Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náš 7letý syn nezapadá do kolektivu - jak mu pomoci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
14.8.26 14:18
- Citovat
- Upravit
14.8.26 14:19
@Maminanamatersky píše: Více
tomu já rozumím, spíš bych to snám probrala, jako že se nezačíná, ale pokud na něj někdo zautočí, tak je správné se bránit…ne vyvolávat rvačky atd., ale pouze pokud to nejde jinak, se bránit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 14:21
@Anonymní píše: Více
jj, u nás to bylo ve školce…dcerku tam jeden fackoval a učitelka razila teorii „přece se nežaluje“, tak mlčela, nebránila se…ted na druhém stupni je to už lepší, ale táhlo se to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.26 14:29
@Keyllah u nás ho načapala jiná učitelka a nebyl čas, ztrácet čas, v této třídě se řeší šikana, takže nulová tolerance, že to bylo v sebeobraně a syn byl oběť už nikdo neřešil.
Co je na gymplu, máme klid.
- Citovat
- Upravit
14.8.26 14:36
@Anonymní píše: Více
Já bych mu řekla, že je v pořádku mít jiné zájmy než vrstevníci. Když projeví trochu snahy porozumět svému okolí, možná se dostane pochopení i jemu. Měnit se nemusí. Ale nesmí dávat najevo, že jeho zájmy jsou ty pravé a výjimečné a ti, co se zajímají jen o běžné věci, jsou tak trochu něco podřadného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 14:57
@Anonymní píše: Více
„Je správné řešení takovému dítěti říct, že ho nebude spolecnost brát, dokud se nezmění?“ Nic takového dítěti samozřejmě říkat nemáš - nevím, proč mi to podsouváš.
Nalezení a pojmenování problému je pouze první krok, nikoli řešení - bez něj to ale nejde.
Teprve až se zjistí, s čím přesně má tenhle konkrétní chlapec mezi třídním kolektivem problém, jak se chová, reaguje apod., dá se přemýšlet, jak se k tomu postavit. Jestli se něco dá nějak změnit, naučit, natrénovat, jestli pomůže změna kolektivu, jestli o něco takového chlapec sám vůbec stojí (často se stane, že kde soucitná maminka vidí problém, dítě spokojeně funguje) atd. atd.
Utéct rovnou, to je samozřejmě nejjednodušší… je to ale krátkozraké a ne vždycky správné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.26 15:00
@BohunkaP nám se to stalo, že jsme se dozvěděli, co dělá a je to špatně a musí se zmenit. Takže jsme našli kolektiv, kde „problémy“, které viděla škola, nevadily.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.8.26 15:54
Možná by jste se mohli zaměřit na ten sport. Ono třeba nějaký bojový sport má své zásady a zároveň je to taková osobní zbraň. Určitě by posměváčci nečekali, že by se uměl bránit. Občas stačí ukázat, že umí něco víc než ostatní.
- Citovat
- Upravit
14.8.26 15:55
Ten můj byl taky dlouho sám. Ve školce jsem mu kamarády musela hledat já. V první a druhé třídě si z něj děti dělaly legraci, ale nikdy ho nikdo nebil. On není typ, co by se pral nebo někoho praštil zpátky. Ve třetí třídě si našel dva kamarády a od té doby jsou všichni tři nejlepší kamarádi. Teď jde do páté třídy. Je stydlivý a sport mu moc nejde, no a co. Radši si čte nebo hraje na počítači. Nemusí mít kamarádů hodně. Důležité je, aby měl jednoho nebo dva, se kterými je mu dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 17:45
1. Na tom kole by som si to rad s nim skusil, ak sa este po 30km dokaze drzat so mnou v 7 rokoch tak mu bez problemov zaistim miesto v UAE, alebo ak by mal zaujem este viem vybavis Vismu a Unibet.
2. Nechapem tvojej potrebe ho prerabat ked sama vies ake to je takto zit. Ty si mala rada ludi ktory sa snazili ta prerobit? Som si isty ze tvoja odpoved je nie, tak preco to robis jemu? Nemas ho rada? Mala by si ho naopak podporovat nie mu hadzat polena pod nohy… „plánu ho vyslat“ - ma normalne striaslo, ak bude suhlasit tak samozrejme ze skaut je super, ale preboha nemozes ho vyslet bez jeho suhlasu.
Poviem ti par veci ako by som postupoval (introvert a moje pozorovania a skusenosti):
A. Dal by som mu maximalny priestor na rozvoj v oblastiach ktore ho bavia a ktore chce, ja viem ze ma iba 7 rokov ale pracovat v niecom co ho bavi robi zivot o tolko lepsim ze sa to tazko popisuje…
B. Za ziadnych okolnosti by som ho nepreucal na extroverta
C. Nikdy by som nepouzival prirovnania ze ‚Jozko‘ ma 5 kamaratov tak si nejakeho najdi aj ty - vzdy mi okamzite v hlave naskocilo ze ked Jozka prejde auto tak ja musim pod to auto skocit tiez alebo ako? Mimochodom mam jedineho kamarata od jasliciek a som s tymto stavom maximalne spokojny…
D. Do buducnosti sa mu bude velmi hodit ked mu das zaklady divadla. To mu pomoze prezit tazke obdobia v praci a podobne… Ja som tiez zakaznikovy nemohol povedat ze je imbecil… Prisiel som do prace, odohral 8h divadla a siel spokojny domov - dolezite je ze nielen ja, ale aj zakaznik! Prave preto ze spolocnost nedokaze akceptovat ludi taky aky su, vyzaduje nejake ‚spolocenske standardy‘ a vtedy je dolezite to divadlo, vzdy som si hovoril ze to iba hram a to predsa dokaze kazdy!
