Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Toxičtí rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.3.24 20:06
Jsi dospělá, takže nemusíš skákat jak pískají. Dceru tam nedávej tak často, interval prodlužuj, zvykne si. Stejně tak ji tam nemusíš dávat na hlídání, můžeš tam zůstat s ní, pak ti nebudou mít co vyčítat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.24 20:23
A proč jim všechno platíš? Oni nepracují?
Taky se nauč říkat ne!! Nedovedu si představit, že by se takhle moje rodiče ke mě chovali, to je na palici…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.24 21:24
Co ti mame na to rict, kdyz jsi uplne blba? 
Nedavej tam dceru na hlidani a potom se jim bude tezko z tebe dostavat „vdek“ a placeni veci. Riskovala bych raději nafouknutost rodicu, nez sve manzelstvi. Umis si predstavit, ze se k nim nastehujes navždy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.24 21:30
Proč jim všechno platíš? oni nechodí do práce nebo nemají důchod?
a co na to říká tvůj manžel nebo přítel?
diskuse o stejném typu rodičů je tu každý den, počti si třeba tu včerejší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.24 23:33
Kde nepomůže dobré slovo, pomůže ráznéo a kde nepomůže rázné… Kdo uteče, vyhraje!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.3.24 10:12
Holky, ne nejsem úplně blbá proč jim vše platím - víme, jaká je dneska drahota a já i manžel máme dost, peníze mě netrápí, nelituju jim jich, zmínila jsem to pro dokreslení situace, že spíše já pomáhám já jim, nezm naopak. Více mi vadí, že mě něčím úkolují.
Pár diskuzí na podobné téma jsem přečetla, ale ta situace mi většinou přišla jednoduchá na odstřižení se, nebyly tam defacto překážky.
Asi je kloudná rada pomalu, systematicky prodlužovat intervaly, kdy se s nimi dcera nebude vídat.. zkusím to
- Citovat
- Upravit
30.3.24 15:46
A to je právě ono, oni pisknou, že chtějí to a to, ty hned běží to obstarat, peníze po nich nechceš. Tak proč by svoje nároky nastupovali. Trochu přitáhne šrouby, nemusí být všechno hned, máš svůj život a rodinu. Taky se může stát, že manželovi dojde trpělivost. A přesně jak píšeš, protahuj intervaly, ale ve všem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.4.24 11:21
Proc si nechas takovy chovani libit? Tohle fakt nejsou dobri rodice. Pokud se vymezis, ale neakceptuji to tak je potreba utnout kontakt na nejakou dobu. A diteti to jasne vysvetlit, ze deda a babi se k Tobe chovaji skarede a bohuzel se ted na nejakou dobu s nima neuvidi.
A zastavit jim prisun penez. Aboslutne nechapu, proc bys lidem, kteri se k Tobe chovaji jak ke kusu hadru mela financne pomahat. A diteti ublizis hlavne tim, ze uvidi jak se hnusne k Tobe muzou chovat ostatni lidi a Ty si to nechas dlouhodobe libit.
Po nejake dobe muzes zkusit kontakt navazat - teda oni by meli chtit a uvidis, zdali se jejich chovani zmeni. Pokud ne, nestykat se.
Dobrymi rodici, kterym je treba pomahat, respektovat a ctit jsou takovi, kteri se ve stejnem duchu chovali ke svym detem. Vsichni ostatni, kteri se chovaji ke svym detem hnusne, nerespektuji je a nejsou schopni svoje chovani zmenit si nezaslouzi nic jineho nez dozit v samote a bez kontaktu se svyma detma, kterym svym chovanim zpusobili mnoho utrpeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.24 18:19
@Anonymní píše: Více
Musíš jim dát najevo, že máš svůj život, svoje nějaké povinnosti i třeba jiné formy trávení volného času. Opravdu mě překvapuje, kolik mladých lidí pořád dává svoje děti k rodičům. My jsme s manželem a dítětem jezdili na různé výlety, zahrát si minigolf třeba i 150 km daleko, tam jsem se prošli, dali si oběd…
Rodiče to prostě brali tak, že teď máme svoji rodinnou jednotku, k nim jsme jezdili buď jenom na kafe, nebo s něčím pomoct. Ale v žádném případě na víkend nebo každý víkend…
Zaprvé „hned neleť a neplň“ příkazy. Jsi dospělá a máš svoji rodinu. Jistě se nenudíš. Pokud nejsou na vozíku, nemusíš nic. Postupně taky utni ty platby. Nejde o to, že máte dostatek, ale máte děti! Školy a kroužky nejsou nejlevnější, máte na co šetřit. Ano, všecko je dražší, ale Tvoji rodiče už jsou dost zkušení na to, aby uměli hospodařit. Je normální udělat svým blízkým radost, ale když nevidíš adekvátní reakci od nich, pomalu to svoje snažení utínej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já už opravdu nevím, co dal s rodiči. Mám chuť se odstěhovat na druhý konec republiky, abych měla svatý klid!
Na úvod říkám, že jsem dospělá, samostatná, mám dítě a manžela. Od rodičů absolutně nic nepotřebuji, ale oni se mnou tak dobře manipulují skrz moji dceru, že to vlastně vypadá, že bych bez nich byla úplně v háji. Samo nebudu lhát, jejich časté hlídání mi přijde vhod, nebráním se tomu, ale nepotřebuji ho. Dcera je na mé rodiče zvyklá, je s nimi často a ráda. Bohužel je mi pak následně podáváno, jak mi strašně pomáhají a MUSÍ se starat o mou dceru! Mám chuť ji od nich úplně odstřihnout, ale vím, že bych tím nejvíce ublížila jí. Snažím se její pobyt u rodičů co nejvíc omezovat, ale hází mi do toho vidle jak dcera, tak o to víc i rodiče! Paradox, ale oni jí nechtějí hlídat méně, pak by mi neměli co vyčítat.
Přitom jsem to já, bez koho by se oni, obzvláště moje matka, neobešla. Můj muž má svatozář. Platím jim skoro všechno, kdykoliv matka pískne, že potřebuje to a to, všeho nechám a běžím jim to obstarat! Za to žádné prosím nebo děkuju, jenom MUSÍŠ a ještě mě pak většinou seřvou jako malou holku, že jsem něco udělala špatně, na něco zapomněla. Neustále mě pomlouvají, peskují, ponižují, vměšují se mi do života a rozhodují za mě, jako bych byla nesvéprávná. Já se nechci hádat, vždycky nějaký čas vydržím a pak bouchnu. Pohádáme se, vymezím se - za což se na mě spustí šílená vlna nadalvek a řevu - a za dva dny se ke mně skrz dceru zase nasáčkují. Problém je v tom, že od sebe bydlíme kousek, dá se to v pohodě dojít pěšky.
Já se cítím naprosto v pasti. Oni jsou moji rodiče, nechci je nechat na holičkách, i když k nim často cítím vyloženě nenávist. Nemám se jim jak vzdálit, máme tu nový dům. Nechci se nechat trápit dítě.. já se falt bojím, že se mi udělá dobře až po jejich smrti.
Co byste mi poradili v této situaci?