Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
@kacz píše:
A to jsi to tomu nebohému dítěti řekl takhle?? Není lepší a) lépe plánovat společný čas, abys v době předání nemusel řešit, že jste vlastně ještě chtěli jít na boby, b) neventilovat to dítěti stylem, že nás jeho matka, tj. osoba, kterou to dítě miluje nejvíc na světě, děsně omezuje a že je to vlastně všechno hrozný, c) raději říct, jak se na něj máma těší a že s ní bude vařit nebo pect perníčky nebo něco podobně zábavného… nebo s ním na ty boby půjde ona, d) nepodléhat příliš nátlaku dítěte, pokud z něj časem nechceš mít rozmazlence, který s vámi všemi cvičí - v běžné rodině rozhodují o trávení času rodiče a ne děti. Když rodič řekne, že se jede např. nakoupit, tak se jede nakoupit, i když by dítě 100× radši šlo bobovat.My máme styk dohodou 3 roky a funguje to. Nutnou podmínkou je, aby rodiče drželi při sobě, navzájem chápali hodnotu toho druhého v životě dítěte a to, že dítě oba rodiče miluje. Nedávno jsme řešili, že syn u táty hodne hraje hry na počítači - vyřešili jsme to, kluk viděl, že se dokážeme domluvit a že si na nás tak snadno nepřijde, sám řekl, že už ty hry hrát nechce. Jistě, otec mohl říct (nejlépe před dítětem), že matka je kráva a ať mu nekecá do jeho výchovy. Naplnil by svá práva a uspokojil své ego, co na tom, že pro dítě by to prospěšné nebylo.
To všechno je pravda… Ale ta první věta- může a nemusí být pravda.
Pokud bych byla s dětětem na bobech, ono by tam chtělo být dál. tak v úplné rodině postupuju ásedovně - sama vyhdonotim, jestli je ten požadavek realitovatelný ( to asi vyhodnotil salus, že ano), pak si uvědomim, že jsem s partnerem domluvená, že přijdem v šest. takže zavolam. A ten mi bud řekne - jasně, v poho nebo ne. Ale ředpokládám, že bude mít nějaký důvod - mám večeři, musíme stihnout napsat úkol…
V rozvedené rodině, u nás, to funguje naprosto totožně. Pokud prostě sama vyhodnotim, že není problém dál bobovat, zavolam tátovi, řeknu mu, že bobujm a jestli je problém, že mu je hodim o půl hodiny dýl. Když to nejde, tak očekávám, že řekne proč. a ten důvod řeknu dětem, sbalíme se a jdeme. Kdyby mi řekl - prostě proto, že v rozsudku je 18…, tak řeknu, musíme končit, táta vás už chce, protože trvá na tom, jak je to v dohodě. Kdyby řekl - už je přivez podle dohody, mě se po nich stýská, tak jim to přetlumočim. ![]()
@Lama Lama píše:
To všechno je pravda… Ale ta první věta- může a nemusí být pravda.
Pokud bych byla s dětětem na bobech, ono by tam chtělo být dál. tak v úplné rodině postupuju ásedovně - sama vyhdonotim, jestli je ten požadavek realitovatelný ( to asi vyhodnotil salus, že ano), pak si uvědomim, že jsem s partnerem domluvená, že přijdem v šest. takže zavolam. A ten mi bud řekne - jasně, v poho nebo ne. Ale ředpokládám, že bude mít nějaký důvod - mám večeři, musíme stihnout napsat úkol…
V rozvedené rodině, u nás, to funguje naprosto totožně. Pokud prostě sama vyhodnotim, že není problém dál bobovat, zavolam tátovi, řeknu mu, že bobujm a jestli je problém, že mu je hodim o půl hodiny dýl. Když to nejde, tak očekávám, že řekne proč. a ten důvod řeknu dětem, sbalíme se a jdeme. Kdyby mi řekl - prostě proto, že v rozsudku je 18…, tak řeknu, musíme končit, táta vás už chce, protože trvá na tom, jak je to v dohodě. Kdyby řekl - už je přivez podle dohody, mě se po nich stýská, tak jim to přetlumočim.
Přesně tak, dvouletákovi jsem to neřekl takto. Ale celé ukončení víkendu na horách bylo právě z důvodu „předání“.
