hranice, tak je nepotřebuje, ví co má dělat. Když mu řeknu, že mě jeho dcera nerespektuje, tak si na to m zvyknout. Zprvu jsme.se shodli na všem, že h nás to bude tak, že když něco řekne jeden, druhý ho může podpořit a bude to tak, ale bohužel zmena…nic ji nemůžu říct, protože on je otec a já jako teta ji nemůžu dávat žádné příkazy. Mám to nechat na něm, ok. Nechala, ale nic se nedelo. Když jsme se domluvili na něčem, ona nechtěla, on ní za rohem dovolil opak…když ho pozadam, abysme k holkám přistupovali stejnym metrem, nedělá to, na moji pořád něco vidí a svoji pořád chválí. MM bydlením pohrdá, je to kralikarna, ve které se necítí dobře, když jeden den v tydnu přijede. Jakoukoli neshodu a problém řeší odchodem a i klidně odjezdem ode mě, když jsme zrovna u nás. Naopak při neshodě v jeho domě, mě. uz dvakrát dokázal rict ať se sbalim vypadnu. přeje si, abysme u něj bydleli, ale bojím se. Pro mě by to znamenalo zmenu ve všem. Práci tu muzu mit až do důchodu, dcera tu má kamarady, školu a stěhování totalne odmítá (nedivím se jí). Moje otázka zní, myslíte, že i přesto všechno, co se odehrávalo a odehrává,.když bysme spolu opravdu začali bydlet, bude to lepší??? Říkám si, že člověk by víc třeba komunikoval… Říkám si, že když člověk ten krok neudělá, nehnu se nikdy nikam a budu pořád sama. Zase na druhou stranu, když ten krok udělám, přijdu o praci, dcera o vše a co když nás zase vyhodí???jasně jít znova do bytu, ale.zasd se vracet zpět? A zase vše nanovo??? Na jednu stranu přítele miluju, ale nevím co dělat. Navrhla jsme několik řešení, aspoň dokud bude dcera na škole, ale neexistuje, buď budeme bydlet u něj nebo konec dokonce byla v plánu i svatba a společně dite, nejsem nejmladsi