Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Těhotná, zrazená, nevím, co dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.2.23 22:40
No… máš vlastně jen dvě možnosti, ale ani v jedné bych nebrala v potaz být stále v tomto vztahu. Takže pokud se na to cítíš, jak psychicky, tak ale i finančně, tak bych si dítě nechala, ale pěkně uvést tatínka do rodného listu a nechat si nastavit alimenty. Nebo ten potrat no. Ale já bych asi volila první možnost. Pokud cítíš, že se cítíš být matkou, věk už na to máš, partnera sice úplně ne, ale co. 
V každém případě bych tohoto partnera opustila, protože nesnesu lhaní a aby ze mě někdo dělal vola.
Přeji šťastnou volbu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 22:44
@Anonymní píše:
Ahoj, asi se potřebuju vyzpovídat. Jsme s přítelem 2 roky. Seznámili jsme se za korony, v době, kdy bylo vše uzavřeno, člověk nemohl ani do práce, natož za zábavou. Seznámili jsme se online. Já v tu dobu byla ve vztahu, kde bylo domácí násilí ( prozřela jsem až po rozchodu ) a Radek byl tak milý, pozorný. První kluk co se ke mně choval pěkně. I když jen přes PC. Když jsem mu řekla, jak se ke mně bývalý přítel chová, během dvou měsíců se za mnou přes půl ČR odstěhoval, pronajmul si tu byt a od bývalého přítele mě vysvobodil. Dodal mi sílu, abych se s ním rozešla. Byli jsme domluvení, že než si seženu nové bydlení zůstanu u něj, no samozřejmě jsme se dali dohromady a já u něj zůstala. Když jsme si ještě psali, tvrdil mi, jak má řidičák, ale v autě mu odešly brzdy, jak má v domě zabudovanou klimatizaci, takové, pro mě úplné blbosti, ale brala jsem to jako hotovou věc. Jo a ještě že kouřil, ale už přestal. První podezření přišlo, když začal nějak moc často chodit do popelnice, vždycky si našel něco co je třeba vyhodit a vždy když přišel, zamířil si to prvně do koupelny. Jednou si nechal bundu přes jídelní židli, já mu jí chtěla pověsit a co jsem nenašla, v kapse cigarety. Promluvila jsem si s ním o tom, řekla mu, že mi nevadí, pokud kouří a nefouká mi to zrovna do obličeje, ale že nechápu, proč mi to neřekl. Řekl, že kdysi dávno, jsem mu řekla přes PC, že mi to smrdí, že kuřáky ráda nemám, což ano, řekla jsem. Brala jsem to tak, že je schovával kvůli mně, že mě nechtěl odpuzovat, tak jsem to pak už neřešila. Asi za rok na to, můj mladší brácha dostal za bakaláře auto, že pokud budeme potřebovat, že nám ho půjčí a já hned jak je to super, že nebudeme muset pořád tahat vody a mléka MHD. Pak přišly výmluvy, že se Praze řídit bojí, že je to úplně něco jiného, než vesnice ze které pochází a že sena to necítí. Já že ok, neřešila jsem, sama řidičák nemám. Teď minulý týden zůstal přes noc v práci. Asi.Že dělá přesčasy není nic neobvyklého, takže když nepřišel v 11 večer domů po odpolední směně, neřešila jsem a šla jsem spát. Ve 3 ráno jsem se probudila na WC a on nikde, což se ještě nestalo, začala jsem panikařit, volat mámě, že se asi něco stalo, byla jsem úplně bezradná. V 6 ráno mi řekl, že šel na pivo s kamarádem a že u něj přespal a že už jede domů. Nedalo mi to a kamarádovi jsem napsala, řekl mi, že na žádném pivu nebyli a že u něj nespal. Byla jsem vynervovaná, ubrečená, a vím, že se na PC neodhlašuje s facebooku tak sem se mu tam přihlásila. No pyšná na to nejsem. Každopádně jsem našla jeho konverzaci s kolegyní z práce, kde si navzájem píšou zlatíčko, že u něj může přespat, že je pozdě, srdíčka..