Nicméně, vše špatné je pro něco dobré a následný konflikt ohledně času předání (který ona chtěla zbytečně brzy) vyústil v nový čas (pozdější), obecně.
Je hrozně na palici muset postupovat po takto malých krůčcích a taktizovat ![]()
@Lama Lama chápu, na druhou stranu otec má děti jen občas, v té době se jim může naplno věnovat, nemusí v té době řešit provozní věci (může si dopředu navařit do zásoby atd. a jiné věci vyřešit jindy)… Takže teoreticky s nimi může celý víkend nedělat nic jiného než bobovat.
Otec v úplné rodině v sobotu spí do 10, pak jde posekat zahradu nebo čumí do blba, pak se jede nakoupit, vzpomeneme si, že jsme nezaplatili pojistku nebo daň z nemovitosti nebo neudělali něco jiného, na co nebyl přes týden čas… A odpoledne se jde na dvě hodiny bobovat.
Nevím, jestli jsem to vyjádřila jasně, já bych šla jako první cestou lepšího plánování. Matka mohla mít v plánu jít s dětmi třeba do kina… Takže jí tatínek zavolá, že by chtěli ještě bobovat, matka řekne ne, protože má taky připravený program, dítě řve, protože už dostalo signál, že by mohlo dál bobovat a nakonec z toho nic není, otec je naštvanej, dítě přijede domu a ani to kino si nakonec neužije - a to celé proč?? Otec přece dopředu věděl, kolik času má. Dohoda na delším předání může proběhnout pro příště.
@kacz píše:
@Lama Lama chápu, na druhou stranu otec má děti jen občas, v té době se jim může naplno věnovat, nemusí v té době řešit provozní věci (může si dopředu navařit do zásoby atd. a jiné věci vyřešit jindy)… Takže teoreticky s nimi může celý víkend nedělat nic jiného než bobovat.
Otec v úplné rodině v sobotu spí do 10, pak jde posekat zahradu nebo čumí do blba, pak se jede nakoupit, vzpomeneme si, že jsme nezaplatili pojistku nebo daň z nemovitosti nebo neudělali něco jiného, na co nebyl přes týden čas… A odpoledne se jde na dvě hodiny bobovat.
Nevím, jestli jsem to vyjádřila jasně, já bych šla jako první cestou lepšího plánování. Matka mohla mít v plánu jít s dětmi třeba do kina… Takže jí tatínek zavolá, že by chtěli ještě bobovat, matka řekne ne, protože má taky připravený program, dítě řve, protože už dostalo signál, že by mohlo dál bobovat a nakonec z toho nic není, otec je naštvanej, dítě přijede domu a ani to kino si nakonec neužije - a to celé proč?? Otec přece dopředu věděl, kolik času má. Dohoda na delším předání může proběhnout pro příště.
U nás ani u sauluse nemá otec děti jen občas. ![]()
Asi máme každá jinou představu o normální úplné rodině. Já bych si děti s chlapem, co vstane v deset, zacvaká pojistky a čumí do blba, nepořídila. ![]()
A ano, jistě je to o plánování a fakt to může být o zklamání dětí. mělo by se to komunikovat mimo ně. Zoč pravda, v případě akutní potřeby dítěte protáhnout bobování moc nejde.
Mě spíš šlo fakt o situaci, kdy dítě může jet na prodloužený víkend s tátou lyžovat, ale má styk jen pátek 18 - ne 18, což jde do zahraničí třeba blbě. Nebo je děsnej voser ty nedělní návraty na 18. ![]()
Dohoda na delším předání může proběhnout pro příště.
jo, pokud jde, tak mi to přijde v cajku. Ale mě serou ty matky, co prostě nedaj ani hodinu navíc. A vždycky pro to maj nějaký vyšší cíl.
@Lama Lama píše:
jo, pokud jde, tak mi to přijde v cajku. Ale mě serou ty matky, co prostě nedaj ani hodinu navíc. A vždycky pro to maj nějaký vyšší cíl.
Je to vše o komunikaci. Také jsem měl připraven úžasný program pro děti na Mikuláše a bylo mi sděleno, že mám smůlu. Tak jsem se naivně zeptal, co tedy má připravena ona a odpovědí bylo „že mi po tom nic není, že to je její čas a žije si svůj život“. No nakonec neměla program žádný, ale o to přeci nejde ne? Je to „můj čas“ tak se ho budu držet zuby nehty..
