Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náš 7letý syn nezapadá do kolektivu - jak mu pomoci?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
14.8.26 12:17
Syn nezapadá do kolektivu
Mám sedmiletého kluka. Je ohromně sportovně nadaný, od pěti let skvěle lyžuje, bruslí, potápí se, ujede na kole třicet kilometrů a nikdo dospělý mu nestačí.. Vydrží si půl dne stavět důmyslné stavby z lega nebo prohlížet encyklopedie o vesmíru. Neublížil by ani mouše. Někde mu příroda nadělila, někde bohužel tak moc ne. Asi jako každému z nás.
Není soutěživý. Je introvertní, je rád sám. Je přemýšlivý, pořád nad něčím dumá. Ve škole se učí dobře, ale je spíš pomalejší, neaktivní. Nemá orientační smysl. Když ho učitelka pro něco pošle, tak to většinou nenajde.. Je hodně zásadový. Radši si nechá ubližovat, než by se popral. Protože kluci se přece neperou. Už ve školce ho šikanovali. Vedoucí z letního tábora si o něm vykládali jako o tom divném mimoňovi. Mysleli si, že to neslyším. To mi hodně ublížilo.
Jako má být po kom. My s manželem taky nejsme zrovna za každých okolností zábavní extroverti a celé dětství jsem byla,,divná". A hodně jsem se tím trápila. Přátele jsem si našla až v dospělosti. Tak já nevím, každý jsme nějaký, ne? Občas bych mu chtěla nějak pomoct, ale nevím jak. S vrozenou povahou se něco dělá dost těžko. Já bych ráda, kdyby se lidi naučili ostatní přijímat takový, jaký jsou…Nic, jenom takové povzdechnutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.8.26 12:45
Asi bych jako první odbourala zásadu: „kluci se neperou“ 
ale bránit by se mohli, ne? tak nějak bych to se synem komunikovala, vždyť se nenechá zranit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 12:51
A ten sport nejde, aby tam zažil úspěch?
Mám taky jiného syna. Nejde mu sociální prostředí, taky tam působí divně, navíc mu není rozumět a je zájmy lehce jinde než vrstevníci.
Má tedy několik diagnóz, takže tam je to jasné, ale je velmi šikovný na sport.
Takže tam zažívá úspěch a je to prostředí kde není potřeba mnoho věcí okolo a i jako mimoně ho ostatní berou. A chtělo to najít trenéry, kteří ho berou jaký je a zvládají to.
Zažila jsem to už u staršího dítěte, které má stále nějaké věci jinak i v dospělosti, ale dalo se… A je tam kde je. 
Jinak tu šikanu bych tedy řešila určitě. Víte důvod, řešili jste to s oborníky, to bych po zkušenostech s jiným vlastním dítětem řešila hned a tedy pečlivě.
Příspěvek upraven 14.08.26 v 12:55
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 12:53
@Keyllah Syn se taky prát nebude. Protože on se nepere, nechce. Není mu to blízké. Jeho sourozenec to měl jinak a ten by se porval klidně s půlkou třídou, protože naopak sameček a je potřeba to řešit silou místo slovy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 12:54
@Snopy123 píše: Více
takže se nechá bít a nebrání se? ok, to je vaše volba, já bych na tom u svého zapracovala…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 12:55
Moje slova, taky bych chtěla, aby lidi přijímali ostatní takový, jaký jsou. Ale bohužel, stejně jako my nemůžeme změnit svoji povahu, nezmění se ani ostatní. Co ale udělat můžeme, je vést naše děti k tomu, aby už odmalička tu jedinečnost každého člověka oceňovaly místo toho, aby se jí vysmívaly stejně, jako to dělají mnozí dospělí.
Podle tvého popisu je tvůj syn hodný, šikovný a chytrý kluk. Určitě bych se ho nesnažila nějak měnit, jen aby zapadl do stáda. Spíš bych ho právě vedla k tomu, že je fajn, když nejsme všichni stejní.
Jediné, co je fakt průšvih, je to, že jakékoliv „mimoňství“ vždycky přitahuje nějakou formu šikany. Sama to znám od dětství a řeším to i teď s dcerou. A přiznám se, že jsem na nějaké dlouhodobě efektivní řešení zatím nepřišla. Mám sto chutí dceru přihlásit někam na box nebo krav magu, ale nevím, jestli se to setká a úspěchem. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 12:57
@Keyllah Normálně se nepere, raději odejde a situaci neřeší.
Kousnul spolužáka, když jeho kousnul. Ale i tam zasáhla učitelka, že oplácet nemá a má tu situaci řešit jinak, že přeci nemůže mu to oplácet stejnou mincí. 