Když přišel, měla jsem sbalené tašky. Prosil mě, říkal, že mě miluje, že to nic neznamenalo, že s ní nespal, nic s ní neměl, že to s ní ukončí, že jsem jen já a podobné řeči. Bylo by to tak jednoduché, se sbalit a odejít, kdybych před týdnem nezjistila, že jsem těhotná, ve středu má narozeniny, chtěla jsem mu to říct k nim. Ale teď vůbec nevím co mám dělat. Věřit, že ho dítě změní, neříkat mu to a jít na potrat ( už jsem uvažovala i o tom a to jsem vždy dítě moc chtěla ), pracuji na poloviční úvazek, mám ID 2 a to mi je 31, rodiče mám v důchodu, kamarádku u které bych kdyžtak mohla v budoucnu být taky nemám, na plný úvazek kvůli zdravotním problémům jít taky nemůžu, nechci být matka samoživitelka, chci pro dítě tátu, opravdu nevím co mám dělat, jsem zralá tak na psychologa.
Děkuji, že jste si můj sloh dočetli až sem.
Vy invalidi si děti raději moc nepořizujte, nemáte na ně sílu a možná přenesete špatné geny…
Jinak tady je vidět, že i chlap bez řidičáku si může krásně užívat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 22:47
Já vlastně nemůžu uvěřit, že přemýšlíš, že bys s ním byla. Od začátku do konce je tahle story jako telenovela. Je evidentně ukecanej a zřejmě te podvadi. Jako partner roku to fakt není. Co se týče toho těhotenství… vše promysli, být samozivitelka není jednoduché, ale záleží jestli máš i o koho se opřít, pokud budeš na vše opravdu sama, bude to těžký. Já měla alespoň rodinu a přátelé, kteří mi alespoň pomohli se stěhováním, občas finančně atd.
Hodně štěstí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 22:54
@Martina84 píše:
@Pírko2 jsi nahlášenej
Díky udavačko, ale za co?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Stará známá
27.2.23 22:58
Tvuj pritel ti opakovane lhal. Jsi si jista temi prescasy? Neverila bych mu a neverim ani, ze tu noc, co stravil s kolegyni s ni nespal, promin.
Dite je zatez pro kazdy vztah, a ten vas je hodne vratky. Pocitej spise s variantou zena trpitelka nebo matka samozivitelka.
Dost mozna bych zasla za tou kolegyni ujistit se, co spolu maji - muze ti to pomoci rozhodnout se.
- Citovat
- Upravit
27.2.23 23:00
@Martina84 píše:
@Pírko2 jsi nahlášenej
Ano, myslím si, že invalidi 2. stupně nemaj mít děti.
Jen jí radím, nic víc. Je to můj názor.
Podle mě to nedá… a navíc sama… rodiče v důchodu…
Ona sama…
Invalidní a sama. Dá špatnou výchovu a geny taky asi nic moc.
Je to tak nerozumné co si myslím? Ne, není… je to věc pravděpodobnosti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.23 23:12
@Pírko2 píše:
Ano, myslím si, že invalidi 2. stupně nemaj mít děti.Jen jí radím, nic víc. Je to můj názor.
Podle mě to nedá… a navíc sama… rodiče v důchodu…
Ona sama…
Invalidní a sama. Dá špatnou výchovu a geny taky asi nic moc.
Je to tak nerozumné co si myslím?
Děkuji ti za povzbuzující komentář. ID mám na roztroušenou sklerózu a dítě bylo neplánované..
- Citovat
- Upravit
27.2.23 23:16
@Pírko2 píše:
Ano, myslím si, že invalidi 2. stupně nemaj mít děti.Jen jí radím, nic víc. Je to můj názor.
Podle mě to nedá… a navíc sama… rodiče v důchodu…
Ona sama…
Invalidní a sama. Dá špatnou výchovu a geny taky asi nic moc.
Je to tak nerozumné co si myslím?
