Studium a problémy s psychikou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
@Anonymní píše:
Zdravím.Jsem studentkou medicíny a chtěla bych se poradit.
Stává se mi, že se před zkouškou vystresuju na tolik, že nejsem schopná se učit a mívám záchvaty breku.
Poprvé se mi to stalo na maturitu… Musela jsem jít dokonce v září, protože jsem nebyla schopná přijít v květnu, jak jsem se složila. Řešila jsem to s odborníkem, ale stejně se mi to stalo znovu v září… Samozřejmě jsem nějak odmaturovala a podařilo se mi i dostat na medicínu…
Ale teď je to tady znovu.. Zbývá mi poslední zkouška, začala jsem se učit brzy, a teď nastává ten problém - naučím se část učiva a začnu vyšilovat, že to nezvládnu a už do sebe nedostanu ani jednu otázku (přitom mi zbývá ještě dost času)Stává se to někomu taky? Nebo mohu mít vážnější psychický problém?
Děkuji
Ve kterem ses rocniku?
Na medicinu se vybodni. Podobne spoluzaky sem mela. Bud nedostudovali vubec nebo prerusovali a jsou z nich doktori na ho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zdravím.Jsem studentkou medicíny a chtěla bych se poradit.
Stává se mi, že se před zkouškou vystresuju na tolik, že nejsem schopná se učit a mívám záchvaty breku.
Poprvé se mi to stalo na maturitu… Musela jsem jít dokonce v září, protože jsem nebyla schopná přijít v květnu, jak jsem se složila. Řešila jsem to s odborníkem, ale stejně se mi to stalo znovu v září… Samozřejmě jsem nějak odmaturovala a podařilo se mi i dostat na medicínu…
Ale teď je to tady znovu.. Zbývá mi poslední zkouška, začala jsem se učit brzy, a teď nastává ten problém - naučím se část učiva a začnu vyšilovat, že to nezvládnu a už do sebe nedostanu ani jednu otázku (přitom mi zbývá ještě dost času)Stává se to někomu taky? Nebo mohu mít vážnější psychický problém?
Děkuji
V životě nepochopím, proč se s tou svou psychikou hlásíš na medicínu. Než bys došla do páťáku, byla bys na práškách a v Bohnicích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@hanka.br. píše:
V životě nepochopím, proč se s tou svou psychikou hlásíš na medicínu. Než bys došla do páťáku, byla bys na práškách a v Bohnicích.
Ty zakladatelku znáš?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Baba píše:
Ve kterem ses rocniku?Na medicinu se vybodni. Podobne spoluzaky sem mela. Bud nedostudovali vubec nebo prerusovali a jsou z nich doktori na ho
Chtela jsem napsat neco podobneho. Lekar je velmi psychicky narocne povolani, navic se v noci nevyspi…pracuji v kuse v daleko delsich smenach nez ostatni..akorat se ti to rozjede. Podle me jsi nezvolila dobre, zvaz to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsi úzkostná.
Nejlepší cesta jak se s tím popasovat je psychoterapie. Dřív než tě studium defintivně zmasíruje k odřezání emocí, takž se pak zhroutíš před státnicema defintivně.
Pokud se s nimi naučíš zacházet, nejen že bude snazší studium a předatestační příprava, ale hlavně pak budeš lepší doktorka.
Vono má svoje důvody, proč jsou doktoři vysoce riziková profesní skupina co se týče sebevražd a závislostí.
Jinak podobně se bude cítit spousta tvých spolužáků a kolegů.
Je naprostá volovina vzdát studium - chce se to učit sama se sebou zacházet a čelit a zvládat svůj strach. Jen teda na to nebuď sama - to nebude fungovat.
Příspěvek upraven 17.08.22 v 18:38
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@hanka.br. píše:
V životě nepochopím, proč se s tou svou psychikou hlásíš na medicínu. Než bys došla do páťáku, byla bys na práškách a v Bohnicích.
Medicina je na sest let 
. Dojit do pataku nestaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já právě měla pauzu od matury 2 roky, ale očividně to nepomohlo :/ Asi jsem měla opravdu vše konzultovat s odborníkem už dříve
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Maja3131 píše:
Já právě měla pauzu od matury 2 roky, ale očividně to nepomohlo :/ Asi jsem měla opravdu vše konzultovat s odborníkem už dříve
Zkus psychologa, to není žádná ostuda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ještě chci dodat, že ta zkouška není anatomie, tu už mám za sebou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Maja3131 píše:
Ještě chci dodat, že ta zkouška není anatomie, tu už mám za sebou
No, to je dost jedno. Skola fakt neni to nejhorsi, co te ceka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Zdravím.Jsem studentkou medicíny a chtěla bych se poradit.
