Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mam kluka 19m a take jsou to velke boje - predevsim u vymeny plenek a oblekani. On chodi na par hodin tydne do jeslicek a je zajimave, ze tam to pry vubec nedela. Budu zvedava, jestli nekdo neco poradi. On u te vymeny plenek brecel vzdycky, ale do jiste doby u nej zabiralo zabaveni necim do ruky. Ted uz nepomaha nic.
Mam doma naprosto to same, celej den s nim bojuju a vypada to u nas jako u vas ![]()
Můžu tě uklidnit…můj syn má 23 měsíců a vzteká se vždycky když není po jeho. Přebalování taky nemá rád, k jídlu by měl nejraději kokina a nehty by si nejradši stříhal sám.
Osobně neznám dítko, které by v tomto věku nebylo umíněné a neprosazovalo svou ![]()
Ahoj, jestli tě to uklidní, tak u nás je to stejné. Malý má 16 měsíců, a jen co ráno vstane, furt je s něčím nespokojený-u oblékání řev, přebalování řev, jídlo řev, hračky ho baví minutu a už kňourá, že chce něco jiného. Fakt zabere, až když zařvu, ale to jen na 5minut a ještě mám pak blbý pocit.Ke všemu mám mladší dcerku, které jsou 4 měsíce, takže věkový rozdíl je rok a 10dní. Večer padnu, ale myslím, že je to období, které se musí přežít, samozřejmě ale ovlivněno osobností a povahou dítka:-)
Tak malá má 28 měsíců, stříhání nehtů nesnáší, obzvlášť na nožičkách, vlasy taky (jedině, když ji stříhala holička, tak byla hodná), sirupy proti něčemu taky násilím… plínky (jo, pořád je máme
) a oblíkání jak kdy… prostě když se jí zrovna něco nechce a nutím ji k tomu, tak je to boj… a to třeba i oblíkání na kroužek, kterej miluje… prostě raději by byla doma, když jí to naruší plán, ale smůla ![]()
Tak nejspíš půjdu proti proudu a napíšu opak.
Mám doma takyředitelku zeměkoule, uvztekánka řešícího absurdity, ale tohle už máme dáávno za sebou.
Jedinou cestou byla má bezmezná trpělivost a u všech činností, co popisuješ, dlouhé povídání, komporomisy, moje důslednos, neústupnost a hlavně klid.
Snídá, až když má chut´) nenutím na čas), je dávno odpelnkovaná, dávno smrká do kapesníku, zuby čistí ona i já, léky požije bez problému - ba naopak, je to pro ni zábava, atd atd atd…
Zkus se zamyslet nad ím, jak s klukem jednáš, pláč není přirozený, dle mého značí stres, protože s těmi činnostmi nemá dobré zkušenost ![]()
To je právě to co mě na tom nejvíc štve, že se mu to zaryje do hlavičky jako špatná zkušenost a už to nebude chtít ale třeba s těma nehtíkama to bylo asi od roka prostě nikdy nechtěl dát ručičku ani po domlouvání ani že to zkusí nejdřív sám prostě řval přebalování začal nesnášet až ted začal si plínu sundavat, že ji nechce ale na nočníkk ani na záchod si nesedne
já už začínám ztrácet nervy a to tomu určitě nepomáhá a všechno nám jde hůř, když už jsme u toho nemáte vyzkoušený třeba nějaký čaje nebo bylinky na uklidnění pro mě?
ne. Jen se držet zpátky a hledat jiné cesty. Mi malá taky šíleně řvala u smrkání, musela jsem ji zalehávat - stress.
Tak jsme si sedly a bylo to o mně - smrkat až to lítalo a utírat - ji to děsně bavilo, snažila se napodobovat a časem to klaplo ![]()
A tak je to se vším.
Důležitá je obrovská pochvala při úspěchu, ale opravdu OBROVSKÁ, tleskat, jásat, dát najevo, jak je dítko " zázračné", pozotovní myšlení rodiče, a NENUTIT.