To snad nemyslíš vážně 
Obvykle to nedělám, vlastně je to poprvé, ale také jsem tě nahlásila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.2.23 23:21
@xxprincesscz píše:
Já vlastně nemůžu uvěřit, že přemýšlíš, že bys s ním byla. Od začátku do konce je tahle story jako telenovela. Je evidentně ukecanej a zřejmě te podvadi. Jako partner roku to fakt není. Co se týče toho těhotenství… vše promysli, být samozivitelka není jednoduché, ale záleží jestli máš i o koho se opřít, pokud budeš na vše opravdu sama, bude to těžký. Já měla alespoň rodinu a přátelé, kteří mi alespoň pomohli se stěhováním, občas finančně atd.
Hodně štěstí
Pokud se prcka rozhodnu nechat, přemýšlím… sama to dám horko těžko. Rodiče určitě pohlídají, finančně ale nepomůžou ani oni, ani kamarádky..
Byt nemám, na plný úvazek nemůžu. S přesčasami… no vím, kolik má základ a vím, kolik nosí domů. Za nájem platí 28 tisíc, televize, telefony a jo, sem na něm finančně závislá. Sama mám kolem 15.000 čistého. Odešel mi telefon, další měsíc mi dal 19 tisíc na novej, ty peníze někde získat musel. Pořád říká, že je v práci kvůli mě, abych měla nový telefon, abysme mohli jet k moři.. a pak si přečtu tohle, nevím no. Chci věřit tomu, že s ní nic neměl, že u ní spal na gauči jak tvrdil, bydlí kousek od jeho práce a že je to lepší jak pracovní ubytovny ale ty zprávy sem četla, projela mu fotky, tak byl jen její pes a kaple do pračky, jo, sem naivní, ale já to mimčo chci a sama to nemám moc šancí dát…
- Citovat
- Upravit
27.2.23 23:27
@Anonymní píše:
Děkuji ti za povzbuzující komentář. ID mám na roztroušenou sklerózu a dítě bylo neplánované..
To upřímně budeš mít hodně těžké. Jeden člen rodiny ji má už mnoho let, zvladal být jako chlap na mateřský dovolený, protože taky nemohl dělat víc jak částečný úvazek, ale vím, že zdravotní stav se mu mohl že dne na den změnit. Pokud nebudeš mít kam dát dítě na hlídání atd, tak nevím no 
měla by ses hlavně zeptat doktorů, jaký na to mají názor, co doporučují a zda bys to mohla zvládnout.
To je fakt situace na prd, kdyby ten tvůj aspoň za něco stál…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 23:33
Dítě bych si nechala. Partnerovi bych dala šanci. Prostě bych to hodila za hlavu kvůli sobě. Kdyby se to pak opakovalo, kopla bych ho do zadku.
Ale zalezi, jestli k němu necítís nějaký odpor, se kterým víš, že nehnes. S tím se dlouhodobě žije těžko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.23 23:49
Kdyz opomenu, ze cele mi to zni jako telenovela, tak co rika na tehotenstvi tvuj doktor? ac to pirko napsal velmi hrube, ma v podstate pravdu. mam kamosku s RS a vim, jak otehitneni konzultivala s lekarem, bohuzel se u ni vlivem tehu/porodu projevila velka ataka a o mimi se musel z velke casti starat partner. prave proto tomu pribehu neverim, protoze clovek s rs ci jinou, takto vaznou nemoci, resi predevsim svuj stav s odbornym lekarem a ne na epipi a ty ani zde neresis, jak se zvladnes fyzicky postarat o dite v pripade ataky a zhorseni stavu, jen penize a zazemi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, asi se potřebuju vyzpovídat. Jsme s přítelem 2 roky. Seznámili jsme se za korony, v době, kdy bylo vše uzavřeno, člověk nemohl ani do práce, natož za zábavou. Seznámili jsme se online. Já v tu dobu