Já naopak preferuji zájem dětí, takže jsem jí „daroval“ dva dny ze svého, aby mohla jet s dětmi na hory.
A pro Střídavkáře
: a ono to člověče takto lze. Následně zase ona ustoupila a pojedu v „jejím čase“ na hory s dětmi sám. Ale je to o té komunikaci.. Trvá to, hrany se musí otupit, ale jde to.
@Lama Lama já o víkendu taky někdy vstanu v 10 a čumím do blba, protože já teda nedokážu jet 24/7 na 100 %. Na totéž má jistě právo i otec. A pokud má dítě dva rodiče, tak je asi jasné, že každý z nich má spoustu času, kdy s dětmi není. Čili já spím do 10 v době, kdy tu syn není. Kdybych s ním byla pořád, tak spím do 10 v jeho přítomnosti. Mí rodiče o víkendu taky vyspávali a nevěnovali se nám nonstop a přežili jsme to. To je jenom mor dnešní doby, stát děckám pořád za zadkem a vymýšlet pořád nějaký program.
Náš tatínek si to v práci zařídil tak, že si pátky bere náhradní volno a se synem je od čtvrtka večer do neděle večer. Čili má času pro prodloužený víkend habaděj. Ono není třeba hledat ústupky pořád jen na straně matky…
@kacz píše:
@Lama Lama já o víkendu taky někdy vstanu v 10 a čumím do blba, protože já teda nedokážu jet 24/7 na 100 %. Na totéž má jistě právo i otec. A pokud má dítě dva rodiče, tak je asi jasné, že každý z nich má spoustu času, kdy s dětmi není. Čili já spím do 10 v době, kdy tu syn není. Kdybych s ním byla pořád, tak spím do 10 v jeho přítomnosti. Mí rodiče o víkendu taky vyspávali a nevěnovali se nám nonstop a přežili jsme to. To je jenom mor dnešní doby, stát děckám pořád za zadkem a vymýšlet pořád nějaký program.Náš tatínek si to v práci zařídil tak, že si pátky bere náhradní volno a se synem je od čtvrtka večer do neděle večer. Čili má času pro prodloužený víkend habaděj. Ono není třeba hledat ústupky pořád jen na straně matky…
no, to samo ne.
A kdyby přišel s tím, že dítě by omluvil jedno pondělí a vrátili by se z hor až v pondělí večer, tak by to u tebe prošlo? O to mi jde. O bobování fakt ne.
Kdyby chtěl vzít dítě do divadla, alee lístky by byly na mikulášské přestavení jen v úte
rý. prošlo by to, kdyby jsi nic neměla?…
A myslím i obráceně. Kdyby ty jsi po něm chtěla prohodit víkend nebo kdyby jsi mu děti předala až v sobotu ránno po návratu z týdení dovolené?
Tak já popravdě ani nevím, jak my máme určený kontakt
Rozváděli jsme se dohodou, děti jsou v mojí péči, nepsaná dohoda je u taťky minimálně obvíkend. A to mu hlídám, aby to neflákal, ale prostě to funguje na dohodě, když se do toho víkendu trefí nějaká velká akce na mé straně, nebo zase má něco on, tak se prostě domluvíme, jak se to popřehazuje a kdy si to spolu vynahradí. U nás je to jednodušší (
) v tom, že ex do toho styku není nijak žhavý, v létě třeba jel na dovolenou bez dětí, což mu požralo 2 víkendy, takže se ve výsledku neviděli měsíc a bylo mu to fuk. Zezačátku jsem dělala spíš dusno já, neměla jsem ten rozchod v sobě dořešený, děti taky ne a měla jsem jim to co nejvíc vyhlazovat, do toho jsem ho musela natlačit, aby si děti vyzvedl už v pátek večer nebo naopak aby je zas vrátil dřív než v neděli po 10, když pak mají vstávat do školy. Po 2 letech už to je nějak zažité, já vím, co od něj nečekat
, on ví, že mi jde o to, aby si s ním děti nějaký vztah udržely a netrápily se tím.
