Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Já bych zašla k psychologovi třeba pomuze, poradi 🙂
Myslím si že je to tím že jste viděla tatínka, tak máte strach o své blízké, ale nejsem psycholog.
Já zase mám takové myšlenky a strach o svoje zdraví, ale já to nijak neřeším..
Hlavně nechodit k psychiatrovi to je největší zlo..
Já měla taky takové myšlenky asi rok v kuse, pak sem začala na sobě pozorovat každou bolest a začala plašit až se to dostalo do fáze úzkosti a panickych atak.. nejhorší bylo 5 měsíců kdy jsem mívala skoro každou noc strach že mi něco je, že jsem na všechno sama, nebo že se něco stane mým rodičům, každou noc a pak i každý den třes, několik měsíců motani hlavy…Do psychologa ani psychiatra jsem odmítla jít. Nakonec jsem sla na jedno sezení a prakticky mi neřekla nic noveho. teď je to asi měsíc kdy cítím obrovské zlepšení, přestala jsem se pozorovat, relaxuju, smutné písničky jsem vyměnila za veselejší, sportuji, chodím mezi lidi, večer se dívám na filmy a snažím se myslet pozitivně.. Zásadní je aby vy sama ste si v hlavně nastavila že je všechno dobré, že všechno bude dobré… Kdyby ste chtěla třeba víc poradit tak klidně si můžeme popsat jak sem se já naučila to změnit.. Ale trvalo mi to teda skoro půl roku než bylo zlepšení..nejde to hned.
![]()
Úzkostná porucha. Když to začneš léčt - kombinace psychoterapie a nejspíš i medikace, budeš mít lepší kontrolu nad úzkostí a nebude na tebe mít takový vliv.
@Anonymní píše:
Ahoj, chci se zeptat, jestli je to normální. Vždy před spaním, někdy i během dne se mi v hlavě objevují hrozné myšlenky na ty nejhorší věci, co se mi můžou stát. Třeba včera mě napadlo, že když by můj ex umřel, tak se to ani nedozvím. Pak jsem se nemohla zbavit myšlenek na jeho smrt. Dost často mě napadá, že moje mamka onemocní rakovinou. Jako by to byla jasná věc, že ji jednou onemocní. Tuhle myšlenku mám v hlavě už hrozně dlouhou dobu (můj taťka taky zemřel na rakovinu) a hrozně často když zavřu oči, vidím, jak se na kapačce na chemo, jak zvrací, a i často jak je mrtvá. Je to hrozné to tu tak i jen psát, ale hrozně se bojím smrti svých nejbliších. A tyhle myšlenky nedokážu nijak odehnat, pořád se mi vracejí. A mám i strach z vlastních myšlenek, že můžou měnit realitu a že když takhle přemýšlím, tak to vlastně přivolávám. Že myšlenky tvoří realitu. Připadám si jako blízen.
Koukej na e-mimi, až u toho usnes.
Ahoj, pořiď si knihu s názvem Brouci v hlavě. Sice je ten název podivnej, ale rozebírá přesně to, co popisuješ. Jsou k tomu i návody.
Ahoj, rekla bych, že je to OCD - obsedantně-kompulzivní porucha. Je docela častá a já ji trpím od dětství, přesně tak jak říkáš. Vždycky jsem se bála o mamku a jako malá jsem se nemohla zbavit myslenky, že umře, úplně jsem ji vedle sebe viděla mrtvou a neslo na to přestat myslet. Pomohla terapie a AD. Neboj, bude to v pořádku a časem se to zmírní.
kdyby něco, napiš SZ ![]()
Já to mám /měla. U mě se to v průběhu let stupňovalo až do kolapsu a pomohla jen léčba ( psychiatr, léky) zkus se objednat na psychiatrii, podle mě je lepší řešit to zavčas
.
Pokud by jsi si chtěla s někým popsat, tak klidně napiš.
@NeptejSe jaké léky prosím mas? A šla po nich váha nahoru? Všude pisou ze 14 dnů přijde zhoršení, dá se s tím pracovat?
Děkuji
@NeptejSe píše: Více
Mohu se zeptat jaká antidepresiva pomohla?
Ahoj, chci se zeptat, jestli je to normální. Vždy před spaním, někdy i během dne se mi v hlavě objevují hrozné myšlenky na ty nejhorší věci, co se mi můžou stát. Třeba včera mě napadlo, že když by můj ex umřel, tak se to ani nedozvím. Pak jsem se nemohla zbavit myšlenek na jeho smrt. Dost často mě napadá, že moje mamka onemocní rakovinou. Jako by to byla jasná věc, že ji jednou onemocní. Tuhle myšlenku mám v hlavě už hrozně dlouhou dobu (můj taťka taky zemřel na rakovinu) a hrozně často když zavřu oči, vidím, jak se na kapačce na chemo, jak zvrací, a i často jak je mrtvá. Je to hrozné to tu tak i jen psát, ale hrozně se bojím smrti svých nejbliších. A tyhle myšlenky nedokážu nijak odehnat, pořád se mi vracejí. A mám i strach z vlastních myšlenek, že můžou měnit realitu a že když takhle přemýšlím, tak to vlastně přivolávám. Že myšlenky tvoří realitu. Připadám si jako blízen.