Řešili jsme ve školce chlapečka, který napadal fyzicky děti a ony se pak občas už ohnaly, protože to bylo opakované a i tak to učitelka netolerovala, ale snažily se pracovat s celou třídou, aby to nevracely. Edit, bylo to naprosto zbytečné. Syn pak už plakal, že do té třídy chodit nechce, když tam toho kluka viděl. Takže ani fyzické útoky zpět nepomohly. Nakonec syn šel jinam, chlapeček dál napadal fyzicky (pokud asistentka nebyla dost rychlá) děti, mlátil je hračkami, atd…
Mého staršího syna šikanoval kluk ve škole s kterým byl schopný se porvat jak kůň. Naopak ty kluci moc dobře věděli, že on je startovací a bavilo je ho provokovat a uměli to velmi dobře.
Příspěvek upraven 14.08.26 v 13:02
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 13:02
@Maminanamatersky na některé věci je opravdu velmi nadaný a šikovný 
bohužel je nám pak obvykle ubráno v něčem jiném… nemá lehčí poruchu autistického spektra? to by dost vysvětlovalo… podporujte ho v tom, v čem je dobrý 
musí zažít úspěch.
A šikanu řešte, nesmí se naučit, že je normální, když mu někdo ubližuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 13:05
@Keyllah píše: Více
Já jsem mu nikdy nikdy v životě nekázala, že se nesmí poprat… To má ze své hlavy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 13:11
@Snopy123 píše: VíceŠikanovali ho ve školce. Pak šli kluci do jiných tříd nebo škol a ve škole se to zlepšilo… Hlavně asi tím, že je v hodně holčičí třídě, kluků minimum. A s holkama on vycházet umí.. v široké rodině a v našem okolí vyrůstá jenom se samýma holkama..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.8.26 13:17
Mám doma dva podobné příklady ulevilo se mi, když jsem oba vyslala na gymnázium. Jeden už jde do kvarty a neskutečně rozkvetl. Ten se naučil bránit až v páté třídě, kdy dostával opravdu velkou čočku, tak jednou agresora strčil a dal mu facku. No a dostal napomenutí třídního učitele, že se nemá prát. Naštěstí už na té škole není.
Pomohlo nám najít místo, kde je víc mimonu, přiznávám, že mě to neuráží, vim, jaký je a opravdu není standard. U nás to je skaut, chodí tam oba a oba si tam našli kamarády a svoje místo. Starší si našel kamarády a svoje místo i na tom gymplu.
@Keyllah píše: Více
Jak na tom zapracuješ? Mám dva kluky a vlastně se nikdy neprali ani spolu.
U nás se oba nechali kolikrát zmlátit. Syn měl i příhodu, kdy ho kluk strčil, syn měl pak ruku v dlaze, a co se stalo, jsem se dozvěděla až mnohem později.
- Citovat
- Upravit
14.8.26 13:20
@Maminanamatersky píše: Více
Co zkusit nějaké kung-fu, tai-chi nebo něco takového?
Tam je hodně i psychologie, meditace a přitom by ho naučili i sebeobranu.
I na psychiku by to bylo dobré, kdyby mu to tam sedlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 13:39
@Anonymní píše: Více
Jo jo, taky mám letos v plánu ho vyslat do skautu.. u nás ve městě má dobrou pověst, tak snad ho vezmou mezi sebe..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 13:51
@Maminanamatersky píše: Více
Přála bych ti to, ale vlastní zkušenost - taky jsem byla trošku „divná“ pro vrstevníky, nezapadala jsem. Když jsem začala chodit do skauta, r. 1994 - první oddíl pozemáků byl pro mě zatěžkávací zkouška. Přehlíželi mě, mezi stejně staré holky jsem se prostě nezvládla vmezeřit. Skoro až psychická šikana, docela mě to poznamenalo. Pak asi po 3 letech jsem přešla k vodním skautům, tam už jsem si našla přátele a bylo to v pohodě, na tato léta vzpomínám s láskou a úsměvem. Tím chci říct, že velmi záleží na kolektivu dětí i vedoucích ve skautu, není záruka pohody a štěstí automaticky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.26 13:54
Nerozumím, proč se všichni tak zasekli na tom umění prát se apod. - vždyť zakladatelka neřeší žádný problém s šikanou nebo něčím podobným. Píše jen, že v minulosti to proběhlo, ale už je dávno vyřešeno.
Aktuálně ji asi spíš trápí, že chlapec nemá resp, neumí si najít kamarády - což je něco, v čem mu sebeobrana nijak nepomůže. A nemůže mu v tom příliš pomoci ani zakladatelka, jelikož přiznává, že tenhle typ povahy je i ona sama.
„Ostatní lidi by měli přijímat druhé, jaké jsou“ - to je jen takové klišé o ničem. Přijímat někoho není totéž jako s někým kamarádit… mohu respektovat odlišnost druhého, ale opravdu nemusím mít tím pádem automaticky také chuť se s ním družit. Těmihle vzdechy a házením viny na ostatní se problém nevyřeší. Je potřeba aktivně zapracovat na určité socializaci a dovednostech, jak se mezi ostatní zapojit… Hodně v tomhle může pomoci třídní učitelka, která vidí, jak se projevuje mezi dětmi a jaké konkrétní věci (nebo chyby) dělá, že ho děti neberou… případně družinářka nebo školní psycholog, pokud máte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