Stává se mi, že se před zkouškou vystresuju na tolik, že nejsem schopná se učit a mívám záchvaty breku.
Poprvé se mi to stalo na maturitu… Musela jsem jít dokonce v září, protože jsem nebyla schopná přijít v květnu, jak jsem se složila. Řešila jsem to s odborníkem, ale stejně se mi to stalo znovu v září… Samozřejmě jsem nějak odmaturovala a podařilo se mi i dostat na medicínu…
Ale teď je to tady znovu.. Zbývá mi poslední zkouška, začala jsem se učit brzy, a teď nastává ten problém - naučím se část učiva a začnu vyšilovat, že to nezvládnu a už do sebe nedostanu ani jednu otázku (přitom mi zbývá ještě dost času)Stává se to někomu taky? Nebo mohu mít vážnější psychický problém?
Děkuji
Ahoj, měla jsem něco podobného. Na gymplu jsem tedy ještě zvládala v pohodě, ale pak u maturity (maturovala jsem z matematiky mimo jiné, což nikdo nechápal, když jdu na medicínu) a z ní jsem dostala jedinou dvojku. Pak jsem se ale složila a týden v kuse jsem brečela a ani jsem se na přijímačky neučila. Dostala jsem se i tak na všechny 3 LF v Praze.
No ale na medicíně začalo pravé peklo, já byla zvyklá mít samé jedničky a chtěla jsem to po sobě i na medicíně, takže jsem se učila asi víc, než většina spolužáků. Ano, uměla jsem všechny petity, data narození anatomů apod., nějak jsem to táhla až do 3. ročníku, ale patologie mě skolila. Sice jsem ji taky udělala za jedna a ještě s pochvalou, že jsem byla nejlepší studentka, kterou kdy tehdy pan docent zkoušel, ale co následovalo pak bych nikomu nepřála… Už před zkouškou z patologie jsem kolabovala, ráno jsem se pozvracela v tramvaji atd. Ale po té zkoušce jsem z psychiky ochrnula na nohy, měla jsem šílené panické ataky, no skončila jsem nejdřív na neurologii a pak na psychiatrii.
Přes léto po třeťáku jsem začala brát AD a chodit na terapie, ještě jsem nastoupila do čtvrťáku, ale nedodělala jsem ho už nikdy, i když jsem opakovaně rozkládala, přerušovala… ve výsledku jsem byla 23-krát hospitalizovaná na psychiatrii, léčím se už asi 15 let a pořád nejsem ok.
Proto ti doporučuju urychleně vyhledat odbornou pomoc a zvážit, jestli ti medicína stojí za ty nervy. Za mě prvák se ještě dal, ale v tom třeťáku nás hrozně psychovali i vyučující a pak jak přišla klinika od 4. ročníku, tak jsem zjistila, že to není pro mě. Já jsem typ spíše do vědy, ano, chtěla jsem pak dělat teoretický předmět nějaký, s pacienty ne, ale i tak jsem to prostě nedotáhla do konce.
Jo ještě jak píšeš o tom, že máš pocit, že se už nic nenaučíš, já si „vymyslela“, že mám „poruchu paměti“ a lítala jsem pořád po vyšetřeních, jestli s ní fakt něco nemám, přitom jsem pořád měla samé jedničky, ale prostě jsem měla pocit, že mám rozežraný mozek.
Na jaké fakultě studuješ? Jako já medicínu milovala, měli jsme fajn kruh atd., ale prostě jsem na to nebyla povaha…
Tak ti držím palce a fakt si tu školu rozmysli, abys nedopadla jako já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No mně přijde, že asi nebudeš úplně typ pro studium medicíny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lollitka Ahoj, děkuji za skvělý komentář, který mi asi hodně pomůže v rozhodování.
Jsem na fakultě v Plzni.
Kde jsi byla ty?
Rozhodovala jsem se a možná jsem měla jít na tu sestru, kam jsem se taky dostala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zdravím.
Jsem studentkou medicíny a chtěla bych se poradit.
Stává se mi, že se před zkouškou vystresuju na tolik, že nejsem schopná se učit a mívám záchvaty breku.
Poprvé se mi to stalo na maturitu… Musela jsem jít dokonce v září, protože jsem nebyla schopná přijít v květnu, jak jsem se složila. Řešila jsem to s odborníkem, ale stejně se mi to stalo znovu v září… Samozřejmě jsem nějak odmaturovala a podařilo se mi i dostat na medicínu…
Ale teď je to tady znovu.. Zbývá mi poslední zkouška, začala jsem se učit brzy, a teď nastává ten problém - naučím se část učiva a začnu vyšilovat, že to nezvládnu a už do sebe nedostanu ani jednu otázku (přitom mi zbývá ještě dost času)Stává se to někomu taky? Nebo mohu mít vážnější psychický problém?
Děkuji