Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
To je pořád dokola. Nedělej z něj jasnovidku, jestli ti něco je nebo chceš s něčím pomoct, tak to řekni. A nevyčítej mu, že spí
přece nebude solidárně vzhůru je proto, že ty nespíš. Taky mám pár dní do porodu a prostě když nechci nic nedělám a dělá vše manžel. Stačí jen říct. On těhotný není, takže neví.
Bys byla radši, kdyby nespal taky? Já byla ráda, že aspoň někdo spát může a snažila jsem se ho tím mým převalováním nerušit. Full servis neměl nikdy, takže o to to bylo jednodušší, a čím méně jsem zvládala, tím víc jsem ho prosila o pomoc, kterou mi bez řečí poskytnul. Slov obdivu jsem se teda nikdy nedočkala, ale já je nějak neočekávala, proč taky, ke štěstí mi stačilo, pokud vytřel podlahu, když já se nemohla pohnout. A s mimčem nehnul brvou, když se náš obývák změnil na kůlničku na dříví, kterou já nestíhám uklízet takovým tempem, jakým ji dítko opakovaně tvoří.
Tak když nic nereknes tak jak to má vědět ze te všechno bolí? On nikdy tehotny nebyl tak fakt nevi co to obnáší. Ona těhotná takto napohled nevypadá jak v posledním tažení…i když to ke konci je kolikrát fakt hruza, já to vím, ale on ne, tak mu to musis říct, řekni si o pomoc.
Pokud mu nic nereknes, nemuze vedet kort jestli cekate prvni, to manzel taky extra neprozival..Me se treba 11ti lety syn pta jestli mi je dobre, kdyz se mu nepozdavam a manzel miva dotaz „rodime?!“ pri nocnim courani na wc
Usina normalne a ja cumakuju treba do 4, tak si ctu nebo poustim oblibeny serialy.
Obdiv nebo respekt mozna nastoupi po porodu, pokud u nej bude. Ale taky nemusi
Jinak je pro ne narikani na to, co pises, spis obtezujici (vim od kamaradu, vlastni manzel by mi to nepriznal, ale taky pocitam ze to tak ma a snazim se ho tim moc neobtezovat), a nedivim se jim, oni si to nedovedou predstavit, vsechno najednou a k tomu rozhozene hormony
Spis bych hledala oporu u nejake kamaradky co ma podobne zkusenosti a na chlapa delegovala nektere domaci povinnosti (tezke nakupy a tak). Dulezitejsi spis je, jak bude fungovat po porodu, za mne diky za jakoukoli pomoc, at uz s miminem nebo ohledne domacnosti.
Ne jenom máte divného chlapa, můj muž se naštěstí umí o sebe postarat takže mu nemusím dělat náhradní maminku (to by byl opravdu už konec sexuálního života protože s mámou se nespí, spí se s manželkou). V prvním těhotenství jsem mu říkala s čím potřebuji pomoct a jaké mám obtíže. On si to představit nedokáže. Ve druhém těhotenství už věděl co a jak, takže tam už to byla úplná pohoda. Jo a byl veliká podpora u obou porodů (u prvního, vyvolávané ho trvala 1.doba porodní 4 dny, takže než jsem se dostala na sál byla jsem dokonale vyčerpaná, bez něj bych to asi přirozenou cestou nezvládla) a hlavně hned po příjezdu domů pomáhal s miminkem, přebaloval a choval, staral se abych měla doma jídlo. Můj muž zaslouží metál, protože mě hormony opravdu hodně zasáhly a byly chvíle kdy jsem samu sebe nepoznávala. Potom mě vytáhl z poporodní deprese aniž by věděl že jí trpím (tou jsem si naštěstí prošla jenom jednou, druhé dítě jsem odstavila ještě v porodnici a tak ta mrcha nedostala druhou šanci se rozjet). Dokonce je natolik odvážný že mi řekl, že když budu chtít půjde do toho klidně i potřetí (zatím tak na 90% nechci).
Ale ty sis těhotenství nejspíš přála a tvé tělo pro něj bylo stvořené, za co přesně chceš obdivovat?
@Karleon píše:
Ale ty sis těhotenství nejspíš přála a tvé tělo pro něj bylo stvořené, za co přesně chceš obdivovat?