Vysvětlovat, ukazovat sám u sebe, napodobovat, prostě být tím příkladem.
Jestli to budeš řešit nátlakem a myslet si přitom, že tě pochopí, tak nepochopí.
Akorát se zabejčí, bude řvát, nebude to chtít dělat, protože tyhle věci má prostě spojené s nátlakem a určitě řevem.
Vykašli se na to, hod´se do klidu, máš určitě krásného kloučka, tak s ním jednej jako se svým pokladem, kterého chceš do života připravit, mít z něj radost.
On ti ti časem vrátí stonásobně.
Hlavně nenervuj
Ahojky, pokud Tě to uklidní tak si tímto obdobím buď už prošli nebo děti zrovna procházejí(myslím ty naše). Koukni na podpis.
Vydrž, buď důsledná tam kde je důslednost třeba a jinak povol otěže. Co se týká jídla(pokud nemáš vyloženého nejedlíka)tak to nehroť. Kokina samo nedávej, ale jinak bych pouze nabízela a neřešila(nebude tě mít čím vydírat a vytáčet)
.
Podle mě dítě u plného talíře nezůstane o hladu já dám jídlo na stůl řeknu malému ham nechce tak jdu buď něco dělat nebo si jdeme hrát ale za chvilku jde stejně jíst když o tom nemluvím, dneska chytl nervku po koupání jak jsem ho utírala tak jsem ho oblékla s řevem a nechala ho v pokojíčku zavřela dveře ale nechala jsem zapnuté světlo tím ho zase nechci stresovat no a asi po 10 min. přišel vysmatý jak rajče a od té doby zlatý no teĎ je nejzlatější spinká
![]()
Taky mám mladšího v tomto období. přebalujeme většinou s domluvou - přijde s lehne si sám. ale byla doba, kdy nechtěl ani za nic. zkouším s ním nočník, ale zatím se nedaří, tak to nehrotím. když nechce jít, tak před něj postavím jídlo a on si za chvilku vezme sám. když chce zůstat v pyžamu, tak v něm prostě je. komu to vadí? (když nikam nejdeme). urči si, které činnosti jsou pro tebe nejdůležitější a na nich trvej. u dalších ustup nebo hledej jinou cestu. nemůžeš čekat, že v tomto věku poslechne bez odmlouvání a na první pokyn. uvidíš že se to zlepší!
Malá má 18 měsíců a řve taky u všeho, každodenní boj, asi musíme vyčkat, než tohle období přejde…
Už jsem asi na konci svých sil
náš malej - 20 měsíců u všeho řve, myslím u každodenních činností - začíná to ranním přebalením to je boj o nočníku se nemůžu ani zmínit jen ho vidí a zase řev, pak když má jít snídat zase řev, že nebude jíst - to se opakuje skoro u každýho jídla, když už jí tak hází jídlo okolo. A hlavně řve u: stříhání nehtů, utírání nosu - to je hroznej boj musim ho zalehnout a on pak řve, je spocenej a já mám blbej pocit, že jsem zlá máma a jenom řvu, čištění zubů - sám si šmrdlá ale jakmile mám já tak řve že ne, dneska jsem ho chtěla ostříhat vypadá jak holčička
co myslíte má všude zuby ptž neseděl ani minutu v klidu, třeba takovej sirup na kašel nebo panadol na zoubky to nepřipadá v úvahu musim to do něj všechno rvát. Je to jenom období, který teda už u nás trvá půl roku
nebo je to prostě v něm? Zdá se mi, že ho všim zdržuju od všeho co chce zrovna dělat. Přitom je moc šikovnej, povídá, staví různý skládačky, uklízí si po sobě - samozřejmě v rámci možností. Nevim jestli děláme někde chybu nebo je to i mnou že jsem nervozní - kvůli tomuhle všemu.
Máte doma taky takovýho vzteklouna nebo jsem v tom sama?