Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
S partnerem se vetsinu casu vidime jen o vikendech. Vztah fungoval. Mela sem praci a v tydnu sem se zabavila. Pritel chtel porad hrozne dite a ja mu potom natlaku casem ustoupila. Obcas mam starosti uda sem udelala spravne a zda sem jeste nemela pockat atd.. Ale to si asi rekla vetsina tehulek co sme tu. Ale nemuzu se se starostma sverovat priteli. Ze zacatku tehu sem byla vyplasena a on vse nechaval na me. Jestli to nechci at du na potrat a jestli to chci tak at uz su ticho bez starosti a raduju se. Tak sem s nim o starostech mluvit prestala. Kdyz se treba jen pokusim nastinit ze mam obcas starosti. Ted hlavne kvuli ztrate prace, zamete to pod ko erec s tim ze sem prece ted za vodou a nemam se citit jako utrapena chudinka. Bohuzel mi neni oporou v jefnom z nejtezsich obdobi v mem zivoze a tak se utapim v pochybach a ve starostech jeste vic.
@KarlaNim ja tomu nerozumim
takze jsi tehotna a nestastna???
Jestli mu pořád fňukáš tak se nedivím že už toho má plné zuby. Já ty stavy měla taky, první dva dny, probrali jsme to, manžel mě podržel a byl klid. Záleží jak dlouho se mu takhle svěřuješ. Pokud je chlap méně empatický, tak ho to brzo přestane bavit, protože ti stejně moc nemůže pomoct (konstruktivně, pochlapsku).Vlastně má pravdu, když dítko chceš, kašli na co by kdyby a raduj se.
Jako a o svatbě jste se nebavili? Doufám, že si to s dítětem nerozmyslí…ale když chtěl hrozně dítě, měl tě nejdřív požádat o ruku a uvědomit si svou zodpovědnost za Tebe a to malé, že už vlastně má novou rodinu o kterou se musí postarat…a některým chlapům to fakt dojde až tou svatbou…
No mně říct..když to nechci ať jdu na potrat…tak nevím, jestli bych s tím člověkem dokázala ještě být???
![]()
z Tvého příspěvku cítím velkou nejistotu ohledně budoucnosti a myslí, že jako vdaná bys takto neuvažovala…a těšila se ze vztahu a na dítě. l
@andelka83 určitě máš pravdu, ale myslím, že i on by se měl chovat jinak.
No nevím, trochu mi to zní tak, že to dítě bylo dost uspěchané rozhodnutí… Bydleli jste spolu před těhotenstvím?
Myslím že dneska už je to jedno, jestli vdaná nebo ne. V okolí to mám půl napůl.
Přijde mi že se málo znají, málo spolu zažili..jasně, když holka otěhotní jen během chození, a tváří se že neví a má pochyby, tak jedna z možností je navrhnout ať si to nechá vzít. Většinou pak člověku dojde že by tohle nechtěl za nic na světě. Pochybnosti a starosti zažívá v počátku kde kdo, je to normální. Měli by si víc promluvit, konstruktivně..ale stěžování si obden vlastně jen proto aby mě chlap obejmul a xkrát potvrzoval že se to zvládne..to dělají kamarádky, chlapovi se to začne časem zajídat.
Držím palce aby se všechno srovnalo a těhotenství probíhalo v pořádku a oba se na mimčo těšili.
@atominnka myslím že oba. Komplexně. ale fňukáním a že mi chlap nerozumí se to nezlepší samo od sebe. Taky mi přijde že to bylo uspěchané, zajímal by mě věk. Holt teď se s tím musí poprat.
@KarlaNim
Pochybnosti ma kazdy snad ti tady maminky trosku pomuzou a ty se vypovidas. Ale uvedom si jednu vec, opora v partnerovi, je v dnesni dobe uz skoro stesti. Gratuluji k tehu at jste zdravi a zacnete byt i spokojeni.
@truelly myslíš? já když vidím některé známé, co se berou, tak si říkám, že dneska už je svatba o ničem… při sebemenším problému se hromada z nich zase rozvádí. Mám v okolí dva případy hooodně brzkého rozvodu - jeden po půl roce a druhý po necelém roce… Brali se kvůli dítěti a stejně to nedopadlo.
Já saa tedy jsem vdaná, byli jsme spolu 4,5roku, když jsme se brali a brali jsme se právě kvůli mému /neplánovanému/ těhotenství. Ale manžel se svatbou moc nezměnil. Postará se finančně, to ano, zlý na nás není, děti miluje… ale jinak mu rodina nic moc neříká-o víkendech mizí, radši dělá po venku, než by si pohrál s dětmi nebo se mnou sednul ke kafi… Sažím se ho nějak „přeprogramovat“, ale nedaří se…
No jo, on je pořád stejný, to jen ty to vnímáš skrz těhotenské hormony víc než jindy. Z mého pohledu je to sobec, který si kope na svém písečku, ale to byl i předtím. Miminko je už na cestě, tak se nedá nic dělat, jen se obklopit lidmi, kteří jsou ochotni tě vyslechnout.
Bylo to nejspis uspechane, ja vim ale ted uz s tim bohuzel nic neudelam. Rada bych se tesila ale bohuzel spis clovek jen lituje. Je mi 27 ale vek nehraje roli. A nestezuju si obden max jednou za mesic a neni to stezovani. Spis se jen sveruju ze mam starost aby se vse zvladlo apod…
@atominnka No já se vdávala po třech letech vztahu - děti plánované, otěhotnění po svatbě o potratu nikdy nepadlo ani slovo…prostě jsme si zařídili bydlení, měla jsem jistou práci a taky se kam vrátit po mateřské…
A žádné nervy tohoto druhu ![]()
@truelly
tak sem si to taky vzdy planovala, abych se mela kam vratit po materske, i kdyz v dnesni dobe muzou cloveka vyhodit i potom. Bydleni a to je zarizene. Svatbu sem zatim nechtela. Hrozne toho lituju ale uz s tim nic neudelam
@KarlaNim na lítost je už pozdě. těš se na miminko. Ono i to mimčo v břiše to cítí, že něco není tak, jak má být…
@truelly u nás tedy o potratu taky nepadlo ani slůvko… my jsme děti chtěli, ale právě až po svatbě a až postavíme dům… NO ale otěhotněla jsem přes HA(ač se to někomu zdá neuvěřitelné, dle dr je za selháním HA velký stres v práci), tak jsme se vzali, zařídili byt a stavět se bude až ted, resp. chceme koupit starší dům, když už máme dětičky dvě
Kam se vrátit po RD mám taky, drží mi místo… Ale zpětně jse za to všechno ráda, miluju svoje děti, i manžela (i když mě občas s.re
)