Držím palce @Saulus, ať se to taky časem utřepe, začnete si předávkově věřit, a tyhle náročné situace pak už nebudou.
@Lama Lama my máme na Googlu sdílený kalendář. Tam zapisujeme s dostatečným předstihem program - ať už s dítětem, nebo náš individuální. A toho se držíme, jak je to tam napsané. Případné nejasnosti řešíme včas. Prodloužený víkend na horách bychom určitě neřešili stylem „zavolám v neděli večer, že přijedeme v pondělí“, ale řešili bychom to minimálně týden dopředu. Já bych synovi připravila věci na hory, které má u mě, řekli bychom si, že třeba přijedou později atd. Zavolat, že dítě nepřivezu, když jsme byli domluveni, že má do hodiny přijet - to podle mě není přístup, který by posiloval vzájemnou důvěru. Nikdy to u nás neproběhlo a doufám, že ani neproběhne.
@kacz píše:
@Lama Lama my máme na Googlu sdílený kalendář. Tam zapisujeme s dostatečným předstihem program - ať už s dítětem, nebo náš individuální. A toho se držíme, jak je to tam napsané. Případné nejasnosti řešíme včas. Prodloužený víkend na horách bychom určitě neřešili stylem „zavolám v neděli večer, že přijedeme v pondělí“, ale řešili bychom to minimálně týden dopředu. Já bych synovi připravila věci na hory, které má u mě, řekli bychom si, že třeba přijedou později atd. Zavolat, že dítě nepřivezu, když jsme byli domluveni, že má do hodiny přijet - to podle mě není přístup, který by posiloval vzájemnou důvěru. Nikdy to u nás neproběhlo a doufám, že ani neproběhne.
no, jasně. Já bohužel znám případy, kdy prostě ani s půlročním předstihem to neprojde. A to protě nikdy nepochopim.
![]()
U nás to teda probíhá i na poslední chvíli, ale my jsme v tomdle salámisti, měnili jsme plány na podlední chvíli oba vždycky. Ale rozumim, že to není pro každého.
@Saulus jinak souhlas, je to o novém vybudování důvěry, neházet si klacky pod nohy, on se to obvykle ( bohužel ne vždy) utřepe.
U nás je dobrý, že ani jeden nemáme pocit, že máme času s dětma málo. sice jen polovinu času, ale za to téměř každý den děti oba vidíme. Když je mám víc, vymyslím si s nima program ráda, a naopak, i bez nich si zábavu najdu. Takže nějaký dn sem tam neřešíme ani jeden. Řeší to spíš děti, nejprve nám to počítal starší, i toho už to opustilo, nějak ta touha po absolutní spravedlnosti ted dolehla na mladší
@Lama Lama pro mě to moc není, já bych nechápala, proč něco řešíme v neděli večer, když jsme to mohli vyřešit v pátek nebo dřív. A asi bych taky trvala na původní dohodě - čistě proto, že jak se v tom jednou začne dělat bordel, tak se to velmi obtížně napravuje zpátky a jsou s tím spojené konflikty
@kacz píše:
@Lama Lama pro mě to moc není, já bych nechápala, proč něco řešíme v neděli večer, když jsme to mohli vyřešit v pátek nebo dřív.
protože to prostě vyplynulo ze situace.
člověk neodhadne počasí, svoje síly, náladu mužstva…
@Lama Lama no dobře, ale to se dá předvídat, ne? To je trochu problém tatínka, že to neodhadl, ne? Kvůli tomu já nemusím dřepět doma s hotovou večeří pro dítě, když jsem mohla jít s přítelem do kina nebo s kámoškou na víno… Zavání mi to nulovým respektem k plánům druhého rodiče.
Pak se nedivím, když rodič svoje původní děti tzv. „hodí přes palubu“ a pořídí si novou rodinu s novým partnerem. Protože nevědět, kdy děti přijedou nebo nepřijedou, co tatínek /maminka zase vymyslí oproti původní dohodě, kdy a s čím zavolá, s jakým „problémem“ zase přijede, co se mohl dávno řešit - to by mě teda nebavilo a chtěla bych si svou potřebu rodiny realizovat znovu a lépe.
A take to neni to same jako „jen kdyz se to matce hodi a schvali to“