Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Rozhodnout se musíš sama.
Zvládnout se to dá v pohodě, jen tě uspí, o ničem nevíš a za pár hodin si tě někdo může vyzvednout a jedeš domů. Pak se z toho dospíš a je to.
V prvé řadě tě nikdo nemá právo soudit a ani odsuzovat. Je to tvoje věc! S potraty vlastní zkušenost nemám ale z okolí vím že pokud si po potratu v pořádku jdeš domů ještě ten den kdy ho podstoupíš. A co se týká porodu v prosinci mě čeká druhý a i když už mám za sebou jeden tak se bojím. To je normální věc. Hlavně se dobře rozhodni co opravdu chceš. To je to nejdůležitější. Hodně štěstí.
Zkušenost nemám, ale není určitě takový problém zvládnout to fyzicky. Je jen třeba to důkladně uvážit, aby to pro tebe nebylo psycho.
Tak rozhodnutí je jen na tobě.Pro mě osobně je dítě dar a já bych ho pryč nedala.Hlavně kolik lidí by chtělo miminko a nejde jim to.
Přeju ti ať se dobře rozhodneš ![]()
Moje máma byla na mini a popisovala to jako absolutně „pohodovej“ zákrok, navíc dneska tě z nemocnice vyhazujou co nejdřív, takže by si tě tam nechali jen kdyby byly nějaký komplikace. Neodsuzuju tě, kdybych těhu nezjistila až dlouho po termínu, kdy jsem si ještě mohla vybírat, asi bych měla tohle dilema taky. Ale přeci jen, rozmysli si to dobře. Potrat je věc nevratná. V první řadě, dokážeš s tím žít? Pokud ano, vem všechna pro a proti, ideálně si to napiš a uvidíš. Třeba to dítě prostě mělo přijít…
Ahoj,
milá Anonymko, moc hlasuji pro mimi.
Moje kamarádka byla na potratu před 5ti lety - miminko se jim tehdy také „nehodilo“ - málo peněz, malý byt,… a teď by mimi ráda, ale nejde to…Sama říká, že to byla největší chyba v jejím životě. Víš, nechci kázat, potrat i porod se přežít dají, ale je potřeba to domyslet až do konce. Jestli můžete s přítelem poskytnout tvorečkovi dost lásky, tak postýlka a něco do mističky se vždycky najde. Jestli se jen bojíš porodu, tak jsme to vydržely i my ostatní a uvidíš, že na bolest hned zapomeneš. Také jsem tomu nevěřila, moc se bála ale opravdu je to tak. Dneska mám dvě krásné děti, které miluji a za nic na světě bych je nedala. Držím Ti palečky, aby ses rozhodla správně.
![]()
Anonymní píše:
ahoj holky,
prosím potřebuji radu. Zjistila jsem že jsem těhotná(začátek 3 týdne). asi mě teď mnohé z vás ukamenují ale zvažuji že půjdu na potrat. Mimi jsme chtěli ale aspon za dva tři roky. Protože stále studuji, a chceme opravovat dům( což je nutnost). Možná by se to nějak dalo zvládnout ale už teď mám strašné nevolnosti téměř celodenní. Můžete mi holky které máte s tím zkušenost popsat miniinterrupci? jak jste to zvládali?jak to probíhalo?bydlím s rodiči a přítelem a pokud půjdu na potrat tak to rodičům ani neřeknu - jestli byl někdo z vás dýl v nemocnici než jeden den? já už mám teď nervy na dranc nevím jestli si mimi nechat nebo ne. a kdybych si ho nechala tak se strašně bojím porodu![]()
Štuclíček píše:
Ahoj,
milá Anonymko, moc hlasuji pro mimi.Moje kamarádka byla na potratu před 5ti lety - miminko se jim tehdy také „nehodilo“ - málo peněz, malý byt,… a teď by mimi ráda, ale nejde to…Sama říká, že to byla největší chyba v jejím životě. Víš, nechci kázat, potrat i porod se přežít dají, ale je potřeba to domyslet až do konce. Jestli můžete s přítelem poskytnout tvorečkovi dost lásky, tak postýlka a něco do mističky se vždycky najde. Jestli se jen bojíš porodu, tak jsme to vydržely i my ostatní a uvidíš, že na bolest hned zapomeneš. Také jsem tomu nevěřila, moc se bála ale opravdu je to tak. Dneska mám dvě krásné děti, které miluji a za nic na světě bych je nedala. Držím Ti palečky, aby ses rozhodla správně.
![]()
Moc hezky napsáno, taky hlasuji pro mimi
. Jinak ZAKLADATELKO, nejsi těhu už dýl? Počítá se to od 1. dne posl. ms, tudíž si nemyslím, že jde těhu zjistit na začátku 3.tt, já měl pozitivní test až v den vynechané ms a to jsem byla 5.tt ![]()
Ahoj,
ať se rozhodneš jakkoli, za mě jen, že při přestavbě domu a studiu se to zvládnou dá, když to zvládla kamarádka, zvládnu to i já. Předěláváme RD ve kterém bydlíme, dole už to pomalu finišujeme, ale vršek je stále před námi, studuji, znova v prvním ročníku VŠ. Přešla jsem totiž na jiný obor. Do toho manželův syn z předchozího manželství…a v dubnu čekáme naše miminko. Plánovaně podotýkám. A věřím, že to zvládnu, že pro naše děťátko bude vždy čas a vždy peníze, hromada lásky a pozornosti. Jiní z mého okolí čekali několik let na děťátko, já měla štěstí a zadařilo se za pár měsíců, ne každý to štěstí má. A tak se pořádně rozmysli, chci jen, aby jsi věděla, že jsou tací, kteří taky řeší podobnou situaci se studiem a bydlením.
