Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Attila8 píše:
Ahoj tak trochu vím jak ti je ale u nás je to trochu jinak v tom že chcem mít děti a nejde to, já mám doma „tmu“ když se synovci od nás vrací domů, je tu takové ticho a prázdno a tolik bych si přála vlastní děti… mám akorát psy to je moje takový světýlko ve tmě, manžela mám skvělého, ale chybí mi to naplnění ženy… občas se dívám na prázdný pokoj u nás v domě kam chodím věšet prádlo, má to být budoucí děcák a představuji si jak to tam třeba bude jednou vypadat, snad jednou… každý máme ty temné chvilky jiné ale všechny mají společné tu beznaděj.
Přeji ti, aby se ti dětský pokojík co nejdříve zaplnil ![]()
@kdochcekam píše:
To on mi pomůže nejvíce o víkendu, kdy se sám nabídne a něčeho se chopí. Ale teď dva víkendy po sobě se věnoval jen svým zálibám a ostatní mu bylo fuk. to mi asi přidalo na té otrávenosti…Já kdybych na dva víkendy vypla, tak to pak musím dohánět a všechno dodělat…on nic nemusí…skončí si v práci a je si sám pánem svého času. teda je doma, ale jaksi k ničemu. Když to řeknu hnusně, ale porpavdě. A když začnu láteřit, že jsem jak služka a všechno dělá jeden člověk, přitom jsme tam čtyři a že jim není hanba, tak se ho to netýká samozřejmě nebo mi řekne, že na co si stěžuji, že jeho matka měla naklizeno perfektně a ještě zavařovala a obdělávala plantáže čehosi…nakonec se teda zapojí, ale ty kecy…Na to mu řeknu, že můj otec by zas nikdy nedopustil, aby máma dělala všechno sama a byla z domácnosti ztrhaná, že to je mužova vyzitka jak se žena cítí…a on mi řekne, že si to neumím naplánovat nebo zkrátka mám nějaký provozní problém JÁ. A tím pádem jsem ještě více afektovaná a ve finále si to vyleju na dětech, které za nic nemohou. Bohužel. Je to nechutné. Vynasnažím se to všechno nevidět a dělat si víc raodsti než starosti. nechci aby si dcera přenesla hlavně takový vzor do svého vztahu. i když ta už je teď natolik emancipovaná, že si myslím, že to nehrozí…je mi to líto a cítím bezmoc.
A zrovna bych ho flákla hadrou na podlahu přes celou hubu
za ty řeči
@kdochcekam píše:…tak ona ani tvoje dcera svému osudu nakonec neunikne. Emancipace ji bude p*d platná. Až začne rodit, tak ji to začne.
To on mi pomůže nejvíce o víkendu, kdy se sám nabídne a něčeho se chopí. Ale teď dva víkendy po sobě se věnoval jen svým zálibám a ostatní mu bylo fuk. to mi asi přidalo na té otrávenosti…Já kdybych na dva víkendy vypla, tak to pak musím dohánět a všechno dodělat…on nic nemusí…skončí si v práci a je si sám pánem svého času. teda je doma, ale jaksi k ničemu. Když to řeknu hnusně, ale porpavdě. A když začnu láteřit, že jsem jak služka a všechno dělá jeden člověk, přitom jsme tam čtyři a že jim není hanba, tak se ho to netýká samozřejmě nebo mi řekne, že na co si stěžuji, že jeho matka měla naklizeno perfektně a ještě zavařovala a obdělávala plantáže čehosi…nakonec se teda zapojí, ale ty kecy…Na to mu řeknu, že můj otec by zas nikdy nedopustil, aby máma dělala všechno sama a byla z domácnosti ztrhaná, že to je mužova vyzitka jak se žena cítí…a on mi řekne, že si to neumím naplánovat nebo zkrátka mám nějaký provozní problém JÁ. A tím pádem jsem ještě více afektovaná a ve finále si to vyleju na dětech, které za nic nemohou. Bohužel. Je to nechutné. Vynasnažím se to všechno nevidět a dělat si víc raodsti než starosti. nechci aby si dcera přenesla hlavně takový vzor do svého vztahu. i když ta už je teď natolik emancipovaná, že si myslím, že to nehrozí…je mi to líto a cítím bezmoc.
