Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Měla jsem štěně velkého psa a dítě na kočárku. Ve chvíli, kdy chtělo capat samo, to byl celkem neřešitelný problém. Člověk má jen dvě ruce a 1) pes + 2) dítě + 3) kočár
Pohledej tahle diskuze je tu už asi potřetí během dvou měsíců, jinak k takhle malému dítěti ne
Batole a štěně? Ani omylem, vždy bude jedno na úkor druhého, ne nešla bych do toho. Počkala bych až bude dítě předškolák - nejmíň pětileté, kdy bude mít rozum a část odpovědnosti u psa - krátké venčení, menší úklid, krmení apod…tím rozumem myslím, že bude dítě schopné pochopit proč štěně kouše apod…
Musíš počítat s tím, že aji pes se bude cítit jako tvoje dítě, může žárlit, cítit se nedoceněný apod.
@Anonymní píše: Více
Zkušenost mám. Pořídila jsem si chodského psa, což byla volba, kterou jsem velmi promýšlela a snažila jsem se vybrat plemeno tak, aby to k nám co nejvíc sedělo. Bydlela jsem tenkrát tak trochu na samotě (chlap jezdil MKD, takže věčně doma sama) a pes byl v té době docela nutná záležitost kvůli zlodějům. Ale - byla jsem už zkušená, co se výcviku týká. Měli jsme velký pozemek. Psa stačilo prostě vypustit ze dveří, co se týká venčení, ale i to obnášelo vstávání a čekání, jestli se něco podaří. Samozřejmě psa je nutné socializovat, takže jezdil jako mlaďoch kamkoliv skoro vždy s námi, v MHD, autem, do města, chodila jsem s ním na všechny obecní akce, k myslivcům na zahájení honu, hody, všechny obecní akce jsem se psem proběhla, prostě kde se dalo, aby si zvykal na lidi i na další psy. Psa jsem měla od zkušené chovatelky, která věděla, kam a do jakého prostředí půjde (děti) a nechala jsem ji vybrat k nám nejlepšího jedince. Vybrala nejvíc vyrovnaného a nejklidnějšího psa. Byl pro nás všechny úžasným společníkem, hlídačem, děti ho milovaly a on byl naprosto úžasný nekonfliktní rodinný pes, který se celkem snadno naučil povely, které byly třeba. Takže dá se to, ale musíte vědět, do čeho jdete, chce to spoustu času a zkušeností. Bez toho bych do toho nešla.
Pejska bych pořídila až by dítěti bylo tak 5 - 6 let. To už by se ke štěněti umělo to dítě chovat s citem a zároveň by ho to štěně úplně neudolalo divokostí, okusováním atd. Navíc bych neměla nervy na dvě dost aktivní stvoření, za kterými je třeba běhat a z nichž ani s jedním se ještě nedá domluvit ![]()
Já jako celoživotní pejskař to nedoporučuju. Souhlasím, že záleží i na rase psa, ale myslím, že je vhodnější vychovat nejdřív trochu jedno mládě, a až potom pořídit to druhé. A i malinká čivava potřebuje výcvik, aby z ní nebyla neurotická, nevychovaná blafna, co jsou jich plný paneláky.
Záleží, jaké plemeno a jakou má povahu i dítě. Ono je to často jako s pořízením dalšího dítěte, někdy je to i náročnější, talže bych se nejprve podíval na tyhle dva aspekty.
Dneska jsem chtěla všechny naše psy darovat, když jsem ve 2.20 hodin je musela jít venčit
Jeden milostpán si umyslel, že venku je to úplně super, protože není teplo a fena někde v p… bude zase hárat a procházka v noci za měsíčku (jako obloha byla krásná) bude úplně top. ![]()
@Snopy123
a stejně je milujeme ![]()
nechci se rouhat, ale pořízení štěněte opravdu přirovnávám k pořízení dítěte, mění se tím zcela vše včetně denního rytmu a vždy jsem si brala i dovolenou, je to jak s miminem, první týdny a měsíce rozhodně ano.. i kdyby šlo o malého společenského psíka, tak bych trochu počkala tak do 3let věku dítěte, kdy už bude samostatnější a třeba i ve školce a bude více času na psí mimino… je to fakt náročné skloubit, jak časově, tak logisticky, tak s tím kočárem a vodítkem, jak už tu padlo…
@Lucy75 Svůj názor jsem tu už psala. ![]()
Jo my si na štěňata bereme taky dovolenou. To tedy jak na vlastní štěňata tak pořízená. ![]()
@Lucy75 A můžeš mi popsat třeba tvoji konkrétní zkušenost po příchodu se štěnětem, jak dlouho je fajn s ním být, po jaké době se naučil venčit venku, kdy se spalo v noci, po jaké době na jak dlouho byl úplně sám a ty v práci a tak? Děkuju ![]()
@Anonymní píše: Víceštěně vylučuje vždy hned, jak se vyspí.. takže jsem prvních 14dní číhala, hned po spánku ve vteřině brala na ruce, letěla s ním ven a tam chválila jak magor a dávala pamlsky za každičké vylučování
@Anonymní píše: Více
Měli jsme teď štěně. Samo doma na dýl tak po 2 měsících. Do té doby s ním někdo neustále byl, protože štěně potřebovalo aktivitu, spánek, aktivita, k tomu se několikrát denně krmí a samozřejmě venčí po každém probuzení a musíš být rychlá a trochu ho umět číst, atd… Samozřejmě se učilo zůstávat samo ale ne tak že odejdu na x hodin do práce. Učilo se odložení v klidu i v přítomnosti, atd… A pořád je to zvíře co potřebuje zaměstnat, postupně socializovat, vychovávat, atd…
Představ si malé mimino co má bdělá okna kdy se mu věnuješ a dobu spánku a jídla…
Na víc hodin, myšleno normální směnu to štěně bylo doma až po xy měsících a i tak je často na hlídání u někoho nebo je mu zařízeno že doma s ním někdo je, pokud by to mělo být výrazně déle. Stále je to štěně. Aktuálně je mu bude rok ![]()
@Lucy75 děkuju! A za jak dlouho je to tak obvykle v pohodě aby bylo samo už déle, než jen nějakou zkušební hodinku?