Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ja nevim jestli si to zbytecne nekomplikujes. Proc mu nutis co nechce? Je stastny na houpacce, tak ho na ni ber. Pout, zoo je pro dvoulety dite nesmysl a pro rodice leda tak strasnej trest, kolikrat i pro ostatni navstevniky. Myslim ze to ze uvidi slona az za rok jeho vyvoj nijak nezpomali. Ji, spi, ma zpusob jak ukazat co chce. Nedelala bych si stres navic, abych mu cpala nejake svoje predstavy o tom, co ma chtit a ma se mu libit. Kolektiv absolutne takto male dite nemuze ocenit. A chapat stridani uz vubec ne
Mně to nepřijde nijak tragické, jinak pokud jde o ty hračky. Oni jsou často od tří let ne proto, že by byly tak nevhodné, ale proto, že pro mladší potřebují přísnější povolení, což je logicky dražší. Já dětem vždy kupovala hračky pro větší děti a zkoušela, co zaujme a co zvládnout. Ono pokud jim člověk nedá něco, co je těžší zvládnout, tak je vlastně moc nerozvíjí.
Trénovala bych jemnou motoriku, ona hodně souvisí s mluvením. taky zkuste co nejvíc chodit mezi lidi nebo dítě nechávat s jiným člověkem, on mu nebude tak rozumět a dítě bude nuceno víc komunikovat.
Mě to přijde na dvouleté dítě ok.
Jinak k těm hráčkám. Našim klukům je rok a hraček mají minimum od narození a od roka. Převážná většina je od 1,5r,2r a 3r… Vždy jen kontroluji, že jsou dostatečně veliké, aby se nimi neudusili. ![]()
U dvouletého kluka je pomalejší vývoj řeči ještě v normě.
Ta dráždivost - tedy pláč a vztek je v tuhle chvíli jeho jedinný způsob jak zvládá komunikovat, no - až dozraje mozek k tomu, aby začal mluvit, bude to lepší.
Potřebuješ vydržet a chodit hodně ven a nechat ho pohybovat (hrubá motorika pomáhá se zráním nervovoé soustavy) se co nejrůznějšími způsoby a najít něco co by ho bavilo na rozvoj jemné motoriku (taktéž to pomáhá s dozráváním nerovové soustavy).
Můj syn ve dvou letech mluvil maximálně dvouslovně. Když jsem nechápala, co chce, ukázal mi to nebo třeba nalistoval v knize. Řeč se u něho začala rozvíjet kolem 2,5 let. Ve třech letech měl už pěknou slovní zásobu, ale výslovnost byla hrůza. Měl své rituály, neměl rád nové věci. Rovnal auta do řady. Kolem dvou let si sám moc nehrál, potřeboval moji asistenci. Což je asi normální. Byl také dost plačtivý. Už od malička. Dnes je z něj zdravý pubertální kluk, který se výborně učí, má neuvěřitelnou slovní zásobu a mluví precizně. Pořád mu zůstalo to, že některé novoty příliš nemusí. Potřebuje ideálně to svoje, na co je zvyklý. Pokud to ale nemá, vždy se s tím popasuje. Myslím, že na obavy je příliš brzy. Je to prťous, který potřebuje objevovat svět a cítit podporu od své mámy. Mít v ní jistotu a bezpečí. Zbytek časem přijde sám. To, že se vzteká, je v tomhle věku přirozené. O vztekajicich dětech bych mohla sepsat román. Jasně, je to často o nervy, ale věř tomu, že na tohle období budeš jednou ráda vzpomínat ![]()
Na popisu chlapečka nevidím nic zvláštního nebo alarmujícího. Je asi trošku citlivější, ale přijde mi, že je všechno v normě. Vždyť jsou mu jen 2 roky… Nebrala bych ho cíleně někam, kde bude opravdu jen brečet. Brala bych ho ráno na ty houpačky, necpala bych ho cíleně do skupiny dětí, když ho to stresuje. Moje děti v tomto období měly různé strachy a všechno to časem přešlo, i když jsem je v ničem cíleně netrénovala. Prostě dozrála nervová soustava. To, že utíká, neposlouchá, to je také fáze. Chodila bych tam, kde je bezpečno. A kde není, vzala bych ho za ruku/do náruče/ do kočáru. Jinak já jsem svoje utíkací děti naučila (právě v době, kdy s nimi nebyla řeč a všude zdrhaly), že jsme si na louce nacvičili takovou legrácku: rozpřáhneš náruč, zavoláš na dítě a ono se rozeběhne k tobě, ty ho zvedneš a vyhodíš do vzduchu/pomuchluješ/opusinkuješ. A pak jsem to použila ve chvíli, kdy mi začalo zdrhat třeba k silnici, kdy jsem ho neuhlídala a věděla jsem, že včas nedoběhnu. Nebo ostentativně chtělo jít na druhou stranu a mně se nechtělo jít rovnou do lovení dítěte a tahat ho za velkého řevu někam. Zvedla jsem ruce, nadšeně na něj zavolala a to zabralo vždycky. Okamžitá otočka a dítě bylo zachráněno. Pak jsme to udělali ještě jednou a dál už stačilo třeba jen popobíhat a dítě mě honilo, dokud ho blbá nálada nepřešla. Pro takové nouzové situace fakt doporučuji. Zvlášť pro dítě, na které poplašený nebo rozčílený hlas matky, neplatí. Ber všechno to, cos tu napsala, jako přechodnou fázi, nedělej si z toho hlavu, ukazuj mu svět okolo, ale jen v mezích, které on snese.
Limit na ukazovani je 18 mesicu, takze by uz ukazovat mel. Jen maloktere dite ukazovani uplne vynecha. Na neco uz by si taky hrat mel. Hracky k tomu nepotrebuje. Staci treba, ze vezme klacek a telefonuje s nim nebo jako vari. Kdyz vis, ze ma nekde problem, tak tam proste nelezte. Naopak, co ho bavi, tak at dela.
Syn má 2,5 a mluví ve slabikach. Ham, ba, má, ee, zvuky zvířat občas bac. Nic víc. S Dr jsme řešily. Já si říkám má dvě tempo. Jinak je šikovný, ukáže, co chce, pozná vše, má skvělou paměť. I dva týdny zpět si pamatuje situace. Manuálně taky, s manželem složí polici atd… Mluvit někdo začne.
Prijde mi vse primerene k veku a mluva u nekterych kluku je pomalejsi, prvni syn mi nemluvil do 3 let skoro vubec, ted je mu 7 a hovoří plynne dvema jazyky a nezavre pusu.
chce svuj cas, vztekani je v obdobi 2-3let opravdu nejtezsi, ale je to obdobi vzdoru a je dulezity, ze si tim kazdy dite projde. Kdyby se nevztekal, naopak je neco v neporadku.
chce to pevne nervy, spise ignorovat, nedelat mu divaka a předcházet problemum, co to vyvolavaji.
Casem se vse zlepsi ![]()
Hezký den. Syn měl teď dva roky. Nemluví.. jen základy. Máma, ham, mňam, ne. Zatím neukazuje. Když něco chce, dovede nás k tomu nebo se na tu věc divá a pak na nás. Oční kontakt má perfektní. Nehraje si třeba s autem… Nehraje si jako na „něco“. Ale jak koukám většinou jsou tyhle hračky až od 3let. Žádné rituály nemá. Spí hezky, jídlo s ní také všechno.
Největší problém je - Všude brečí… skoro nic se mu nelíbí. Nemůžeme s ním jít do herničky, na pouť do zoo a na hřiště kde je pár děti, protože chce pouze na houpačku. Nechápe, že se děti chtějí na ní střídat. Takže tam chodíme pouze ráno, když tam nikdo není. Už nevím jak dál.
venku jde za ruku a nebo jen běží, kam se mu chce. Když není po jeho, vzteká se. už nemůžu.