@Kfětoslava píše:
@kdochcekamA zrovna bych ho flákla hadrou na podlahu přes celou hubuza ty řeči
Ty jsi zase přeemancipovaná. Chudák manžel, teda, u žehlícího prkna, že mu není hanba.
@Tecumseh píše:
Ty jsi zase přeemancipovaná. Chudák manžel, teda, u žehlícího prkna, že mu není hanba.
Já při splínu, čapnu megapytel a jdu se psem do přírody a sbíráme odpadky ![]()
to docela pomáhá
Nebo chodím pomáhat do stacionáře, ona skutečnost, že spousta lidí jsou na tom hůře než já, mě většinou odpíchne od dna ![]()
@Pettcherry píše:
Já při splínu, čapnu megapytel a jdu se psem do přírody a sbíráme odpadkyto docela pomáhá
Nebo chodím pomáhat do stacionáře, ona skutečnost, že spousta lidí jsou na tom hůře než já, mě většinou odpíchne od dna
@kdochcekam v tomhle poznávám tak trochu svého ex… já platila jídlo, oblečení a drogerii, on platil byt… a zbytek výplaty šetřil, zatímco já platila dětem školu, školku, tábory, všechny akce, kroužky a potřeby, pojištění, telefony a podobně… jemu zbylo z výplaty dost, mně občas za ty potřeby pro čtyřčlennou rodinu pochybělo… na konci to bylo tak, že já jsem vše rozfofrovala a neuměla jsem hospodařit a ušetřit, on měl na účtu statisíce a protože platil byt, tak byl prý byt jen jeho… akorát naštěstí paní soudkyně na to měla taky trochu jiný názor než on…
![]()
Jinak bych poradila rozdělovat práci a povinnosti, i mezi děti (jsou věci, které už můžou zvládnout i ony), když máš všeho nad hlavu a padáš únavou, tak prostě odpadnout (práce není zajíc, neuteče, ale taky nemusí být udělaná hned, počká) a tyhle věci ohledně financí a podobně neřešit ve stavu, kdy jsi napůl hotová od únavy a napůl nas. aná vzteky… spíš si to sepsat a pak po odpočinutí a vychladnutí to nějak v klidu probrat…
Nečetla jsem všechny příspěvky, ale mně pomůže šoupnout dítě tatínkovi nebo babičce na hlídání a trochu vypnout. Zavřít se do ložnice, prospat se, číst si, vyrazit někam na kole nebo cournout se po obchodech. Prostě mít čas sama pro sebe.
A myslím že tu padl nápad na paní na úklid - určitě jo, vrátíš se do uklizeného, to je hned nálada lepší ![]()
Nevím, jestli to tak taky nemáš, ale mě se nálada výrazně zhoršuje s neuklizeností domu. Jakmile je tam čisto, psychicky je mi líp.
Abych přispěl něčím konstruktivním, i když to tu už padlo: 1)občas vraž děti tatínkovi a věnuj se jen sama sobě, nebo si jen schrupni. 2)do domácích prací zapřáhni i děti
Musíš to ale důrazně prosazovat i když budou děti i manžel kňourat.
Jinak jeho názor, že ušetřené peníze jsou jeho a že on je borec, s tím bych ho teda hnal(a), být ženská. Tohle teda neexistuje, žijete snad jako rodina, ne?
@kdochcekam píše:
To je zlaté. Určitě to vyzkouším. Děkuju. No nechci malovat čerta na zeď zase, ale starší bude řešit hodinu co si oblíkne a mladší bude mrčet, že se mu nechce, ale ať ani já nechodím…po půhodině se rozhodne, že půjde taky a bude se dlouze oblíkat, cestou se pohádají, kdo bude dřív venku…![]()
![]()
Bojím se, že budu muset odejít tajně…
Ty seš protivná už i přes písmenka…
@Honza 12 píše:
Ty seš protivná už i přes písmenka…
hrab hrab?