E. Ty sa musis naucit ako PRVA ho akceptovat taky aky je, to je tiez nejaky proces a zaberie to cas aj usilie (pre teba).
Mozno si este na nieco spomeniem.
Ja som tu o sebe uz nieco popisal, som velky introvert a zije sa mi nakoniec dobre (vdaka divadlu), niekde som tu pisal nieco o sebe tak ak chces hladaj ak nie tak sa pytaj.
PS: To divadlo moze byt rozporuplna myslienka, ale podla mna je stale lepsie naucit sa hrat divadlo nez sa snazit ‚preprogramovat‘ mozog - z toho by mohlo jednemu aj sibnut a predsa nechcem (ani on urcite nechce) skoncit v blazinci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 19:51
Mě zas překvapuje, jak někdo z pár dovedností, které umí každé druhé dítě udělat sportovně nadaného 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 20:05
Ona je vždycky otázka, co je vrozená povaha a co se děti naučily od svých rodičů. Je prostě po vás. A nebude to jen tím, že se s tím narodil, ale že jste ho to prostě vlastním příkladem naučili. Třeba to, že kluci se neperou. S tím přesvědčením se nerodíme, to se učíme. Je to morálně správně? Určitě. Je to pro něj v tomhle věku výhodné? Ani trochu… Ale je to špatně, že je takový, jaký je? Není. Jasně, že ne. Ani s vámi nikdy nebylo nic špatně. O tom to vůbec není… Je to jen o tom, že jsou určité vlastnosti a povahy společensky preferovanější, než jiné. Dětský kolektiv je na nic v tom, že se v něm preferuje stejnost a zapadnutí. Kdokoliv, kdo vybočuje, bude na okraji. V dospělosti už ale máme obvykle raději individualitu a tolik nám nezáleží na tom zapadnout. Proto si tyhle v dětství nepopulární typy najdou přátele později… Myslím, že pokud ho nechcete tlačit do toho, aby byl někým jiným, než je, tak mu nemáte jak pomoc. Můžete mu jenom vysvětlit, jak jste to měla vy a že časem lidé uvidí, co je na něm skvělé a rozhodně si najde ty, se kterými vytvoří pevná vztahová pouta… Všechny děti nemůžou být oblíbené. Nejde zařídit, aby syn byl oblíbený, protože nejde ostatním dětem vnucovat, co si o něm mají myslet a jak ho mají brát…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 20:34
@Anonymní píše: Víceže nevěděl, o čem s nimi má mluvit..
zkuste trénovat tohle
, někdy prostě musíš projevit zájem o druhé aby tě vnímali. Dát jim najevo že je posloucháš a zajímají tě. Mně taky občas nebaví vymýšlet společné téma v práci, jen aby řeč nestála..Nemusí se celý měnit, je to jen umění naslouchat. Skoro všechny děti jsou na toto malé, a přesvědčené o vlastní důležitosti, ale zkus poprosit kamarádku jestli by ti nenaznačila co se dá zlepšit na tvém dítěti.
My máme tyhle spory se segrou, kdy ona se diví proč je její děti jsou na okraji kolektivu, a já jí říkám, hele tady by jste mohli ubrat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.26 20:50
@Ochluplepsi to se jim nelíbilo, že mlčí a nemluví, prý musí s dětmi mluvit. On měl témat spoustu, uměl naslouchat, ale neuměl správně reagovat a nejlepší byla rada, ať mu pustíme YouTube, ať má téma, tak si tam našel videa o vzniku vesmíru a velikosti planet.
Nám pomohla změna školy. Teď už je v pubertě, má svůj okruh lidí, nikdy nebude oblíbený a ve středu dění, ale nestojí mimo kolektiv.
- Citovat
- Upravit
14.8.26 21:03
Můj starší syn byl stejný - po škole stále zalezlý doma, zahrabaný v legu, později v minecraftu.. asi dva roky chodil na veslování, ale pak jsme to po dlouhých bojích vzdali, protože byl absolutně nesoutěživý, celé to pak nemělo smysl a trápil se tam.. Introvert, tichý, spíš ustrašený, nemá rád změny, překvapení..
Dnes je mu skoro 17, chodí na jazykový sedmiletý gympl, dojíždí z dědiny do města a má tam super partu 5 kamarádů (spolužáků). Chodí s nimi ven.. Klidně po škole přijede domů a za hodinu zase jede zpátky.. stal se z něho společenský tvor. Dokonce se těší do tanečních. S věkem nabral zkušenosti, jistotu v cizím prostředí i mezi cizími lidmi, otrkal se, získal sebevědomí. Tak budu držet pěsti, aby se to i u vás časem změnilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
@BohunkaP podle mých zkušeností je sice super umět problém pojmenovat, ale stejně ho to nevyřeší. Ve třídě staršího syna se snažili všichni. Měli tam psychology, sociální pedagožky z různých neziskovek, metodik prevence u nich měl nekolik naslechu… Přesně ti můžu pojmenovat problémy, které podle všech měl, třeba byl moc hodný, moc tichý, neuměl se prodat, neuměl s dětmi mluvit. On mi sám řekl, že nevěděl, o čem s nimi má mluvit, kluci řešili fotbal, youtubery a on řešil věci, které nechápu ani já.
Je správné řešení takovému dítěti říct, že ho nebude spolecnost brát, dokud se nezmění? Tím mu vlastně posíláme signál, že je špatný. Navíc v jednom kolektivu fungovat nemusí, ale ve vedlejší třídě by to šlo.
Za mě je nejlepší zkusit najít kolektiv, kde zapadne. U nás ve škole třeba funguje kroužek pro nadané děti, tam se podobné děti mají šanci seznámit. U synovce mají něco podobného, takže bych se ptala i ve škole, nebo třeba v DDM.