Trápím se, že mě kolegyně odmítají
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Trápení s odmítáním
Moje trápení začalo když jsem si po mateřské hledala práci. Denně jsem reagovala na nabidky práce posílala životopis, ale často se mě stalo, že nikdo se neozval nebo došla strohá věta, že nemají zájem. Taky jsem několikrát byla na pohovoru, který byl jen naoko a už dávno kandidáta měli vybraného. Pak jsem práci našla, která se mě líbí po všech stránkách jen v kolektivu se necítím. Nedávno jsem přišla do práce dřív a kolegyně se bavily, že to stejně bylo lepší když tam byly jen 4. Nemůžu říct, že by mě dělaly problémy, ale jsem pro ně jako kdybych tam nebyla. Řekněme si jen to nejnutnější pracovní a ony si pak spolu probiraji kde co. A mě to docela mrzí. Další rána byla, kdyz dcera od září začala chodit na gymnastiku, vedle je hned kavárna ty ostatní mamce tam chodí na kafe tak jsem se zeptala, zda bych mohla taky a jedna mě asertivne řekla, že jsou kámošky co se znají delší dobu a nemají zájem o nikoho nového. Další rána došla i u mě. Konečně mě vyšel čas chodit na volejbal, který jsem dřív tak milovala, už jsem byla domluvená s jednou skupinou a dnes mě došel email, že se jim ozvali staří známí co budou chodit, že už by tam bylo moc lidi. A mě to všechno fakt mrzí jak ráda bych si pokecala s lidma se kterými musím trávit čas nebo máme spolecne zájmy. Prosím jak to máte v práci Vy? Nebo u koníčku?
Manžel mě říká máš přece rodinu, skvělou kámoškou, ale mě chybí i to okolí kde trávím čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Myslim, ze nikdo neni rad odmitnuty, kazdy potrebuje pocit prijeti od okoli… je to zakladni lidska potreba. A cim vice odmitnuti slysis, tim mene prijatelna si pripadas a kdyz mas jeste nizsi sebevedomi, tak to hodne rani. Ja to mam tak, ze se zasadne nenabizim a uplne nejvic se mi prici se vnucovat - a ano, je to po zkusenostech s odmitanim v detstvi. Samozrejme tim o leccos prichazim, ale protoze jsem samotar a samorost, zas az tolik mi to nevadi 
Co se tyce odmitani od HR pri hledani prace, to je klasika 
a taky jsem si tim prosla. Nekteri personaliste to ani neumi podat nejak lidsky (jako chapu, reagovat na x uchazecu neni zadny med, ale zase je to jejich prace, takze) anebo se ani s odpovedi neobtezuji… jo, to cloveka dokaze sebrat, ja se vzdycky citila uplne znehodnocena a k nicemu.
Nevim neznam cloveka, ktery by odmitnuti bral uplne bez emoci a v klidu, zasahne to kazdeho, nikdo nerad slysi odmitava slova 
- Citovat
- Upravit
Snažila bych se nad to povznést. Ono i dost záleží na tom, s jakými lidmi se potkáš. Někdo je obecně víc přátelský a někdo holt ne. A pak taky někdo má obecně dobrou schopnost se skamaradit a někdo ji nemá. Máš rodinu a to je nejdůležitější. Jestli máš manžela, se kterým si rozumíš, prdla bych na ostatní. Tohle chápu, že tě mrzí, ale není to tak hrozné. Ono upřímně, co si budem povídat, kolegyně v práci nebo maminy na kafi, to je prostě jedna velká drbárna a nic víc. Asi ani není o co stát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je to blbý no… Chápu. Já jsem teda taky samotář, kámošky moc nemám. Jsem sice člověk co se rád baví, s lidmi vycházím v pohodě ale na dnešní svět jsem trošku zpatecnicka, takže mě nebaví moc trajdani po nakupacich, chození na kafíčko, Facebooky a instagramy atd. a to se pak kámoška těžko hledá. Paradoxně si líp pokecáme se sousedem k důchodovém věku než s mou vrstevnicí, ale jako matce malé cacorky se tomu v budoucnu nevyhnu… Práce je prostě potíž pro všechny matky s dětmi, když se nemáš kam vracet je to pritez i když se všichni tváří, že ne. Já mám také hlavně rodinu se kterou se stykam a která mi vyplňuje můj čas. Nicméně věřím, že pokud tomu půjdeš trošku, nenásilně, naproti najdeš časem skupinu, která ti bude vyhovovat, stejně jako práci. Všechno chce svůj čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja jsem nikdy s kolektivem problem nemela, naopak jsem vzdycky tak nejak zaplula, ze ani nevim jak. Ale prije mi, ze na to jdes blbe, tak nejak nasilne. Ja proste do prace pro kolegy napekla buchtu, sem tam prohodila vtipek na recepci, chodila pesky a kdyz uz jsem se po dvacate potkala s tou samou holcinou, tak jsme prohodily par slov semhle a tamhle… a to jsem zacinala v miste 400 km od domova. Pravda, ze na fotbal, kam jsem se vmackla bylo obvykle lidi malo, takze me vzali kluci na milost a byli radi za kazdou posilu 
- Citovat
- Upravit
Nic si z toho nedelej, nejsi jedina kdo narazi na neochotu vzit mezi sebe novacka. Ja to tak mela odmala-nikam a k nikomu jsem nepatrila-kamosky byly dve a treti uz nechtely. Jeden cas jsem se moc snazila si nekoho najit, ale zjistis, ze lidi maji svoje vazby a pratelstvi a nestoji o to si mezi svoje zazite vztahy tahat nejakou novinku. A kdyz uz se neco povedlo, tak jsem se nekolikrat stehovala a bylo zase vymalovano. Jsem v nove praci par mesicu a kolegyne je zarytec zaryta, dava mi najevo, ze tam nepatrim, maximalne vyzvida neco o mem soukromi, ale je pruhledna jak igelit, nejde ji o to se skamaradit, jen vycucnout info co by se mohly hodit. Kazda jsme totalne jina-uplne vsim, ale jako rict si rano “ahoj, jak jsi se o vikendu mela?” by nebylo spatny. Tykacka nehrozi Co se hledani prace tyce, je to bida, dnes uz ti pomale neprijde ani automaticka odpoved. Na lhani v zivotopise nejsem, tak jsem asi byla minimalne zajimava. Desim se, ze bych mela hledat novou praci a zase tim zmarem prochazet znovu. Mam v planu poridit si psa, chodit s nim na vycvik a to bude muj partak. Jinak rodinu mam a obcas pokecat s nejakou fajn zenskou by nebylo spatny, ale asi mi neni prano…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ty kolegyně chápu, to není nic konkrétně proti tobě, ale čím více lidí v kanceláři, tím hůř se pak soustředí na práci, zvlášť když se ještě třeba často telefonuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mě přijde ze z tebe čiší to zoufalství a to ze hrozné chceš, stejne jako když ženská hledá chlapa. Kolikrát byla gymnastika? 5×? A ty se hned cpes k někomu. Proste s téma lidma prohod par slov a třeba to sedne a oni té potvoru nebo se bav i s jinými 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
