Umíte se hádat?

13.8.12 07:07

Umíte se hádat?

Ahoj holky, chci se zeptat jestli se umíte hádat? Já právě vubec ne, když se mi něco nelíbí(jde hlavně o tchánovce)tak ze sebe nevydám hlásku. Včera mě hodně moc naštvali, šlo o naše děti, nechci to tu rozepisovat, ale začala jsem se s nima dohadovat. Jenže já jsem nekonfliktní typ, neumím to, přeskakuje mi hlas, třesu se, naskáčou mi fleky na krku a fakt se celá klepu. Jenže jak se to naučit? Jde to? Dost by se mi to hodilo :)Jak jste na tom vy, když Vás někdo hodně rozčílí a chcete mu „vynadat“?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1939
13.8.12 07:51

Možná to chce ten správně přetékající pohárek jak se říká :mrgreen: Mě fleky na krku taky naskáčou a zuřím, ale jak je toho až po krk, tak umím říct svoje…chce se to nebát, hádka nemusí být nutně křik, jen slovní rozepře, takže se nebát říci svoje.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
27267
13.8.12 08:03

Hádat se umím a občas to asi i potřebuju, ale snažím se ovládat. Většinou mě pak stejně rozčílí nějaká maličkost…
Křičím, brečím vzteky, bouchám dveřma a když se mi něco nelíbí, tak se ozvu.
Jsem prostě nasírací typ.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
247
13.8.12 08:19

Ne, že bych hádání milovala, ale jsou chvíle, kdy zjištuju, že mi to udělá dobře vic, než bych tu danou věc v sobě dusila, kor když někdo začně štěkat na mě, tak to se neznám a je mi jednou, zda je to v autobuse nebo doma, moje tchýně to zkusila jednou mě zahnat do kouta, co se týče výchovy, tak jsem si předvedla, že umím to samé, co ona a je klid :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
8996
13.8.12 08:49

Nehádej se a argumentuj. Řekni si v klidu svoje a je to. Nevidím důvod proč bys měla pouštět uzdu emocím, pojekávat tam a mávat u toho rukama jak hysterka. ;) Lepší je suše jim oznámit svůj postoj a odejít.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
43082
13.8.12 08:54

Neumim, rikam blbosti, argumentuji nelogicky a spravne odpovedi me napadji az pozde.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
20518
13.8.12 09:01

Mám to samý. Zuřím potichu, v duchu jsem Rambo se samopalem v ruce a ničím svět okolo sebe, jak jsem vzeklá… ale nevydám hlásku. A po třetím téměř násilném vymáhání „co se děje???“ se hroutím, rozbrečím se… ale nedostanou ze mně ani ň. Nejde to. :nevim:

Mimochodem, byla jsem s tím u odborníka. Rada jak řemen. Že prý MUSÍM mluvit. Pche. Připadala jsem si jak ochrnutý, který dostane radu, že jestli chce chodit, tak musí chodit. :zed: :zed: :zed:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
462
13.8.12 09:20
@Pudloslava píše:
Neumim, rikam blbosti, argumentuji nelogicky a spravne odpovedi me napadji az pozde.

Já to mám stejně + celá zrudnu. Nějak se mi zasekne vedení a já neumím navazovat myšlenky. Musím se uklidnit a vše srovnat v hlavě a pak teprve říct co mě s.re.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
18305
13.8.12 09:42

Já se hádat umím, ale je dobré si uvědomit dvě věci. Za prvé - hádat se můžeme konstruktivně nebo destruktivně. Konstruktivní hádka je postavená na argumentaci; ale není to jenom argumentace smotná. Abychom dosáhli toho, co cheme, tak občas přeslechneme nějaký argument protistrany - ale bylo by to na delší rozpravu. No a destruktivní hádka je přesně typu „italské manželství“. Je jedno, proč a jak se hádám, hlavně že se hádám.
Za druhé - jsou situace, kdy je hádka zbytečná. To asi víme nejlíp sami (samy), kdy to je. V takové situaci jenom oznámím „myslím si to a to“ nebo „udělám to a to“. A pokud se protistrana chce mermomocí hádat, jenom opakuju svoje rozhodnutí.
S některýma lidma holt k rozumnému závěru nedojdu a tomu jsem přizpůsobil svoje chování.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
48576
13.8.12 09:48

Když se pohádám s někým cizim dostala bych za to nobelovku jak mi to jde, ale když s někým koho mám ráda a ješTĚ SE cítím v právu tak brečim a neřeknu ani hlásku a strašně mě to bolí

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
24603
13.8.12 10:50

Kdysi jsme se při hádání třepala jak ratlík, a slzy v očách,
teď jsme se to naučila, a když jde na mně třes tak prostě ruce opřu do vůhružné pozice a jde to, řeknu ci chcu, a než se rozběčím totálně tak jdu hned pryč ale vyřeším co jsme řešit chtěla :mrgreen:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
887
13.8.12 11:45

Mam stejny problem jako zakladatelka. Myslim, ze to ma ale puvod z detstvi. Muj pritel je cholerik a ja prehnane precitlivela. Takze staci kdyz po me zacne rvat a ja si v duchu prikazuju, ze se nesmim rozbrecet a stejne to nejde. Tak rada bych mu vynadala a pohadala se s nim. Misto toho se roztresu a brecim…jsem za to na sebe hrozne nastvana a snazim se na tom pracovat, ale vubec mi to nejde :zed:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
13.8.12 12:24

Holky, díky za názory. Omylem jsem založila ještě jedno podobné téma, protože tohle mi sem nešlo vložit a ted jsou tu 2.Adminum se moc omlouvám :)No já bych toho tolik chtěla říct vždycky, protože kecají blbosti a dělaji ze mně blbce, jenže když se chci bránit a trochu jim vynadat tak jsem s těmi fleky na krku a rudymi tvářemi akorát k smíchu, o tom že mi přeskakuje hlas ani nemluvím. Fakt hrozny. Když mě ty tchanovci tak neskutečně vytáčejí.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
683
13.8.12 12:40

Já to dokázala po malých krůčcích, nejdřív jsem nikdy nebyla schopna tchyni oponovat, s dítětem jsem nějak nabyla odvahy a pomalu trénovala odpor, nejčastěji co se týče jídla, výchovy a pod. sice stále nejsem schopna jít do otevřeného konfliktu, ale už nejsem blbeček, co jen sedí a všechno odkývá a cítím se stále silnější :-) jednou to dokážu a třeba si baba uvědomí, že mě prostě musí brát jako sobě rovnou :-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2693
13.8.12 12:49

Já se hádám tak, že zuřím a křičím, takže to taky není nic k doporučení. Ale jinak svůj názor si obhájit umím, mám argumenty a na těch trvám. Ale to byla léta učení v mojí rodině, kde se diskutuje a argumentuje pořád.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová