Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@smile_xxx říkám jí, že se budeme muset (my všichni) o miminko hodně starat. Nelakuju narůžovo, říkám, že to bude ze začátku otrava, ale že až povyroste, budou si spolu hrát. A že i když miminko přijde, budeme ji mít stejně rádi, jako teď. Plánuju ji do péče o mimi hodně zapojovat, aby se necítila odstrčená. Ta změna chování je fakt extrémní, chápu jí, ale chová se jako spratek… S tím časem jen pro ni počítám.. no bude to asi mazec..
A počkej, až přijdeš z porodnice domů. To teprve bude šok. Starší je teď kvůli nemocnosti stáhnuta ze školky, novorozenec má buď hlad nebo ho trápí břicho (furt na prsu), nějak si to neumím zorganizovat. A to mám pomoc. Na jednu stranu jsem ráda, když je starší pryč, ale pak vidím ty smutné oči, kdy mě chce a já kvůli miminku nemůžu nebo neumím. 😭 Samozřejmě mi tečou nervy a úplně se bojím, jak to poznamená náš vztah 🤷. A to bych řekla, že to zatím zvládá celkem slušně, byť z ní ty emoce občas taky padaj.
Určitě ji neříkej budeme muset. Ona nemusí. Ona si žádné miminko neudělala. Ani nikdy nemluv špatně o sourozenci, že to bude opruz. Infikuješ ji proti němu a to ještě není na světě. Taky by se ti nelíbilo, kdyby o tobě za tvými zády takhle mluvil manžel. Přitom mít doma těhuli určitě opruz je. Spíše jí říkej, že to je super, bude miminko a bude mít parťáka na hraní. Něco v tom stylu. Ať se začne těšit. A později, když bude mimino a np budeš ho chovat a ona přijde, že chce taky, tak ji nikdy neodežeň, že teď ne protože mimino. Jde chovat i dva zároveň. Taky pomáhá se hodně věnovat staršímu, když je doma ze školky. Pak uvidíš, jak se budou mít rádi. Vůbec to nemusí být opruz
.
Začátky budou těžké, ale pro dítě je sourozenec jediné přínos a většinou kamarad na celé dětství… pokud jsou tedy rodiče rozumní a rozdělí lásku a péči mezi ne rovnoměrně. A mít 2 děti, které je většinou každé úplně jiné, je také plus pro rodiče. Takže myslete takto
![]()
@Anonymní píše: Více
Jezis proč ji rikas, ze se o miminko budete muset starat???🥺 Z toho jd ouzko i mne.
Proc ji nereknes, jak budete chodit na prochazky s kocarkem, kup ji skejt ke kocarku at se taky vozi atp.
Vzdyt ji vlastne rikas, jak desny to ted bude mit😬
@andrasteia @Capelucia četla jsem v jednom článku, že se mají zmiňovat i negativa ![]()
Upřímně, mám dvě děti, samozřejmě na sebe žárlily. Ale faktem je, že jsem žárlivost netolerovala.
Každý tady mále oprašuje to dítě a říká, že by nemělo mít žádné povinnosti a jak je to pro chudáčka změna.
Celkem se pak s tímto přístupem nedivím, že nám z nich vyrůstají neurotičtí dospělí v čím dál větší míře.
Příchod sourozence je věc, která změní životy a s těmi změnami a s povinnostmi s tím souvisejícími, se bude potýkat celá rodina, včetně brzy druhého nejmladšího dítěte. Ano i s povinnostmi včetně toho, že se pozornost a péče musí rozdělit mezi více lidí. Čím je dítě mladší, tím má menší kapacitu to chápat a tím je větší sobec. Úkolem rodiče je toho sobce, který se v každém z nás rodí, vychovat, aby byl schopen fungovat ve společnosti.
To znamená se omezit.
U malých dětí je to někdy jako chození v minovém poli.
Zakladatelko, je fajn na to dítě připravit a přistupovat k tomu s citem.
Ale nakonec jste to vy, kdo má být doma oporou a to znamená převzít na sebe odpovědnost i za ta méně příjemná rozhodnutí a nenechat dítě myslet si, že určité věci jsou akceptovatelné.
Takže chová se jako spratek a žárlí? Ano, měj na paměti velké změny, ale nepřecházej to víc, než bys to přecházela jako bez této změny.
Mě se hodně osvědčilo mít pro první návštěvu u porodnici připravený dárek pro starší dítě - že to je dárek na přivítanou od miminka. No a zbytek budeš muset nějak přetrpět. Já jsem třeba negativa nezmiňovala, ani nijak nerozmazávala. Tím buduješ negativní očekávání ještě před porodem. To mi nepřijde úplně šťastné.
Maminky, jdu si k vám pro radu. Jsem těsně před porodem s druhým dítětem a doposud jsem měla tu nejhodnější holčičku na světě (3 roky). Ale poslední cca měsíc to s ní začíná být katastrofa. Stala se strašně ufňukanou protivou, která se zdá dělá naschvály a docela dost zlobí. Přičítám to blížící se změně. Moc jí to, že bude mít sourozence, necpu. Samozřejmě to ví, občas si o tom povídáme, jaké to bude a tak, ale nechci o tom zase pořád mluvit. Je fakt, že jsem míň výkonná. Navíc je ze školky doma, protože je opět nemocná, tak se víc nudí. Je hodně bystrá a podle mě tuší, že se změna blíží. Zvlášť poslední dny - mám dojem, že začínám pomalu rodit, tak jako by jí instinkt napověděl, že už. Co mám dělat, aby jí příchod sourozence co nejmíň „ublížil“? Je mi jí i líto, jak je protivná, ale nevím, jak jí pomoct to přijmout. Bavíme se o tom, snažím se jí říkat, že jí máme rádi a že bude vždycky naše holčička a tak.. mám tu její protivnost brát jako nezbytnou součást „procesu“ a prostě to přežít? Jsem bezradná