Pokud se rozhodnš mimi si ponechat, gratuluju a přeju hodně sil. Pokud se rozhodněš pro potrat, přeju ti, ať to zvládneš a dočkáš se mimi až budeš připravená.
A co se týče porodu, já se taky bojím, strašně, ale zvládli to jiní a já musím taky. Už je to malé ve mě a prostě ven musí, i kdybych se zbláznit měla. Nějak to prostě dopadne.
právě že já psychiku mám pěkně podkopanou už teď. Jednak škola(výška) přítel který chce vědět na čem je ( nějak hodil rozhodnutí na mě… on chce mimi za každou cenu ale prej se podřídí…)Ještě se na mě valí že to nemůžu nikomu říct… Nevím kdybych to zjistila až když už to nejde vzít tak by to bylo jednodušší. A ještě mám strach o mimi abych Kdybych si ho nechala abych mu nějak neublížila tím stresem který teď prožívám téměř každou minutu. Prosím vás ještě doktor mi říkal že mám za dva týdny přijít na kontrolu jestli bije srdíčko - kdybych šla až za dva týdny na potrat byla by možná ještě mini nebo už klasický potrat?
Anonymní píše:
ahoj holky,
prosím potřebuji radu. Zjistila jsem že jsem těhotná(začátek 3 týdne). asi mě teď mnohé z vás ukamenují ale zvažuji že půjdu na potrat. Mimi jsme chtěli ale aspon za dva tři roky. Protože stále studuji, a chceme opravovat dům( což je nutnost). Možná by se to nějak dalo zvládnout ale už teď mám strašné nevolnosti téměř celodenní. Můžete mi holky které máte s tím zkušenost popsat miniinterrupci? jak jste to zvládali?jak to probíhalo?bydlím s rodiči a přítelem a pokud půjdu na potrat tak to rodičům ani neřeknu - jestli byl někdo z vás dýl v nemocnici než jeden den? já už mám teď nervy na dranc nevím jestli si mimi nechat nebo ne. a kdybych si ho nechala tak se strašně bojím porodu![]()
hlasuji taky pro mimčo, je to ta nejlepší věc v životě, a porodu se bát nemusíš, zas tak hrozný to není a pak když uvidíš mimčo tak vše přebolí neboj ![]()
Když jsme čekali Natálku, tak jsme akorát stavěli barák ale dělali jsme to i zárověn pro mimčo aby měla kde vyrůstat.Zkus si to ještě pořádně promyslet at pak nelituješ ![]()
Štuclíček píše:
Ahoj,
milá Anonymko, moc hlasuji pro mimi.Moje kamarádka byla na potratu před 5ti lety - miminko se jim tehdy také „nehodilo“ - málo peněz, malý byt,… a teď by mimi ráda, ale nejde to…Sama říká, že to byla největší chyba v jejím životě. Víš, nechci kázat, potrat i porod se přežít dají, ale je potřeba to domyslet až do konce. Jestli můžete s přítelem poskytnout tvorečkovi dost lásky, tak postýlka a něco do mističky se vždycky najde. Jestli se jen bojíš porodu, tak jsme to vydržely i my ostatní a uvidíš, že na bolest hned zapomeneš. Také jsem tomu nevěřila, moc se bála ale opravdu je to tak. Dneska mám dvě krásné děti, které miluji a za nic na světě bych je nedala. Držím Ti palečky, aby ses rozhodla správně.
![]()
Krásné
taky hlasuji pro miminko.My také rekonstruujeme starý dům, peněz je málo, ale lásky a štěstí máme teď plný dům ![]()
Jo a studovat vysokou jsem začala loni a pak jsem v prosinci rodila, přesto jsem ve druháku. ![]()
Ahoj,
Také jsem nedávno zjistila že jsem těhotná, s třetím dítětem… třetí jsme chtěli, ale později … a navíc otěhotněla jsem přes ochranu, a to předchozí děti splodit byl docela problém.
Otázka potratu u nás taky přišla samozřejmě k zamyšlení… chvilku jsme váhali.. ale stalo se to, a tak se miminko narodí.Doufáme, že bude všechno v pořádku, a těšíme se.
Jsi v šoku.. to přejde, vždycky to nějak dopadne.. nebudu ti řikat nedělej to, udělej jak myslíš… ale hlavně si uvědom, že se určitě budeš obviňovat.. a nebude ti z toho nejlépe.Ale neodsuzuju ženy které na interupci jdou, když je k tomu edou existenční důvody.. my se budeme muset taky hooooodně uskromnit, ale zvládnete to,musíme
miminko je opravdu dar.
PS: máme dva kluky, takže já doufám v tu vysněnou holčičku.
A tobě držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv.
Samozřejme za sebe ti napíšu, abys to promyslela a nedělala to, ale je to tvůj život.. konečné rozhodnutí je stále jen na tobě (Vás) a jinak to nebude..
ahoj holky,

prosím potřebuji radu. Zjistila jsem že jsem těhotná(začátek 3 týdne). asi mě teď mnohé z vás ukamenují ale zvažuji že půjdu na potrat. Mimi jsme chtěli ale aspon za dva tři roky. Protože stále studuji, a chceme opravovat dům( což je nutnost). Možná by se to nějak dalo zvládnout ale už teď mám strašné nevolnosti téměř celodenní. Můžete mi holky které máte s tím zkušenost popsat miniinterrupci? jak jste to zvládali?jak to probíhalo?bydlím s rodiči a přítelem a pokud půjdu na potrat tak to rodičům ani neřeknu - jestli byl někdo z vás dýl v nemocnici než jeden den? já už mám teď nervy na dranc nevím jestli si mimi nechat nebo ne. a kdybych si ho nechala tak se strašně bojím porodu