@kdochcekam píše:
Víš, já jsem přemýšlela a strašně bych si přála mít doma všechno hotové. Ale opravdu všechno…nažehlené, umyté okna, vytřené podlahy, čistou koupelnu, voňavý záchod, bábovku na stole, vyvětráno, voňavo, poklizeno… a jít spát a ráno se probudit a kochat se tím krásným čistým bytem a sedět dlouho v županu a popíjet kávu a číst noviny a kochat se…zalít v županu kytky na balkoně a kochat se…jóóó, to by byl ráj…
Ráj je, když ráno vstaneš. Protáhneš se, překročíš rozházené hračky, odsuneš z cesty povalující se oblečení uděláš si kafčo, sedneš si na poslední volnou židli. Usměješ se a řekneš si, to je ale krásný den.. Tu tvoji dokonalost co jsi popisovala ti může kde co narušit.. Tohle je lepší.. Si vzpomínám jak jsem hledal v kuchyni něco k snědku. Našel jsem absolutně tvrdej chleba. Poklepal s ním o linku až to zadunělo. Rozzářil jsem se a pro sebe jsem si radostně pronesl.. To bude ale výborná topinečka.. Pak jsem se otočil. A moje ženská na mě užasle čučela…
@kdochcekam píše:
No, ještě bych si udělala manikůru a pedikůru…
To já vím, že nikdo není dokonalý. ale taky vím, že občas to kolem sebe potřebuju mít dokonalé a nezvládám to, protože je 20:00 a já mám oči jak škvírky a padám únavou místo abych konečně v klidu všechno dodělala a mohla se zítra kochat v županu. No právě jsi mi vnukla myšlenku, že když jsem byla malá a měli jsme vyšůrováno, tak jsem to měla doma strašně ráda
Asi si objednám čištění sedačky![]()
![]()
Asi mi není pomoci. Nevím co dřív a přitom nemám do ničeho chuť, ubíjí mě, když vím co má být hotové (v mých představách) a není to a přitom vím, že by to šlo, ale chybí ta chuť a je to prostě bludný kruh a do toho ten chlap s nepochopením…pojem empatie je mu zcela cizí momentálně…ale já se u nedivím, vím, že je to jeho sebeobrana vůči mé nespokojenosti se vším..kdyby to měl řešit, tak začne třetí světová, proto se tím raděj nezabývá a čeká až mě to přejde…
![]()
![]()
Já jako chlap asi nikdy nepochopím, proč to ta ženskáchce mět dokonalý.. A je ochatna se kvůli tomu sedřít. Někdy si to dělá ta ženská sama.. A ještě by chtěla odemě pochopení.. hm.. Jsem neempatickej buran nad věcí.. No jo.. Nejde o život… Nikdy nic nebude dokonalýho. To je v domáctnosti prostě tak.
@kdochcekam píše:
no my to máme tak, že já platím nájem, školku, družinu, sobě mhd, obědy dětem, a malé nákupy v průběhu týdne. Muž platí každý týden velký nákup, dovolené, mimořádné výdaje (když se cokoliv rozbije), nábytek, tábor, pojistky, 90% dárků na Vánoce, poplatek za odpad,
Oblečení tak ze 70% kupuju dětem já, jinak společně občas vybereme a platí manžel, mě také kupuje on stejně jako on platí oblečení sobě.
Myslím, že
Samozřejmě má ale vyšší příjem, tudíž já nemůžu více ušetřit…Na ženskou nevydělávám málo, ale zkrátka je to nesrovnatelné. Uznám, že bych nemusela děckám plnit skříně tričkama a vším ostatním, že lidé se jinde spokojí s málem a přitom nestrádají…ale není to tak, že bych kouřila, pila, chodila na manikůru, pedikůru, solárko, řasy a pod. takže když utrácím, tak výhradně za věci do domácnosti nebo pro rodinu.
chyba… musíš se i sama rozmazlovat… právě proto bys měla občas nebo pravidelně zajít na manikúru, pedikúru, solárko, řasy, vlasy a podobně… nebo si prostě dělat radost… potom tě ani hora neumytého nádobí nevyvede z míry…
Jinak je asi jedno, kdo co platí, ale důležité je, aby oba dva měli názor na hospodaření stejný… čili peníze jsou společné, čili výdaje (ať už je platí muž či žena) jsou taky společné a úspory jsou taky společné… a pak je to v pořádku, i když ty budeš pořád platit jídlo a on bydlení… to jen můj ex měl pocit, že když něco zbude, je to automaticky jeho a když jsou dluhy, jsou moje… takže buď žena a investuj nejen do domácnosti a dětí, ale i do sebe…