Přesně, jak obdiv? ![]()
Mám naprosto normálního muže, tzn. ani můj stav nezlehčuje ani ho zbytečně moc neprožívá. Chápe, že nemůžu uklidit za odpoledne jako když jsem těhotná nebyla, když mě bolí ruce při věšení prádla, když už nejsem schopná odtáhnout týdenní nákup z obchodu v rukách jako dřív, prostě pomůže, jinak ptá se jak mi je, říká mi, ať si odpočnu, ať jdu pomaleji, obejme mne, pohladí bříško, jde se mnou na ultrazvuk.. Na druhou stranu neřeším s ním každé zabolení, žáhu, píchnutí v podbřišku, natož hemeroidy
prostě nic, s čím mi stejně nepomůže a k těhotenství to prostě patří a po porodu to pomine.. tyhle stesky řeším buď ve skupince tady, nebo s mamkou nebo se stejně těhotnou kamarádkou..
@Anonymní píše:
Jak dle vás berou chlapi těhotenství svoji ženy a celkově mimo v břiše? Ten můj mě neskutečně štve tím, že ho vůbec nezajímá jaky mám kvůli tomu problémy. Teda že blbě spím nebo nespím, že mě pálí žáha, bolí záda, že mě bolí stydké kosti, hemeroidy aj. problémy. Taky i to, že musím pořád k doktorům. Mě přijde, že to jde úplně mimo něj. Nic mu samozřejmě neříkám, ale když vidím jak si pokojně usne a spí tak mu neskutečně závidím
Já si to představovala úplně jinak, třeba nějaký obdiv. Ale nic. Pořád čeká full servis, vař, per, dělej svačinyne že by jsem si ztěžovala, ale chlapi jsou fakt jiný druh
Má představivost je v troskáchnaštěstí snad do týdne porodim a budu řešit zase prdíky
Svačinu si chlap připraví sám. O těhotenství se zajímal, na břicho sahal, ale abych mu furt cpala, kde mě co píchlo a že se mi chce zvracet, to ne. Těhotenství pro mě bylo hezké období, ráda na něj vzpomínám.
„Nic mu samozřejmě neříkám“… A jak má tedy vědět, že něco není v pořádku. Základem každého vztahu je komunikace, něco mi vadí, řeknu to, něco se mi líbí, řeknu to… ![]()
Jinak u nás je to tak napůl, partner ví, že nechci aby mě litoval atd. O mých pocitech i stavech ví, snaží se mi pomoct jak jen může, nicméně já jsem tvrdohlava a snažím se fungovat co to jde… ![]()
Hele ja toho chlapa celkem chapu, pro nej je to mimino v brise celkem abstraktni predstava, pro me teda trochu taky. Ale zena to proste proziva jinak, narozdil od chlapa citi kazdy dloubnuti, tak vi, ze se tam „neco deje“. A ze nechape, jaky mas kvuli tehotenstvi potize? Ja dokud jsem neotehotnela, tak jsem si taky nedokazala predstavit co to jako obnasi a co te kde a jak boli. Tak s tim chlapem mej trosku slitovani a chapej, ze on fakt nevi jak se citis, protoze to nikdy nezazil. Uvidis, jak se ke vsemu postavi, az se mimco narodi a bude pro nej mit nejakou konkretni hmotnou podobu, do te doby to neres ![]()
Chlap, co mu neřekneš, to nevi
Tak se nediv, že se ti neklani, jakej jsi pašák, protože netuší a nikdy nepozná, co je to bejt tehu. Ja uz doma ted jen hekam a funim a stejně musím manželovi rict, kdyz neco potřebuju, je na tohle dost tupej. Vi, že mě zlobí karpaly, takze uz nedělám skoro nic. Naposledy jsem na osmkrát luxovala byt. Vytirat uz di porodu nebudu. Maximálně peru. Vařím z mrazáku nebo polotovary ted. 🤷♀️ Vařit neumi a uklízet nechce, tak to musí přijmout jak to je. Ale vim, ze az se prcek narodi, bude z nej uz podruhy nejlepší tata. Tak nevymejslej coby kdyby a dopekej to malý. ![]()
Jak dle vás berou chlapi těhotenství svoji ženy a celkově mimo v břiše? Ten můj mě neskutečně štve tím, že ho vůbec nezajímá jaky mám kvůli tomu problémy. Teda že blbě spím nebo nespím, že mě pálí žáha, bolí záda, že mě bolí stydké kosti, hemeroidy aj. problémy. Taky i to, že musím pořád k doktorům. Mě přijde, že to jde úplně mimo něj. Nic mu samozřejmě neříkám, ale když vidím jak si pokojně usne a spí tak mu neskutečně závidím
ne že by jsem si ztěžovala, ale chlapi jsou fakt jiný druh 
naštěstí snad do týdne porodim a budu řešit zase prdíky 
Já si to představovala úplně jinak, třeba nějaký obdiv. Ale nic. Pořád čeká full servis, vař, per, dělej svačiny
Má představivost je v troskách