byla ve vztahu, kde bylo domácí násilí ( prozřela jsem až po rozchodu ) a Radek byl tak milý, pozorný. První kluk co se ke mně choval pěkně. I když jen přes PC. Když jsem mu řekla, jak se ke mně bývalý přítel chová, během dvou měsíců se za mnou přes půl ČR odstěhoval, pronajmul si tu byt a od bývalého přítele mě vysvobodil. Dodal mi sílu, abych se s ním rozešla. Byli jsme domluvení, že než si seženu nové bydlení zůstanu u něj, no samozřejmě jsme se dali dohromady a já u něj zůstala. Když jsme si ještě psali, tvrdil mi, jak má řidičák, ale v autě mu odešly brzdy, jak má v domě zabudovanou klimatizaci, takové, pro mě úplné blbosti, ale brala jsem to jako hotovou věc. Jo a ještě že kouřil, ale už přestal. První podezření přišlo, když začal nějak moc často chodit do popelnice, vždycky si našel něco co je třeba vyhodit a vždy když přišel, zamířil si to prvně do koupelny. Jednou si nechal bundu přes jídelní židli, já mu jí chtěla pověsit a co jsem nenašla, v kapse cigarety. Promluvila jsem si s ním o tom, řekla mu, že mi nevadí, pokud kouří a nefouká mi to zrovna do obličeje, ale že nechápu, proč mi to neřekl. Řekl, že kdysi dávno, jsem mu řekla přes PC, že mi to smrdí, že kuřáky ráda nemám, což ano, řekla jsem. Brala jsem to tak, že je schovával kvůli mně, že mě nechtěl odpuzovat, tak jsem to pak už neřešila. Asi za rok na to, můj mladší brácha dostal za bakaláře auto, že pokud budeme potřebovat, že nám ho půjčí a já hned jak je to super, že nebudeme muset pořád tahat vody a mléka MHD. Pak přišly výmluvy, že se Praze řídit bojí, že je to úplně něco jiného, než vesnice ze které pochází a že sena to necítí. Já že ok, neřešila jsem, sama řidičák nemám. Teď minulý týden zůstal přes noc v práci. Asi.
Že dělá přesčasy není nic neobvyklého, takže když nepřišel v 11 večer domů po odpolední směně, neřešila jsem a šla jsem spát. Ve 3 ráno jsem se probudila na WC a on nikde, což se ještě nestalo, začala jsem panikařit, volat mámě, že se asi něco stalo, byla jsem úplně bezradná. V 6 ráno mi řekl, že šel na pivo s kamarádem a že u něj přespal a že už jede domů. Nedalo mi to a kamarádovi jsem napsala, řekl mi, že na žádném pivu nebyli a že u něj nespal. Byla jsem vynervovaná, ubrečená, a vím, že se na PC neodhlašuje s facebooku tak sem se mu tam přihlásila. No pyšná na to nejsem. Každopádně jsem našla jeho konverzaci s kolegyní z práce, kde si navzájem píšou zlatíčko, že u něj může přespat, že je pozdě, srdíčka..
Když přišel, měla jsem sbalené tašky. Prosil mě, říkal, že mě miluje, že to nic neznamenalo, že s ní nespal, nic s ní neměl, že to s ní ukončí, že jsem jen já a podobné řeči. Bylo by to tak jednoduché, se sbalit a odejít, kdybych před týdnem nezjistila, že jsem těhotná, ve středu má narozeniny, chtěla jsem mu to říct k nim. Ale teď vůbec nevím co mám dělat. Věřit, že ho dítě změní, neříkat mu to a jít na potrat ( už jsem uvažovala i o tom a to jsem vždy dítě moc chtěla ), pracuji na poloviční úvazek, mám ID 2 a to mi je 31, rodiče mám v důchodu, kamarádku u které bych kdyžtak mohla v budoucnu být taky nemám, na plný úvazek kvůli zdravotním problémům jít taky nemůžu, nechci být matka samoživitelka, chci pro dítě tátu, opravdu nevím co mám dělat, jsem zralá tak na psychologa.
Děkuji, že jste si můj sloh dočetli až sem.